Radka Hrdinová, Kateřina Lánská 16. 5. 2023
v dnešním bEDUinu se věnujeme těmto tématům:
10. 5. – 14. 5.
přečtěte si shrnutí nejpodstatnějších myšlenek o kvalitním kurikulu, se kterými své publikum při návštěvě v Česku seznámila Lucy Crehan
je třeba změnit přijímací zkoušky na střední školy
Na co by se měl zaměřit nový ministr školství?
Týden stručně
Situaci dětí a jejich rodičů, kteří se nedostali ani na jednu ze dvou středních škol, vypráví CNN Prima News. „Prosím vás, pokud neprocházíte stejným martýriem, neraďte. To, co napadne vás od stolu, už jsme vyzkoušeli minulý týden,“ cituje příspěvek z facebooku matky takového deváťáka. K situaci se vyjádřilo hned několik bývalých ministrů. Podle Roberta Plagy jeho resort opakovaně apeloval na kraje, aby se na silné ročníky připravily. „Ministerstvo prostě nemá v současné legislativě žádnou oporu k donucení krajů k vytvoření dalších kapacit ve školách,“ konstatoval na CNN Prima News Plaga. Kateřina Valachová to ale až tak jednoznačně nevidí: „Ministr je podle mě povinen komunikovat průběžně se všemi aktéry, všechny je vyvážit a garantovat společenskou dohodu o vzdělání.“ (CNN Prima News). Za Prahu selhání odmítl bývalý radní Vít Šimral, kapacity škol v Praze by měl podle něj řešit stát, za chaos s přihláškami může chybějící digitalizace (Reflex). Senátor Jiří Růžička doporučuje zrušit limit dvou přihlášek. „Téměř nic nebrání tomu, aby si uchazeč mohl podat těch přihlášek víc, seřadil je podle preferencí a následně absolvoval jednotné přijímací zkoušky,“ řekl pro CNN Prima News. Petr Gazdík se opřel do testů od Cermatu. „Testy neříkají takřka nic. Pouze to, jak je na tom konkrétní dítě ve srovnání s vrstevníky v jeden den, nic víc. My ale potřebujeme zjistit, jak se posunulo,“ vysvětloval exministr (iDnes). Saša Uhlová v komentáři na Al2arm připomíná, že letošní přijímací zkoušky zviditelnily ve veřejné diskusi obecně žalostný stav českého školství proto, že se tentokrát dotkly rodin, které mají vzdělávání jako prioritu. Připomíná v něm, že nerovný přístup ke vzdělávání není v Česku nic nového. „Kdy přesně se z naší společnosti ztratilo povědomí, že vzdělání by mělo být lidem přístupné bez ohledu na jejich schopnost odolávat stresu? A také bez ohledu na socioekonomické postavení rodičů nebo kraj, ve kterém dítě bydlí?“ ptá se v komentáři.
„Legislativa povinnost ověřovat totožnost u přijímacích zkoušek nestanovuje. Je to z toho důvodu, že ne každý uchazeč musí mít v době skládání přijímacích zkoušek platný občanský průkaz či jiný doklad totožnosti, jako povinnost to tedy být stanoveno nemůže,“ napsala Deníku N ředitelka tiskového odboru ministerstva Lubomíra Černá (Deník N). Oproti tomu předseda Úřadu na ochranu osobních údajů Jiří Kaucký míní, že vyžadování dokladů by problémem být nemělo.
Plánovat kapacity je pro obce těžké i kvůli tomu, že rodiny nebydlí tam, kde mají trvalé bydliště. „Daňové prostředky ekonomicky aktivních rodičů, kteří mají trvalé bydliště jinde, než reálně žijí, putují jinam, než kde využívají služeb veřejného školství,“ říká Miroslav Hřebecký z EDUinu, spoluautor kapitoly ke kapacitám škol v aktuálním Auditu vzdělávacího systému.
„Diskuzi o tom, jak nastavit povinné vzdělání a na kolik let, považuji za velmi důležitou. U nás skutečně ve srovnání s jinými zeměmi chodíme déle do školy a je otázka, zda to přináší očekávanou kvalitu. Pokud si odpovíme, že ne, přemýšlejme nad tím, zda to nezměnit,“ řekl Deníku N premiér Petr Fiala. Mikuláš Bek, který je od minulého týdne ministrem školství, aktuální debatu o možném zrušení devátých tříd podporuje.
„V posledních pěti letech nedošlo ani ke snížení podílu romských žáků ve speciálních třídách, ani k jejich desegregaci v rámci běžných tříd a škol. Stále existuje zhruba 130 škol s více než třetinovým zastoupením romských žáků,“ cituje Al2arm z analýzy, kterou si zadalo ministerstvo školství. Podíl romských žáků v populaci se přitom pohybuje okolo tří procent. Analýza podle článku popisuje stav, kdy se řada dětí učí podle RVP se sníženými nároky na výstupy z důvodu mentálního postižení neodůvodněně, ale všem to vlastně vyhovuje.
V jednom z největších výzkumů duševního zdraví na pracovišti mapují mimo jiné i to, kolik pedagogů zažilo vyhoření. „Nemohla jsem vůbec spát, nedokázala jsem plnit zadané úkoly, nedokázala jsem se zajímat o nic, ani o své studenty, což je pro mě dost netypické,“ říká Petra, která ve svém zaměstnání „vyhořela“ loni na jaře, pak musela zůstat tři měsíce doma v pracovní neschopnosti.
