Co přinesl týden 5. 12. – 11. 12.
Krátce:
- Odbory prosadily, že do tarifů půjde příští rok 80 procent navýšení mzdy. Ministři Balaš a Stanjura se přou o rostoucí počty učitelů. Odbory zaslaly ministru Balašovi petici, ve které požadovaly, aby 80 procent navýšení byla přidána do tarifů, ministr jejich požadavek přijal. „Přidání do tarifního platu představuje jistotu, že bude alespoň částečně kompenzována inflace a zabrání se nespravedlnosti v odměňování pedagogických pracovníků,“ stojí v petici odborů (Novinky). Ministři Stanjura a Balaš se přou o zvyšování počtu učitelů, těch by v příštím roce kvůli silnějším ročníkům mělo být o šest tisíc víc, rozpočet ministerstva narostl od roku 2017 ze 160 na více než 260 miliard. Podle Stanjury není přímá úměra mezi počtem zaměstnanců ve školství a efektivitou systému. „Takhle jednoduše to nefunguje. Kvalitního vzdělávání se dá dosáhnout jinak,“ dodal ministr financí (Týden).
- Učitelé mají svůj první etický kodex, zabývá se situacemi, na které je zákon krátký. Etický kodex vznikl jako konsenzus řady organizací, osobností a institucí, představen byl zástupci ministerstva a Učitelské platformy (twitter), záznam z tiskové konference zveřejnil server Lidovky. Mohutně se o něm diskutuje například na facebooku Učitelé+. V 10 bodech dává návod pro situace, v nichž učitelům nestačí řídit se legislativou. „Řešíme učitele, kteří šíří dezinformace. Nebo stížnosti rodičů, že učitelé některá témata nepojímají v souladu s názorem rodiny. Ředitelé se nyní mohou na etický kodex odvolat,“ říká ústřední školní inspektor Tomáš Zatloukal (Seznam Zprávy). Kodex reaguje na výzvy, kterým pedagogové a ředitelé škol v současnosti čelí, jako například aktivita na sociálních sítích, změna sexuální identity žáka nebo využití technologií ve výuce (ČT24). Podle ministra Balaše jde etický kodex dohromady s připravovaným profilem absolventa studia učitelství (Novinky). „Existuje spousta situací, ve kterých se musíme zabývat etikou a řešit, co bude pro toho žáka, o kterého se staráme, nejpřínosnější, nejvýhodnější. V potaz ale musíme brát i potřeby učitelů. A právě k tomu je dobré mít také nějaké hranice,“ vysvětlila smysl kodexu Eva Marková z Gymnázia Paměti národa (Radiožurnál).
- Letos vydaná metodika doporučuje zřizovatelům, jak určit odměny pro ředitele školy. Odměny pro zaměstnance školy určuje ředitel, výši odměny pro ředitele stanoví zřizovatel školy. Často dostává méně než jeho podřízení. „Typická je situace, že starosta nemůže rozdýchat, že by měl menší plat než ředitel, kterého vnímá jako podřízeného. To je opravdu hodně časté, zejména když se v poslední době mzda učitelů navyšovala celkově, ale rostla i částka na odměňování,“ řekl programový ředitel EDUinu Miroslav Hřebecký (Novinky).
- Ministerstvo chce, aby se asistenti pedagoga přidělovali ke školám, ne ke konkrétním dětem. Některé školy mají obavy. Přidělovat asistenty je nyní na pedagogicko-psychologických poradnách, nově by se počet asistentů ve škole měl vypočítávat podle několika parametrů, například podle počtu tříd a jejich naplněnosti. „Naším cílem je to zjednodušit, udělat z asistentů rovnoprávné zaměstnance škol, kteří by byli stabilní součástí školy, mohli mít smlouvy na neurčito a tak dále,“ říká v rozhovoru ředitel odboru základního vzdělávání MŠMT Michal Černý (iRozhlas).
