Školské finance v datech

Na všechna opatření ve vzdělávání, jakož i samotný chod škol jsou nezbytné finance. Není tajemství, že těch se dlouhodobě ve školství nedostává a poslední dobou je financování kritické, navíc s velmi pesimistickým výhledem. V médiích létají různá čísla od boku sem a tam, sčítají se hrušky s jablky. Proto jsme se rozhodli ve spolupráci s partnerským think tankem IDEA při CERGE-EI, konkrétně ekonomem vzdělávání Danielem Münichem doplňovat od roku 2025 Audit vzdělávacího systému i o čtyři klíčové finanční parametry, které IDEA bude zcela nezávisle a objektivně počítat a doplňovat každý rok do postupně narůstající časové řady. Slibujeme si od toho racionálnější debatu a jasné pojmenování podstaty problémů.

Intenzita výdajů státního rozpočtu na regionální školství [v % HDP]

Zhodnocení

Intenzita výdajů státního rozpočtu (SR) na regionální školství se do roku 2017 pohybovala kolem 2 % HDP. V následujících letech poměrně rychle rostla a maxima 2,84 % dosáhla v roce 2021. Poté postupně klesla na 2,53 % v roce 2024 a 2,64 % v roce 2025. Pokud Sněmovna schválí částku vládního návrhu SR na rok 2026, dojde jen k mírnému zvýšení na 2,67 %, přičemž údaj v zájmu srovnatelnosti zahrnuje i prostředky do škol nově zasílané skrze rozpočtové určení daní (tzv. RUD). Jak popisujeme v další sekci, intenzita výdajů v ČR je v současné době pod průměrem zemí EU.

Popis indikátoru

Intenzita výdajů státního rozpočtu (SR) na regionální školství představuje schválené výdaje SR na regionální školství v kapitole SR č. 333 MŠMT vyjádřené jako podíl na nominálním HDP. Indikátor intenzity je srovnatelný v čase. Srovnání s nominálním HDP je přirozené, protože většinu výdajů ve školství představují platy, které by měly sledovat vývoj nominálních mezd v ekonomice, a ty zase více méně sledují vývoj nominálního HDP. Zároveň je třeba mít na paměti, že „potřebnost“ regionálního školství spoluurčuje i demografický vývoj, přesněji počet dětí ve věku cca 3–18 let. Ten se v posledních pěti letech zvyšoval hlavně v důsledku imigrační vlny z Ukrajiny po únoru 2022. V roce 2026 se růst zřejmě zastaví a počty budou postupně klesat.

Zde je třeba mít na paměti, že od roku 2026 se SR finančně uleví, protože financování nepedagogických pracovníků a ONIV přechází ze SR na obce a kraje s tím, že tyto prostředky obce a kraje na školy obdrží skrze rozpočtové určení daní (tzv. RUD). Pro zajištění srovnatelnosti časové řady zahrnuje intenzita v grafu pro rok 2026 i částku nově zasílanou skrze RUD.

Indikátor nepředstavuje celkovou intenzitu výdajů na regionální školství, protože nezahrnuje prostředky poskytované z rozpočtů obcí a krajů a prostředky soukromé (převážně ze školného).  

Intenzita veřejných výdajů na regionální školství (2017 až 2023) (v procentech HDP)

Zhodnocení

Ještě v roce 2017 vykazovala ČR jednu z nejnižších hodnot intenzity veřejných výdajů na regionální školství v rámci zemí EU, a to na úrovni 2,8 % (pozor na jinou metodiku než u národních údajů v předchozí sekci). Poté, v letech 2021 a 2022, výrazně narostla na 3,4 %, což zhruba odpovídá průměru EU. Z již známého vývoje národních údajů v letech 2023 až 2025 lze odhadovat, že se v posledních letech intenzita veřejných výdajů na regionální školství v ČR propadla pod průměr zemí EU. 

Intenzita výdajů na školství zemí výrazně koreluje s úrovní relativních platů ve školství, včetně platů pedagogických pracovníků. Je to dáno tím, že výdaje na platy představují dominantní část provozních nákladů školství. Výrazný nárůst relativních platů v českém regionálním školství v letech 2019–2021, včetně platů učitelů, byl umožněn výrazným nárůstem intenzity veřejných výdajů. Je však třeba dodat, že tyto růsty byly spojeny s výrazným nárůstem deficitů státního rozpočtu.

Podrobnější analýzy ukazují, že český systém regionálního školství vykazuje relativně vysoké náklady jiné než na platy, a to v důsledku velké fragmentace zřizovatelů a samotných škol, tedy velkého počtu malých škol. To pak přirozeně dále snižuje objem disponibilních prostředků na platy ve školství, zvyšuje personální nároky, což se také negativně promítá do úrovně relativních platů.

Demografickou strukturou mladých 3–18 let ČR nevybočuje z průměru zemí EU. Není to tedy důvodem pro nižší intenzitu výdajů na regionální školství. Po roce 2020 v ČR počet osob ve věku odpovídajícím vzdělávání v regionálním školství rostl, dočasně i v důsledku imigrační vlny z Ukrajiny po únoru 2022. V tomto ohledu se zátěž českého školství v posledních pěti letech spíše zvyšovala. V roce 2026 by se měl populační růst zastavit, trend by se měl obrátit, a v důsledku výrazně snížené porodnosti od roku 2022 by měla populace mladých výrazně klesat. 

