iHNED.cz: Jak české vzdělávání posunout do 21. století takřka zadarmo

Publikujeme komentář Boba Kartouse, který se zamýšlí nad funkcí zkoušek v rámci vzdělávacího systému. Jaké dopady na vzdělávání by měla změna jejich podoby? Text vyšel 3. 9. na zpravodajském webu Hospodářských novin.

Začíná nový školní rok a s ním se opět rozjedou debaty o tom, jak by české školství vlastně mělo vypadat. Ministr Robert Plaga se nechal nedávno slyšet, že by rád změnil koncept státních maturit, že by je rád digitalizoval. Výborně. A dál?

V rozhovoru s profesorem Sugatou Mitrou, globálním inovátorem vzdělávání, jsem narazil na zajímavou myšlenku: měnit cokoliv v obsahu vzdělání je složité, neboť tradice je tradice, závislost na zavedených modelech řešení souvisí s lidským faktorem a lidský faktor ve vzdělávání rozhoduje. Mitra nabízí recept: „it is all about exams“, tedy vše záleží na zkouškách. Je to prosté, jednoduché a levné. Když totiž změníte výstupní či vstupní zkoušku, vytvoříte tím okamžitý tlak na předchozí vzdělávání, jež nutně musí začít žáky na takovou zkoušku připravovat.

Výsledky těchto zkoušek jsou hmatatelným měřítkem úrovně vzdělávání. Je v bytostném zájmu studentů, rodičů i učitelů, aby dopadly co nejlépe. Pokud se vám tedy podaří nastavit zkoušky tak, aby podporovaly progresivní změnu vzdělávání, dosáhnete v tomto ohledu rychlého pokroku, který by při zavádění jiných opatření trval roky či desetiletí. Změnu si totiž vynutí sami žáci a jejich rodiče. Kvalitní pedagogický manažer na místě ředitele musí intenzivně pracovat na proměně školy minimálně pět let. A to ho nejdřív musíte sehnat. Zvýšením platů učitelů docílíte vyšší atraktivity profese, nicméně přirozená personální výměna trvá patnáct dvacet let. Zavedením nového modelu zkoušky máte šanci docílit změny od prvního dne nového školního roku, v němž vejde v účinnost.

Co dělat? Je třeba oddělit od sebe zkoušku středoškolského minima společnou pro všechny typy maturitních studií. Jde o základ, bez něhož by nikdo neměl opustit školu s maturitním vysvědčením. Základní znalosti musí prokázat v mateřském jazyce, angličtině, matematice a společenskovědní (občanské) gramotnosti. Každý maturant musí umět nakládat s procenty, zlomky a trojčlenkou, napsat srozumitelnou úvahu na dvacet řádků, vést základní konverzaci v angličtině a dokázat definovat, co znamená demokracie v rámci platné ústavy. Takovou zkoušku minima může složit středoškolák kdykoliv v průběhu studia.

A pak je tu maturita jako završení studia. V prvé řadě se musí lišit podle zaměření školy. Hlavně ale nemůže být postavena na nesmyslném systému „potítko-výpotek“, nýbrž na dlouhodobé práci teoretického či praktického charakteru, projektu, který bude maturant zpracovávat celý rok, v němž prokáže širokou škálu získaných dovedností a znalostí s využitím studijních a pracovních nástrojů současnosti. Přímé náklady v řádech jen desítek milionů, benefit pro budoucnost nevyčíslitelný. Tak co na to říkáte?