Nafouknutím tříd se problém kapacit středních škol neřeší. Praha opět zklamala

Nejde o náhlou krizi, ale o důsledek politické neschopnosti. Problém s nedostatkem míst na žádaných středních školách, zejména těch veřejných, které by nabízely všeobecné vzdělání, byl totiž dlouhodobě předvídatelný z dat. A tato data mají zřizovatelé škol běžně k dispozici. Populační vlny silných ročníků, narozených kolem roku 2010, byly Praze dobře známé dlouho dopředu. Stejně tak dlouhodobý převis poptávky po všeobecném vzdělávání. Na tu ale reaguje nedostatečně jak samotná Praha, tak i některé další kraje. Pražské školy navíc logicky každoročně přitahují i uchazeče z jiných regionů, zejména ze Středočeského kraje. To tlak na kapacity dále zesiluje.

Nepříznivá situace trvá již několik let. Přesto hlavní město reaguje tak, jako by šlo o náhlou krizi, která všechny zaskočila. Pražští radní nedávno schválili mimořádné opatření. To umožňuje středním školám navýšit počet žáků ve třídě až na 34. Třídy se tedy mají doslova „nafouknout“. Ano, krátkodobě to může některým žákům pomoci dostat se na preferovanou školu. Ale nejde o systémové řešení. Jen o další dočasnou záplatu.

Přeplněné třídy, přetížení učitelé, provizorní řešení
V Praze zůstalo po prvním kole bez místa výrazně více uchazečů než v jiných regionech. Právě to donutilo hlavní město k mimořádnému navýšení kapacit ve třídách. Zvýšení maximálního stropu v počtu žáků ve třídě má ale svoje negativní dopady. Znamená v prvé řadě větší zátěž pro učitele. Těm to dále ztěžuje individualizaci výuky, zmenšuje prostor pro podporu vzdělávacích potřeb různých skupin žáků, včetně nadaných. Ve chvíli, kdy školství bojuje s nedostatkem pedagogů, z nichž mnozí jsou ohroženi vyhořením, je to řečeno jazykem politiků „nešťastné rozhodnutí“. Přeloženo: je to prostě špatně.

Rozhodnutí rozšiřovat „kapacity“ až ve třetím kole přijímacího řízení mimo jiné zvyšuje nejistotu a stres pro žáky i jejich rodiče. Vzniká absurdní situace, kdy rodiny, které měly štěstí, že jejich dítě bylo alespoň někam přijato v prvním kole, musejí kalkulovat, zda se vyplatí místo odmítnout a doufat ve štěstí v kole třetím. Jenže nelze se spoléhat na to, že právě v jejich preferované škole se volná místa objeví, natož že budou žáci přijati. V systému, který má být předvídatelný a spravedlivý, se najednou hraje ruleta. 

Jsou schopní, ale v Praze mají smůlu
Zmíněné provizorní opatření v Praze neřeší jádro problému, tedy nedostatek míst na žádaných oborech a nesoulad mezi nabídkou a poptávkou uchazečů. Musíme si uvědomit, že Praha má výrazně vyšší podíl vysokoškolsky vzdělané populace. Podle ČSÚ má vysokoškolské vzdělání přes 35 % dospělých, což je téměř dvojnásobek než v některých jiných regionech. To se zákonitě odráží i v preferencích rodičů pro své děti, takže zájem o všeobecné vzdělání je v regionu vysoký. 

Kapacity veřejných škol v Praze poptávce žáků ale neodpovídají. Přibližně polovina všeobecných škol se navíc nachází v soukromém sektoru, a tudíž je pro mnoho rodin finančně nedostupná. Výsledkem je stav, kdy se značná část žáků s výbornými studijními výsledky nedostane na žádnou veřejnou všeobecnou školu. Tito žáci udělali jen jedinou chybu: chtějí studovat v Praze. V řadě jiných krajů by se svými výsledky na všeobecných školách uspěli bez větších problémů.

Jak už jsem zmínila, Praha je navíc magnetem pro uchazeče z okolních regionů, zejména ze Středočeského kraje. To se nezmění a velká část uchazečů bude i nadále dojíždět. Dlouhodobá absence koordinace mezi oběma kraji však znamená, že zatímco Praha kolabuje pod tlakem poptávky, ve Středočeském kraji zůstávají volná místa. A vize vybudovat větší středoškolské kampusy na hranici Prahy a Středočeského kraje zatím nenašla podporu.

Politická odvaha je předpoklad řešení
Místo improvizace vidím řešení ve strategickém přístupu, na základě dat a s dlouhodobou vizí. Co by tedy Praha měla dělat jinak? Především by její představitelé měli mít politickou odvahu uplatňovat skutečná řešení. Ta mohou zahrnovat následující kroky.

• Plánovat podle dat. Kapacity škol musí být rozšiřovány v předstihu, a ne až ve chvíli, kdy žáci „stojí přede dveřmi“.
• Rozšiřovat žádané obory. Je třeba rozvíjet ty obory, které odpovídají preferencím uchazečů a potřebám společnosti.
• Utlumit méně žádané obory a volné kapacity přesunout jinam. V současné situaci se žáci často rozhodují ne podle preferencí, ale podle pravděpodobnosti přijetí. A končí v oborech, které si nepřáli.
• Spolupracovat se Středočeským krajem. Koordinace by mohla přinést efektivnější řešení.
• Investovat do výstavby škol. I když celorepublikově očekáváme demografický pokles, Praha poroste dál. Je načase využít pražské brownfieldy k výstavbě nových školních budov.