Fokus: Mohou být dějepisáři užitečné učební postupy tělocvikáře?

Zajímavosti ze světa vzdělávání, které připravilo na základě anglicky psaných zdrojů výzkumné oddělení společnosti Scio k 24. únoru, obsahují například tato témata:  možnost nahlédnout do výuky chápou učitelé často jako prostor pro jejich kritiku, čehož se obávají. Učitelé anglické školy si pochvalují možnost předvést své učební postupy svým kolegům a vzájemně se od sebe přiučit nové věci. 

1. Děti amerických vysokoškoláků mají v matematice horší výsledky než děti šanghajských dělníků
   Nejnovější zpravodaj OECD PISA in Focus 36 se zabývá otázkou, zda zaměstnání rodičů ovlivňuje vzdělávací výsledky jejich dětí, a nabízí interaktivní nástroj pro sledování těchto souvislostí v zemích zapojených do šetření PISA 2012. Ze zjištění vyplývá, že vzdělávací výsledky jsou závislé na povolání rodičů i na tom, kde dítě chodí do školy. Obecně nejlepší výsledky v matematice mají děti kvalifikovaných odborníků s nejméně vysokoškolským vzděláním, nejhorší výsledky děti nekvalifikovaných manuálních pracovníků. Ze srovnání vyplývá, že např. děti VŠ odborníků v USA a Velké Británii mají horší výsledky v matematice než děti manuálních pracovníků v Šanghaji a Singapuru. Žáci z Francie a Nového Zélandu mají celkově průměrné výsledky v matematice, ale rozdíl mezi výsledky dětí kvalifikovaných a nekvalifikovaných pracovníků je tam největší ze sledovaných zemí. Naproti tomu ve Finsku, Hongkongu a Jižní Koreji jsou celkové výsledky mezi nejlepšími a zároveň jsou zde relativně malé rozdíly mezi výsledky dětí kvalifikovaných a nekvalifikovaných pracovníků. Celkový výsledek země nebo ekonomiky je v šetření PISA ovlivněn také tím, jaký podíl populace tvoří jednotlivé skupiny povolání. Zpravodaj v závěru poukazuje na to, že v úspěšném vzdělávacím systému by všechny děti měly mít stejný přístup ke kvalitnímu vzdělávání.

2. Obtížnost počítačové hry by měla sledovat komplexní vzdělávací cíl
   Využití her ve vzdělávání není nic nového, s novými technologickými možnostmi se však významně rozšiřuje zapojení her do vzdělávání a gamifikace je uváděna jako jeden z „horkých“ trendů ve vzdělávání. Dobré vzdělávací hry by měly zahrnovat následujících osm principů: 1. Obsahová náročnost – hry by neměly být pouze jednoduché procvičování paměti nebo krátké úkoly prokládané zábavou, ale komplexní herní úkoly se vzdělávacími cíli, napojené na standardy. 2. Produktivní selhání – podporují tvorbu hypotéz a selhání následované zpětnou vazbou. 3. Pečlivé nastavení obtížnosti – systém by měl odhalit zónu nejbližšího vývoje hráče tak, aby hra nebyla ani příliš obtížná a frustrující, ani příliš snadná a nudná. 4. Podpora vytrvalosti – hra podporuje vytrvalost a dovednost čelit překážkám, hráč je připraven prohrát a začít znovu. 5. Budování sebedůvěry – hráči zakusí ve hře úspěch a získají pocit zvládnutí určitých strategií a dovedností. 6. Posílení vnitřní motivace – hra žáky motivuje a propojuje vnější motivaci s motivací vnitřní – hráč zažívá uspokojení z dosažení cíle. 7. Přístupnost – hra by měla poskytovat možnosti k učení na všech herních úrovních od jednoduché ke složité, hráč musí mít přístup ke všem informacím a zdrojům na každé úrovni. 8. Učení do hloubky – některé programy postaví žáky před neznámé úkoly, které vyžadují kritické myšlení a řešení složitých problémů. Takové programy zahrnují i prvky hodnocení.

3. Když se přizpůsobíte své sociální bublině, ztratíte schopnost přicházet s novými nápady
   Podle výzkumu psychologa A. Shariffa z University of Oregon jedinci, kteří při řešení problémů spoléhají na své sociální skupiny, mohou dojít k řešení, ale zároveň nemají motivaci k nezávislému analytickému myšlení. Sociální sítě jsou významnou součástí každodenního života, jejich význam narůstá spolu s rozšiřováním technologických možností, je tedy třeba zkoumat jejich vliv na myšlení. Autoři výzkumu uvádějí, že učení se v sociálním prostředí je klíčovým mechanismem, který vede ke zvyšování výkonu jednotlivců i skupin, ale napodobování ostatních může brzdit inovaci. Nalézt řešení problému na sociálních sítích je jednoduché, ale člověk dostane hotové řešení a nezabývá se jeho postupem a zobecněním, které by mohl uplatnit jinde (k tomu o poznávání podle teorie konektivismu viz zde).

4. Aby rodiče mohli vnímat spoluzodpovědnost za vzdělání dětí, musí vědět, co se ve škole děje
   Transparentnost a otevřenost jsou pojmy, které nebývají spojovány se školou. Právě naopak, učitelé chápou transparentnost jako příležitost pro kritiku, přičemž negativní hodnocení a jejich třída je pro ně výsostně soukromým územím. „Otevřít“ výuku všem osobám zainteresovaným na vzdělávacím procesu není pro učitele jednoduché, ale přinese to mnoho nových podnětů a sdílený pocit odpovědnosti za vzdělávání. Bostonská Mission Hill School je založena na transparentnosti. Učitelé si sdílejí poznatky navzájem, pravidelně informují rodiče, dávají jim náměty k otázkám, které mají klást svým dětem. Obtížná rozhodnutí probírá vedení školy s učiteli. V „otevřené škole“ vzrůstá tlak na odpovědnost učitelů i ředitele, musejí být schopni zdůvodnit své postupy a rozhodnutí a přijímat nové podněty.

5. Učitelé různých předmětů mohou sdílet svoje učební postupy
   P. Lee, 2. zástupce ředitele školy Q3 Academy (obvykle odpovídá našemu 2. a 3. stupni) v anglickém Birminghamu, přibližuje způsob, jakým ve škole organizují průběžné další vzdělávání učitelů. Ve škole pravidelně probíhaly krátké schůzky po vyučování, při kterých učitelé sdíleli zkušenosti. V letošním roce zahájili novou praxi – učitelé podle předmětových skupin připravili půlhodinovou vzorovou hodinu s postupy využívanými v jejich oblasti. Pro společná setkání byla náhodně vybrána vždy dvě oddělení, která si navzájem předvedla své postupy. Náhodným výběrem byly spárovány navzájem vzdálené předměty: matematika a výtvarná výchova, tělocvik s businessem a informatikou, historie a přírodní vědy a další. Učitelé tělesné výchovy předváděli postupy trénování, dějepisáři se podívali na vědecké postupy v minulosti, učitelé businessu ukázali, jak vytvořit značku (brand) pro fotbalový tým apod. Všichni účastníci pokládali aktivitu za užitečnou a navrhli témata pro příště – například zapojení jiného předmětu do vlastní výuky. Oceňovali především náhodné spojení dvou odlišných oblastí i to, že aktivita nebyla formálně hodnocena. Postupy byly částečně nahrávány a škola plánuje další obdobnou aktivitu s propojením více předmětových oblastí.

6. Profesionalita učitelů je zásadní pro každý vzdělávací systém
   V Austrálii probíhala řada reforem zaměřených na nastavení kariérního postupu učitele a učitelé si zvyšují kvalifikaci průběžně při práci ve škole, aniž by museli určité období své kariéry pracovat jako administrativní síla. Austrálie také zpřísnila podmínky pro začínající učitele: učitelé po dokončení studia nezískají automaticky akreditaci, ale po prvním roce učení musí doložit, že splňují standardní nároky na znalosti, postupy a zaujetí pro práci a že plní své profesní cíle. Tuto dokumentaci musí předkládat každých pět let pro obnovení akreditace. Za zaměstnávání učitele bez akreditace je škola pokutována. Zvýšení nároků na učitele pomáhá zvýšit i prestiž učitelského povolání.

7. Úspěch studentů na VŠ se pozná už z průběhu jejich středoškolského studia
   V USA se pro účely přijímacího řízení na vysoké školy používají testy SAT nebo ACT a odborníci se dlouhodobě zabývají tím, zda tyto testy dostatečně vypovídají o kvalitě studenta a jeho připravenosti pro další studium. V posledním desetiletí stále více vysokoškolských institucí přistupuje k tomu, že testy SAT a ACT jsou pro uchazeče volitelné, nikoliv povinné. Ve studii zveřejněné tento týden se autoři zaměřují na srovnání vzdělávacích výsledků studentů, kteří prošli zkouškami SAT nebo ACT, a těmi, kteří zkoušky neskládali a byli přijati na univerzitu bez nich. Studie přináší zjištění, že mezi studenty v obou skupinách není zásadní rozdíl ani ve známkách ani v míře dokončení vysokoškolského studia. Ve studii byly zahrnuty veřejné vysoké školy, soukromé a umělecké školy, celkově bylo sledováno 123 000 studentů. Autoři uvádějí, že úspěch studenta ve vysokoškolském studiu je nejlépe predikován jeho výsledky (GPA – Grade Point Average) na střední škole pro obě skupiny studentů. Uchazeči s výbornými středoškolskými výsledky a slabšími výsledky u zkoušky se ukázali jako lepší studenti než ti, kteří složili výborně zkoušku, ale jejich středoškolské výsledky byly průměrné. Testy měly původně sloužit k tomu, aby se přístup na univerzity otevřel i pro kvalitní uchazeče z horších škol, ale dnes představuje spíš překážku a odrazuje uchazeče ze slabých sociálně ekonomických poměrů. Volitelnost testů SAT nebo ACT pro přijetí na univerzitu podporuje i současná americká vláda, která usiluje o rozšíření možností přístupu k vysokoškolskému studiu pro studenty z chudých poměrů, zástupce menšin a první potenciální vysokoškoláky v rodině.