Autor článku:
Bob Kartous
Našli jste v článku chybu? Napište nám, prosím, na korektor@eduin.cz.
Soubory cookie používáme, abychom vám pomohli efektivně se pohybovat a provádět určité funkce. Níže naleznete podrobné informace o všech souborech cookie v každé kategorii.
Soubory cookie, které jsou kategorizovány jako „Nezbytné“, jsou uloženy ve vašem prohlížeči, protože jsou nezbytné pro umožnění základních funkcí webu....
Technické cookies jsou pro správné fungování našeho webu nezbytné, proto není možné je vypnout. Bez nich by na našich stránkách např. nešel zobrazit žádný obsah nebo by nefungovalo přihlášení při vkládání komentářů
Personalizační cookies se starají o to, abychom vám mohli doporučovat ke čtení další články, které máte rádi. Součástí jsou i cookies třetích stran, se kterými EDUin na doporučování článků spolupracuje.
Díky analytickým cookies víme, které texty mají naši čtenáři nejraději a jaké články jsou u nás nejčtenější. Součástí jsou i cookies třetích stran, jejichž vydavatelem jsou instituce jako Google aj.
Výkonnostní soubory cookie se používají k pochopení a analýze klíčových výkonnostních ukazatelů webových stránek, které pomáhají poskytovat návštěvníkům lepší uživatelský zážitek.
Marketingové cookies pomáhají informovat Vás třeba na sociálních sítích o nových článcích a EDUcastech a nabízet vám to zajímavé, co jste ještě nečetli nebo neslyšeli. Součástí jsou i cookies třetích stran, jejichž vydavatelem jsou instituce jako Facebook, Seznam.cz, Google a další.
Při pohledu na prezidenta republiky, který se účastní cvičné střelby na vojenské základně v severních Čechách, namáhavě usedajícího na kancelářskou židli k připravenému samopalu, umístěnému v „bojové“ pozici na kancelářském stole, člověka napadne hned několik paralel. Třeba o obranyschopnosti země, schopnosti sebereflexe prezidenta, ale také o dopadu na výchovu a vzdělávání nastupující generace.
Zkusme se však omezit na paralelu vzdělávací a výchovnou. Prezident republiky je dle ústavy zároveň vrchním velitelem ozbrojených sil. To znamená, že v případě válečného konfliktu, ale i každého nasazení české armády se předpokládá jeho velení, byť třeba jen formálně. Prezident by, s trochou nadsázky, měl vést českou armádu do boje.
Byly doby, kdy vůdci skutečně armády do boje vedli. Jan Lucemburský, byť slepý, vyrazil v čele svého vojska k bitvě u Kresčaku a zahynul tam. Představa prezidenta Zemana, který vede vojsko k jakékoliv akci, vyvolává cukání koutků. Ve válce není zase tak jednoduché sehnat kancelářský stůl a křeslo, aby mohl vojevůdce zavelet do útoku nebo opětovat palbu. Notabene když se nechává v čínské televizi vidět s plyšovou hračkou na klíně. Málokterý velitel armády současného světa vzbuzuje tak silný despekt.
O rybách se říká, že se jejich nelibý odér šíří od hlavy. V případě stavu české branné připravenosti bychom to pravděpodobně mohli potvrdit. Základem schopnosti vzdorovat čemukoliv je jednoduše fyzická kondice. Jak ukazují výsledky nedávného výzkumu Palackého univerzity, české děti přibírají na váze, což pochopitelně fyzické kondici nesvědčí. Stále více sedavý způsob života a časté nevědomé „uvěznění“ v digitálním prostoru vedou k tomu, že nastupující generace nahrazují pohyb prázdnými kaloriemi.
Jakkoliv jde především o problém rodiny, méně už o problém školy a ještě méně o problém politické reprezentace, má-li být velitel ozbrojených sil ČR vzorem, pak je něco zásadně špatně. Jak můžeme předpokládat, že děti budou brát vážně otázku fyzické rezistence, když ji reprezentuje člověk okázale holdující škodlivým jídlům, alkoholu, kouření a naprosté absenci pohybu? Jak mocně obraz Miloše Zemana kontrastuje s obrazem T. G. Masaryka, jenž ještě ve věku současného prezidenta jezdil na koni? A jak to vysvětlovat dětem, aniž člověk sklouzne k ironii? Na to se dá skutečně těžko odpovědět.
—
Text vyšel v deníku Mladá fronta Dnes dne 28.11.
Autor článku:
Bob Kartous