- Jak reagovat na coming-out žáka? Žádný návod pro to zatím není k dispozici, důležitý je respekt k žákovi. „Nevěděl jsem, co mám dělat, do té doby jsem se s tím nesetkal,“ popisuje učitel reakci na oznámení jednoho z žáků, že je nebinární. Návod, jak v takových situacích postupovat, zatím školám chybí. „Prvně je to komunikace s dítětem, následně je to komunikace s jeho rodiči. Důležitý je respekt k identitě jedince, pak jde všechno snáz,“ říká Viktora Heumanna z organizace Trans*parent, který pro učitele na téma identity přednáší (HN).
- Soud rozhodl ve sporu o zápis Scio školy ve Frýdku-Místku do školského rejstříku. Nejvyšší správní soud (NSS) vydal rozhodnutí, podle něhož se ministerstvo při povolování vzniku nových soukromých škol nemůže řídit jen kapacitou škol již existujících. „NSS neříká, že ministerstvo je povinno zapsat do rejstříku každou takovou základní školu, jejíž systém výuky není v lokalitě zastoupen. Nemůže však tento aspekt při svém hodnocení zcela pominout,“ stojí v rozsudku (Novinky).
- Ve sporu o výpověď za kvalitu distanční výuky dal soud za pravdu řediteli školy, učitel se chce odvolat. Pražský obvodní soud se zastal ředitele Smíchovské střední průmyslové školy, který dal výpověď pedagogovi za nevyhovující distanční výuku. Došlo k tomu po stížnosti jednoho z rodičů, podle nějž pedagog ve svých předmětech celý rok nekontroloval absenci a místo výuky zadal žákům jen ročníkovou práci. „Žalobce zejména učinil účast studentů na on-line videokonferencích dobrovolnou, během školního roku aktivně pracoval pouze se studenty, kteří se dostavili na videokonferenci, s ostatními studenty aktivně nepracoval a neposkytoval jim zpětnou vazbu,“ píše se v rozsudku. Rozsudek je zatím nepravomocný, učitel se chce odvolat (Seznam Zprávy).
Výrok týdne:
„Učím na bohemistice a moji studenti knihy milují. V rámci výuky přemýšlíme i o tom, jak se z nich stali čtenáři. Všichni se shodují na tom, že nenáviděli hodiny čtení v první a druhé třídě, kdy se četlo po lavicích, jeden spolužák slabikoval a ostatní čekali. Přicházíme na to, že jim četl rodič nebo babička nebo je ke čtení přivedl inspirativní vyučující na gymnáziu. Ještě od nikoho jsem myslím neslyšela, že by ho ke čtení přivedla výuka na prvním stupni. Pokud to tak vnímají a svorně nesnášeli hodiny čtení, pak je někde asi systémová chyba,“ myslí si bohemistka Anežka Kuzmičová (eduzin.cz).
V souvislostech:
Jak udělat z Česka chytrozemi? Kulatý stůl SKAV a EDUin se ptal, zda se můžeme inspirovat úspěšnými vzdělávacími systémy
Trochu jiný formát než obvykle měla diskuse u posledního kulatého stolu SKAV a EDUin. I když ji neinspirovalo žádné z aktuálních témat české vzdělávací politiky, ale kniha (a to navíc kniha do češtiny přeložená), byla to diskuse velmi aktuální. Britská učitelka Lucy Crehan v knize s titulem Chytrozemě hledá tajemství úspěchu úspěšných vzdělávacích systémů (nebo alespoň v mezinárodním šetření PISA). Hledá ho na základě osobní zkušenosti (všechny tyto země procestovala, žila v rodinách učitelů a pracovala na tamních školách) i na základě odborné literatury a statistických dat, se kterými svou zkušenost konfrontuje. Co mají podle ní společného? A mohlo by to být cestou i pro české školství? Vybíráme střípky ke třem z pěti diskutovaných témat, mluvilo se také o obtížném hledání shody na cílech vzdělávání nebo o limitech při přenosu zkušeností odjinud. Záznam kulatého stolu na téma Inspirace úspěšnými vzdělávacími systémy: Budeme také „chytrozemí“? je k dispozici na YouTube.
