Předvolební rozhovory: Kdo se chtěl účastnit výuky na dálku, mohl. Rodiče s liknavým přístupem nejsou záležitost ministra ani vlády, myslí si Karel Rais z hnutí ANO

KarelRais – Vlastní dílo CC BY-SA 3.0

Přinášíme sérii rozhovorů se školskými experty politických stran, které mají podle předvolebních průzkumů v podzimních volbách reálnou šanci dostat se do poslanecké sněmovny. Jaký mají názor na problémy současného českého školství a co považují za své priority pro příští volební období? Rozhovor s Karlem Raisem vedla Radka Hrdinová. Analýzu volebního hnutí ANO s ohledem na témata vzdělávací politiky si můžete stáhnout ZDE.

Peníze na počítače pro školy vláda na začátku loňského roku zajistila a ti žáci, kteří měli problémy s připojením nebo neměli doma potřebnou techniku, si podle něj mohli úkoly vyzvednout ve škole na papíře. „Źe objektivně existuje nějaká skupina nepřizpůsobivých rodičů, kteří ke vzdělávání svých dětí přistupují velmi liknavě, za to nemůže ministr ani vláda. Také si musíme říct, že je to záležitost spíš okrajová,“ říká školský expert hnutí ANO pro letošní parlamentní volby Karel Rais. Místopředseda školského výboru současné sněmovny považuje Strategii 2030+ za krok správným směrem, k zavádění středního článku je ale spíše skeptický. Je také přesvědčen, že stát by měl výrazněji než dnes regulovat počty míst na některých středoškolských i vysokoškolských oborech a že by měl rodičům vysvětlovat, proč se vyplatí místo na vysokou poslat dítě do učení.

Co považujete za nejsilnější a za nejslabší stránku českého školství?

Nejsilnější stránkou jsou – a musí být – učitelé, i když tam lze mít nějaké výhrady. Za nejslabší považuji management, máme problémy při řízení školské soustavy.

Co tím myslíte?

Ne vždy v celém systému řízení jsou správní lidé na správných místech, lidé, kteří mají s vedením ostatních nějaké zkušenosti.

Systém řízení školství je vlastně velmi jednoduchý, sestává se z ředitelů škol a ministerstva, pak do toho ještě vstupují zřizovatelé. Kde vidíte tyto lidi, kteří nejsou na správných místech?

Teď jste popsala jeden ze subsystémů řízení školství, a to regionální školství, kromě toho máme vysoké školství. V obecné rovině se nedá říct, že by každý referent na odboru školství na krajském úřadu byl špatný a že vstupuje do systému řízení moc, nebo málo. V každém případě je třeba posílit roli manažerů – ředitelů škol. Vybrat kvalitní ředitele základních a středních škol je jeden ze základních problémů. Ať si každý odpoví na to, jestli je to kompletně v celé republice správně, já si myslím, že ne.

V čem konkrétně byste jejich roli posílil?

Musíme snížit byrokracii a posílit je v rozhodovacích pravomocích. Teď je hodně diskutovaný zákon o pedagogických pracovnících. Tam je to nádherně vidět, jak peníze tečou okolo ředitele a ten se jen dívá, jak to někdo chytrý v parlamentu nadefinoval. Peníze by měly téct k řediteli a ředitel by měl mít dostatečné pravomoci s nimi nakládat. Jen tak zjistíme, kdo je dobrý ředitele a kdo na to nestačí. Když se mine, tak by tam také měla být solidní zpětná vazba od toho, kdo ředitele instaloval, takže obecně od státní správy, aby byla schopna ho odvolat. Řízení středních a základních škol by mělo být dostatečně decentralizované, řediteli je potřeba dát pravomoc a čas od času ho někdo musí kontrolovat, ale hlavně by ho také měli zbavit byrokracie. Když s řediteli komunikuji, tohle zmiňují nejčastěji.

Mluvíte o posílení pravomocí a o decentralizaci, odborná veřejnost ale nyní vede diskusi o tom, jestli decentralizace v českém školství není až příliš velká. Zajímal by mě váš názor na tzv. střední článek.

Problém je, že nedokážeme nastavit priority školství tak, aby to odpovídalo potřebám společnosti. Mělo by se říct, kolik budeme potřebovat inženýrů, kolik budeme potřebovat humanitně zaměřených lidí a podobně, takové rámcové obrysy na úrovni republiky. Tím pádem kolik potřebujeme učňů, kolik odborných škol. Dneska je problém sehnat kvalifikovaného řemeslníka nebo středoškoláka, každý chce dělat ředitele a nikdo nechce pracovat rukama.

