Deník.cz: Netlačme na pilu tam, kde už nejsou síly, říká o vzdělávání Silvie Pýchová

21. 7. 2021
EDUin
Screenshot_1-3

Přečtěte si rozhovor Kateřiny Perknerové se Silvií Pýchovou o českém školství, vztahu dětí ke škole, vlivu rodinného prostředí na školní úspěšnost dětí nebo wellbeingu. Text vyšel 15. července na zpravodajském webu Denik.cz.

Na první pohled prostá otázka, co je cílem vzdělávání, nemá zdaleka jednoznačnou odpověď. Jsou to dobré známky, encyklopedické znalosti, výchova k občanství, nebo získání dovedností důležitých pro zažívání úspěchu v životě? Deník o tom hovořil se Silvií Pýchovou, ředitelkou Stálé konference asociace vzdělávání a koordinátorkou inciativy Úspěch pro každého žáka.

Za měsíc a půl se děti vrátí do tříd, kam by se měly těšit. Jenže podle dat z mezinárodních šetření PISA cítí obavy před testem 40 procent patnáctiletých žáků a dokonce 64 procent dívek. Co to o českých školách vypovídá?
Ta data odkrývají dlouhodobé problémy českého školství, které covid ještě zvýraznil. Distanční výuka ukázala, že je opravdu nutné věnovat větší pozornost věcem, které se při běžném chodu školy často přehlížely. Jde o rodinné prostředí dětí, podmínky pro domácí přípravu, osobní problémy, vnitřní motivaci. V českých školách je stále největší důraz kladen na akademické výsledky.

V prezentaci na vaší nedávné konferenci také zaznělo, že nízká očekávání učitele a jeho nedůvěra ve schopnosti konkrétního žáka zvyšují pravděpodobnost úzkosti ze školy o 60 procent. Také víme, že v porovnání se státy OECD české děti chodí do školy nejméně rády. Proč?
Zahraniční systémy, u nichž bychom se měli inspirovat, už delší dobu zohledňují nejen školní výsledky, ale také to, zda dětem dává pobyt ve škole smysl. Důležitým měřítkem je třeba zapojení žáků do rozhodování o tom, co se v ní děje, a to včetně obsahu výuky. V některých školách na to dbají i u nás, ale jde spíš o jakýsi nadstandard, nikoli nutnou součást vzdělávacího procesu.

Mluvíme teď o pojmu, který začíná být velmi frekventovaný, a to o wellbeingu ve vzdělávání?
Přesně tak. I pokud by bylo naším cílem zlepšení akademických výsledků, nemůžeme tlačit na pilu tam, kde už nejsou síly, a to ani na straně pedagogů. Náš školský systém celkově vykazuje symptomy vyhoření a vyčerpání, učitele nevyjímaje. Příčinou je velký akcent na výkon, aniž bychom chápali, že lepší studijní výsledky se nedostaví bez zájmu o kvalitu života žáků. Ta souvisí s dovednostmi potýkat se s výzvami, které denně přicházejí ve škole i doma. Když budeme do běžného stresu ještě přidávat úzkost z vyžadovaného výsledku písemky, nedostaví se zlepšení. Měli bychom pečovat o to, aby děti byly vystavovány nárokům, které jsou schopny zvládnout a zároveň je posouvají dál.

V jakém smyslu?
Jde jednak o samotné klima školy, o vztahy mezi žáky, učiteli, respektující a rozvojové prostředí, jednak o rozvoj dovedností. Základem wellbeingu je schopnost dosahovat úspěchu a umět pracovat s chybou.

Takto pojatý úspěch ovšem neznamená mít samé jedničky, že?
To rozhodně ne. Mluvíme o dobrém pocitu z odvedené práce, ať už se to týká nějakého úkolu nebo školního projektu, pomoci spolužákům atd.

Guru wellbeingu, kanadský profesor a reformátor Michael Fullan, při návštěvě České republiky řekl, že rodiče v USA a západní Evropě byli posedlí akademickou úspěšností dětí. Jim psychologové přezdívali „zranění vítězové“, protože měli prestižní tituly, ale také velké psychické potíže. Nejsme v podobné pasti?
Je to výkonnostní pohled na společnost. My se snažíme v rámci projektu Partnerství 2030, na němž se podílí dvacet organizací, zdůrazňovat vedle učení a znalostí právě tu druhou nohu, tedy kvalitu života. Zaměření na výkon, mnohdy jakýmikoliv prostředky, automaticky nepřináší pocit uspokojení. Je třeba pečovat o vztahy, o okolí, o duševní pohodu. Fullan říká, že škola dnes už neslouží jen k přenosu akademických znalostí, ale je to místo, kde se tvoří budoucnost. To je pro mě jedna z jeho nejhodnotnějších myšlenek, kterou bychom si měli často připomínat.

Máme šanci ji přenést do českého prostředí?
Postupně ano. V českém vzdělávacím systému se nikdy neosvědčily velké zvraty. Potřebujeme, aby o užitečnosti změn byli rodiče i pedagogové vnitřně přesvědčeni. Musejí je vnímat jako něco, co má smysl a dětem to prospěje. Mnohé školy to už díky vlastní cestě a studiu zahraničních zkušeností naplňují, ale zatím nejde o převažující trend v nastavení vzdělávacího systému. Proto jsme v roce 2014 přišli s iniciativou Úspěch pro každého žáka, abychom nastolili vizi potřeby zažívání úspěchu. Doufáme, že získáme co nejvíc spojenců, kteří budou chápat, že i pro společnost jako celek má smysl investovat do každého dítěte a umožňovat mu zažívat ve škole úspěch.

logo-author
Našli jste v článku chybu? Napište nám, prosím, na korektor@eduin.cz.
 

Mohlo by Vás zajímat

Listovat všemi články