Úzké kurikulum
Z pohledu Lucy Crehan dává „úzké“ kurikulum možnost jít u témat více do hloubky a umožňuje také lepší diferenciaci při práci s dětmi. Dominik Dvořák z Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání při Univerzitě Karlově upozornil, že například finské kurikulum šlo touto cestou, „ale když dva dělají totéž, není to totéž.“ Jako příklad uvádí vzdělávací oblasti Člověk a svět na 1. stupni, kde je požadováno velmi málo obsahu, ale učitelé si ani 15 let od reformy kurikula nejsou jistí tím, co mají probrat, a učí často podle původní, obsahem přehlcené vlastivědy. Klíčem je podle něj změna myšlení učitelů, nikoli „škrtání shora“. Připomněl také, že Česko v 90. letech chytrozemí podle výsledků v TIMMS a PISA v přírodovědných oborech již bylo, i když tehdejší kurikulum (ze 70. let) mělo ale i stinné stránky. „Vedlo například k nadměrnému vylučování žáků, kteří ho nezvládali, do speciálních škol, takže ho nechci idealizovat, ale bylo zaměřené na klíčové koncepty oborů, jak se po tom dnes volá na Západě. A vedlo u některých žáků k dobrým výsledkům,“ doplnil. Podle Jany Strakové ale tímto směrem dnes cesta nevede: „V 90. letech jsme byli chytrozemí asijského typu, naše excelence byla založena nikoli na konceptu úzkého kurikula, ale na vytrvalosti, memorování. Vidím tady rozpor mezi způsobem, jakým jsme dosahovali výsledků v minulosti a jaká je společnost, její hodnoty a nastavení.“
Podívejte se na záznam debaty:
Spravedlivost
Všechny zkoumané země se podle Lucy Crehan shodují na tom, že je třeba žáky vzdělávat společně nejméně do 15 let a v přístupu k nim diferencovat. „Pokud se mám zaměřit na jeden z popisovaných aspektů, je opakovaně zmiňováno, že je nepřijatelné rozdělovat žáky do výběrových škol nebo tříd, protože tím části z nich vysíláme signál, že nevěříme v jejich schopnost dostát nárokům standardního kurikula,“ poznamenala Jana Straková. S tím, že učitelé dávají najevo důvěru ve schopnost dětí dostát nárokům a umožňují jim zažít úspěch, je podle ní spojeno to, čemu se říká prorůstové nastavení mysli. Česko ale v rámci PISA 2018 patřilo mezi země s největším podílem žáků s fixním nastavením mysli, tedy s představou, že někomu bylo dáno a někomu ne a nedá se s tím nic dělat.
Promyšlená podpora učitelů
„Autorka zmiňuje několik věcí, které mi přijdou důležité. Mluví například o sníženém počtu hodin pro uvádějící učitele a mentory, hovoří o kariérním systému. Je důležité se na to dívat komplexně, není to jen o počáteční přípravě,“ řekl k tomu Josef Basl z České školní inspekce. Podle Tomáše Boudy z Ostravské univerzity je nevyrovnaná kvalita českých škol systémovým selháním. Cestou by mohlo být sdílení zkušeností mezi učiteli – Janu Strakovou zaujal specifický přístup japonských škol, jejichž pedagogové spolupracují na školních výzkumných projektech: „Učitel pracuje v týmu s ostatními, snaží se ověřovat zlepšení ve svých hodinách, což má řadu pozitivních efektů, nejsou na inovaci sami, navštěvují se v hodinách, v týmech jsou zkušení i začínající učitelé a díky tomu se přirozeně přenáší zkušenosti. U nás se často stává, že pracujeme ve školách velmi osaměle. Když pak starší učitel ze školy odejde, nikdo jeho zkušenost nepřevezme.“
Z edukalendáře:
- 12.12. → Praha→Vyhlášení ceny Eduína 2022
- 13. 12. → Praha→Konference k projektu RECHANCE