Podle Krejčího, který se stal ředitelem Cermatu loni v září, je úroveň písemných maturit nízká. „Kdyby tyto testy dostal letošní deváťák, jsem přesvědčen, že by je na spodní hranici splnil,“ myslí si. Hovořil také o uvažovaných změnách – konkrétně o zavedení dvoukolejné matematiky pro ty, kdo chtějí a nechtějí na vysokou školu, nebo o posunutí minimálního potřebného počtu bodů pro maturanty na vyšší úroveň (LN). Oldřich Botlík upozornil na úlohu v testu z matematiky, která podle jeho názoru měla dvě možná řešení, Cermat nesouhlasí s tím, že zadání úlohy podle něj počítá s tím, že „existuje určitý úzus“. Podle Oldřich Botlíka ale Cermat neví, co testuje: „Znalost úzu, nebo znalost procent? Úzus navíc neplatí například ve finančnictví a všude tam, kde se pracuje s časovými řadami“ (Novinky).
Výrok týdne
„Když čtu, že příští rok to bude stejné, je mi z toho úplně špatně. Já už nechci žádné analýzy, články ani návrhy, jak to do budoucna řešit. Chci, aby okamžitě vznikl tým odborníků, který přes prázdniny najde nebo vytvoří kapacity. Takhle to přece nemůže zůstat. Bojím se, že do léta debata utichne a až do příštích zkoušek se zase nestane nic. A pak se budeme opět divit, kolik zoufalých dětí a rodičů tady zase máme,“
říká Markéta Matoušková, která momentálně v Praze zažívá se synem martýrium druhého kola letošních přijímacích zkoušek (eduzin.cz).
V souvislostech:
Podívat se na věc z jiného úhlu pohledu je vždy užitečné. Přesně to nabídla českému publiku Lucy Crehan, učitelka, autorka a mezinárodní konzultantka v oblasti vzdělávání, která do Prahy přijela přednášet na konferenci Úspěch pro každého žáka. Její přednáška v pražském DOXu i o den později na workshopu, který se konal v Národním pedagogickém institutu, se věnovala velmi aktuálnímu tématu – školnímu kurikulu. Stavěla přitom na svých poznatcích ze zemí, které jsou na tom velmi dobře v mezinárodních srovnáních, jako je PISA. Co tedy mají podle Lucy Crehan společné kurikula úspěšných vzdělávacích systémů? Základem jsou úzce zaměřené (focused) a koherentní/vnitřně provázané (coherence) vzdělávací obsahy. Záznam přednášky Lucy Crehan můžete zhlédnout zde:
„Úzké zaměření kurikula znamená méně látky, která je ale probraná do větší hloubky. To neznamená, že se děti nakonec naučí méně. Dostávají vynikající vzdělání, které je sice zaměřeno na méně témat, s těmito tématy se ale děti seznámí důkladně.“
„V národním kurikulu úspěšných vzdělávacích systémů je menší počet témat, o to promyšleněji se s nimi ale v kurikulu pracuje. Které koncepty jsou v rámci tohoto předmětu/oblasti nejdůležitější? Které z těchto témat by měly znát opravdu všichni žáci předtím, než dokončí základní vzdělávání? A jak dosáhneme toho, aby jim porozuměli? Není to jen o množství látky, důležitá je také jasná představa, co to znamená, že jí děti porozuměli, a co si mají z výuky odnést.“
„V úspěšných vzdělávacích systémech zvláště ve východní Asii je běžná myšlenka, že učení je cesta, po které učitel provází všechny své žáky. Nepustí se proto do další látky, dokud všichni ve třídě nerozumí tomu, co je chtěl naučit… Méně látky a témat v kurikulu tuto pedagogiku podporuje, protože nemusíte pospíchat, nemusíte odučit ještě tohle, tohle a tadyto.“
„Co znamená, když je kurikulum koherentní? To znamená, že v něm jsou znalosti a dovednosti poskládané tak, aby žáci v každé fázi měli znalosti a dovednosti, které potřebují k tomu, aby se mohli naučit novému.“
„Kurikulum vašeho 1. stupně si mi zdá úzce zaměřené, neobsahuje příliš mnoho látky. Není ale dostatečně jasně specifikováno. Říká „klima“ nebo „počasí“, ale neříká, čemu o nich mají žáci porozumět. Že to není jasné, může být problém pro koherenci. Na druhou stranu kurikulum pro 2. stupeň je náležitě specifické v tom, že určuje, jakým konceptům mají žáci porozumět, ale podle mého názoru je toho příliš mnoho. Ve srovnání s 1. stupněm je to opravdu velký skok. Myslím, že by učitelům i žákům mohlo pomoci, kdyby kurikulum pro 1. stupeň bylo specifičtější a kurikulum pro 2. stupeň mělo méně vzdělávacího obsahu.“
Z edukalendáře:
18. 5. → online → Kulatý stůl SKAV a EDUin: Na co by se měl zaměřit nový ministr školství?
25. 5. → Praha/online → Konference kurikulum 2023
Autoři článku:
Radka Hrdinová
Partnerství.
Kateřina Lánská
Editorka, Analytička, EDUin.
