Jak to dělají v obcích, kde znevýhodněné děti méně často propadají?

Krátce:

Rodiče volí pro své děti místo spádové takovou školu, která „umí“ inkluzi. Tam se učitelé bojí, že přijdou o asistenty pedagoga. Rodiče znevýhodněných dětí ve velké míře směřují na školy, které jsou vyhlášené inkluzivním přístupem. Řada z nich je kvůli tomu na hraně, asistenta pedagoga mají doslova v každé třídě. „Dlouhodobě mě štve, že některý ředitel dítě odmítne například s tím, že se mu nedaří sehnat asistenta pedagoga. Dítě pak musí dojíždět k nám, přestože by mu podle inkluzivních pravidel měla podmínky ke vzdělávání zajistit jeho spádová škola,“ říká Lenka Špittová, ředitelka školy v Křešicích na Litoměřicku (HN). Teď se tyto školy navíc obávají, že kvůli tzv. parametrizaci budou mít k dispozici méně asistentů pedagoga.

Přes milion žáků se vzdělává na základních školách, válečných uprchlíků z Ukrajiny je přes 50 tisíc. Do základních škol v září chodilo 1 007 778 školáků. Počet dětí v nich tak poprvé v historii samostatné České republiky překonal jeden milion. Je to i díky dětem ukrajinských uprchlíků, upozornilo ministerstvo školství. Ukrajinských dětí je v základním školství aktuálně 50 859, tvoří tak 70 % žáků cizinců. Většina z nich jsou děti uprchlíků před válkou, je jich ale méně, než se očekávalo. Podle statistik MŠMT bylo nejméně žáků v základních školách ve školním roce 2010/2011 – 789 486 dětí (Novinky).

Dětí, které se vzdělávají současně v Česku i doma, by mělo ubýt díky česko-ukrajinské dohodě. Vláda se připravuje na zimní uprchlickou vlnu. Nová česko-ukrajinská dohoda umožní uznávat výuku na českých školách. „Většina předmětů, které se učí ukrajinské děti na českých školách, se budou učit i nadále a budou uznávány. K tomu se on-line přidají jen ty typicky ukrajinské, jako je ukrajinština nebo ukrajinská historie,“ řekl ministr školství Vladimír Balaš. Mělo by to podle něj snížit počet ukrajinských dětí, které přetěžuje vzdělávání současně v Česku i on-line na Ukrajině (Lidovky). Ukrajinských dětí je ve školách přes 50 tisíc, tvoří 2,7 procenta všech žáků (Edu). O finanční podporu na ukrajinské asistenty pedagoga v září požádalo 752 mateřských, základních a středních škol, na platy a další výdaje spojené s prací ukrajinských asistentů dostanou od státu více než 110 milionů korun (Novinky). Vláda kvůli očekávané druhé vlně ukrajinských uprchlíků, na kterou se připravuje s nástupem zimy, plánuje rozdělit krizové řízení. O nové příchozí by se mělo postarat ministerstvo vnitra, adaptaci těch, kteří tu již jsou, by měli mít na starosti zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková, ministerstvo práce a resort školství (Novinky).

Metaverzum, blockchain, umělá inteligence. Svět se mění tak rychle, že se mu školství nestíhá přizpůsobit. „Okolo nás jsou teprve pár let naprosté novinky, které je třeba dětem vysvětlit. Příkladem může být kromě blockchainu i průmysl 4.0, umělá inteligence, virtuální realita nebo metaverzum. Ve školách ale takové termíny žáci zaslechnou jen zřídka,“ říká John Moravec. Podílel se na studii, která analyzovala 1200 vědeckých článků publikovaných v letech 2020 až 2022 a věnovaných školství a digitálním technologiím, školství nejen v Česku podle ní není dost flexibilní (HN).

„Nové“ přijímací zkoušky by se mohly podle ministra pilotovat za dva až tři roky. Ministr Balaš se v rozhovoru pro server Lidovky dotkl několika aktuálních témat, včetně připravovaných změn maturit a přijímacích zkoušek. Spíše než jejich podoba je však diskutována jejich digitalizace. „V tomto směru souhlasím s ředitelem Cermatu Krejčím, který řekl, že určitě ještě dva roky budou maturity i přijímací zkoušky probíhat všude tradičně. Třetí rok by se mohlo začít s testovacím provozem na vybraných školách. A od toho se bude odvíjet, kdy se takto budou testovat všichni a stane se to standardem,“ řekl Vladimír Balaš.

Během pandemie přibylo individuálně vzdělávaných dětí, jejich rodiče nejsou spokojeni se školou a chtějí dětem předávat jiné hodnoty. Ve školním roce 2016/2017 bylo individuálně vzdělávaných dětí lehce přes 2000, v tom loňském už šlo téměř o 6000 dětí. Důvody, proč rodiny častěji volí domácí vzdělávání či komunitní školy, zjišťovala na jaře i Česká školní inspekce v šetření na vybraných školách. Přes 60 % rodičů uvedlo, že škola nerozvíjí hodnoty, které chtějí dětem předat, zároveň nebyli se vzděláváním ve školách spokojení. Přibylo jich i kvůli pandemii covidu-19. „V tomto období jsme zaznamenali celkem značný nárůst zájmu o individuální vzdělávání. Důvody mohly být různé, nicméně jeden z nich nepochybně směřoval k tomu, že někteří rodiče nechtěli, aby jejich děti nosily respirátory a musely se ve škole testovat,“ vysvětluje Ondřej Andrys z ČŠI (HN).

