Učitelé mají svůj první etický kodex, zabývá se situacemi, na které je zákon krátký

Co přinesl týden 5. 12. – 11. 12.

Krátce: 

Výrok týdne:

„Učím na bohemistice a moji studenti knihy milují. V rámci výuky přemýšlíme i o tom, jak se z nich stali čtenáři. Všichni se shodují na tom, že nenáviděli hodiny čtení v první a druhé třídě, kdy se četlo po lavicích, jeden spolužák slabikoval a ostatní čekali. Přicházíme na to, že jim četl rodič nebo babička nebo je ke čtení přivedl inspirativní vyučující na gymnáziu. Ještě od nikoho jsem myslím neslyšela, že by ho ke čtení přivedla výuka na prvním stupni. Pokud to tak vnímají a svorně nesnášeli hodiny čtení, pak je někde asi systémová chyba,“ myslí si bohemistka Anežka Kuzmičová (eduzin.cz).

V souvislostech:

Jak udělat z Česka chytrozemi? Kulatý stůl SKAV a EDUin se ptal, zda se můžeme inspirovat úspěšnými vzdělávacími systémy

Trochu jiný formát než obvykle měla diskuse u posledního kulatého stolu SKAV a EDUin. I když ji neinspirovalo žádné z aktuálních témat české vzdělávací politiky, ale kniha (a to navíc kniha do češtiny přeložená), byla to diskuse velmi aktuální. Britská učitelka Lucy Crehan v knize s titulem Chytrozemě hledá tajemství úspěchu úspěšných vzdělávacích systémů (nebo alespoň v mezinárodním šetření PISA). Hledá ho na základě osobní zkušenosti (všechny tyto země procestovala, žila v rodinách učitelů a pracovala na tamních školách) i na základě odborné literatury a statistických dat, se kterými svou zkušenost konfrontuje. Co mají podle ní společného? A mohlo by to být cestou i pro české školství? Vybíráme střípky ke třem z pěti diskutovaných témat, mluvilo se také o obtížném hledání shody na cílech vzdělávání nebo o limitech při přenosu zkušeností odjinud. Záznam kulatého stolu na téma Inspirace úspěšnými vzdělávacími systémy: Budeme také „chytrozemí“? je k dispozici na YouTube.

Úzké kurikulum

Z pohledu Lucy Crehan dává „úzké“ kurikulum možnost jít u témat více do hloubky a umožňuje také lepší diferenciaci při práci s dětmi. Dominik Dvořák z Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání při Univerzitě Karlově upozornil, že například finské kurikulum šlo touto cestou, „ale když dva dělají totéž, není to totéž.“ Jako příklad uvádí vzdělávací oblasti Člověk a svět na 1. stupni, kde je požadováno velmi málo obsahu, ale učitelé si ani 15 let od reformy kurikula nejsou jistí tím, co mají probrat, a učí často podle původní, obsahem přehlcené vlastivědy. Klíčem je podle něj změna myšlení učitelů, nikoli „škrtání shora“. Připomněl také, že Česko v 90. letech chytrozemí podle výsledků v TIMMS a PISA v přírodovědných oborech již bylo, i když tehdejší kurikulum (ze 70. let) mělo ale i stinné stránky. „Vedlo například k nadměrnému vylučování žáků, kteří ho nezvládali, do speciálních škol, takže ho nechci idealizovat, ale bylo zaměřené na klíčové koncepty oborů, jak se po tom dnes volá na Západě. A vedlo u některých žáků k dobrým výsledkům,“ doplnil. Podle Jany Strakové ale tímto směrem dnes cesta nevede: „V 90. letech jsme byli chytrozemí asijského typu, naše excelence byla založena nikoli na konceptu úzkého kurikula, ale na vytrvalosti, memorování. Vidím tady rozpor mezi způsobem, jakým jsme dosahovali výsledků v minulosti a jaká je společnost, její hodnoty a nastavení.“

Podívejte se na záznam debaty:


 

Spravedlivost

Všechny zkoumané země se podle Lucy Crehan shodují na tom, že je třeba žáky vzdělávat společně nejméně do 15 let a v přístupu k nim diferencovat. „Pokud se mám zaměřit na jeden z popisovaných aspektů, je opakovaně zmiňováno, že je nepřijatelné rozdělovat žáky do výběrových škol nebo tříd, protože tím části z nich vysíláme signál, že nevěříme v jejich schopnost dostát nárokům standardního kurikula,“ poznamenala Jana Straková. S tím, že učitelé dávají najevo důvěru ve schopnost dětí dostát nárokům a umožňují jim zažít úspěch, je podle ní spojeno to, čemu se říká prorůstové nastavení mysli. Česko ale v rámci PISA 2018 patřilo mezi země s největším podílem žáků s fixním nastavením mysli, tedy s představou, že někomu bylo dáno a někomu ne a nedá se s tím nic dělat.

Promyšlená podpora učitelů

„Autorka zmiňuje několik věcí, které mi přijdou důležité. Mluví například o sníženém počtu hodin pro uvádějící učitele a mentory, hovoří o kariérním systému. Je důležité se na to dívat komplexně, není to jen o počáteční přípravě,“ řekl k tomu Josef Basl z České školní inspekce. Podle Tomáše Boudy z Ostravské univerzity je nevyrovnaná kvalita českých škol systémovým selháním. Cestou by mohlo být sdílení zkušeností mezi učiteli – Janu Strakovou zaujal specifický přístup japonských škol, jejichž pedagogové spolupracují na školních výzkumných projektech: „Učitel pracuje v týmu s ostatními, snaží se ověřovat zlepšení ve svých hodinách, což má řadu pozitivních efektů, nejsou na inovaci sami, navštěvují se v hodinách, v týmech jsou zkušení i začínající učitelé a díky tomu se přirozeně přenáší zkušenosti. U nás se často stává, že pracujeme ve školách velmi osaměle. Když pak starší učitel ze školy odejde, nikdo jeho zkušenost nepřevezme.“

Z edukalendáře:

Beduin každý týden odebírá zdarma 6 493 lidí, kterým záleží na českém vzdělávání a chtějí jeho změnu k lepšímu. Podpořte jeho vydávání svým darem a přidejte se mezi aktivní občany, kteří si uvědomují, že vzdělávání je důležité téma.

Připojit se s



Odebírat komentáře
Upozorňovat mě na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments