Desatero pro zlepšení výuky mladých řemeslníků

ilustrační foto. by Snapshooter46 (flickr.com) (CC BY-NC-SA 2.0)

V úterý 26.5. proběhla v EDUpointu debata s oponenty na téma, jak je na tom učňovské školství a zda potřebujeme více vyučených. Záznam a shrnutí debaty přineseme po víkendu, nyní publikujeme text jednoho z pozvaných hostů, který se debaty bohužel nemohl zúčastnit.  Pavel Jíška již před časem na EDUinu publikoval dva texty věnující se této problematice, jeden zaměřený na důsledky zákona o pedagogických pracovnících (ZDE), druhý zaměřený na důsledky jednotné závěrečné zkoušky (ZDE). Pavel Jíška je členem České komory autorizovaných inženýrů a techniků, věnuje se jak projektové činnosti ve výstavbě, tak pedagogické práci.

1) Žáky na gymnázia a na střední technické školy ukončené maturitou přijímat na základě přijímacích zkoušek, nebo srovnávacích testů žáků devátých tříd. Stanovit minimální požadavky pro přijetí. Zastavit rozmazlování mladé generace.

2) Síť školských zařízení upravit s ohledem na demografický vývoj a respektovat při tom vyvážený poměr mezi gymnázii, středními technickými školami a učebními obory.

3) V řemeslných a technických oborech ctít zásadu, že odborná veřejnost rozhoduje o tom, co se bude učit a pedagogická obec o tom, jak to naučit. Podpořit spolupráci škol s odbornou veřejností: řemeslnými cechy, oborovými komorami a svazy, firmami, řemeslníky a orgány místní samosprávy.

4) Nepřipustit, aby řemeslné obory byly vyučovány na zdravotních školách, při obchodních akademiích, případně jako nikoho nezajímající součást gymnázií.

5) Respektovat požadavek odborné veřejnosti, rodičů žáků a žáků samých na zvýšení podílu odborné přípravy a zejména u ne dílenských umožnit jinou organizaci výuky řemeslných oborů než monotónní střídání týden praxe a týden teorie (nevhodné zejména pro stavební obory). Vyspělé země EU podíl praxe k teoretické výuce 2:3, nebo 4:1. U nás nejnižší 1:1. Rámcově vzdělávací programy nesmí být dogmatické, musí umožnit poměr praxe a teorie v širším intervalu: spodní hranice 1:1, horní hranice 4:1. Co to přinese: Zlepší spolupráci škol s firmami, živnostníky a obecními úřady.  Zlepší přechod žáka mezi základní a střední školou, mezi střední školou a přechodem do zaměstnání.  Respektuje sezónnosti prací u některých oborů (stavebnictví).

6) Vzdělávací programy oborů musí umožnit níže uvedené formy výuky:

1. ročník – na dílnách – získání manuální zručnosti

2. a 3. ročník – upřednostňovat práci na konkrétních zakázkách, v níže uvedených formách výuky odborného výcviku:

a) Žáci pod vedením učitelů odborného výcviku realizují zakázky, jejichž dodavatelem je škola.

b) Žáci pod vedením učitele odborného výcviku plní dílčí zakázky pro firmy (např. na stavbě pro stavební firmu).

c) Škola má smlouvu s firmou, nebo OSVČ, která zajišťuje odborný výcvik pro žáka, pod vedením odpovědné osoby ve firmě.

d) Žáci mají smlouvu s firmou, která má svůj program pro podporu odborného školství.

7) Upravit počet učňů na učitele odborného výcviku s respektováním možné dopravy na zakázky, nové technologie a bezpečnost práce:

První ročníky – ruční práce na dílnách, s vyloučením práce na strojích maximálně 12 žáků

Vyšší ročníky při práci na zakázce ve školních dílnách maximálně 7 žáků

Vyšší ročníky při práci na zakázce mimo školní dílny (na stavbě) maximálně 4 žáci

8) Odstranit rozdíly mezi učiteli odborného výcviku a učiteli odborných předmětů na školách zabývajících se výukou řemesel (obory H – ukončeny výučním listem). Toto přináší zbytečné negativní vlivy do pracovních vztahů na školách a je zde zřejmé pohrdání manuální prací. Protože odborný výcvik je odborným předmětem nerozlišovat tyto skupiny.

9) Zajistit trvalou spolupráci řemeslných cechů, oborových komor, svazů, a podnikatelské veřejnosti na tvorbě a revizi rámcově vzdělávacích programů a školních vzdělávacích programů, včetně jejich průběžné aktualizace.

10) Podpořit spolupráci škol a odborné veřejnosti, systematicky propagovat a podporovat studium řemeslných a technických oborů (stipendijní programy, zvýhodnění spolupráce na veřejných zakázkách, u ne dílenských oborů profinancovat v metodice přímých nákladů dílčí odbornosti – řidičské průkazy, lešenářské průkazy, svářečské průkazy…, zkvalitnit systém stravování v případě realizace zakázky mimo školu, propojit kolektivní smlouvy škol a sociálních partnerů – kolektivní smlouva vyššího stupně).  Veřejná zakázka musí nést hodnotu předání  zkušeností,  z jedné generace na druhou.

 

 

 

 

Google+Tweet about this on TwitterShare on Facebook

Přidat komentář

3 komentářů k "Desatero pro zlepšení výuky mladých řemeslníků"

Upozorňovat mě na
avatar

Seřadit dle:   nejnovějších | nejstarších | nejoblíbenějších
vittta
vittta
1 year 1 month ago
Musel jsem se kouknout, kde se nacházím, a skutečně, jsem na EDUinu. Pan Jíška to vidí dobře, obávám se ale, že největší problém je pohrdání manuální prací, stran doslova celé společnosti. I sebešikovnější řemeslník je na úplném dně společenského žebříčku, něco jako kasta „nedotknutelných“ v Indii. Především mladí „lopatami“ okázale pohrdají a každý imbecil, který má maturitu, se k dělníkovi ani nepřiblíží. Však ani mě nikdo z EDUinů neodpovídá, je sice fakt, že EDUin neodpovídá prakticky nikomu, ale svého času paní KL děkovala panu Doleželovi za každý dotaz (byť se jednalo o krátké období), což mě vysloveně bavilo. Jenom moc… Více »
vittta
vittta
1 year 1 month ago

Raději doplním, jaký nejspíš bude praktický dopad toho pohrdání. Nápady pana Jíšky vy vyžadovaly peníze.
A dělníci nikoho nezajímají, těm nedá nikdo ani Ň.
I tady to bylo vidět.
Vize budoucnosti světa byly bez dělníků.
Budoucnost školství bylo bez dělníků.
Dokonce i inkluzivní žáci nejvíce ve své teorii trpěli nemožností dalšího vzdělávání.
Vyspělé země mají tolik a tolik absolventů VŠ a chtějí jich víc.
Dělník a řemeslník je mimo vnímání, mimo realitu.

Iva Švarcová
Iva Švarcová
1 year 1 month ago

Pane Vittto,
máte pravdu, já mám často dojem, že si lidé už ani neuvědomují, že všechno, co potřebují k životu, bylo vytvořeno prací lidských rukou.

wpDiscuz