Fokus: Učitelé mají zatím málo informací o otevřených výukových zdrojích, proto je téměř nevyužívají

Zajímavosti ze světa vzdělávání, které připravilo na základě anglicky psaných zdrojů výzkumné oddělení společnosti Scio k datu 10. listopadu, obsahují například tato témata: výuková videa nemusí pro studenty vytvářet pouze učitelé, mohou si je oni sami vytvářet pro sebe navzájem a učitelům tak pomoci nalézt kritická místa při výuce nové látky. Postupy, jak využít chyby jako příležitosti k dalšímu učení, a téma otevřených výukových zdrojů a informovanost učitelů o tom, jak je využít a jaké nástroje používat k jejich vyhledávání.

1. Vzájemné učení pomocí výukových videí
   Výuková videa pro všechny stupně vzdělávání už nejsou novinkou, patrně nejznámějším příkladem videolekcí je Khan Academy (česky Khanova škola). Učitelé nahrávají reálné hodiny i doplňující lekce s otázkami pro domácí úkol, cvičeními a testy (o výuce prostřednictvím videolekcí více zde). Výuková videa však tvoří také žáci kalifornských středních škol pro své spolužáky a nabízejí je na stránce Club Academia, kterou založily dvě středoškolačky. Faktická správnost výkladu je kontrolována učiteli. Výhodou lekcí vytvořených žáky je vysvětlování látky z pozice někoho, kdo musel sám nejprve látku pochopit, zasadí ji do příběhu nebo najde analogie relevantní pro další žáky. Zakladatelky Club Academia aktivně hledají přispěvatele a uvádějí, že nejlepšími autory nejsou vynikající žáci, ale ti, kteří musejí sami pracovat na zvládnutí látky, vytrvají a jsou nadšení, že mohou sdílet svou cestu k porozumění. V jiné kalifornské škole učitel Middle school (odpovídá 2. stupni ZŠ) E. Marcos spravuje stránku Mathtrain, kam žáci umisťují svá videa k výuce matematiky, za která mohou získat i body navíc v hodnocení. Žáci si při tvorbě videa lépe utřídí látku, snaží se také odvést co možná nejlepší práci, protože vědí, že bude posuzována nejen učitelem, ale i jejich spolužáky (o Mathtrain více zde).

2. 9 tipů, jak využívat chyby v učení
   Každý člověk se občas dopouští chyb, důležité však je umět chybu přiznat a dokázat se z ní poučit. Ve třídě jsou žáci za chyby trestáni zhoršeným hodnocením, což často vede k tomu, že se soustředí pouze na výsledky testů, nezkoušejí netradiční postupy, bojí se riskovat. Učitelé mohou chyby žáků využít jako příležitosti k učení s použitím následujících postupů: 1. přestaňte opravovat písemky bez vysvětlení, proč je něco špatně, 2. dejte žákům příležitost zopakovat test a napravit chyby – tím se žáci více naučí, 3. při hodnocení musí být důraz kladen na zlepšování studijních výsledků – zlepšování je dokladem toho, že se žák učí z chyb, 4. udělá-li žák chybu při diskuzi ve třídě, neříkejte „špatně“ ani nevolejte jiného žáka, aby chybu napravil – dejte žákovi možnost se zamyslet a chybu najít sám, 5. v chybné odpovědi vždy napřed hledejte zrnko smyslu, 6. dejte žákovi možnost požádat o pomoc spolužáka, kterého si vybere, 7. kromě nástěnky se záznamem úspěchů žáků vymezte i místo, kde se mohou „chlubit“ svými chybami a sdílet je se spolužáky, 8. jednou za dva týdny se scházejte s celou třídou, každý žák se podělí s ostatními o chybu, co následovalo a jak se z ní poučil, 9. povězte žákům o chybách, kterých jste se dopustili, a co jste se díky nim naučili.

3. Inovace jako hledání nových prvků a souvislostí v jevech již známých
   Na prvním stupni pittsburghských veřejných škol už pátým rokem probíhá realizace projektu Children’s Innovation Project, který je určen pro seznamování dětí od posledního roku školky po pátou třídu s koncepty technologie a inovace. Technologie jsou zde představovány např. v podobě součástek strojků, kousků dřev, hadiček a kabelů, pružinek a šroubků, dveřního pantu, části plastů a elektrického obvodu. Děti součástky probírají a dohadují se, k čemu asi sloužily nebo mohly sloužit. Každé dítě si vybere jeden předmět a pečlivě jej nakreslí, pak jej vrátí na hromadu. V dalším kroku mají děti poznat, který předmět je na výkresu, a poukazují na detaily a rozdíly. Poznávají perspektivu, učí se pečlivému pozorování, kladení otázek a vytrvalosti. Inovace jsou chápány jako hledání nových prvků nebo souvislostí v předmětech a jevech již známých. Děti se učí, že technologie nejsou jen tablety nebo aplikace, a poznávají jednoduché principy a fyzikální zákony. Prostřednictvím důkladného zkoumání si vytvářejí vztah k technice a technologiím v nejširším slova smyslu (více k podpoře osobní tvořivosti a hnutí tvůrců zde).

4. Vymyslet něco nového je jednodušší než nápad prosadit
   Podle autorky eseje v magazínu Aeon byly v historii lidstva inovace vždy poháněny a udržovány pomocí imitace – nápodoby. Různé druhy výzkumu vývoje lidské společnosti poukazují na to, že nápodoba pomohla rychlému šíření nových myšlenek, jejich uchovávání a dalšímu rozvíjení. Vývoj technologií je rovněž sledem menších vylepšení a postupných kroků, jež vedou až ke složitým přístrojům, které by nemohl vymyslet jednotlivec. Vědci tento proces nazývají „kumulativní kulturní evolucí“, vývojový psycholog M. Tomasello z lipského Institutu Maxe Plancka o nápodobě mluví jako o „kulturním turniketu“, který ve svém jednostranném pohybu propustí nové nápady a nedovolí jim zapadnout zpět do zapomnění. Ukazuje se, že vymyslet něco nového je ten snazší úkol, obtížnější je novou myšlenku udržet a šířit, případně vylepšit. Ve schopnosti nápodoby však podle Tomasella spočívá výhoda lidí nad zvířaty, která se učí jen zkušeností, jež s nimi umírá, a další jedinci začínají opět od nuly. Evoluční biolog K. Laland z University of St. Andrews ve svém výzkumu zjistil, že význam inovací je přeceňován, zatímco rozhodující vliv na rozvoj kultur má schopnost co možná nejpřesnější nápodoby. Samotné inovace neposunuly lidstvo ani zdaleka tolik, jako kombinace inovací a nápodoby. Ve světle těchto výzkumů je třeba přehodnotit roli geniálních jednotlivců a podpořit všechny průměrné mozky, které malými krůčky posouvají lidský pokrok.

5. Otevřené výukové zdroje nový trend ve výukových materiálech
   Babson Survey Research Group s finanční podporou The Hewlett Foundation a společnosti Pearson provedla šetření mezi americkými vyučujícími v terciárním vzdělávání zaměřené na to, jak využívají otevřené výukové zdroje (OER). Zpráva o výsledcích šetření přináší zjištění, která nejsou příliš příznivá pro zastánce šíření otevřených výukových zdrojů: 1. dvě třetiny až tři čtvrtiny učitelů nemá povědomost o OER, 2. učitelé jsou ochotni zkusit pracovat s OER, když se o nich dozvědí, 3. pouze 2,7 % dotazovaných učitelů se při výběru učebnic pro své kurzy řídí otázkou ceny, přičemž právě toto může být jedním z rozhodujících kritérií pro studenty při volbě kurzu, 4. vyučující se obecně shodnou na tom, že kvalita otevřených zdrojů je srovnatelná s kvalitou ostatních zdrojů a tři čtvrtiny těch, kteří mají s OER zkušenost, mají za to, že kvalita OER je lepší, 5. nedostatečné nástroje k vyhledávání vhodných OER nebo katalogy dostupných zdrojů byly uváděny jako hlavní překážka širšího využití zdrojů spolu s nedostatečnými informacemi o kvalitě OER, což jako důvod uvedla více než polovina dotazovaných, 6. vyučující jsou rozhodující při výběru výukových materiálů ve většině institucí terciárního vzdělávání. Tvůrci OER uvádějí, že učitelé si někdy ani nemusejí být vědomi toho, že využívají otevřené výukové zdroje. Až tři čtvrtiny učitelů uvedly, že uvažují o využívání OER v nejbližších třech letech. Výsledky šetření jsou přehledně zachyceny v infografice (k historii volného sdílení na internetu více zde a k využití OER ve vzdělávání viz další články ve Spomocníkovi z téže série).