Lidové noviny: Mají dlouholetou praxi, ale musí se znovu “učit“ to, co už znají

ilustrační foto. zdroj: by Lower Columbia College (flickr.com) (CC BY-NC-ND 2.0)

Publikujeme další příspěvek do diskuse o nekvalifikovaných učitelích. Jejich situaci tentokrát popisují Radka Kvačková a Barbora Říhová v Lidových novinách v článku, který vyšel v úterní Akademii pod názvem Učím dlouho. Bez správného diplomu. K tématu si můžete také přečíst úterní komentář Tomáše Feřteka v MF Dnes (ZDE) nebo shrnutí obsáhlé ankety, kterou uveřejnily Literární noviny (ZDE), kde najdete odkazy i na další publikované příspěvky na webu eduin.cz.

Jsou zkušení učitelé, kteří by sice mohli radit jiným, ale podle platného zákona musí sami na léta zpátky do lavic

Ten zákon vznikl před jedenácti lety, za minulé vlády sociálních demokratů a můžeme předpokládat, že s dobrými úmysly. Až do té doby jsme totiž samostatný zákon o pedagogických pracovnících neměli a odborná způsobilost pedagogů, jakož i míra vyučovací povinnosti se stanovovaly vyhláškami a nařízeními.

Byly doby, kdy se učitelé základních škol rekrutovali z absolventů tak zvaných učitelských ústavů zakončených odbornou maturitou. Učitelské ústavy sice přestaly fungovat už v polovině minulého století, kdy se příprava učitelů přesunula do vysokoškolské sféry, ale ještě několik desetiletí učily zejména na prvním stupni základních škol běžně absolventky středních pedagogických škol zaměřených oficiálně na učitelství v mateřských školách a vychovatelství. V dobách, kdy byl u nás nedostatek učitelů a ti, kdo vystudovali pedagogické fakulty, nastupovali do lépe placených profesí, byly vítané. Mnohé z nich se osvědčily jako výborné elementaristky, tedy učitelky na prvním stupni ZŠ.

Jsem ráda, že je kluk u ní
Příkladem může být dvaapadesátiletá Květa Joslová. „Jsem ráda, že je kluk u ní ve třídě,“ říká před pražskou základní školou v Karmelitské ulici matka, která tu čeká na mladšího syna druháka. Květa Joslová přitom patří mezi těch sedm tisíc učitelů, kterým hrozí, že příští rok budou muset s učitelstvím skončit. Vystudovala střední pedagogickou školu a na základku kdysi nastoupila jako vychovatelka v družině, posléze jako vedoucí vychovatelka. Po mateřské ale začala učit. Když se dozvěděla, že by si měla dodělat vysokou školu, šla se na pedagogickou fakultu zeptat, jestli by bylo možné absolvovat dálkové (správně kombinované) studium bez tělesné výchovy, protože má problémy s páteří. Řekli jí, že to je vyloučené.

Právě neschopnost dělat kotrmelce, skákat přes kozu a absolvovat různé výcviky včetně lyžařského jí tedy zabránila zvýšit si kvalifikaci vyžadovaným způsobem. Na filozofické fakultě absolvovala jen tříletý kurz Etika ve výchově a vzdělávání, který ovšem sám o sobě nevede k vysokoškolskému diplomu.

Dnes má Květa Joslová za sebou dvacet let výuky, podílela se na tvorbě školního vzdělávacího programu a těm, kteří vyjdou jako čerství absolventi pedagogických fakult, by mohla nejspíš s úspěchem radit.

Jí podobných jsou přitom tisíce. „Právě absolventky středních pedagogických škol jsou na tom nejhůř,“ potvrdila nám rektorka Pedagogické fakulty UK Radka Wildová. „Pokud chtějí získat předepsanou kvalifikaci, musí nastoupit napřed do bakalářského studia, které jim ale nestačí. Potřebují ještě magisterské. Ano, pět až sedm let se vším všudy, včetně toho tělocviku.“ Mimochodem, právě elementaristek se hlásí do dálkového (kombinovaného) studia přibližně desetkrát víc, než lze z kapacitních důvodů přijmout.

