Soubory cookie používáme, abychom vám pomohli efektivně se pohybovat a provádět určité funkce. Níže naleznete podrobné informace o všech souborech cookie v každé kategorii.
Soubory cookie, které jsou kategorizovány jako „Nezbytné“, jsou uloženy ve vašem prohlížeči, protože jsou nezbytné pro umožnění základních funkcí webu....
Technické cookies jsou pro správné fungování našeho webu nezbytné, proto není možné je vypnout. Bez nich by na našich stránkách např. nešel zobrazit žádný obsah nebo by nefungovalo přihlášení při vkládání komentářů
Personalizační cookies se starají o to, abychom vám mohli doporučovat ke čtení další články, které máte rádi. Součástí jsou i cookies třetích stran, se kterými EDUin na doporučování článků spolupracuje.
Díky analytickým cookies víme, které texty mají naši čtenáři nejraději a jaké články jsou u nás nejčtenější. Součástí jsou i cookies třetích stran, jejichž vydavatelem jsou instituce jako Google aj.
Výkonnostní soubory cookie se používají k pochopení a analýze klíčových výkonnostních ukazatelů webových stránek, které pomáhají poskytovat návštěvníkům lepší uživatelský zážitek.
Marketingové cookies pomáhají informovat Vás třeba na sociálních sítích o nových článcích a EDUcastech a nabízet vám to zajímavé, co jste ještě nečetli nebo neslyšeli. Součástí jsou i cookies třetích stran, jejichž vydavatelem jsou instituce jako Facebook, Seznam.cz, Google a další.
Pokračovat v nekonečném seriálu spílání Josefu Dobešovi už postrádá vtip a eleganci. Ano, je pravda, že právnický trik a faul, kterým ministr školství podrazil Akreditační komisi a pátečním oznámením „zachránil“ plzeňskou právnickou fakultu, působí neuvěřitelně u člověka, který už dva roky vykřikuje, že on konečně zastaví propad českého vzdělávání. Ale na druhou stranu, chaotické rozhodování a názorové chameleónství u Dobeše a Věcí veřejných už těžko někoho překvapí. Vynechejme „cvičně“ z kauzy Dobeše, snad bude jasnější, proč je rozhodnutí prodloužit akreditaci plzeňským právům zásadně špatné.
To nejpodstatnější se netýká plzeňských práv. I naštvaná a pobouřená akademická obec se vcelku shodne na tom, že hlídat kvalitu vysokoškolského vzdělávání je důležité. To předpokládá především silnou a respektovanou Akreditační komisi, která je financována tak, aby svou práci mohla dělat kvalitně a aby byla politicky nezávislým orgánem.
Proč, je snad jasné. Pouze taková komise může zajistit, že se nestane jen maňáskem v rukou politiků. Ti stojí o levné a snadné tituly, protože jejich rozdáváním svým „poddaným“ zvyšují svou moc. Budou hájit právě takové školy, které je nabízejí. Akreditační komise jim v tom překáží. Proto je důležité vyřešit právní postup, jak rychle a efektivně falešné tituly odnímat.
Jaká je realita? Rychlé odebrání podvodného titulu je u nás v tuto chvíli nerealizovatelné a práce v Akreditační komisi je neplacená, dobrovolná a velmi nevděčná. Taková komise nemůže být silná ani náhodou.
Proto je šokující, že právě náměstek pro vysoké školy Ivan Wilhelm v pátek po rozhodnutí ministra prodloužit akreditaci plzeňské právnické fakulty do roku 2016 vysvětloval, že komise ve skutečnosti vlastně žádné pravomoci nemá, je to takový poradní orgán ministerstva a ono si může rozhodnout, jak uzná za vhodné.
Neuvěřitelné od člověka, který by měl usilovat o důstojný rozpočet a nezpochybnitelně nezávislé postavení Akreditační komise. A právě on v rádiu řekne, že komise přece akreditaci prodloužit chtěla a když redaktor namítl, že komise navrhovala prodloužení do října tohoto roku, ale ministr rozhodl o prodloužení o čtyři roky, označí to za technický detail?!
Ten důstojný pán nám sděluje, že rozhodnutí Akreditační komise považuje za trhací kalendář a ona samotná je pro něj šprcguma, se kterou on může udělat cokoli. Od téhle chvíle je Akreditační komise jen směšný soubor zoufalců. Přeně o to ministerstvo usiluje.
Stejně špatné rozhodnutí je to z hlediska samotné kauzy plzeňských práv. Shrnuto: ta škola prokazatelně šla na ruku politikům, mafiánům a státním úředníkům a rozdávala tituly podle politického zadání. Když se na to přišlo, k žádné velké sebereflexi a proměně to nevedlo, většině rychlostudentů tituly zůstaly a škola se začala tvářit jako mediální obětní beránek, což způsobilo další odchod soudnějších pedagogů. Nové vedení fakulty, aby přes chatrnou pověst naplnilo stav, přijímá studenty s podprůměrnými výsledky, kteří by si na jiných právnických fakultách ani neškrtli. A velmi pravděpodobně bude takové přijímat další čtyři roky, takže na podzim 2016 budeme, pokud jde o kvalitu výuky, prakticky ve stejné situaci jako dnes.
Ano, definitivní konec fakulty a 1800 studentů „na dlažbě“, to je drsné. Ale je to jediná možnost, pokud chceme studenty samotné, politiky i akademickou obec přinutit, aby podobné excesy netrpěli a netvářili se, že je nevidí a nepomrkávali na sebe – „však ono to nějak dopadne, víme jak na to“. Takhle jsme jen všechny šíbry utvrdili v tom, že jim to vždycky projde.
Hlavní sdělení z kauzy plzeňských práv zní: všichni kromě politiků jsou plebs, který o ničem nerozhoduje. Žádná veřejná správa, nezávislost kontrolních institucí ani respekt k právu neexistuje. Pokud něco chcete, přilezte ke křížku a my, jako dříve feudálové, najdeme nějakou právní kličku a kus naší moci a vlivu vám udělíme v léno výměnou za poslušnost.