Soubory cookie používáme, abychom vám pomohli efektivně se pohybovat a provádět určité funkce. Níže naleznete podrobné informace o všech souborech cookie v každé kategorii.
Soubory cookie, které jsou kategorizovány jako „Nezbytné“, jsou uloženy ve vašem prohlížeči, protože jsou nezbytné pro umožnění základních funkcí webu....
Technické cookies jsou pro správné fungování našeho webu nezbytné, proto není možné je vypnout. Bez nich by na našich stránkách např. nešel zobrazit žádný obsah nebo by nefungovalo přihlášení při vkládání komentářů
Personalizační cookies se starají o to, abychom vám mohli doporučovat ke čtení další články, které máte rádi. Součástí jsou i cookies třetích stran, se kterými EDUin na doporučování článků spolupracuje.
Díky analytickým cookies víme, které texty mají naši čtenáři nejraději a jaké články jsou u nás nejčtenější. Součástí jsou i cookies třetích stran, jejichž vydavatelem jsou instituce jako Google aj.
Výkonnostní soubory cookie se používají k pochopení a analýze klíčových výkonnostních ukazatelů webových stránek, které pomáhají poskytovat návštěvníkům lepší uživatelský zážitek.
Marketingové cookies pomáhají informovat Vás třeba na sociálních sítích o nových článcích a EDUcastech a nabízet vám to zajímavé, co jste ještě nečetli nebo neslyšeli. Součástí jsou i cookies třetích stran, jejichž vydavatelem jsou instituce jako Facebook, Seznam.cz, Google a další.
„Protesty mě utvrzují, že reformy jsou nutné!“ řekl ve středu ministr školství a dodal něco v tom smyslu, že ho tento boj nabíjí. Jde o charakteristický výrok. Ano, Josef Dobeš má pravdu, reformy nutné jsou. Dokonce i jeho mnozí odpůrci uznají, že až polovina toho, co navrhují jím předložené věcné návrhy zákonů, je rozumné, nebo alespoň k diskusi. Potíž je, že pan ministr si dlouhodobě plete politiku s adrenalinovým sportem a soutěží o to, kdo doběhne první. Nejspíš proto mu opakovaně uniká, co už je jasné opravdu úplně všem okolo. Totiž že hlavní překážkou je v tuhle chvíli především on sám. Mnohem víc než o věc, jde v tuhle chvíli o osobu. Asi by to tak být nemělo, ale jistou logiku to má.
Je to jako v onom dávném vtipu o tchořovi, co odmítá odejít, dokud to tady bude tak smrdět. Když totiž opustíte náměstí plné transparentů s radikálními hesly a dojde na věcnou diskusi, jedna taková se například konala v úterý v Olomouci (podívejte se ZDE) nebo o den později na FAMU (poslechněte a přečtěte si ZDE), zjistíte, že hlavní důvody akademického odporu jsou dva:
Za prvé totální nedůvěra v politiku. On leckdo uzná, že například propojení škol s podnikatelskou a odbornou sférou prostřednictvím posílených správních rad by mohlo mít i svůj smysl. Ale nikdo nevěří tomu, že by současní politici byli něco takového schopní realizovat, aniž by toho zneužili pro své zájmy. Například mediální rady jako odkladiště podivných osobností dosazených s ještě podivnějšími záměry, dávají v tomhle směru kritikům za pravdu. A nedávný případ, kdy ministr Dobeš dosadil do správní rady ČVUT spolustraníka z Věcí veřejných přes jasný odpor vedení školy, netřeba ani komentovat. To je jasný gól do vlastní branky. Lepší argument ministr svým odpůrcům ani nabídnout nemohl.
No a za druhé je to nedůvěra k samotnému Josefu Dobešovi. Není nic snazšího, než shodit ze stolu jakýkoli jeho návrh s poukazem, že ho předkládá politik, který… a můžete si vybrat, čím ministra znectíte. Dobešova schopnost zmotat cokoli, je mimořádná, takže od reforem dali nakonec ruce pryč i ti, co je původně navrhovali. Sám jeho náměstek pro vysoké školy Ivan Wilhelm nedůstojně kličkuje a tváří se, jako by s ministrem vlastně neměl skoro nic společného. A akademická obec? Ta prostě nevěří, že i kdyby se s Dobešem na něčem dohodla, tak by to ministr splnil. Proto reformy i Dobeše hází bez diskuse do koše. Je těžké to kritizovat. Za uplynulé dva roky by se z ministrových slibů – neslibů už dalo sestavit obsažné menu. Vyberte si, jakým způsobem má ministr své slovo nesplnit. Nabídka široká, možností bezpočet.
Je už to otravné, ale nezbývá než zopakovat: Milý tchoři, jdi se na chvíli projít támhle do lesa. Můžeš si tam i trochu adrenalinově zasportovat, pocuchat vlkovi kožich, když tě to tak baví. My ti pak vzkážeme, jak to tady s tím smradem dopadlo.