Popis indikátoru

Intenzita celkových veřejných výdajů (zahrnují výdaje centrálních vlád a nižších samosprávných celků) na regionální školství (zahrnuje předškolní, základní a střední školství včetně vyšších odborných škol) při srovnávání zemí EU představuje podíl těchto výdajů na HDP. Tento indikátor umožňuje srovnání v čase i napříč zeměmi. Srovnání však neberou ohled na věkovou strukturu (počet mladých lidí v populaci), tedy rozdíly mezi zeměmi a v čase, ani efektivnost vynakládání těchto výdajů. Udržení intenzity výdajů vyžaduje, aby objem výdajů rostl tempem růstu nominálního HDP. Zde často dochází k nepochopení, protože v případě HDP se zpravidla hovoří o růstu reálného HDP, který bývá výrazně nižší. Eurostat publikuje údaje o intenzitě s odstupem několika let.

Relativní platy učitelů v České republice

Zhodnocení

Průměrné relativní platy učitelů v EU se dlouhodobě pohybují kolem úrovně 130 %. V ČR se s výjimkou let 2019–2023 pohybovaly na úrovni výrazně nižší, a to kolem 108 %. Nejvyšší úrovně 125 % bylo dosaženo v roce 2021. Od té doby jejich úroveň opět postupně klesala na 110 % v roce 2024. Pro rok 2025 predikujeme zhruba stagnaci.  

Relativní učitelské platy klesají, pokud průměrné mzdy v ekonomice rostou rychlejším tempem než průměrné platy učitelů. A mzdy zpravidla rostou podobným tempem jako nominální HDP. Udržení relativních platů učitelů tedy vyžaduje, aby se výdaje na platy zvyšovaly zhruba tempem růstu nominálního HDP. Odchylky může způsobit změna počtu učitelů, jejich věkové struktury, resp. struktury délky praxe. 

Popis indikátoru

Relativní platy učitelů představují průměrné platy učitelů veřejných škol regionálního školství v daném roce jako procentní podíl na průměrné mzdě zaměstnanců v celé ekonomice v daném roce. Indikátor je srovnatelný v čase i mezinárodně a vyjadřuje motivační charakter finančního ohodnocení práce učitelů. Úroveň relativních platů učitelů výrazně přispívá k motivacím se na učitelskou profesi připravovat vysokoškolským studiem, do profese po studiu nastoupit, dále se odborně zdokonalovat a v učitelské profesi dlouhodobě setrvat. V dlouhodobém horizontu tak relativní platy spoluurčují kvalitu učitelského sboru, výběrovost a konkurenci v profesi a pokrytí aprobačních potřeb výuky ve školách. Proto je důležitý nejen aktuální stav, ale i výhled a dlouhodobá předvídatelnost.

Mezinárodní srovnání poskytuje OECD, platy učitelů ale vztahuje k průměrné mzdě vysokoškolsky vzdělaných zaměstnanců. Zhruba lze říci, že průměrný relativní plat učitelů zemí OECD (vztažený k průměrné mzdě v dané zemi, tak jako to děláme v ČR) je na úrovni přibližně 130 %.

Mezinárodní srovnání relativních platů učitelů

Zhodnocení

Relativní platy učitelů se v rámci zemí OECD pohybují v širokém rozsahu od 65 % v USA do 127 % v Portugalsku. Průměry zemí OECD a EU jsou podobné (87 %, resp. 85 %) a v poslední dekádě se mírně snížily: mezi lety 2017 a 2024 došlo ke snížení ve zhruba dvou třetinách zemí. 

Až do roku 2017 patřily české relativní platy učitelů na úrovni 64 % k nejnižším v rámci všech zemí OECD. Poté došlo k jejich výraznému navýšení, ale po roce 2021 začaly opět klesat. V roce 2023 už opět patřily k výrazně podprůměrným. Na základě vývoje národních údajů v dalších letech 2024–2025 lze odhadovat, že v roce 2025 už opět patří k nejnižším v rámci všech zemí OECD. 

Poznámka: Ačkoliv jde v OECD o srovnání k roku 2024, údaj za Českou republiku je za rok 2023. 

Popis indikátoru

Relativní platy učitelů v metodice OECD představují průměrné platy učitelů škol v ČR odpovídající druhému stupni základních škol. Jsou vyjádřeny v procentech průměrné mzdy vysokoškolsky vzdělaného zaměstnance dané země ve věku 25–64 let pracujícího celoročně na plný úvazek. Ukazatel OECD proto není přímo srovnatelný s národním ukazatelem, který zahrnuje učitele všech úrovní regionálního a pouze veřejného školství a je vztažen k průměrné mzdě všech zaměstnanců v ČR. Zhruba ale platí, že průměrný relativní plat učitelů v zemích OECD (vztažený k průměrné mzdě v zemi) odpovídá 130 %.

Poslední publikované údaje OECD jsou za rok 2024, ale pro Českou republiku a Chile jsou za rok 2023, protože údaje za rok 2024 za tyto země nemělo OECD v době vydání Auditu ještě k dispozici.

Celkové shrnutí

Zcela dominantním zdrojem financování regionálního školství v ČR jsou prostředky poskytované centrální vládou. A dominantním výdajem ve školství jsou potom platy. O výši vývoje relativních platů ve školství proto do velké míry rozhoduje intenzita veřejné podpory, tedy její podíl na HDP. Česko s výjimkou let 2020–2022 vykazovalo na evropské poměry jak velmi nízkou intenzitu financování regionálního školství, tak relativních platů pedagogických i nepedagogických pracovníků. Intenzita veřejné finanční podpory regionálního školství by se měla podle návrhu státního rozpočtu vlády A. Babiše z konce ledna 2026 mírně zvýšit a ve vazbě na to i relativní platy učitelů. Jak intenzita, tak relativní platy učitelů však i v roce 2026 nadále zůstanou výrazně pod průměrem zemí EU.