Soubory cookie používáme, abychom vám pomohli efektivně se pohybovat a provádět určité funkce. Níže naleznete podrobné informace o všech souborech cookie v každé kategorii.
Soubory cookie, které jsou kategorizovány jako „Nezbytné“, jsou uloženy ve vašem prohlížeči, protože jsou nezbytné pro umožnění základních funkcí webu....
Technické cookies jsou pro správné fungování našeho webu nezbytné, proto není možné je vypnout. Bez nich by na našich stránkách např. nešel zobrazit žádný obsah nebo by nefungovalo přihlášení při vkládání komentářů
Personalizační cookies se starají o to, abychom vám mohli doporučovat ke čtení další články, které máte rádi. Součástí jsou i cookies třetích stran, se kterými EDUin na doporučování článků spolupracuje.
Díky analytickým cookies víme, které texty mají naši čtenáři nejraději a jaké články jsou u nás nejčtenější. Součástí jsou i cookies třetích stran, jejichž vydavatelem jsou instituce jako Google aj.
Výkonnostní soubory cookie se používají k pochopení a analýze klíčových výkonnostních ukazatelů webových stránek, které pomáhají poskytovat návštěvníkům lepší uživatelský zážitek.
Marketingové cookies pomáhají informovat Vás třeba na sociálních sítích o nových článcích a EDUcastech a nabízet vám to zajímavé, co jste ještě nečetli nebo neslyšeli. Součástí jsou i cookies třetích stran, jejichž vydavatelem jsou instituce jako Facebook, Seznam.cz, Google a další.
Přinášíme článek Boba Kartouse, který vyšel 20. 3. 2015 v Lidových novinách pod názvem Junk apps: nelze nejíst. Autor v článku argumentuje, proč je obviňování technologií kvůli jejich možného negativnímu vlivu na děti alibistické.
Je vaše dítě deprivováno? Má potřebu hledat jinou identitu? Nebo má potřebu být uznáváno prostřednictvím sítě virtuálních přátel, něco jim sdělit a dostat zpětnou vazbu, byť jen povrchní? Co mu vlastně chybí, když potřebuje takovou kompenzaci? Technologie tyto potřeby nezpůsobují, pouze nabízejí jejich naplnění,“ říká Bob Kartous v článku, v němž ukazuje, že digitální technologie, dokonce i ty tzv. škodlivé, mohou být používány ku prospěchu dětí.
Taky máte divný pocit, když jste v přítomnosti dítěte zhypnotizovaného obrazovkou a mentálně odpojeného od reality? Bojíte se, že bude brzy dementní, protože se jeho mozek nechává unášet iluzemi, které vytvářejí útržkovitou, nespojitou a fantasmagorickou představivost, která syntetizuje obrazy stejně prchavé, jako jsou hry, které právě hraje? Představa, že je budete chránit izolací, je stejná jako budoucí existence přírodních kmenů, které odmítaly prvky mocnější civilizace: neudržitelná.
Běžně se termín „junk apps“ používá k označení aplikací, které jen zbytečně zabírají kapacitu paměti. Nabízí se ale trefnější paralela s „junk food“, potravinami se zdravotním rizikem. Jsou snadno zkonzumovatelné, představují vysokou míru okamžitého uspokojení, stejně dostupné a levné. A vzbuzují obavy a snahy o regulaci.
Mezi typické junk apps zařaďme hry a sociální sítě. Vaše dítě může stejně dobře ujet na nějaké RPG hře, tedy tzv. role playing games, kde hráči přijímají identitu nějakého hrdiny. Skvělá droga pro všechny děti, které se chtějí uchýlit do jiného světa. Nebo dávat do pěti do rána posty na FB a přes den jen dezorientovaně tápat a úzkostlivě se obávat, že nezastavitelný tok informací odplaví něco, co bylo zcela nezbytně nutné olajkovat, okomentovat nějakým duchaplným výkřikem nebo patnácti řádky smajlíků. Obojí je projev patologického chování a v takovém případě se rozhodně nebojíte zbytečně. Jeho chování ale není způsobeno samotnými technologiemi, to je jen kompenzace.
Je vaše dítě deprivováno? Má potřebu hledat jinou identitu? Nebo má potřebu být uznáváno prostřednictvím sítě virtuálních přátel, má potřebu jim něco sdělit a dostat zpětnou vazbu, byť jen povrchní? Co mu vlastně chybí, když potřebuje takovou kompenzaci? Technologie tyto potřeby nezpůsobují, pouze nabízejí jejich naplnění. Je samozřejmě jednodušší obvinit technologie, ale je to čirý alibismus. Kořeny jsou jinde, hledejte…
Co hry dětem dávají
Zkuste posoudit, co hry dětem dávají. Ono i posouvání barevných bonbonků tak, aby tvořily co největší celek, vyžaduje úvahu, a pokud to netrvá tři hodiny denně, proč ne? Ve složitějších hrách můžete velmi dobře pochopit, jakou roli na sebe děti berou, a tedy jak se cítí. Baví je dobývat, stavět, řídit, starat se o něco či někoho, zdolávat dobrodružství, závodit? To jsou všechno příliš cenné informace na to, abyste je mohli ignorovat. Téměř vždy můžete najít nějakou hru, která by splňovala nároky dětí a zároveň vyžadovala víc než jen mačkat tlačítko. Nehledě na to, že do složitějších her se můžete více zapojit a udělat z nich scénu pro to, co chcete dětem sdělit. Když třeba kope diamantovým nástrojem v kamenné chodbě v Minecraftu, stojí za to říct, že diamant je tvrdší než ostatní nerosty, nebo když se objeví sem tam nějaké to monstrum, tak zavést řeč na urbánní mýty a to, jak dávají vzniknout různým legendám podobným těm, které se vyskytují ve hrách. Angry Birds ve vesmíru?O tom se dá mluvit téměř donekonečna. Nevíte o tom moc? Máte internet.
Ve třinácti na Facebooku
I s třináctiletým dítětem lze prostřednictvím sociálních sítí udržovat komunikaci, notabene když většinu dne nemáte čas se s ním vidět. Možná vás nebude chtít na FB, ale prostřednictvím WhatsAppu můžete probírat naprosto všední problémy, jako je škola, domácnost, péče o psa. Pošlete mu sem tam nějakou fotku nebo odkaz na zábavné video nebo zajímavou hru. Vyberte něco, co má pro vás samotné dostatečnou přidanou hodnotu. Bojíte se odmítnutí? Tak se nebojte, ne všechno se ujme, to je ale přece zcela běžné. Zkuste prostřednictvím sociálních sítí přimět svoje dítě k psaní, naučí se pravopis.