Učitelé bez odpovídající kvalifikace ale působí i na druhém stupni základní školy. Jeden z nich učí na základní škole v Praze češtinu a dějepis už také přes dvacet let. Před rokem 1989 studoval na Filozofické fakultě UK český jazyk a dějepis, ze školy však odešel po několika semestrech, samozřejmě bez diplomu. Přesto ho v době, kdy spousta vystudovaných učitelů odcházela ze škol za lepším, rádi vzali. „Vysokoškolský diplom jsem získat chtěl, aprobaci český jazyk – dějepis v kombinované formě ale na žádné pedagogické škole tehdy neotvírali, tak jsem na pedagogické fakultě vystudoval, co šlo – bakalářský obor vychovatelství,“ říká. Svoje jméno by v novinách ale nerad viděl.

Faktem je, že nabídka kombinovaného studia na vysokých školách pedagogického zaměření je omezená. Například Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy, Pedagogická fakulta Masarykovy Univerzity nebo třeba Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové aprobaci český jazyk v kombinovaném studiu neotevírají ani letos. Je to ale celkem logické. Právě češtinářů a dějepisářů je dnes většinou víc, než je potřeba. Situace na trhu pracovních sil se v posledních letech vůbec změnila. Učitelé už zdaleka tolik ze školství neodcházejí jinam, ba naopak, mnozí se tam vracejí z jiných sfér. A docela dobře by se mohli pozastavovat nad tím, že zatímco lidé bez příslušného diplomu učí, pro ně třeba místo není.

Osmačtyřicetiletý grafik a designér, který učí poměrně krátce, to má snazší. Absolvent Vysoké školy chemicko-technologické, kde ale vystudoval obor „polygrafie“, pracoval téměř celý dosavadní život pro reklamní agentury. „Vzhledem k tomu, že člověk stárne a tento obor je doménou mladých, zakázek ubývalo. Proto jsem se rozhodl, že bych zkusil učitelskou dráhu,“ říká. S učitelstvím měl už jisté zkušenosti, hned po vojně učil tři roky na střední grafické škole. Obešel si střední školy a zjistil, že zájem by o něj byl, na jedné škole už dokonce pár hodin týdně učí, od příštího roku by tam měl nastoupit na plný úvazek. „Řekli mi ale, že si musím dodělat pedagogické minimum. Od loňského října proto chodím na Pedagogickou fakultu UK,“ vysvětluje. Naštěstí mu stačí rok v programu celoživotního vzdělávání. „Jsou tam celkem užitečné předměty, jako pedagogika a psychologie, ale legrační je, když se učíme, co je to demokracie, nebo když nás pérují v běžných počítačových dovednostech,“ usmívá se.

Jedna věc je zřejmá: V době, kdy na vysoké školy odchází polovina populačního ročníku, by bylo absurdní, kdybychom neočekávali vysokoškolské vzdělávání od učitelů. Všichni pochopí, že nelze přijímat nového adepta učitelství bez vysokoškolského diplomu. Přesto zůstává několik zásadních otázek. Zaprvé, jestli by toto pravidlo nemělo platit striktně jen pro nově přijímané a jestli musí opravdu jít o diplom magisterský. Člověk, který strávil rok dva v Anglii, bude umět anglicky asi dost dobře na to, aby mohl tento jazyk předávat žákům základních, případně i středních škol například i s diplomem bakalářským. A konečně, jestli není někdy lepší, když učí fyziku třeba inženýr bez pedagogického vzdělání než češtinář s pedagogickým vzděláním. Ano, taková alternativa totiž existuje a zákonu neodporuje.
 
Praxe je také vzdělání
Je známo, že pedagogické fakulty jsou tím lepší, čím víc poskytují praxe před tabulí. V některých zemích je dokonce k získání plnohodnotného diplomu zapotřebí dva roky učit, samozřejmě pod dohledem zavádějících pedagogů. U nás sázíme na teorii a kotrmelce a vzdělávání pro praktiky se neliší od vzdělávání devatenáctiletých gymnazistů. Přitom máme v souladu s evropskými trendy nástroj k uznávání kvalifikace získané i jinak. Je to přezkoušení autorizovanou osobou (o tom více na straně 15).

Ministr školství Marcel Chládek volí jiné řešení. Slíbil, že udělí pardon rodilým mluvčím a učitelům odborných předmětů, kteří pracují na poloviční úvazek, a dále těm, kterým je alespoň 55 let a mají za sebou aspoň 20 let praxe. Pedagogické fakulty se pak zavázaly, že letos prodlouží pro ty, kdo budou chtít studovat, termín pro podání přihlášky. To ovšem všechny zmiňované problémy nevyřeší.

 

Odebírat komentáře
Upozorňovat mě na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments