iHNed.cz: Snad zavření škol aspoň prospěje digitalizaci

Jak reagují školy na epidemii koronaviru a jak tuto situaci využít? Přečtěte si komentář Boba Kartouse, který vyšel 11. března v Hospodářských novinách. Různým online nástrojům, prostředím a materiálům vhodným pro výuku se věnujeme v aktuálním beduinu.

V Česku jsou zavřené školy a nikdo neví, jak dlouho to bude trvat. Epidemie koronaviru má svou dynamiku a za uvažovaných 14 dní je možné, že se počet nakažených na území ČR zvýší. V takovém případě by vláda i zřizovatelé páchali politickou sebevraždu, pokud by školy otevřeli. Je tedy možné, že české školy čekají regulérní prázdniny o délce spíše těch letních než těch vánočních.

Co to znamená pro vzdělávání? Inu, řekněme, že je to zajímavá experimentální situace. Stejně jako jiné krize i ta koronavirová totiž kromě všech problémů a komplikací přináší i příležitosti. Ta školněvzdělávací spočívá v možnosti skokového vývoje digitální gramotnosti žáků, ale zejména učitelů.

Před několika dny nastoupily do tohoto experimentu italské školy a takto popisuje současnou situaci Vít Kučík, jenž v Itálii dlouhodobě žije: „Pro učitele je to zbrusu nová situace – najednou jsou nuceni improvizovat, protože letitá rutina před tabulí a školními lavicemi najednou před obrazovkou tak docela nefunguje. V prvních dnech to řešili pouhým zadáváním úkolů přes WhatsApp, po několika dnech si zvykají a u svých dětí slyším regulérní výklad učiva. Nejčastěji využívají Google Meet, či jak se to jmenuje, tam třeba „promítají“ nějaké slidy z PowerPointu a do toho mluví a žáci poslouchají výklad. Je možné i diskutovat, byť to naráží na technické problémy těch, kdo nemají webkamery či mikrofony. Mají regulérní hodiny, třeba od osmi do devíti matematiku a 10 až 11 dějepis. Další technický problém je u sourozenců a domácností, které mají třeba jen jeden počítač, o nějž se sourozenci musí dělit.“

Od středečního uzavření škol dochází k digitální progresi školství i v ČR. Jsou školy, respektive učitelé, které nastalá abnormální situace nepřekvapí. Nepochybně výhodu v tomto mají školy střední, případně učitelé na konci druhého stupně ZŠ, kteří pracují s mladými lidmi, jejichž uživatelská úroveň digitálních komunikačních prostředků je na pokročilé úrovni. Dokonce natolik pokročilé, že mnohdy převyšují dovednosti samotného vzdělavatele. Na pražském Gymnáziu Na Zatlance, kde studuje autorův syn, nevydržela studentům radost z koronavirových prázdnin příliš dlouho. V podstatě během jedné hodiny dorazil učitel s tím, že dostanou zadání prostřednictvím sdílených obsahů a budou pracovat z home officu. To je mimochodem další nezamýšlený příspěvek koronaviru k aktualizaci školství: práce na dálku je dnes naprosto běžná a je vhodné ji využívat i ve vzdělávání. Ostatně o co by mělo jít než o přípravu na reálný život? Někomu to může například vyhovovat už kvůli tomu, že má jiný rytmus a například mu vyhovuje pracovat v noci.

Motivaci k digitalizaci vzdělávání nacházejí nejen učitelé, ale i rodiče. Dostal se ke mně dopis jednoho otce, jenž radí zřizovateli své spádové školy, jak používat live stream a další komunikační prostředky pro vzdělávání na dálku.

Zřizovatelé mohou určitě využít řadu už dlouho nashromážděných tipů na portálu Spomocník.cz, jenž roky spravuje český popularizátor propojení digitálních technologií a vzdělávání Bořivoj Brdička. Jiný popularizátor téhož, učitel Bohuslav Hora, uvádí v tiskové zprávě EDUin: „Zítra jdu školit další kolegy v používání Google Classroom do školy, kde s tímto nástrojem už rok pracuji v rámci ICT bloků. Žák se může kdykoli vrátit k výuce, mají tam uložené hodiny pro potřeby opakování, mohou se podívat i hlouběji pod pokličku.“ Nepochybně existuje řada dalších možností, které budou moci učitelé v tomto experimentálním období vyzkoušet a třeba se stanou pevnou součástí jejich profesní výbavy. Doufejme.

S nadsázkou můžeme říct, že koronavirus udělá pro digitalizaci vzdělávání mnohem více než všechny předchozí vlády dohromady. Co z toho vyplývá? Že by k takovým experimentálním situacím mělo docházet častěji. České školství je skutečně třeba vhodným způsobem vyrušovat z desítky let trvající rutiny. Jen by to nemělo mít tragické dopady jinde…