Organizace působící ve vzdělávání: Část návrhů k revizi inkluze je třeba dále řešit, část je nerealizovatelná a riziková

„Při debatě nad společným vzděláváním se nemůžeme tvářit, že tato oblast nemá žádná slabá místa nebo neefektivity. Opakovaně se o řadě z nich od učitelů dozvídáme a je třeba je řešit. Stejně jako nestavíme diskuzi tak, že je vše skvělé a není třeba nic změnit, ji nestavme ani do opačného pólu, že je třeba inkluzi zrušit. Hledejme místo toho konkrétní řešení konkrétních problémů,“ uvádí programový ředitel EDUinu Jan Vöröš Mušuta.

Společné stanovisko tří uvedených organizací pak dělí představené návrhy do tří skupin a každý z nich krátce komentuje. Jde o tyto skupiny:
1) realizovatelná (s drobnými úpravami, které stanovisko rovnou uvádí)
2) nerealizovatelná
3) zhoršující podmínky vzdělávání

REALIZOVATELNÉ NÁVRHY

Do první skupiny realizovatelných opatření je zavedena například spádovost pedagogicko-psychologických poraden a převod školských poradenských zařízení pod stát. U něj však autoři stanoviska upozorňují na to, že převod více než dvou tisíc zaměstnanců pod stát a zajištění jejich činnosti mohou být velmi nákladné. Odhad autorů stanoviska je až jedna miliarda korun. Doporučují proto, aby tato zařízení spíše systematičtěji metodicky vedlo MŠMT.

V kategorii realizovatelných je i záměr navýšit kapacity studia speciální pedagogiky a psychologie. K tomu již běží vládní program, který je tedy třeba – navzdory snižování rozpočtu vysokých škol – ještě navýšit. 

V kategorii realizovatelných opatření je i oblast systémových opatření pro práci s rodiči dětí s náročným chováním. Tu však podle autorů stanoviska nelze řešit jen novelou školského zákona, ale vyžaduje meziresortní spolupráci, nejvíce zřejmě s ministerstvem práce a sociálních věcí. Důležitou roli v této oblasti může sehrát i nový Úřad pro rodinu a ochranu dětí, který má vzniknout a má mimo jiné sjednotit roli OSPOD ve vzdělávání. Dále je třeba mnohem více využívat stávající podpůrné role jako sociální pedagog, case manager a další podpůrné služby určené rodinám i dětem. Stanovisko tematizuje i možnost dočasného vyloučení žáka, které využívá (většinou v mnohem kratší době než je navrhováno) řada evropských zemí. O tomto kroku je však podle zástupců uvedených organizací možné diskutovat jen v jasně indikovaných případech a společně s propracovaným modelem multidisciplinární podpory tohoto žáka i jeho rodiny v době, kdy dítě nebude docházet do školy. Zahraniční výzkumy navíc ukazují, že opakované vylučování zvyšuje rizika předčasného ukončení vzdělání i násilných incidentů ve škole.

NEREALIZOVATELNÉ NÁVRHY

Do kategorie nerealizovatelných opatření autoři stanoviska řádí návrh na povinnost rodičů dostavit se na pokyn ředitele s dítětem k posouzení do pedagogicko psychologické poradny. Tuto kompetenci by podle autorů stanoviska ředitel školy mít neměl. Tato služba navíc na základě stávající legislativy vyžaduje informování a písemný souhlas zákonného zástupce. Autoři stanoviska označují za nerealizovatelný i návrh na větší volnost ředitelů při využití peněz na asistenty pedagoga. Ty jsou nyní vázány na doporučení školského poradenského zařízení a změna tohoto financování by si žádala kompletní přepracování způsobu financování regionálního školství.

Stanovisko se zabývá i opatřeními zaměřenými na žáky s náročným chováním. Doporučuje však spíše pomáhat školám podporovat socio-emoční rozvoj žáků a zavádět účinné krizové plány. Nabízí se i rozšíření dostupnosti středisek výchovné péče a mobilních týmů duševního zdraví.

Foto: Kateřina Lánská

NÁVRHY, KTERÉ BY CITELNÉ ZHORŠILY PODMÍNKY VZDĚLÁVÁNÍ DĚTÍ

Ve třetí kategorii opatření, která nemají být zaváděna do praxe, protože by citelně zhoršila podmínky vzdělávání dětí autoři stanoviska řadí oba návrhy na právo ředitele odmítnout pro školní docházku děti s vyššímu stupni podpůrných opatření. Konkrétně jde o děti se 4. a 5. stupni podpůrných opatření a následně i s 1. až 3. stupněm podpůrných opatření podle celkového složení třídy. Tyto návrhy podle autorů stanoviska nesou vážné riziko, že budou v rozporu s právem na vzdělání a zákazem diskriminace. Odmítnuté děti by nadto nebylo kam umístit a vybudování kapacit nových škol a tříd by bylo mnohem nákladnější než stávající výdaje na inkluzivní vzdělávání.

“Jsme v kontaktu s řadou rodičů dětí s vyššími stupni podpůrných opatření a ve většině případů jde o děti s normálním intelektem, u kterých objektivně neexistuje důvod, aby nebyly vzdělávány v běžné škole. Případné odmítnutí by pro ně znamenalo dojíždět až do desítek kilometrů vzdálených speciálních škol nebo se nedobrovolně vzdělávat doma. Obojí je obrovská zátěž jak pro samotné děti, tak rodiče,” potvrzuje předsedkyně organizace Spoluškola Iva Janská.

Podpůrná opatření nižších stupňů zároveň často dostávají děti ze sociálně znevýhodněného prostředí nebo s odlišným mateřským jazykem. Uplatněním výše uvedeného návrhu by tak mohlo docházet i k nepřímé diskriminaci, zejména romských dětí a posilování segregace ve vzdělávání, k nimž se vztahuje princip z rozsudku D.H. proti ČR, směrnice 2000/43/ES a Úmluva o odstranění rasové diskriminace.

Autoři stanoviska zároveň oceňují dosavadní kompromis, kterého se podařilo na koaličních jednáních dosáhnout a který umožní přijetí dlouhodobě připravované novely školského zákona a její brzké projednání v Poslanecké sněmovně a Senátu. K ostatním tématům navrhují vést podrobnější odbornou diskuzi na vhodných platformách či v k tomu účelu založených pracovních skupinách. Tak, aby případné návrhy týkající se uvedených oblastí, byly v souladu s potřebami dětí i škol a byly co nejlépe připravené na efektivní zavedení do praxe.

“Za klíčové nyní považujeme co nejrychlejší dopracování nařízení vlády se stanovením parametrů financování asistentů pedagoga včetně jejich metodického vedení a zajištění dostatečných prostředků na podporu škol při vzdělávání znevýhodněných žáků. Ředitelé škol nemohou zůstávat v nejistotě s jakými prostředky na asistenty pedagoga mohou pro příští školní rok počítat,” uvádí předsedkyně SOFA Lenka Felcmanová.