Přizpůsobte předvolby souhlasu

Soubory cookie používáme, abychom vám pomohli efektivně se pohybovat a provádět určité funkce. Níže naleznete podrobné informace o všech souborech cookie v každé kategorii.

Soubory cookie, které jsou kategorizovány jako „Nezbytné“, jsou uloženy ve vašem prohlížeči, protože jsou nezbytné pro umožnění základních funkcí webu.... 

Always Active

Technické cookies jsou pro správné fungování našeho webu nezbytné, proto není možné je vypnout. Bez nich by na našich stránkách např. nešel zobrazit žádný obsah nebo by nefungovalo přihlášení při vkládání komentářů

No cookies to display.

Personalizační cookies se starají o to, abychom vám mohli doporučovat ke čtení další články, které máte rádi. Součástí jsou i cookies třetích stran, se kterými EDUin na doporučování článků spolupracuje.

No cookies to display.

Díky analytickým cookies víme, které texty mají naši čtenáři nejraději a jaké články jsou u nás nejčtenější. Součástí jsou i cookies třetích stran, jejichž vydavatelem jsou instituce jako Google aj.

No cookies to display.

Výkonnostní soubory cookie se používají k pochopení a analýze klíčových výkonnostních ukazatelů webových stránek, které pomáhají poskytovat návštěvníkům lepší uživatelský zážitek.

No cookies to display.

Marketingové cookies pomáhají informovat Vás třeba na sociálních sítích o nových článcích a EDUcastech a nabízet vám to zajímavé, co jste ještě nečetli nebo neslyšeli. Součástí jsou i cookies třetích stran, jejichž vydavatelem jsou instituce jako Facebook, Seznam.cz, Google a další.

No cookies to display.

Wellbeing, tedy velbýjink, čili spokojenost

3. 1. 2023
Josef Valenta
IMG_6598 (1) (1)

Tak se nám tu rozmohlo takové slovíčko … „No představte si, co jsem dneska četla,“ zaslechl jsem z druhého konce stolu (scházíme se u něj v obecní hospodě v pátek): „Děcka budou mít teď nějaký předmět velbýjink. Co to zase je za výmysl?!“ Marta, bývalá kantorka, byla evidentně pohoršena. Jasně, řeklo by se – „bývalá“. Nemá už prst na tepu doby a WB je koncept zrovna dnes hojně skloňovaný v souvislosti s velkou revizí RVP. Jenže pro mne byl výrok Marty jakousi metonymií nejasností okolo wellbeing(u?).

Koncept WB se u nás poněkud „vynořil“ cca před dvěma(?) roky.[1] Tedy – vynořil se v diskurzu praktické pedagogiky. Jinak ho v Česku v psychologii registrujeme více než 20 let. Takovéto „vynořování“ témat mne zajímá. Tudíž jsem vůči WB (opět) zpozorněl a začal pečlivěji poslouchat. A v posledních měsících se mi zazdálo, že s velbýjinkem to začíná být trochu jako v jistém bonmotu o kritickém myšlení: … že prý o KM sice kdekdo (autor/ka psal/a „všichni“) mluví, ale jen někdo („nikdo“) opravdu ví, co to vlastně je. V promluvách lidí o WB slyším tedy cca toto:

1. Ve věci WB není úplně jasné oč vlastně jde (ale bonmot výše platí :-); nebo 2., že je to vlastně skoro „všechno“, je to věc celku života školy; a nakonec – 3., že to značí akcent na osobnostní (sebepoznání atd.) a sociální (komunikace atd.) rozvoj, který může být konkretizován do jasných procedur a prakticky realizován v oboru typu „psychosociální výchova“ (či řečeno současnou terminologií „osobnostní a sociální výchova“ apod.).

Než se obrátím podrobněji k těmto třem možnostem, chci říci: Nemám rozhodně nic proti konceptu WB jako takovému! Zabývám se psychosociální edukací a WB mne provází při práci s anglicky psanými zdroji též oněch 20 let.[2] Ale: Jednak se mi zdá, že přimknutí zrovna ke konceptu WB není úplně šťastná volba (viz dále) a jednak bych fakt byl raději, kdyby se v české kurikulární terminologii používaly pojmy české. Ekvivalenty máme díky práci kolegů z různých fakult: nejfrekventovanější jsou „životní pohoda“ nebo „životní spokojenost“ (ŽS), ale i „kvalita života“ apod.[3]

Nyní zpět k zmíněným třem možnostem:

– Třetí možnost – psychosociální výchova jako obor. Dnes viz (pouze) průřezové téma „osobnostní a sociální výchova“ nebo (pouze) doplňující obor „etická výchova“. A připomínám: Britové zavedli v roce 2020 svou „OSV“ jako předmět, neboť prolnutí OSV celým životem školy (viz 2. možnost) nestačilo. Pro třetí možnost existují příslušné teorie, existují metodiky, existují i české zkušenosti výzkumné i běžně praktické – nevýzkumné.[4]

– První možnost – co to je WB? – indikuje „odbornou“ potíž – viz Marta. Na jedné straně je WB/ŽS velmi široký koncept. A velmi střechový. Tak se např. dočteme že „ ‚osobní pohoda‘ (well-being) je významově nejobsáhlejším [pozor!] a také nejméně specifickým [opět pozor!] termínem, kterému je nejbližší ‚životní spokojenost‘ “.[5] [Pozory] v závorkách jsou ode mě a akcentují, proč je koncept ŽS komplikovaný. Jde o pojem povýtce psychologický (pozitivní psychologie) a v pojetích v zahraniční literatuře má často bohatou vnitřní strukturu. Najdeme např. deset subvelbýjinků: sociální; emocionální; fyzický-zdravotní; ekonomický-finanční; profesní; spojený s životem v komunitě; mentální; sexuální. A pak i další, jdoucí de facto napříč přes tyto: osobní; subjektivní (jaksi „souhrnný“) + též „vzdělávací“ (žáci) a pedagogický (učitelé). U nás SKAV provedl výběr pěti: sociální, kognitivní, fyzický, emocionální a duchovní. Jsou ale i jiné přístupy. Např. Gallupův ústav vygeneroval vnitřní členění „vztahy, smysluplnost, zdraví, finance, komunita“. A Seligman ve svém „pozitivně psychologickém modelu“: pozitivní emoce, angažovanost (zaujetí), dobré vztahy, smysluplnost a úspěch. Jen teorií okolo WB je v zahraniční řada. A byl bych věru nerad, kdyby teď někdo ohrnul nos s tím, že „teoretici všechno jen komplikují“. Ó nikoliv! Jde právě o to, že koncept[6] (viz výše) je natolik rozprostřený, že jej lze prostě nazřít z různých stran. Komplikací by v tom případě zřejmě bylo, když už tu nějaký velbýjink máme, kdyby k jeho „obsahu“ existoval jen jeden úhel pohledu …

Na druhé straně ale najdeme (např. v britských dokumentech) „pragmatické“ použití pojmu ve stylu „fyzické a duševní zdraví, pohoda[WB] a vztahy“, tedy ve smyslu jednoho dílčího „tématu“ psychosociální edukace a výchovy ke zdraví.[7]

A aby toho nebylo málo, je tu ještě faktum, že ŽS(WB) je vpodstatě či především (subjektivní) pocit. Takže potíží může být i závislost tohoto pocitu nejen na „prostředí“ (jaká je škola, třída, co spolužáci a kantoři), ale i na typu osobnosti (např. na extraverzi) s nímž žák do školy přichází a též na jeho fyzickém zdraví. ŽS tedy není něco, co si všichni „osvojí“, když to napíšeme do kurikula. Je to mj. velmi(!) individuální záležitost formovaná řadou vlivů, a pokud s tím chceme efektivně pracovat, hodil by se onen známý „individuální přístup“. Jenže, ten – jak víme – má v praxi taky svoje „jenže“ … Tak co s tím? Jak to tedy „dělat“?

– A druhá možnost, že WB/ŽS je vlastně skoro „všechno“, co se ve škole děje, že „prolne životem školy“ (popravdě, zrovna tuhle frázi nemám rád; z výzkumů průřezových témat víme, že leckdy neprolne nic). Kdyby to obecně a všude fungovalo, bylo by to velmi dobré. Ale taky je to tuze riskantní. Už jen ona šíře konceptu svádí k tomu, aby se o něm mluvilo a psalo velmi obecně. Lečale, aby se jakýkoliv koncept mohl realizovat v praxi života celé školy, musí se – málo platné – konkretizovat. Řekl bych, že až na úroveň toho, jak se mají v praxi realizace „budování ŽS“ aktéři edukačního procesu chovat. A ještě jednou připomínka: Tím, že ŽS je do značné míry individuální statek a závisí rovněž na osobnosti člověka (byť má i sílu, ji zpětně formovat), je to vážně nesnadné. Pokud má ŽS v tomto smyslu prostupovat vším, pak:

– Ač explicitně(!) skloňována v dokumentech, bude (moje domněnka, leč doufám, že kvalifikovaná[8]) zřejmě automaticky padat do skrytého kurikula … takže vlastně nebude „pod kontrolou“, bude se „dělat“ všelijak nebo vůbec. A možná si budeme poněkud lhát do kapsy, jako se současnými průřezy: „Ono to prostupuje životem školy…“. Některé jistě. U jiných se ale můžeme ptát: „Vážně? A jak?“.

– Učitel je tu rozhodně důležitý. Ovšem, jsou učitelé připravováni např. v oblasti didaktiky podporující edukační pohodu žáků (třeba potenciály vzývaného i odmítaného formativního hodnocení)? A jsou důkladně(!) připravováni taky v oblastech „profesního chování a jednání“. Mají třeba skutečné a rozsáhlejší psychosociální tréninky?; pracuje se na fakultách s jejich ŽS?; připravují se více na výuku žáků nebo více na výuku předmětů? Atd. Pokud se onomu „prostupuje vším v předmětu i v životě školy“ nepřizpůsobí příprava učitelů (tedy nerestrukturuje se – a na to se nepochybně těšit nemůžeme), zase z toho bude zřejmě jen bublina v řečech a v rubrikách nejednoho ŠVP.

– Vyšší míra konkretizace se mi v případě 2. možnosti jeví, jako logická cesta k tomu, aby ŽS (WB) nezůstala jen v papírech. Průřezové pojetí ŽS je o. k. myšlenka, ale taky velký problém.

Třetí možnost onu konkretizaci samozřejmě může řešit lépe. Obor je koncentrován v čase i v obsahu k určitému tematickému poli. Učitel by měl být profesionálně připravený. V oboru je šance pracovat s ŽS soustředěně. A pozor!: Vším prolínající verzi ŽS jako součásti kurikula tím rozhodně nezavrhuji. Jen eliminuji rizika možnosti první a druhé. Pokud bude šance věnovat se ŽS i specificky (3.), pak to může jejímu „všeobecnému prostupování“ (2.) vpodstatě jen napomoci.

[1] O „vynořování“ a též o WB viz již blogy https://www.eduin.cz/clanky/pedagogika-ma-v-nabidce-skoro-vsechno-jen-to-nema-darkove-zabalene/; https://www.eduin.cz/clanky/strasidlo-formativniho-hodnoceni-obchazi-ceskou-republikou/

[2] Nalezl jsem dokonce svůj vlastní dokument z poloviny 1. dekády XXI. stol., v němž jsem koncept WB, resp. životní spokojenosti zkoušel propojit s chystaným profilem absolventů oboru „pedagogika“ na FFUK.

[3] Práce praxí vesměs nepovšimnuté: Blatný, M., & Osecká, L. (1998). Zdroje sebehodnocení a životní spokojenosti: osobnost a strategie zvládání. Československá psychologie, 42(5), s. 385–394; Kebza, V. & Šolcová, I. (2003). Well-being jako psychologický a zároveň mezioborově založený pojem. Čs. psychologie, 47(4), s. 333-345; Blatný, M., Dosedlová, J., Kebza, V. & Šolcová, I. (Eds.) (2005). Psychosociální souvislosti osobní pohody. Brno: Masarykova univerzita: MSD; Mareš, J. (2006) Kvalita života u dětí a dospívajících I. Brno: MSD.

[4] Na některé kolegy „od edukace“ ovšem tato možnost působí jako rudý hadr na býka, ale jak sleduji, mohlo by to být dáno buď tím, že nemají v psychosociální oblasti vzdělání (pouze laické teorie) nebo se prostě lekají čehokoliv, co tu ještě nebylo a „zabíralo by místo“.

[5] Zemanová, V. & Dolejš, M. (2015). Životní spokojenost, sebehodnocení a výskyt rizikového chování u klientů nízkoprahových zařízení pro děti a mládež. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci citují z: Rybářová, A., (2009). Životní spokojenost a životní události. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce M. Blatný[!]. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/ucp52/.

[6] Mimochodem, pojem WB se objevil již v 16. stol. v Anglii a náležel spíše do oblasti sociální (ne edukační). Od roku 1948 s ním začala pracovat WHO ve vztahu ke zdraví a v psychologii se exponoval zejm. od konce XX. století.

[7] https://www.pshe-association.org.uk/news/government-takes-%E2%80%98major-step%E2%80%99-towards-better-pshe

[8] Několik desítek let akademické kariéry sleduju osudy a životy různých „idejí“, konceptů a principů, ať už vstupují na scénu praxe i teorie (i obojího)

josef_valenta-1
Našli jste v článku chybu? Napište nám, prosím, na korektor@eduin.cz.

Mohlo by Vás zajímat

Listovat všemi články