K nastavení oborové struktury středoškolského vzdělávání bych se ještě vrátila, ale nyní by mě zajímal váš názor na střední článek, jehož vybudování je jednou z priorit Strategie 2030+.

Já osobně jsem proti vyrábění jakýchkoli mezičlánků, v tom jsem hodně opatrný. Na druhou stranu potřebujeme zlepšit řízení českého školství na úrovni krajů. Jestli onen článek bude ve formě krajského manažera, tedy nějakého velmi schopného bývalého ředitele, který bude aktivně pomáhat školám, které mají problémy, tak to jedině uvítám. Myšlence, že jediným řešením je vložit mezi ministerstvo a ředitele nějaký mezičlánek, který bude „chytřejší“ než učitelé, tak tomu nedůvěřuji.

Termíny zveřejnění rozhovorů:


Od středního článku si i řada ředitelů slibuje, že z nich sejme například administrativní zátěž.

To je optimistický pohled. Obávám se, že realita bude taková, že vyrobíme stádo úředníků, kteří budou hledat práci a tu práci budou nacházet v získávání informací od těch nebohých ředitelů a učitelů. Ale to je politické rozhodnutí.

Jak to myslíte, že střední článek je politické rozhodnutí?

Někdo to musí financovat, to bude politické rozhodnutí na úrovni vlády a hlavně na úrovni sněmovny. Nebude na hejtmanovi se rozhodnout, že vyrobí mezičlánek mezi krajskou správou a mezi základní školou.

Rozhodnutí na úrovni vlády padlo na konci minulého roku, kdy vláda, jejíž premiér je předsedou vašeho hnutí, schválil Strategii 2030+, která zavedení středního článku označila za prioritu.

Je otázka, v jaké podobě by měl tento střední článek vzniknout. Vycházím ze své zkušenosti, mám profesuru v řízení výrobních podniků, nikoliv škol, ale o řízení něco vím. Můj osobní názor je, že daleko flexibilnější, rychleji reagující na změny je decentralizovaný systém, pokud samozřejmě funguje v souladu se strategií systému.

Tak decentralizovaný systém ve školství už máme, funguje v souladu se strategií?

Pouze částečně. I když pomineme koronavirovou pandemii, což byl pro české školský velký šok, tak obecně funguje velmi pomalu. Jde to i směrem k přecházejícím vládám, to není jen otázka vlády dnešní, je to také otázka definování té strategie. Říkám zaplať pánbůh, že máme Strategii 2030+, že se ví, kterým směrem by to mělo jít.

To znamená, že vy byste se zaměřil spíš na to, aby do toho systému vstupovali lépe připravení lidé než na změnu toho systému samotného?

Všechno je o lidech a ve školství to platí desetinásobně. Tam jde o to, aby to nebyli lidé, kteří se bojí promluvit anglicky, německy, francouzsky, rusky. Aby v zahraničí vůbec mohli přejímat zkušenosti, protože jinak je to o tom, co někdo jiný viděl a napsal, jinak to člověk na střední škole má jen vyčtené, musí tam být prostor, aby se ti lidé dostali do zahraničí a mohli získávat zkušenosti.

My zatím máme problém do školství získávat dostatek jakýchkoli lidí, na úrovni regionálního školství se dlouhodobě mluví o tom, že je nedostatek učitelů a že do budoucna ještě poroste.

Tento problém je hlavně v Karlovarském a Ústeckém kraji, v jiných oblastech je to v řádu jednoho nebo dvou procent. Není důvod, abychom kvůli tomu pouštěli do školského systému pedagogicky nekvalifikované lidi.

Oni už tam jsou, tzv. na výjimku učí až desetina učitelů v regionálním školství, ani doplňovat vzdělání si nemusí. Nejvíce je jich právě v Karlovarském a Ústeckém kraji, kde by možná měli být ještě kvalifikovanější než jinde.

To je právě symptom něčeho závažnějšího. V těch krajích je problém rozdíl v platovém ohodnocení mezi Německem a Českem, lidé odcházejí pryč. A tak se to řeší výjimkami a de facto se nesleduje, jestli se ti lidé osvědčili. Jestli to funguje.

Novela zákona o pedagogických pracovnících s paragrafem, který umožňuje ředitelům uznat po dobu tří let učitelskou kvalifikaci absolventům magisterských neučitelských oborů, by tedy podle vás neměla projít?

