Soubory cookie používáme, abychom vám pomohli efektivně se pohybovat a provádět určité funkce. Níže naleznete podrobné informace o všech souborech cookie v každé kategorii.
Soubory cookie, které jsou kategorizovány jako „Nezbytné“, jsou uloženy ve vašem prohlížeči, protože jsou nezbytné pro umožnění základních funkcí webu....
Technické cookies jsou pro správné fungování našeho webu nezbytné, proto není možné je vypnout. Bez nich by na našich stránkách např. nešel zobrazit žádný obsah nebo by nefungovalo přihlášení při vkládání komentářů
Personalizační cookies se starají o to, abychom vám mohli doporučovat ke čtení další články, které máte rádi. Součástí jsou i cookies třetích stran, se kterými EDUin na doporučování článků spolupracuje.
Díky analytickým cookies víme, které texty mají naši čtenáři nejraději a jaké články jsou u nás nejčtenější. Součástí jsou i cookies třetích stran, jejichž vydavatelem jsou instituce jako Google aj.
Výkonnostní soubory cookie se používají k pochopení a analýze klíčových výkonnostních ukazatelů webových stránek, které pomáhají poskytovat návštěvníkům lepší uživatelský zážitek.
Marketingové cookies pomáhají informovat Vás třeba na sociálních sítích o nových článcích a EDUcastech a nabízet vám to zajímavé, co jste ještě nečetli nebo neslyšeli. Součástí jsou i cookies třetích stran, jejichž vydavatelem jsou instituce jako Facebook, Seznam.cz, Google a další.
Úroveň celonárodní debaty o inkluzi dosáhla stavu mimořádné informační zmatenosti. Zkusme se vrátit k realitě a číslům. Dnes tedy dva obrázky a shrnutí, co z nich vyplývá. Grafika pochází z prezentace České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání, data ze školských matrik ministerstva.
Tato grafika obsahuje všechna důležitá čísla. Za prvé z nich vyplývá, že nájezd dětí s nějakým problémem do běžných škol nehrozí prostě proto, že tam většinou už jsou. Do běžných škol jich chodí 46 tisíc, do specializovaných (speciálních a praktických) 24 tisíc. Tři čtvrtiny ze 4 tisíc základních škol už dnes inkluzi reálně provádí. Není to tedy žádná nevyzkoušená novinka.
Největší obavy pramení z příchodu dětí s lehkým mentálním postižením. Takových žáků je skoro 14 tisíc, ale z toho opět 5, 5 tisíce už dnes chodí do běžných škol. V základních školách praktických – ne vždy se tak oficiálně jmenují a jde většinou o malé školy, kde je v průměru 32 žáků – jich je 8,5 tisíce.
Což znamená, že jde o každé sté dítě v základní škole. A i kdyby se všechny tyto děti přesunuly do běžných škol, připadají v průměru dvě na jednu školu. To se může lišit školu od školy i regionálně, ale rozhodně není reálná obecně sdílená představa hordy nevzdělavatelných před školními vraty.
V září tohoto roku se tedy nejspíš nestane téměř nic. Rodiče budoucích prvňáků s nějakým handicapem asi častěji zamíří do běžné než specializované školy, ale záleží pořád na jejich rozhodnutí a na posudku poradny. Rodiče starších dětí, pokud o takový přesun stáli, ho už nejspíš dávno uskutečnili.
A teď druhý obrázek: Ten ukazuje, co se ve skutečnosti od září mění.
Uvnitř škol dojde ke dvěma změnám. Všechny děti se budou vzdělávat podle stejného programu. Zatím to tak nebylo. To je hlavně organizační opatření, které má opět především usnadnit život těm běžným školám, které už dnes takové děti vzdělávají. Bude se jim snáze sestavovat rozvrh.
To ale neznamená, že tyto děti budou muset mít stejné výsledky. Jako dnes, i v budoucnosti budou mít tyto děti individuální vzdělávací plán, jehož součástí jsou nároky a způsob hodnocení.
Nejpodstatnější změna: školy dostanou na děti s handicapem peníze, které jim dosud chyběly. Jde o to, aby školy vstřícné k dětem a rodičům nebyly za svou práci a vstřícnost potrestány tím, že na ni doplácejí z vlastního rozpočtu.
To je vše. Ano, rizika existují. Nevíme, jestli ministerstvo sežene peníze a dodrží, co slíbilo, ale k řečem o zkáze školství opravdu není důvod. A pokud ho někdo vidí, ať prosím argumentuje podobně věcně a na základě dostupných dat.
Text byl psán pro web Týdeníku Respekt a najdete jej ZDE.