Nenechme se strhnout lacinou líbivostí materiálů do výuky. Musí být hlavně účelné, varuje v komentáři vítězka GTP Málková

V posledních letech zažívají velký boom online platformy, kde si učitelé mohou stahovat nebo kupovat výukové materiály. Canva a podobné nástroje zase umožňují vytvářet pracovní listy během několika minut. To je skvělé, chtělo by se říct. Stáhnu šablonu, lehce ji upravím, pokud mám dost drzosti, nabídnu na sociálních sítích nebo prodejních webech za dvacku, a použiju ve třídě. Jenže tady začíná ten problém: forma vytlačí obsah a kvantita vítězí nad kvalitou. Pokud se mi tvořit nechce, vyfiltruji si na prodejním webu to, co potřebuji, vyberu, co se mi líbí, zaplatím, stahuji, tisknu, laminuji a používám. Bez systému, smyslu a někdy i cíle.

Sama připravuji výukové materiály a sem tam je prodávám. Píchnu si tedy do vlastního hnízda. Také jsem někdy šla cestou instantních materiálů. Je to snadné, člověk má takovou pomůcku hotovou za pár minut, učitelé takové věci chtějí a je fajn si občas přivydělat. Ale poslední dobou řeším, jestli je právě tohle ta správná cesta. Vím, že není. Ale jak z toho ven? Když napíšu něco smysluplného, přidám metodiku, vytvořím materiál na základě inovativních metod, prodeje jsou proklatě nízké: nikdo nechce podobné materiály kupovat, protože jsou složité na použití a učitel už musí leccos znát. Když vytvořím sadu pexesa nebo jednoduché obrázkové kartičky, mám pěkný přivýdělek ke svému učitelskému platu a nic mě to nestojí. Kromě morální a učitelsko-autorské integrity. 

Mluvila jsem i s několika kolegyněmi, které své materiály prodávají. Popisují jasné dilema: kvalitní sady s hlubším obsahem se prodávají málo, protože jejich použití vyžaduje čas a zkušenost. Zato jednoduché „rychlokvašky“ mizí z obchodů okamžitě. Jenže právě ty jsou metodicky nejméně smysluplné.

Cesta ven: systém, ne skladiště

Některé třídy dnes připomínají spíše přeplněné skladiště než prostor pro soustředěné učení. Obrázky na zdech, stovky kartiček a map, pracovní listy na každé téma. Přeplněná vizuální stimulace ve třídě ale výrazně podle výzkumů snižuje soustředění a výkon našich žáků a studentů.

Moje vlastní zkušenost potvrzuje totéž: méně je někdy více. Pokud materiály nejsou propojené do systému, stávají se spíše kulisou než nástrojem. Zato když mají jasný koncept, podporují dlouhodobé cíle a navazují na sebe, mohou být pro děti skvělou oporou. Jak kvalitní materiál rozpoznat? Jako učitelka si vždy kladu několik jednoduchých otázek:

• Zapadá tento materiál do mých vzdělávacích cílů?
• Rozvíjí dovednosti žáků, nebo jen na chvíli „zabaví“?
• Navazuje na předchozí práci a připravuje půdu pro další?
• Odpovídá principům učení (např. propojení zkušeností, aktivní zapojení, prostor pro reflexi)?

Pokud si odpovím „ano“, materiál má své místo. Pokud si odpovím „ne“, pak je možná lepší ho nepoužít, i kdyby vypadal sebelépe.

Jak z toho ven?

Nechci tvrdit, že Canva nebo prodejní portály jsou špatné. Jsou inspirativní a mohou ušetřit čas. Používám je a občas mi ušetří hodiny práce. Ale ráda bych varovala před tím, abychom se nenechali strhnout kvantitou, líbivostí a instantností. Učitelská práce dává smysl tehdy, když stojí na pevném základu – na koncepci, propojení a smysluplné cestě. Je to stejné, jako bychom každý den vařili instantní polévku: nasytí, ale dlouhodobě zdraví nepřidá.

Je dobré si uvědomit, že učební materiál je jen prostředek. To, co dává smysl, je systém – promyšlená cesta, při které na sebe věci navazují a vedou naše žáky a žákyně k hlubšímu poznání.

Jsem vděčná za všechny kolegyně a kolegy, kteří s daným dilematem bojují a uvažují o těchto věcech. Protože právě v téhle otázce – jít cestou kvantity, nebo kvality – se ukazuje, kdo jsme jako učitelé. Jestli jdeme cestou instantních polévek, nebo kvalitního zdravého jídla. Já jsem rozhodně pro druhou variantu.