Soubory cookie používáme, abychom vám pomohli efektivně se pohybovat a provádět určité funkce. Níže naleznete podrobné informace o všech souborech cookie v každé kategorii.
Soubory cookie, které jsou kategorizovány jako „Nezbytné“, jsou uloženy ve vašem prohlížeči, protože jsou nezbytné pro umožnění základních funkcí webu....
Technické cookies jsou pro správné fungování našeho webu nezbytné, proto není možné je vypnout. Bez nich by na našich stránkách např. nešel zobrazit žádný obsah nebo by nefungovalo přihlášení při vkládání komentářů
Personalizační cookies se starají o to, abychom vám mohli doporučovat ke čtení další články, které máte rádi. Součástí jsou i cookies třetích stran, se kterými EDUin na doporučování článků spolupracuje.
Díky analytickým cookies víme, které texty mají naši čtenáři nejraději a jaké články jsou u nás nejčtenější. Součástí jsou i cookies třetích stran, jejichž vydavatelem jsou instituce jako Google aj.
Výkonnostní soubory cookie se používají k pochopení a analýze klíčových výkonnostních ukazatelů webových stránek, které pomáhají poskytovat návštěvníkům lepší uživatelský zážitek.
Marketingové cookies pomáhají informovat Vás třeba na sociálních sítích o nových článcích a EDUcastech a nabízet vám to zajímavé, co jste ještě nečetli nebo neslyšeli. Součástí jsou i cookies třetích stran, jejichž vydavatelem jsou instituce jako Facebook, Seznam.cz, Google a další.
Publikujeme komentář Tomáše Feřteka o reformě šokem, kterou prodělává momentálně české školství. Přejdou alespoň některé školy na slovní hodnocení a zruší se jednotné přijímací zkoušky na střední školy? Text vyšel 6. ledna v Hospodářských novinách.
Podobně jako kůrovec ve smrčinách řádí koronavirus v českém vzdělávání. O potřebě samostatnosti, schopnosti sebehodnocení, smysluplnosti výuky a přetíženosti osnov se debatuje léta, ale potřebné kroky uskutečňovala jen malá část škol. Mezi loňským březnem a květnem však nekompromisní změny neplánovaně dorazily k desetitisícům učitelů a statisícům rodičů.
Oba ty návrhy mají reformní potenciál. Měsíce distančního vzdělávání totiž objasnily jak učitelům, tak rodičům, že nedává smysl hodnotit dítě za odvedenou práci jednou číslicí. Zvládalo práci samo, nebo ho musel učitel vést, připomínat mu termíny, dožadovat se splnění úkolů? Dělal žák i volitelné úkoly, nebo jen to nejnutnější? Měl vedle toho nějaký výrazný zájem, jehož výsledky předvedl třídě, nebo se stáhl a moc nekomunikoval? Pomáhal v té obtížné situaci druhým spolužákům, případně uměl o pomoc požádat?
Jak tohle chcete dostat do jedné známky, včetně důvodů, proč to tak bylo? Přitom jsou to věci, které rozhodují, jestli po návratu do školy žák plynule naskočí, nebo bude dohánět nedohnatelné.
Nedá se samozřejmě očekávat, že by školy na slovní hodnocení hromadně přešly. Mimochodem hlavně proto, že ho rozhodně nepreferují rodiče. Těm spíš vyhovuje číselný „semafor“ s polohami – nestarej se, riziko, průšvih. Klíčové je, že slovní hodnocení není tentokrát nápad reformních škol či rodičů, ale přímo ministr školství Robert Plaga říká, že jde o preferovaný způsob, a vysvětluje, že by učitelé měli na distanční výuce hodnotit především kompetence, ne znalosti. Takže je šance, že se učitelky a učitelé většinově začnou učit, jak psát slovní hodnocení tak, aby žákům i rodičům něco reálně sdělovalo.