Plošný zákaz mobilů ve školách – často kladené otázky

Ano. Školy pravomoc regulovat mobilní telefony mají a drtivá většina z nich ji také využívá. Některé školy navíc dokážou s mobilními technologiemi pracovat smysluplně i ve výuce a zároveň nabízet žákům o přestávkách atraktivní alternativy. Plošný zákon tedy neřeší mezeru v pravomocích – ty existují. Otázkou je, zda školy mají dostatečné kapacity, zdroje a čas, aby je naplno využily.

Podle mimořádného šetření MŠMT z května 2026, které proběhlo s více než 99% návratností dat od škol, z nich:

• 93 % škol – tedy 5 083 škol – má pravidla pro používání mobilních telefonů formálně ukotvena ve školním řádu,
• 7 % škol – tedy 358 škol – pravidla v době šetření nemělo; více než polovina z nich ale plánovala pravidla zavést od 1. září 2026.

Vláda navrhuje zakázat mobilní telefony a jiná elektronická komunikační zařízení ve školách, školních družinách, školním klubu a v zařízení školního stravování. Pro školy platí zákaz i o přestávkách, a to bez možnosti školy udělit plošnou výjimku, pro všechny žáky do konce povinné školní docházky. Školy i nadále mohou povolit využívání mobilních telefonů za účelem vzdělávání během vyučovací hodiny.

Kritici upozorňují, že zákon bude obsahovat řadu výjimek (zdravotní důvody, speciální vzdělávací potřeby, výuka), a jeho reálný dopad tak bude omezený. Hrozí také efekt přesunu problému – děti omezené ve škole budou trávit s mobilem více času doma, bez dozoru a bez smysluplné alternativy.

Metodika MŠMT k nastavování pravidel používání mobilních telefonů a jiných elektronických zařízení ve školách je volně dostupná na webu ministerstva edu.gov.cz. Vydána byla v únoru 2026 a neobsahuje plošný zákaz – naopak školám nabízí rámec a nástroje, aby si pravidla nastavily samy podle svých podmínek.

Mateřským, základním a středním školám a konzervatořím. Vztahuje se na zařízení, která si žáci přinášejí z domova, tedy nikoli na školní techniku.

Metodika provází školy celým procesem v deseti kapitolách.

• Legislativní rámec – vysvětluje, co školám umožňuje § 30 školského zákona (omezit nebo zakázat používání mobilů ve školním řádu) a jaká další práva a povinnosti s tím souvisejí
• Aktéři a jejich role – popisuje odpovědnosti žáků, rodičů, učitelů, ředitele, školské rady i školního parlamentu
• Zásady úspěšné implementace – doporučuje nejprve zmapovat situaci, vést dialog se všemi aktéry, pravidla transparentně komunikovat a pravidelně vyhodnocovat
• Formy regulace – tři základní možnosti: úplné omezení, částečné omezení, nebo žádné omezení. Úplné omezení se doporučuje zejména pro mateřské školy
• Způsoby ukládání – pět konkrétních variant (batoh, skříňka ve třídě, uzamykatelná osobní skříňka, odevzdání při příchodu, magnetická pouzdra) včetně výhod a nevýhod každé z nich
• Kázeňská opatření – od slovního upozornění přes napomenutí a důtku až po podmínečné vyloučení; zároveň výslovně zakazuje trvalé zabavení telefonu
• Školní akce, družina, jídelna – pravidla pro prostředí mimo běžnou výuku
• Modulární vzory pro školní řád – hotové formulace, které školy mohou přímo použít nebo upravit

Metodika jasně vymezuje nepřípustné postupy: škola nesmí trvale zabavit telefon žáka, nesmí kontrolovat obsah zařízení (zprávy, fotografie), nesmí nastavovat pravidla pro chování žáků mimo školu a nesmí aplikovat zákaz bez výjimek (zdravotní důvody musí být vždy respektovány).

Metodika staví na autonomii škol a dialogu – každá škola si volí model odpovídající jejím podmínkám, věkovému složení žáků a školnímu klimatu. Chystaný zákon naproti tomu zavádí jednotný plošný zákaz pro všechny školy, byť s výjimkami.

Výzkumy ukazují, že z omezení používání mobilů mohou nejvíce těžit děti s horší schopností seberegulace – a to jsou zpravidla děti z méně podnětného rodinného prostředí. Rodiny s větším množstvím zdrojů dokážou dětem digitální prostředí regulovat i mimo školu: nabídnout jim sport, kroužky, knihy nebo společný čas. Děti bez takového zázemí jsou naopak mnohem více odkázány na nejlevnější dostupnou zábavu – algoritmy sociálních sítí. Škola je jedno z mála míst, kde lze všem dětem bez ohledu na zázemí garantovat několik hodin chráněné pozornosti.

Zákon s výjimkami výslovně počítá. Zákaz se nevztahuje na zdravotní důvody (např. monitoring glykémie), speciální vzdělávací potřeby ani na situace, kdy škola povolí použití zařízení pro vzdělávací účely. Ve výsledku tedy nejde o úplný zákaz, ale o další regulační vrstvu.