Proč se čeští žáci zhoršují

V mezinárodních testech PISA se stále propadáme. Diagnostikovat hlavní příčinu je však stále velmi obtížné.

Testy PISA prověřují každé tři roky matematickou, přírodovědnou a čtenářskou gramotnost patnáctiletých v téměř šedesáti nejvyspělejších zemích. Výsledky Čechů jsou čím dál horší, aniž by příčiny byly zcela zřejmé. Nejsou ale trochu na vině i testy, které mnohé dnes důležité dovednosti vůbec nezkoumají?


Sedmého prosince 2010 byly na společné tiskové konferenci ministerstva školství a Ústavu pro informace ve vzdělávání zveřejněny alarmující informace: vzdělanost českých patnáctiletých žáků již šestý rok pokračuje v propadu. Skončila tím doba hrdých poznámek, jak národ Komenského ukazuje zemím vyspělého světa záda. Od toho okamžiku budou v kurzu spíše vzpomínky na staré dobré časy a zoufání si, jak daleko jsme i tohle nechali zajít.

Nejdříve zopakujme, co se vlastně stalo. Každé tři roky OECD, nyní již v téměř šedesáti nejvyspělejších zemích světa, koordinuje mezinárodně srovnatelné testování patnáctiletých žáků, známé jako PISA. V posledních letech, kdy lze zjištění srovnávat v čase, se výsledky České republiky znatelně zhoršují, a nejvíce ze všeho čtenářská gramotnost. Ta představuje dovednost chápat nuance a smysl složitějších textů. Čtenářská gramotnost je navíc důležitý předpoklad k dalšímu učení ve všech ostatních oblastech vzdělávání. Poklesy České republiky navíc patří k největším ze všech zúčastněných zemí. Tato zjištění nutně vyvolala otázky, co se to vlastně děje, kdo za to může, kdo je obrazně pachatelem? A věc navíc vypadá tajemně.

Že by se za posledních šest let mohlo u nás v této oblasti něco tak zásadně změnit? Pokud není chyba v samotných údajích PISA, pachatel existovat musí a někde se nám skrývá. Než začneme vyslýchat podezřelé, pojďme ještě jednou ohledat místo činu, tentokrát s lupou.

 

Podrobné ohledání místa činu

Gramotnost v pojetí PISA představuje schopnost využívat nabyté vědomosti a dovednosti v různých situacích života, byť je to redukováno na odpovědi psané tužkou na papír. Pro posouzení velikosti propadů gramotnosti si k ruce musíme vzít nějaké měřítko. Zde jich několik nabízím: mezi nejlepší (Finsko) a nejhorší evropskou zemí (Rakousko) zeje ve čtenářské gramotnosti propast 115 bodů PISA. Česká republika na Finsko v roce 2009 ztrácela téměř šedesát bodů. Průměrný výsledek žáků v nejlepším českém regionu Praze je o třicet bodů lepší než v druhém nejlepším kraji Zlínském a o celých šedesát bodů lepší než nejhorší výsledek v kraji Moravskoslezském. Mezi žáky gymnázií a žáky ostatních středních škol s maturitou je propast osmdesáti bodů.

Od roku 2000, se kterým lze výsledky v čtenářské gramotnosti srovnávat, patří Česko do skupiny pěti z téměř třiceti nejvyspělejších zemí, kde došlo ke statisticky významnému propadu, a to o 14 bodů. Dlužno říci, že nejde o výstřelek roku 2009, ale o negativní trend patrný již v roce 2006. Pokles v matematické gramotnosti v ČR od roku 2003 ve výši 23 bodů byl zdaleka největší ze všech téměř 40 testovaných zemí. Šlo ovšem zatím o pád z výšin do průměru. V přírodovědné gramotnosti došlo mezi roky 2006 a 2009 k poklesu o 13 bodů, což je druhý největší pokles hned za Rakouskem. Opět jde o pád do průměrnosti.

Alarmující tedy zatím nejsou absolutní výsledky, ale především tempo poklesů a skutečnost, že k poklesům dochází ve všech třech oblastech gramotnosti, které PISA sleduje.

Při dalším ohledání místa činu lze odhalit další pozoruhodné skutečnosti. V případě čtenářské gramotnosti mají naši žáci největší problém s posuzováním obsahu a formy textu. Lépe, byť stále podprůměrní, na tom jsou s vyhledáváním informací v textu a s jejich zpracováním. Žákům tedy nedělá ani tak problém získávání informací, jako jejich zpracování a vyhodnocení toho, co jim vlastně říkají a k čemu jsou užitečné.

U českých chlapců byly poklesy znatelně větší než u dívek. V případě čtenářské gramotnosti lze dokonce pokles připsat téměř výhradně na vrub chlapcům. Poklesy na gymnáziích jsou znatelně nižší než na ostatních školách. Největší poklesy čtenářské gramotnosti sledujeme ve vesnických školách a v obcích velikosti okresních měst. Propady v matematické gramotnosti jsou koncentrovány opět ve školách vesnických a v největších městech kromě Prahy. K největším propadům na vesnických školách je třeba poznamenat, že tam byly výsledky žáků nejhorší, ještě než k poklesům došlo. Všeobecně roste podíl žáků, jejichž gramotnost je na úrovni, která výrazně snižuje jejich šanci na uplatnění se v budoucím vzdělávání a v životě.

Po podrobnějším ohledání místa činu tedy nejsme při hledání pachatele o moc chytřejší, spíše naopak.

 

Výslechy podezřelých

Mezi podezřelými jsou první na ráně školy. Ukázat na ně jako na viníka bez věrohodných důkazů by však bylo příliš pohodlné a zbrklé. V detektivkách také zpravidla není viníkem první z podezřelých. Školy si proklepneme, ale nejdříve vyslechněme další podezřelé.

Začněme patnáctiletými žáky testovanými v letech 2000 a 2003. Ti se narodili v letech 1984 a 1987, tedy ještě před sametovou revolucí. Připomeňme si tu dobu. V roce 1984 Sovětský svaz oznámil, že bude bojkotovat letní olympijské hry 1984 v Los Angeles a na trh byl uveden první počítač Mac. Většina žen se v socialistickém Československu vdávala a měla děti krátce po dosažení dospělosti a dvě děti byl standard. Revoluce však přinesla velké a rychlé společenské změny. Během několika málo let klesly počty narozených dětí o více než třetinu. Z hlediska demografického šlo o nevídaný pokles. Především vzdělanější ženy odložily mateřství do budoucna. Narostl proto podíl dětí rodičů s nižším vzděláním. Bylo by s podivem, kdyby se to nepromítlo do nižších výsledků v testech PISA 2009, tedy dětí narozených již v nově vzniklé České republice v roce 1993. Zde si musíme uvědomit, že řadu věcí se děti učí nejen ve škole, ale i mimo ni a tam už vzdělání rodičů hraje roli. A již také zaznělo, že standardem se stalo dítě jedináček. Že se vývoj intelektu u jedináčků liší od sourozenců je poměrně známá věc. Takže i toto mohlo přispět k poklesu v testech PISA.

Další fenomény, které nutně zasáhly více děti narozené v porevolučních letech, bylo masové rozšíření počítačů, internetu a mobilních telefonů do praktického života v poslední dekádě. Přineslo to nejen zcela nové formy zábavy, historické usnadnění přístupu k informacím a kontaktům, ale i nové závislosti a atraktivní alternativy ke škole, domácímu učení a čtení knih. Byl by div, kdyby se tyto fenomény do testované funkční gramotnosti nepromítly. Dnešní děti jistě umí řadu jiných věcí než v minulosti a možná to je na úkor toho, co testuje PISA. Děti dnes sice mají větší problém chápat složitější texty, ale mnoho z nich naopak má díky počítačovým hrám lepší strategické uvažování.

Za vážně podezřelé musíme považovat častější odklady nástupu dětí do školy. Mezi dětmi testovanými v roce 2000 bylo v devátém ročníku jen 44 procent chlapců a 33 procent dívek. V roce 2009 tyto podíly dosáhly již 54 procent a 45 procent. V důsledku rozmáhajících se odkladů nástupů do školy tedy rostl podíl testovaných, kteří mají o rok školy méně. Jeden rok školy už něco znamená a byl by div, pokud by se to negativně nepromítalo do výsledků v testech PISA.

A teď se konečně vraťme k samotným školám. Za podezřelou je v některých kruzích považována kurikulární reforma, tedy zásadní změna obsahu a způsobu výuky na základních školách. Reforma byla sice odstartována již v roce 2005, ale nabíhala postupně od prvních ročníků prvního a druhého stupně základních škol. Takže se žáků testovaných v letech 2006 a 2009 ještě přímo nedotkla. Někteří experti znalí reálné situace ve školách se však domnívají, že agilní učitelé začali uplatňovat nové vzdělávací přístupy i u vyšších ročníků, včetně těch testovaných v PISA. Zda tomu doopravdy tak bylo a v jaké míře však můžeme jen spekulovat. Ve skrytu závoje zapomnění vyhmátneme dalšího podezřelého. Je jím zřízení vyšších územně samosprávných celků v roce 2000. V praktické rovině šlo o převod řady pravomocí z ministerstev na krajské samosprávy a obce. Dalo to vzniknout krajské politické reprezentaci, krajské politice a přirozeně i politikaření. Reforma zásadním způsobem změnila i chod školství. Byly zrušeny okresní školské úřady, což byl nejen jakýsi prostředník mezi ministerstvem a školami, ale zrušen byl i koordinátor, zdroj pedagogického poradenství a dalšího dohledu nad školami a jejich vedením. Ředitelé školy přestali být zaměstnanci školských úřadů a stali se zaměstnanci vlastních škol, které dostaly právní subjektivitu. Hlavním partnerem vedení základních škol se staly obecní úřady velkých i malých měst a politická reprezentace obcí. Z agendy řízení, koordinace a poradenství školám se celkem přirozeně začala vytrácet agenda pedagogická a zůstala jen agenda finanční a personálního obsazení škol. Snížila se intenzita sdílení dobré praxe mezi školami, řediteli a učiteli. Jsou důvody se domnívat, že zřízení vyšších územně samosprávných celků svým nezamýšleným dílem přispělo k poklesu výkonnosti základních škol.

Na seznamu podezřelých zbývají učitelé, ředitelé a materiální vybavení škol. To poslední lze vyřadit, protože po materiální stránce ve školách k žádnému výraznému zhoršení zřejmě nedošlo. Zde je třeba předeslat, že kvalita učitele, byť je poměrně obtížné popsat, co to přesně znamená, je nejvýznamnějším faktorem kvalitní výuky. Nejde totiž zdaleka jen o to, žákům sdělit poznatky a vyzkoušet je z nich. Klíčovým předpokladem úspěchu je umění žáky pro učení nadchnout, umět jim věci vysvětlit v souvislostech, a navíc přitom zvládat jejich rostoucí „zvlčilost“. V tomto ohledu není radno přehlížet další zjištění PISA, že příliš mnoho českých žáků se ve škole nudí, nemá školu rádo a učení je abnormálně netěší.

Nakolik se však změnila kvalita učitelů a výuky samotné, se můžeme jen dohadovat. Důkazy máme jen velice nepřímé. Během poslední dekády klesala již dříve nízká finanční atraktivnost učitelské profese. Dokladuje to klesající průměrná i mediánová mzda pedagogických pracovníků základních škol vůči průměrné mzdě obdobně vzdělaných zaměstnanců v jiných profesích. Nutně to ještě posílilo motivace schopnějších učitelů odcházet za lépe placenou prací a u nadaných mladých lidí zájem o učitelskou kariéru naopak ještě více ochabl. K tomu se přidala skutečnost, že na pedagogické a učitelské obory přestala chodit intelektuální špička mladých, ale učitelské obory se často staly útočištěm těch, co na jiném vysokoškolském oboru neuspěli.

Poslední podezřelý se od ostatních výrazně liší. Jde o to, že řadu důležitých schopností a dovedností testy PISA nezachytí. Ať již jde o schopnost týmové práce, verbální vyjadřování, cílevědomost, svědomitost, nápaditost, společenské dovednosti a podobně. To je ale slabé místo všech jednodušších písemných testů. Stejně tak PISA nezachycuje znalosti cizích jazyků a schopnosti pracovat s informačními technologiemi. Celosvětový charakter PISA také znemožňuje zachytit orientaci žáků v sociálně-kulturním prostředí regionu. To vše ovšem není chybou šetření PISA, ale chybou těch, kteří si to při interpretaci výsledků PISA neuvědomují. Lze si proto snadno představit, že výsledky českých žáků v šetření PISA klesají, ale naši žáci se tiše zlepšují v jiných ohledech, které PISA nepostihuje. Čím to však doložit? V ruce totiž máme jen individuální dojmy a pocity a těm není radno příliš důvěřovat.

 

Pachatel zatím neznámý

Dokud nebudeme znát skutečné příčiny klesající gramotnosti, bude naše vzdělávací politika střílet do velké míry naslepo. Odhalit příčiny je však stejně zapeklité jako hledání pachatele v detektivkách Agathy Christie. Je třeba zajišťovat stopu po stopě, ověřovat jednotlivá alibi a dávat si velký pozor na zavádějící stopy. Dnes jsme v té části detektivky, kdy snad známe všechny podezřelé a jejich motivy. Logickým propojováním faktů se snažíme vylučovací metodou najít pachatele. Věc však komplikuje skutečnost, že pachatelů je celá řada s různou mírou zavinění. Do příštích výsledků PISA 2012 se navíc již promítnou výsledky kurikulární reformy zaváděné od roku 2005. To naše pátrání ještě více zkomplikuje.

Výsledky PISA nám tedy bohatě stačí na rozjezd bedlivě sledovaného detektivního případu, nikoli však na jeho úspěšné uzavření. Nikdy nám neposkytnou dostatečně hutnou informaci k sepsání návodu, jak náš vzdělávací systém zlepšit. Ostatně to otevřeně přiznávají i materiály projektu PISA, když varují, že kumulace dopadů na testovanou gramotnost začíná již v raném předškolním věku a pokračuje až do 15 let dětí a zahrnuje to zkušenosti získané jak ve škole, tak doma a ve společnosti. Výsledky PISA však pomáhají osvětlit důležité aspekty fungování vzdělávacích systémů. Pomáhají klást správné otázky a jako teď v případě České republiky mohou dát signál, že se ve vzdělávacím systému děje něco, co si zaslouží pozornost. K došetření případu bychom potřebovali mít k ruce i vlastní národní šetření. Mělo by se více než PISA zaměřovat na ty formy gramotnosti a ty dovednosti, které má přinášet škola, na takové otázky dětem, rodičům, učitelům a ředitelům, které více pasují na české reálie. A podstatné je přitom sledovat výsledky jednotlivých žáků v čase. Takové národní šetření by nemělo být celoplošné, ale mělo by jít pouze o reprezentativní vzorek škol. To aby nebylo drahé a nebudilo v lidech obavy a emoce. O něčem takovém si však zatím můžeme jen nechat zdát. Není divu, že kvalitní výzkumy v dané oblasti aby u nás člověk špendlíkem hledal. Celoplošná, a tedy nutně hodně zjednodušená šetření, jako jsou státní maturita nebo připravovaná plošná testování žáků pátých a devátých tříd, nám v tomto moc nepomohou. A nezapomínejme, že ne s každou příčinou klesající gramotnosti dle PISA je možné, nebo dokonce vhodné něco dělat. Těžko našim mladým zakážeme mobilní telefony a hraní her na počítačích nebo dovzděláme a osvítíme některé rodiče. Řadu věcí však začít napravovat lze a není nutno dále přešlapovat na místě. Je třeba zavést standardy výsledků vzdělávací činnosti a následně systém ověřující, že je těchto výsledků dosahováno. Jeho součástí by měla být i již zmíněná národní verze šetření PISA. Pokračovat lze u učitelů a ředitelů škol, ale to je již jiná kapitola.

***

U českých chlapců byly poklesy znatelně větší než u dívek. V případě čtenářské gramotnosti lze dokonce pokles připsat téměř výhradně na vrub chlapcům. Během poslední dekády klesala již dříve nízká finanční atraktivnost učitelské profese. Dokládá to klesající průměrná i mediánová mzda pedagogických pracovníků základních škol vůči průměrné mzdě obdobně vzdělaných zaměstnanců v jiných profesích.

Řadu důležitých schopností a dovedností testy PISA nezachytí. Ať již jde o schopnost týmové práce, verbální vyjadřování, cílevědomost, svědomitost, nápaditost, společenské dovednosti a podobně.

 

Daniel Műnich,
Autor působí v akademickém pracovišti CERGE-EI a je členem NERV.

 

Odebírat komentáře
Upozorňovat mě na
guest
2 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
Zdeněk Bělecký
9 years ago

Česká republika dávala v roce 2008 na vzdělávání 4,5 % HDP, průměr vyspělých zemí je 6,1 %, uvádí poslední zpráva OECD (2011). ČR je tak v žebříčku členských států na předposledním místě. Zatímco v zemích OECD pobírají učitelé na základních školách o 77 procent vyšší platy než průměrní vysokoškoláci dané země v produktivním věku, v České republice berou pedagogové po 15 letech jen polovinu toho, co ostatní čeští vysokoškoláci. Pokud jde o materiální vybavení škol, je ČR opět na jednom z posledních míst. Je absurdní tvrdit, že se za posledních 20 let nezhoršilo. Referenční základnou však nemůže být vybavení škol… Více »

Vít Pátek
Vít Pátek
9 years ago

Hezky jsou ty vlivy vyjmenované, ale bez přiřazení alespoň odhadů váhy je to informace na nic. Ty váhy se klidně můžou lišit v řádech. A vyřadit z těch vlivů materiální vybavení a tvrdit, že se nezhoršuje – to je úlet par excellence, kterého se může dopustit jen někdo, kdo za posledních 20 let mnoho škol a jejich vybavení neviděl.