Soubory cookie používáme, abychom vám pomohli efektivně se pohybovat a provádět určité funkce. Níže naleznete podrobné informace o všech souborech cookie v každé kategorii.
Soubory cookie, které jsou kategorizovány jako „Nezbytné“, jsou uloženy ve vašem prohlížeči, protože jsou nezbytné pro umožnění základních funkcí webu....
Technické cookies jsou pro správné fungování našeho webu nezbytné, proto není možné je vypnout. Bez nich by na našich stránkách např. nešel zobrazit žádný obsah nebo by nefungovalo přihlášení při vkládání komentářů
Personalizační cookies se starají o to, abychom vám mohli doporučovat ke čtení další články, které máte rádi. Součástí jsou i cookies třetích stran, se kterými EDUin na doporučování článků spolupracuje.
Díky analytickým cookies víme, které texty mají naši čtenáři nejraději a jaké články jsou u nás nejčtenější. Součástí jsou i cookies třetích stran, jejichž vydavatelem jsou instituce jako Google aj.
Výkonnostní soubory cookie se používají k pochopení a analýze klíčových výkonnostních ukazatelů webových stránek, které pomáhají poskytovat návštěvníkům lepší uživatelský zážitek.
Marketingové cookies pomáhají informovat Vás třeba na sociálních sítích o nových článcích a EDUcastech a nabízet vám to zajímavé, co jste ještě nečetli nebo neslyšeli. Součástí jsou i cookies třetích stran, jejichž vydavatelem jsou instituce jako Facebook, Seznam.cz, Google a další.
Konec projektu Dějepis + ukazuje, že spoléhat na stát se ve vzdělávání nevyplácí.
Tomáš Feřtek 4. 8. 2023
Pokud ministerstvo školství opravdu potvrdí konec projektu inovace výuky dějin, který je známý pod názvem Dějepis+, nejde o banalitu, ale trapnou prohru aktuální politické reprezentace, která si zlepšení výuky dějin dala přímo do programového prohlášení. Tam se v položce Kvalita vzdělávání píše: Zaměříme se na podporu občanského vzdělávání, etické výchovy, finanční i mediální gramotnosti a kritického myšlení. Promění se výuka dějin 20. století s důrazem na nedemokratické režimy a společenský extremismus.
Jaká je realita? Skupina devatenácti dějepisářů, kteří byli na částečné úvazky zaměstnáni v oddělení vzdělávání Ústavu pro studium totalitních režimů a pracovali často také jako spolupracovníci a lektoři projektu D+, na konci června odešla po konfliktu s vedením Ústavu.
Ten se dnes distancuje od jejich práce včetně učebnice moderních dějin, kterou připravili. Jen s lehkou nadsázkou lze konstatovat, že konflikt vznikl proto, že podle vedení lidé z oddělení vzdělávání neříkají dostatečně jednoznačně, že komunismus byl zlý a zkažený od prvního do posledního okamžiku a basta fidli. V tomto směru se nepřipouští žádné otázky a pochybnosti.
Ale basta fidli není argument; tak by asi práce učitele historie vypadat neměla. Fakt, že hlavní kvalita učebnice, která už je dostupná i veřejnosti, spočívá v tom, že nutí žáky nad totalitními praktikami přemýšlet, klást si otázky a vyhýbat se zavedeným myšlenkovým schématům, v šumu diskuse přehlušily hlasy, které mají pocit, že to či ono období (například i holocaust ) je zlehčováno a relativizováno.
Způsob, jakým se vedení ústavu dnes o bývalých pracovnících vyjadřuje, připomíná normalizační slovník, jen s opačným ideovým znaménkem. Citace z týden staré tiskové zprávy: Pokud je cílem kohokoliv obhajovat komunistický režim a popisovat ho pohledem komunistů či přenášet vinu za nacistické zločiny na Čechy, považujeme takový přístup za ahistorický a v žádném případě není možné, aby jako spolupracující a za obsah odpovědná instituce figuroval Ústav pro studium totalitních režimů.
A teď to vypadá, že fakticky skončí i projekt Dějepis+, který si před téměř třemi lety objednali sami pracovníci ministerstva. Účastní se ho 360 základních a středních škol a je v pedagogické komunitě považován za vzorový příklad inovace vyučování. Tedy přesněji, ministerstvo tvrdí, že projekt bude uzavřen podle plánu k poslednímu září a pak se bude vyhodnocovat. Další rok práce, s nímž se ještě nedávno počítalo, už financován nebude a zkušenosti z projektu se využijí při reformě kurikula. Jenže proměna kurikula je projekt, který uváznul v písku – a ví to všichni zúčastnění včetně ministra školství. Takže přeloženo to znamená, že se pravděpodobně nestane nic. V lepším případě jsme za těch čtyřicet proinvestovaných milionů popostrčili pár desítek učitelů dějepisu a připravili metodické materiály, které (povinnou skartaci na pokyn ÚSTR nepředpokládáme) budou v jejich kabinetech k dispozici.
Je to obtížně pochopitelné vzhledem k tomu, že máme v tuto chvíli soudného ministra školství a totéž platí i o kruhu jeho spolupracovníků a náměstků. Takže by tento krok opravdu žádal jasnější vysvětlení, než je gumová tisková zpráva. Ministr by měl jasně říct, jestli si i on myslí, že Dějepis+ a s ním spojená učebnice zlehčují a relativizují totalitu. Pak by se jeho zkušenosti nikam přenášet neměly. Nebo naopak: že právě způsob, jakým se v tomto projektu historie zkoumá, a to na základě často nečekaných pohledů a dobových materiálů, je něco, co ministerstvo podporuje a do čeho chce i v dalších letech investovat. Nemastný neslaný způsob, jak projekt zaříznout bez jasného vyjádření a nejspíš proto, že by byl nákladný, je nejhorší z možných řešení.
A ještě jedno nemilé zjištění. Spoléhat v inovacích ve vzdělávání na stát se ukazuje jako krajně rizikové. Vlivné a úspěšné projekty, jako jsou například Čtením a psaním ke kritickému myšlení, Heuréka, Respektovat a být respektován, Začít spolu nebo Pomáháme školám k úspěchu mají soukromé donory. Díky nim mohly pracovat dlouhodobě a opravdu něco v našich školách proměnit. Je smutné, pokud Dějepis+ poslouží jako příklad, že ani tentokrát se nevyplatilo chodit s pány a státem na led. Komunita respektovaných učitelů historie si polámala nohy opravdu důkladně.
Text vyšel na webu Týdeníku Respekt.