Ta novela zavádí pro ředitele novou možnost, jak získat odborníky do škol – to je naprosto v pořádku a o to jako hnutí ANO usilujeme. Pokud není potřebný odborník s pedagogickým vzděláním, mohu vzít jiného s magisterským diplomem. V některých situacích to smysl dává. Ale nesmí se z toho stát pravidlo. K čemu potom máme pedagogické fakulty, je tady přece doplňkové pedagogické studium, když budu chtít učit na gymnáziu, tak si zhruba za deset tisíc zaplatím kurz a do roka si udělám doplňkové pedagogické studium. Tak proč vytvářet cesty, kdy to nakonec bude záležet na tom, jestli jsem s ředitelem na tom přátelsky, nebo nepřátelsky?

Stáhněte si analýzu EDUin:

V posledních čtyřech letech se zvyšovaly platy učitelů, jsou v tuto chvíli adekvátně zaplacení?

Tady se podařilo splnit veřejný závazek, které hnutí ANO dalo před volbami, a to je podstatné. Platová situace učitelů, hlavně začínajících, byla tristní. Jestli je to dost, nebo málo. Je na jednu stranu potřeba, aby učitelské povolání bylo i finančně atraktivní, na druhou stranu jde také o to, kdo to učí, ale to je zase otázka nastavení kontrolního systému. Když čtu těch 700 stránek, které každý rok publikuje Česká školní inspekce, tak mám z toho dojem, že ta kvalita není stoprocentní.

Mluvili jsme o počtech absolventů různých oborů. Jaký je váš názor na reformu oborové struktury středního školství?

Nejsem expert, který by mohl říct, které obory jsou perspektivní a které jsou neperspektivní. Buďme racionální a na rovinu si řekněme, co se bude dělat s obory, o které je menší zájem. Tohle lidi slyší neradi, ale nejsme tak bohatí, abychom si mohli dovolit všechno. Je dlouhodobě neudržitelné, abychom měli x absolventů dějin umění a nedostatek řemeslníků. Tato republika potřebuje jen omezený počet absolventů tohoto oboru, zbytek by si to mohl formou nějakého celoživotního učení platit. To mohou dělat kadeřníci, i když mám pocit, že těch je zrovna málo.

Takže stát by měl předepsat, v jakých oborech se bude vzdělávat konkrétní počet žáků?

Tohle už by bylo příliš radikální, nemůžeme říct takto dopředu, kolik přesně budete potřebovat klempířů a zedníků například v roce 2035. To totiž nikdo neví. Druhý extrém je nechat to úplně volně.

A je to teď příliš volné?

To přece vidíme všichni. Chcete vyměnit okno a je to problém, protože neseženete lidi.

Jak tedy zájem o tyto obory zvýšit?

Nepůjde to jinak než marketingem, rozhodně to není o nějakých nařízeních. Musíme změnit myšlení hlavně u rodičů. Stát musí ukázat, že ne všichni se mají po absolvování vysoké školy dobře. Musíme ukázat, že dnes se mají klempíři v některých případech opravdu lépe než vysokoškoláci. Ta změna v myšlení musí být v tom, že neexistuje jednoduchý recept na úspěch, je třeba zvážit jak schopnosti žáka, tak pravděpodobné uplatnění a budoucí platové ohodnocení. Začít budeme muset s marketingovou kampaní. Jestliže jsem nastavený na to, že náš Jiříček bude dělat ředitele, těžko se vyučí klempířem, rodina v tom sehrává roli.

Ale v rámci vzdělávacího systému nevidíte žádný prostor pro změnu, která by do budoucna přinesla efekt.

Rychlé změny určitě ne, to nejsou změny na pět let, to jsou změny na desetiletí dopředu. Například jsem byl u toho, když jsme chtěli po ministrech školství tehdy za ODS, aby vznikla strategie ohledně energetiky a aby na to bylo navázané české školství. Pokud by to tenkrát dopadlo, mohli jsme být dnes úplně jinde. Energetika bude velmi důležitý obor a my jsme mohli mít obrovskou zásobu odborníků.

Když dneska nezačneme se změnami, tak ani po těch desetiletích nebudeme mít výsledky.

Změny je samozřejmě potřeba udělat, i když neříkám, že to umím. Říkám jen, že je to potřeba brát od prvního schodu až po ten nejvyšší, v konzumním světě je to otázka vlivu televize, například pořadu Učí telka a podobně. Je to i záležitost distančního studia, typu univerzita třetího věku, aby bylo přístupné třeba přes tu televizi. Role televize je obrovská, může změny zpomalit, když bude vysílat reklamy na prací prášky, nebo zrychlit, když bude víc podporovat pana Stacha a jeho Hyde Park.

Takže k tomu, abychom měli vzdělanější populaci, nám pomůže spíš dobře nastavená Rada české televize než reformy v českém vzdělávacím systému?

To byl jen příklad, řešení není jednoduché, není ale možné vytrhnout jeden prvek ze systému, Radu České televize nebo vzdělávání v mateřských školkách, je to složitá a dlouhodobá záležitost. Vláda a politici mohou definovat nějaký rámec a podpořit například duální vzdělávání. Bral bych osvědčené věci, které všude jinde ve světě fungují, a nevymýšlel bych s prominutím opičárny, jako byl například projekt Internet do škol, které si člověk pamatuje dodnes.

Vítěz voleb se bude muset vypořádat s důsledky distanční výuky, souhlasíte s postupem ministerstva školství?

Určitě, s kolegy poslanci z hnutí ANO jsme několikrát veřejně požadovali, aby byly veřejně deklarovány nějaké scénáře vývoje, abychom věděli, za jaké situace budou školy otevřené a za jaké zavřené, jak se bude postupovat.

Koho s těmito požadavky oslovujete, vašeho ministra školství, nebo vašeho ministra zdravotnictví?

Když si přečtete usnesení školského výboru, kde máme většinu, tak zjistíte, že chceme znát nějaké scénáře dopředu. Když shrnu jednání s lidmi se zdravotnictví, domluvili jsme se, že budeme postupovat podle jasných plánů a priorita jsou otevřené školy, přes to nejede vlak. Do 15. srpna bude jasné, co se při jaké příležitosti stane (s panem poslancem jsem mluvila v červenci – pozn. red.).

Tak snad jasný plán bude. Ale vraťme se k důsledkům minulému roku.

Ano, o tom jsme se také bavili, jsem rád, že některé naše myšlenky byly akceptovány ministerstvem školství.

Je to váš ministr.

Ano, to je, jen jsme byli všichni ve vleku událostí. V první řadě chci poukázat na to, že nedošlo k průšvihům, které pomalu končily trestním oznámením, jako byl intoš, internet do škol. To se nestalo za našeho ministra, v té době ještě ANO ani nebylo. Přišla pandemie, rychle jsme museli zajistit distanční výuku, která funguje na bázi nejrůznějších technických prostředků. Zjistili jsme, že tam chybí technika, vláda uvolnila poměrně velké prostředky na to, aby školy pořídily počítače.

Já bych ale chtěla mluvit o nerovnostech, které během distanční výuky vznikly.

Já se k tomu dostanu. Dnes se dá říct, že kdo chce participovat na distanční výuce, ten může. A že objektivně existuje nějaká skupina nepřizpůsobivých rodičů, kteří ke vzdělávání svých dětí přistupují velmi liknavě, za to nemůže ministr ani vláda. Také si musíme říct, že je to záležitost spíš okrajová.

Podle České školní inspekce mluvíme o desítkách tisíc dětí.

Předtím se mluvilo nanejvýš o padesáti tisících žáků. Řada z těch rodičů, kteří měli problémy s internetem a konektivitou, docházela do školy a vyzvedávala si úkoly pro dítě přes schránku, takže toto všechno fungovalo.

Máte připraveny nějaké konkrétní návrhy na změnu školské legislativy pro další volební období?

Máme. Předpokládám, že se budou diskutovat.

A můžete to trochu přiblížit?

Pokud budu mluvit o tom, co leží ve sněmovně, tak je to vysokoškolský zákon. Když to zjednoduším, tak si pobočky zahraničních univerzit na území České republiky dělají, co chtějí, a vykládají, že se řídí zahraničními zákony, zatímco matce vykládají pravý opak. To je podle mě velmi užitečná věc, aby to vedlo ke zvýšení kvality výuky.

Karel Rais (71) působil od 90. let na Vysokém učení technickém v Brně, byl děkanem jeho Fakulty podnikatelské a v letech 2006–2014 jeho rektorem. Od roku 2013 je poslancem za hnutí ANO, v letošních volbách usiluje o znovuzvolení ze 2. místa kandidátky ANO v Jihomoravském kraji.

 

Připojit se s



Odebírat komentáře
Upozorňovat mě na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments