Jak vychovávat řemeslníky – jednotná závěrečná zkouška pro učně není řešení

ilustrační foto. by National Apprenticeship Service (flickr.com) (CC BY-NC-SA 2.0)

Publikujeme komentář Pavla Jíšky, člena České komory autorizovaných inženýrů a techniků, který se věnuje jak projektové činnosti ve výstavbě, tak pedagogické práci. Ve svém komentáři uvádí příklady, které ukazují, že jednotné závěrečné zkoušky na učňovských oborech nepovedou ke zkvalitnění přípravy budoucích řemeslníků. Podrobný komentář ke změně §74 odstavce 3 novely školského zákona si můžete stáhnout ZDE.

Zamyšlení nad navrhovanou novelou zákona 561/2004 Sb. (školský zákon) týkající se navrhované změny v §74 odstavce 3:

O nemalé části žáků, kteří po devíti letech absolvování základní školní docházky neumí základní kupecké počty, mají problémy se čtením a jediné co ví o pravopisu, že se píše doprava, psát nechci. Tuším výsledek jednotné výchovy. Máme jednotné zjištění úrovně znalostí po ukončení základní školní docházky? Jinými slovy máme jednotné zjištění všeobecných znalostí v deváté třídě, nebo jednotné přijímací zkoušky na střední školy? Nemáme! Manuální zručnost se neučí na základních školách vůbec, protože pohrdání manuelní prací v naší společnosti je všudypřítomný problém.

Do škol, zabývajících se výukou řemesel, přichází žáci s různým stupněm manuální zručnosti, řemeslných zkušeností a dovedností. Pro názornost uveďme dva mezní příklady pro obor truhlář. Žák, který neumí zatlouct ani hřebík, s řemeslnými nástroji nepřišel do svých patnácti let téměř do styku. Má upřímný zájem se vyučit truhlářem. Říkejme mu kluk z paneláku. Druhý žák, který chce být truhlářem, pravidelně se svým otcem truhlářem něco vyrábí. Je schopen pracovat na základních truhlářských strojích a nemá problém pod tátovým dohledem dát dohromady jednoduché truhlářské výrobky. Říkejme mu kluk od fochu. Naše učňovské školství oběma adeptům nabídne jednotnou výuku podle dogmatických školně vzdělávacích programů, zakončenou nově podle jednotné závěrečné zkoušky. Kluk od fochu bude skládat jednotnou zkoušku z toho, co uměl, když přišel do učiliště. Bude otráven z čekání, až ho kluk z paneláku dožene ve svých dovednostech a on se bude učit něco nového. Kluk z paneláku ztratí motivaci pro obor, protože při jednotné výuce a za jedenáct měsíců, strávených na odborném výcviku, nemá šanci kluka od fochu v řemeslné zručnosti nikdy dostihnout. Tomu nabídne naše školství, aby jednotná závěrečná zkouška neskončila úplným fiaskem výuku na jednoduchém výrobku, který s ním budou učitelé od začátku třetího ročníku neustále opakovat a on „úspěšně“ složí jednotnou závěrečnou zkoušku.  Jak výchovné? Kde je přidaná hodnota? Kde je podpora tvořivosti, invence a elánu, které každá mladá generace v sobě má. MŠMT nebo NÚV budou jistě hlaholit, jak dobře dopadly závěrečné zkoušky a jak nová jednotná závěrečná zkouška se osvědčila v praxi. Bohužel hodnocení, provedená výrobním sektorem – budoucími zaměstnavateli, budou odlišná.

Jak by výchova mladých řemeslníků mohla vypadat? Na začátku prvého ročníku je třeba dát mladým adeptům řemesla všeobecný řemeslný základ. U každého jedince vyhodnotit, co fakticky umí a je schopen zvládnout, a pro každého jedince najít samostatnou cestu v případě jeho zájmu. Od prvého ročníku by si každý žák vytvářel své portfolio dovedností a zvládnutých technologií. Závěrečná zkouška by byla jednotná v tom, že by neoddělovala teorii a praxi. Výsledkem závěrečné zkoušky by bylo vyhodnocení přidané hodnoty toho, co se žák ve škole naučil a umí.

Příklad 1: Na začátku by bylo u kluka z paneláku napsáno: manuální a řemeslnou zručnost mne nikdo neučil a v prvém roce bych se rád naučil toto. Na začátku druhého ročníku by bylo napsáno: V prvém ročníku jsem se naučil ručnímu obrábění dřeva … a vyrobil jsem tyto výrobky… dokumentace výrobků přikládám …  Začal jsem pracovat na těchto dřevoobráběcích strojích… Na začátku třetího ročníku by bylo napsáno umím pracovat a pracoval jsem na těchto dřevoobráběcích strojích … Pracoval jsem na těchto zakázkách … jednu jsem realizoval kompletně (zakázku jsem sehnal, provedl její přípravu, nákres, výpis materiálu, stanovil cenu, připravil objednávku, vyrobil a předal zákazníkovi …). Ve třetím ročníku bych se rád zaměřil na výrobu nábytku a zvládl základní obsluhu CNC stroje. K závěrečné zkoušce by žák předstoupil se svým portfoliem a měsíc dopředu by mu bylo sděleno zadání závěrečné zkoušky, protože žák se zajímá o výrobu nábytku, výrobek ke zkoušce by byl z této oblasti. Hodnocení závěrečné zkoušky žáka by bylo součástí jeho portfolia. Kde by bylo konstatováno: žák umí toto …, v průběhu studia se choval takto …. S tímto portfoliem by odcházel na trh práce. Byla by zřejmá přidaná hodnota v průběhu studia. Toto ovšem není v duchu nové jednotné závěrečné zkoušky. Proč?

Příklad 2: Na začátku by bylo u kluka od fochu napsáno: žák nastoupil na školu a zvládal tyto dovednosti … Na začátku druhého ročníku by bylo napsáno: V prvém ročníku po ověření dovedností z oboru, které jsem uvedl, jsem pracoval na těchto strojích … a podílel se na výrobě těchto výrobků… začal jsem se podílet na jejich kompletní přípravě a zajištění, rád bych se seznámil s CNC obráběcím centrem.  Na začátku třetího ročníku by v jeho portfoliu, bylo napsáno, žák se seznámil s ovládáním a programováním CNC obráběcího centra, kde se podílel na výrobě těchto výrobků … Přes prázdniny vykonával brigádu u firmy, která se specializuje na výrobu dřevěných schodů. Firma nabídla žákovi možnost zaměstnání po ukončení studia. Škola se s firmou dohodla na spolupráci v rámci odborného výcviku pro tohoto žáka. Formy spolupráce … Firma projevila zájem, aby na závěrečné zkoušky žák navrhl křivočaré schodiště a vyrobil schodnici tohoto schodiště. K závěrečné zkoušce by žák předstoupil se svým portfoliem a měsíc dopředu by mu bylo sděleno zadání závěrečné zkoušky projednané s firmou, ve které bude po skončení studia pracovat. Hodnocení závěrečné zkoušky žáka by bylo součástí jeho portfolia. Kde by bylo konstatováno: žák umí toto …, v průběhu studia se choval takto …. S tímto portfoliem by odcházel na trh práce. Byla by zřejmá přidaná hodnota v průběhu studia. Toto ovšem není v duchu nové jednotné závěrečné zkoušky. Proč?

Proč vlastně novou jednotnou závěrečnou zkoušku zavádět a proč se o ni hovoří? 

Zvýším kvalitu odborných škol, ukončených maturitou tím, že zadám jedno téma ročníkové práce, třeba projekt na jeden rodinný dům, všem žákům, končícím stavební průmyslové školy? Chtějí rektoři vysokých škol svým studentům zadávat jednotné téma bakalářských a diplomových prací? Jak by se chovali rektoři vysokých škol, kdyby jim stát chtěl omezit jejich rozhodovací práva? Proč se tento experiment musí realizovat u učňovských závěrečných zkoušek? Učňovské školství je v hluboké a dlouhotrvající krizi, nemá vlastní vizi ani koncepci!  Tvůrce důvodové zprávy k předložené novele školského zákona ví, že uzákoněním jednotné závěrečné zkoušky pro některé učební obory se zvýší kvalita výuky a vnese se řada prospěšných, inovativních prvků. Tam konkrétno končí. Jednotná závěrečná zkouška se vytváří a testuje téměř deset let. Na její realizaci a tvorbě se použilo nemálo prostředků z ESF (řádově stovky milionů korun!). Nemalou část zaplatila i státní pokladna z důvodu spolufinancování. Tedy vzrostl i státní dluh. Nafouknutá bublina kolem jednotné závěrečné zkoušky, zdůrazňuji pro některé učební obory, aby dále existovala, musí mít zdroj financování. Dotace z Evropských strukturálních fondů vyschly. Není kde brát a z čeho zaplatit vybudovaný úřednický aparát. Když uzákoníme jednotnou závěrečnou zkoušku pro učební obory, je předpoklad, že tento úřednický aparát bude zaplacen ze státního rozpočtu. Vznikne legitimní požadavek nárokovat finance. Toto je hlavním důvodem změny školského zákona.  Opět se použilo ESF na něco, co ve skutečnosti nepotřebujeme, protože to oproti původnímu modelu je dražší, neefektivní a nesystémové. To, co potřebuje učňovské školství v naší zemi je napsáno v řadě stanovisek oborových svazů, komor a řemeslný cechů. Tyto návrhy jsou odpovědnými orgány přehlíženy.

Důsledky a dopady navrhované novely zákona 561/2004 Sb. (školský zákon) týkající se navrhované změny v §74 odstavce 3 v případě jejího přijetí v běžné praxi:

1)      Zvýší se počet úředníků MŠMT, nebo zaměstnanců NUV.

2)      Zvýší se administrace závěrečných zkoušek pro učební obory s VL.

3)      Zvýší se výdaje ze státního rozpočtu. Naroste státní dluh.

4)      Zvýší se výdaje z rozpočtů škol na realizaci závěrečné zkoušky. Není řečeno, kdo zaplatí.

5)      Sníží se rozhodovací pravomoci ředitelů škol zabývajících se výchovou mladých řemeslníků.

6)      Zvýší se rozhodovací pravomoc centrálního orgánu.

7)      Sníží se tvůrčí přístup žáků k závěrečným zkouškám.

8)      Nezjistí se přidaná hodnota, kterou žák nabyl během studia na škole.

9)      Zúží se prostor pro spolupráci škol a budoucích zaměstnavatelů.

10)   Nedojde ke zvýšení kvality a úrovně učňovských škol.

11)   Opatření není systémové.  Platí pro některé učební obory a některé střední školy.

12)   Zvýší se podíl teoretické části závěrečné zkoušky. Odděluje teorii od praxe.

13)   Závěrečné hodnocení žáků nebude objektivní.

14)   Závěrečné hodnocení žáka bude pro budoucí zaměstnavatele nepoužitelné.

15)   Neřeší základní problémy učňovského školství, na které dlouhodobě upozorňují oborové svazy, komory a řemeslné cechy.

16)   Je v rozporu s navrhovaným opatřením nejvyšší priority projektu Pospolu.

 

Google+Tweet about this on TwitterShare on Facebook

Přidat komentář

3 komentářů k "Jak vychovávat řemeslníky – jednotná závěrečná zkouška pro učně není řešení"

Upozorňovat mě na
avatar

Seřadit dle:   nejnovějších | nejstarších | nejoblíbenějších
Josef Soukal
Josef Soukal
1 year 3 months ago

Nemám zkušenosti s učňovským školstvím, ale text mi silně připomíná filipiky proti tzv. státní maturitě – žádná centrální kontrola, školy to zařídí lépe… Realita je samozřejmě zcela jiná. Dnes se vyučí i učni, kteří prostě odmítají se učit i pracovat (osobní svědectví potvrzované učiteli z několika různých učilišť). Možná je navrhovaná zkouška skutečně špatná, ale chápu ji i jako pokus s daným stavem něco udělat, protože jiné řešení není.
A ještě jeden odkaz: http://www.lidovky.cz/puncochar-mladi-kluci-z-ucnaku-postrach-kuchyne-ftm-/dobra-chut.aspx?c=A150217_110859_dobra-chut_ape

Jan Černý
Jan Černý
1 year 3 months ago

Z většiny uvedených bodů čiší účelovost na sto honů. Sedmička, třináctka a čtrnáctka jsou vzhledem k současné praxi doslova komické.

Viki
Viki
1 year 2 hours ago

Chápu názor pana Jíšky a souhlasím s ním především v tom, že v české společnosti vládne totální neúcta k manuální práci. To je špatně a jednou se to vymstí ( nebo se to už vlastně děje). Učiliště mají strach kohokoliv vyhodit a tím znesnadňují vyučení těm, kteří by měli zájem. Na druhou stranu musí firmy, zaměstnavatelé, také učinit aktivní kroky ke zlepšení. Což nedělají ani omylem, protože by to stálo třeba “ celých“ 60 000 na učně a to nechtějí dát. Oběd zadarmo v českém podání ??

wpDiscuz