Diskuse: Kam spěje české školství

Následující text má sloužit jako podklad k debatě v rámci říjnového Kulatého stolu SKAV a EDUin. Chceme diskutovat o obavách z vývoje českého vzdělávacího systému. Proto předkládáme základní teze k diskusi a chceme se bavit o tom, nakolik odpovídají realitě a možnému vývoji.

Současná situace našeho vzdělávacího systému je charakterizována těmito jevy:

• Chybí soustavná profesionálně vedená debata o tom, jaké by měly být cíle vzdělávání pro jednotlivé úrovně a obory vzdělání.
• Neexistuje Národní program vzdělávání, tedy koncepční „ústava“, která by říkala, co, kdy, jak a v jakých vztazích je v našem vzdělávacím systému třeba nastavit. A to přesto, že existence NPV je zakotvena v zákoně. Naopak se objevují iniciativy, které
  by chtěly nutnost existence „vzdělávací ústavy“ ze zákona vyškrtnout.

• Nová opatření vzdělávací politiky jsou zaváděna v překotném režimu, který neumožňuje jejich smysluplné využití (např. způsob zavádění standardů pro základní vzdělávání).
• Koncepční kroky jsou často nahrazovány ad hoc opatřeními (zavádění nových předmětů – například etické výchovy), často v rozporu s už přijatými koncepčními materiály (rámcové a školní vzdělávací programy). To vede rozkolísání systému a k znejišťování a frustraci učitelů.
• Zavedení státní maturity v podobě, jež přinesla velmi málo nových informací o vzdělávacím systému a pro kvalitnější školy fakticky znamenala snížení úrovně maturitní zkoušky.
• Plánované zavedení plošného testování po 5. a 9. ročníku bez návrhů, jak předejít negativním důsledkům takových opatření, které se projevily ve většině zemí, jež takové testování zavedly.
• Preferování elitního vzdělávání a elitních škol, rezignace na systémová inkluzivní opatření a metodickou podporu pedagogů pracujících se „slabší“ polovinou žákovské a studentské populace.
• Nesystémové reorganizování a rušení odborných ústavů ministerstva, obsazování vedoucích pozic v nově vzniklých organizacích pracovníky bez odpovídajícího odborného zázemí.

Domníváme se, že zaváděná opatření mají, případně mohou mít tyto důsledky:

• Obrácení směru vývoje zpět k preferování encyklopedických znalostí místo rozvoje kompetencí (zcela v rozporu se světovými trendy).
• Silové kroky ministerstva povedou k faktickému vytvoření „stínového“ kurikula. Rámcové vzdělávací programy a kompetenční učení budou odstaveny na vedlejší kolej a nahrazeny „kurikulem“ odvozeným od plošných testů.
• Zavedení plošných testů a státní maturity povede k další polarizaci žákovské populace a zvýšení selektivity systému. Zvláště pokud současný ministr opravdu realizuje svůj nápad platit školám podle výsledků plošného testování.
• Pokud nezavedeme metodickou podporu učitelů pro co nejvčasnější řešení různých typů obtíží žáků, dále zesílí výchovné a vzdělávací problémy na všech typech škol, zejména však na učilištích a některých odborných školách.
• Důsledky ad hoc opatření se projeví až po letech, kdy ale bude obtížné některá z nich vzít zpátky. Máme na mysli například zavádění výchovy k národnímu sebevědomí, zrušení Národního programu vzdělávání v zákoně, platby školám podle výsledků
  testů, řízení vzdělávacího systému bez dostatečných informací atd. Těch realizovaných a hrozících opatření je tolik, že opravdu mohou ve svém souhrnu způsobit nevratné narušení systému.

• Silové změny a narušení systému povedou k demotivaci pedagogů i studentů, k výcviku žáků místo jejich rozvoje, výchově „poslušných“ a naopak posilování skupiny agresivně neposlušných žáků. Obáváme se, že tato opatření mohou vést k dalšímu zhoršování znalostí a dovedností našich žáků, ke snížení naší konkurenceschopnosti a v konečném důsledku i k ohrožení demokracie v České republice.

Proto považujeme za důležité:

• Omezit silová řešení, nekoncepční kroky a překotné zavádění nových opatření.
• Vrátit se ke koncepční podobě reformy, vypracovat Národní program vzdělávání, revidovat a aktualizovat rámcové a od nich odvozené školní vzdělávací programy, snažit se získat co nejvíce dat o našem vzdělávacím systému, a to především daleko
  efektivnějšími výběrovými šetřeními namísto plošného testování.

• Znovu posoudit potřebnost a rizika zaváděného testování v 5. a 9. třídách.
• Přimět politiky i odborné složky ministerstva věnovat soustředěnou pozornost žákům, kteří nedosahují dobrých výsledků. Právě snaha posunout tyto studenty co neblíže průměru může zlepšit naši pozici v mezinárodních šetřeních i ekonomické soutěži.