Hospodářské noviny: Měsíce distančního vzdělávání objasnily, že nedává smysl hodnotit dítě za odvedenou práci jednou číslicí

Svět se nemění na základě ušlechtilých záměrů, ale prostřednictvím nečekaných událostí. Desítky let debatujeme o tom, že bychom měli mít pestřejší lesy. Vlivem klimatických změn zmizely u nás v posledních dvou třech letech desetitisíce hektarů smrkového lesa. A debatám je konec, nastala nová realita. A jestli někdo holinu na Vysočině zase osázel smrkem… vzbuzuje to spíš údiv a úsměv.

Podobně jako kůrovec ve smrčinách řádí koronavirus v českém vzdělávání. O potřebě samostatnosti, schopnosti sebehodnocení, smysluplnosti výuky a přetíženosti osnov se debatuje léta, ale potřebné kroky uskutečňovala jen malá část škol. Mezi loňským březnem a květnem však nekompromisní změny neplánovaně dorazily k desetitisícům učitelů a statisícům rodičů.

Pokud se má dítě učit doma, s občasnou on‑line hodinou, musí mu to, co dělá, dávat smysl. Jinak u toho nevydrží. Za omezených podmínek je klíčové rozhodnout, která látka a dovednost je ta důležitá a která méně. Ty školy, jež s individualizací výuky, sebehodnocením a důrazem na sebeřízení – dělám věci sám, podle svého časového rozvrhu a přebírám odpovědnost za výsledek – začaly už dávno, byly najednou o několik koňských délek napřed. A další tisíce škol se je teď snaží dobíhat. Jestliže loni na jaře se mohlo zdát, že se změny zase „vsáknou“ a všechno se vrátí ke starým pořádkům, letos už si to myslí málokdo.

A přicházejí další „svatokrádežná“ opatření. Ministerstvo vzhledem k aktuální situaci a nerovnému přístupu žáků ke vzdělávání zrušilo jednotné testy u přijímaček a navrhuje pozdější vydání pololetních vysvědčení. Pokud možno bez známek a se slovním hodnocením.

Oba ty návrhy mají reformní potenciál. Měsíce distančního vzdělávání totiž objasnily jak učitelům, tak rodičům, že nedává smysl hodnotit dítě za odvedenou práci jednou číslicí. Zvládalo práci samo, nebo ho musel učitel vést, připomínat mu termíny, dožadovat se splnění úkolů? Dělal žák i volitelné úkoly, nebo jen to nejnutnější? Měl vedle toho nějaký výrazný zájem, jehož výsledky předvedl třídě, nebo se stáhl a moc nekomunikoval? Pomáhal v té obtížné situaci druhým spolužákům, případně uměl o pomoc požádat?

Jak tohle chcete dostat do jedné známky, včetně důvodů, proč to tak bylo? Přitom jsou to věci, které rozhodují, jestli po návratu do školy žák plynule naskočí, nebo bude dohánět nedohnatelné.

Nedá se samozřejmě očekávat, že by školy na slovní hodnocení hromadně přešly. Mimochodem hlavně proto, že ho rozhodně nepreferují rodiče. Těm spíš vyhovuje číselný „semafor“ s polohami – nestarej se, riziko, průšvih. Klíčové je, že slovní hodnocení není tentokrát nápad reformních škol či rodičů, ale přímo ministr školství Robert Plaga říká, že jde o preferovaný způsob, a vysvětluje, že by učitelé měli na distanční výuce hodnotit především kompetence, ne znalosti. Takže je šance, že se učitelky a učitelé většinově začnou učit, jak psát slovní hodnocení tak, aby žákům i rodičům něco reálně sdělovalo.

Zrušení jednotných testů u přijímaček s tím úzce souvisí. Preference holých znalostí na základkách se často zdůvodňuje tím, že jsou nutné pro přijímací testy. Jejich zrušení je opět dobrým krokem do budoucna. V jistém smyslu je to vlastně optimální situace. Těm školám, které potřebují žáky nenapadnutelně rozřadit, převážně jde o víceletá gymnázia, stát nabízí zdarma hotový nástroj i s vyhodnocením z dílny Cermatu. Těm školám, které vybírají uchazeče chytřejším způsobem, pohovorem nebo s pomocí portfolia prací, jednotný test nesvazuje ruce. Tak doufejme, že po uklidnění situace neskončí tyhle dobré nápady v propadlišti zapomenutého času.