Přizpůsobte předvolby souhlasu

Soubory cookie používáme, abychom vám pomohli efektivně se pohybovat a provádět určité funkce. Níže naleznete podrobné informace o všech souborech cookie v každé kategorii.

Soubory cookie, které jsou kategorizovány jako „Nezbytné“, jsou uloženy ve vašem prohlížeči, protože jsou nezbytné pro umožnění základních funkcí webu.... 

Always Active

Technické cookies jsou pro správné fungování našeho webu nezbytné, proto není možné je vypnout. Bez nich by na našich stránkách např. nešel zobrazit žádný obsah nebo by nefungovalo přihlášení při vkládání komentářů

No cookies to display.

Personalizační cookies se starají o to, abychom vám mohli doporučovat ke čtení další články, které máte rádi. Součástí jsou i cookies třetích stran, se kterými EDUin na doporučování článků spolupracuje.

No cookies to display.

Díky analytickým cookies víme, které texty mají naši čtenáři nejraději a jaké články jsou u nás nejčtenější. Součástí jsou i cookies třetích stran, jejichž vydavatelem jsou instituce jako Google aj.

No cookies to display.

Výkonnostní soubory cookie se používají k pochopení a analýze klíčových výkonnostních ukazatelů webových stránek, které pomáhají poskytovat návštěvníkům lepší uživatelský zážitek.

No cookies to display.

Marketingové cookies pomáhají informovat Vás třeba na sociálních sítích o nových článcích a EDUcastech a nabízet vám to zajímavé, co jste ještě nečetli nebo neslyšeli. Součástí jsou i cookies třetích stran, jejichž vydavatelem jsou instituce jako Facebook, Seznam.cz, Google a další.

No cookies to display.

Tablety do škol, mozek ven

24. 4. 2014
EDUin
fertek

Opravdu víme, co dělají digitální technologie s naší schopností učit se?

Hezky se to sešlo. Ve chvíli, kdy oznámil ministr školství, že pošle tablety do každé české školy, vyšla u nás kniha německého psychologa a neurologa Manfreda Spitzera Digitální demence s podtitulem Jak připravujeme sami sebe a naše děti o rozum.

Spitzer v tom má jasno. Digitalizace světa téměř bez výjimky škodí našemu mozku, protože spoustu věcí už nemusíme dělat, takže se náš mozek zjednodušuje a hloupne. Už se nemusíme orientovat ve městě a krajině, protože máme GPS, nepíšeme rukou, protože máme klávesnice a často jen nekreativně přesouváme kusy textu, místo setkání s lidmi se pohybujeme v sociálních sítích, sport nahradily násilné počítačové hry a vynucený multitasking z nás dělá nesoustředěné neurotiky. A to všechno škodí skutečně kvalitnímu vzdělání.

Nejspíš bych Spitzerovi spontánně oponoval, že stejně jako zavedení hodinek na každé zápěstí v mnohém zhoršilo naši přirozenou schopnost přesně odhadnout čas, tak i digitální nástavce našich smyslů samozřejmě některé dovednosti omezují, ale mnohé naopak nebývale rozvíjejí.

A předpokládám, že komplikované a často paralelně běžící operace, které děláme prostřednictvím digitálních technologií, skoro určitě dávají vzniknout i novým neuronovým sítím v mozku. Zavedením hodinek jsme nezhloupli, jen se o něco změnila paleta našich dovedností. Něco ubylo, něco přibylo. Ostatně naše schopnosti rozdělat oheň třením dřev a orientovat se podle polohy slunce taky už dneska nejsou nic moc.

Druhý argument. Spitzer jako již důstojný postarší muž vidí vzdělání jako samostatnou, blíže neurčenou entitu mimo praktický svět – nejspíš je to souhrn schopností s hlubokým porozuměním číst, operovat s matematickými symboly, mluvit v několika jazycích. Jenže schopnost ovládat digitální technologie je dnes přece přirozenou součástí požadované kvalifikace. Není to něco, co stojí mimo a jen škodí klasické vzdělanosti. Naopak, kreativní zvládnutí technologií je klíčovou součástí vzdělání.

Prostě v tom, že se Spitzerem nesouhlasím, mám docela jasno. Až do chvíle, kdy se podívám vpravo od obrazovky svého počítače, kde leží blok s poznámkami. Hm… psací písmo už nepoužívám léta, protože bych ho po sobě nepřečetl ani já. Poslední dobou se pravidelně zadrhnu i při podpisu v bance. Že by nějaká systémová a nevratná porucha v neuronové síti? Má na to vliv dvacet let strávených u klávesnice?

Je fakt, že pochybnosti o zavádění počítačů a digitální techniky do škol nejsou nic nového. Například waldorfská pedagogika je v tomto směru velmi ostražitá, hodně se soustředí na fyzický pohyb a manuální dovednosti dětí, protože tvrdí, že zvlášť u těch malých se tělo a mysl rozvíjejí v úzké souvislosti.

Počítače do výuky zavádí až na druhém stupni, protože až tam se dostatečně rozvíjí abstraktní myšlení, a je tedy zaručeno, že dítě bude ovládat počítač a ne naopak. Intuitivní přístup k technice, kdy dítě fakticky vykonává její příkazy – tohle přesuň, tomu napiš, toho si přidej do přátel! – opravdu může vést k tomu, že jsme jen výkonnou složkou domácího softwaru. Nebo ne?

Tablety už dávno bydlí v dětských pokojíčcích a právě teď se vydaly na pochod do tříd. Že tam nakonec dřív nebo později doputují, je jisté. Jen je otázka, s jakým prospěchem a s jakými následky. Opravdu víme, co děláme?

Text vyšel původně na Respekt.cz

ilustrační foto. by Kathy Cassidy (flickr.com)(CC BY-NC-SA 2.0) 

logo-author
Našli jste v článku chybu? Napište nám, prosím, na korektor@eduin.cz.

Mohlo by Vás zajímat

Listovat všemi články