Nejdřív přišly děti, teprve dlouho za nimi dospělí, popisuje začátky své práce ve škole na malém městě školní psycholožka. „Přicházela jsem si sama na to, co mám jako školní psycholožka dělat. Když mě můj ředitel před lety přizval, protože dostal dotaci, řekl ‚dělejte, co chcete‘. Moje vášeň pro tuhle práci vznikla i proto, že jsem ji vykopávala z ničeho, v malém městě, kde vůči mé profesi vládla nedůvěra,“ říká školní psycholožka Jana Hronová. Popisuje problémy dané nesystémovým financováním nebo měnící se postoj k profesi, která byla ve škole dlouho považována za „zbytnou“ (Český rozhlas Plus).

Může být škola apolitická? Paulo Freire si to nemyslel, podle jeho metody se v 60. letech učili číst brazilští rolníci. O projektu Futuropolis, který seznamuje učitele s pedagogickým přístupem Paulo Freire, píše a2larm.cz. Paulo Freire učil v šedesátých letech číst brazilské rolníky. Vyvinul úspěšnou metodu, která vycházela z odmítnutí „zavedeného hierarchického modelu výuky, ve kterém privilegovaný učitel předává znalosti pasivnímu žákovi.“ Škola ale nikdy nemůže být apolitická v širším smyslu. Pokud se o to pokouší, je právě tím nepřiznaně politická: konzervuje status quo a moc těch, kdo ji zrovna mají a nereflektovaně vykládá současný stav světa jako jediný správný.

Výrok týdne:

„Člověk přirozeně inklinuje k tomu učit podle toho, jakým učícím se typem je on sám. A proto je klíčové poznat sám sebe, jaký typ kdo je. To, jaký styl učení vyhovuje nám samotným, se promítá do naší práce,“ říká Věra Váňová Krejčová, která učí učitele individualizovat výuku (eduzin.cz).

V souvislostech:

Pomohla Síťka i terénní práce. Jak to dělají v obcích, kde znevýhodněné děti méně často propadají?

Na jaře organizace PAQ Research zveřejnila svou Mapu vzdělávacího ne/úspěchu. Spojením tří ukazatelů (podílů absencí, propadání, nedokončování základního vzdělávání) ukázala, jak dobře (nebo ne-dobře) se na úrovni území obcí s rozšířenou působností (ORP) daří vyrovnávat handicap především u dětí vyrůstajících v sociálně znevýhodněném prostředí. Projekt vzal data, která jsou běžně k dispozici na celostátní úrovni, na regionální úrovni se s nimi ale běžně nepracuje. Od té doby se posunul o kus dál. „Mapy měly v první řadě vyvolat zájem o data a o to, co vypovídají o vlivu chudoby na úspěšnost dětí na úrovni území obcí. Nyní jsme se více dostali k popisu toho, co se v regionech děje,“ říká Karel Gargulák, který má v PAQ Research na starosti mimo jiné komunikaci s obcemi.

Co v mapách vzdělávacího ne/úspěchu přibylo?

Připravili jsme individualizované reporty, které pro území obcí s rozšířenou působností (ORP) shrnují data z různých zdrojů, jako jsou např. data o kvalitě činností škol, jak je hodnotí Česká školní inspekce, data Cermatu, informace o personální situaci na školách, využívání podpůrných opatření, o využívání sociální podpory. To vše dohromady postupně skládá příběh toho, co se v regionu děje, a ukazuje, za jakých podmínek se některým územím daří překonávat sociální podmíněnost lépe a jiným hůře. Dále se snažíme mapovat příběhy území, kterým se to daří.

„Rozdělování dětí tam, kde se individuální přístup nedaří, nezaručuje nadprůměrné výsledky ani u sociálně znevýhodněných, ani u nadaných.“ (c) Kateřina Lánská

Kolik takových analýz jste připravili?

Jsou k dispozici pro všechna ORP včetně Prahy. Právě území ORP považujeme za dostatečně zajímavá pro poskytování zpětné vazby prostřednictvím dat, i když se hodně liší velikostí. Některé ORP mají stovky tisíc obyvatel, jiná třeba dvacet tisíc. To jsou ORP, kde i poměrně malé posuny v indikátorech, například příchod školního psychologa nebo několika asistentů, mohou mít velký dopad. Zároveň jsou to území, kde existuje nějaká míra sdílené odpovědnosti, ať už třeba v projektech místních akčních plánů vzdělávání (MAP), nebo přímo v rámci státní správy, například v činnosti OSPODů, úřadů práce apod.

Čím se tedy odlišují ORP, kde se dětem ze sociálně vyloučeného prostředí daří překonávat znevýhodnění?

V aktuální analýze, kterou jsme zpracovali pro Aspen a která bude publikována tento týden, jsme identifikovali dva typy území, kde se v rámci výstupů vzdělávání daří lépe, než by to odpovídalo jejich sociální situaci. Tím prvním jsou území s vysokou zátěží, například Krnovsko nebo Litvínovsko, druhé jsou území, která jsou z pohledu vyloučení nebo počtu exekucí méně problémová, ale z pohledu školní úspěšnosti nad průměrem své sociální situace, jako Hlučínsko, Kravařsko nebo Poděbradsko. Hledali jsme u nich faktory, které by tento lepší než očekávaný výsledek mohly odůvodnit. Pro velkou část těchto území je typická vyšší účast v předškolním vzdělávání, ale i řada dalších charakteristik, jako je nižší počet odkladů nebo to, že umí dobře využívat podpůrná opatření v rámci inkluze. To znamená, že školy jsou pravděpodobně lépe připraveny na vzdělávání v heterogenních skupinách, umí identifikovat sociální znevýhodnění a kompenzovat ho hned na startu například za pomoci asistenta pedagoga. To je z dat vidět například na Litvínovsku, Krnovsku nebo Bruntálsku. Dalším faktorem, který se často objevuje, je dobré personální zajištění výuky nebo vyšší počet speciálních pedagogů.