Poslechněte si: Tablet ani titul dobrého učitele nedělá, tvrdí prof. Rivkin

Doporučujeme k poslechu rozhovor s profesorem Stevenem Rivkinem, který se zabývá výzkumem kvality ve vzdělávání. Podle Rivkina by se lidem s učitelskými ambicemi neměly klást přílišné formální překážky. Ani technologie podle něj nejsou tak důležité – rozhodující je vnímavost pedagoga a ochota se rozvíjet. Celý rozhovor, který odvysílal Český rozhlas Plus, najdete ZDE, včetně přepisu. Záznam přednášky S. Rivkina na institutu CERGE nazvané Decentralizace, leadership ve školách a kvalita vzdělávání najdete ZDE.

Jak může stát zlepšit kvalitu učitelů? Pomáhají povinné atestace a školení, aprobace?
Důkazy nejsou samozřejmě dokonalé. Ale minimálně mezi americkými ekonomy vzdělání postupně vzniká konsenzus, že kvalitu učitelů nemůžete takto regulovat. Existují silné důkazy pro to, že učitelé s magisterským titulem nejsou automaticky lepší učitelé než ti bez něj.

Vysvětlení je jednoduché: motivací učitelů je pouze získat titul. Studenti pedagogiky nejsou tolik motivováni být nejlepšími na univerzitě, spíš chtějí titul získat co nejjednodušeji. Podobně tomu je u dalšího testování kvalifikací a aprobací: ředitelé si prostě mohou zjistit, co dotyčný pedagog dokázal a co umí.

Důležité mi také připadá to, že čím více uvolníte požadavky na učitele, tím víc lidí ke školství můžete přitáhnout. Například mladé lidi, kteří o své profesní kariéře ještě nemají jasno. Do spousty zaměstnání mohou nastoupit bez specializovaných kurzů a ozkoušet si je. Pokud je vstup do školství takto omezovaný kurzy a školeními, může to spoustu lidí odradit.

Stát má ale obrovskou možnost sbírat data o kvalitách škol, díky nimž mohou být porovnávány a mohou pomáhat rodičům při rozhodování. V tomhle je role státu velice důležitá a je to jeho obrovská šance, jak školský systém zlepšit.

Co jste zjistili při svém průzkumu o českých a polských školách?
V roce 2000 si čeští žáci v testech PISA vedli lépe než polští, ale v roce 2006 a 2009 už ne. A rozdíl vzrostl ještě víc v roce 2012. Takže to byla zajímavá případová studie: máte dvě země, které mají relativně podobnou historickou zkušenost, po roce 1989 učinily několik podobných rozhodnutí, a přesto jsou výsledky tak odlišné.

Figuruje tam samozřejmě mnoho faktorů a důležitou roli tam hraje čas. Ale obecně: v Polsku se snažili dětem co nejdéle zachovat v osnovách výuku matematiky, čtení a dalších akademických dovedností až do 8. a 9. ročníků – i pokud děti potom směřovaly na odborná učiliště. To, že s matematikou a čtením strávily tedy více času, určitě zlepšilo jejich výsledky.

Zadruhé v době, kdy se zvyšovaly platy vysokoškolsky vzdělaným obyvatelům, polským učitelům stouply platy více než jejich českým kolegům. To má spíše dlouhodobější dopad, ale je to faktor, který je zjevně důležitý.

A pak tu jsou více spekulativní vysvětlení: v obou zemích proběhla decentralizace školství, avšak v Polsku ji zřejmě více promysleli a podařilo se jim udržet silnou úlohu osnov a evaluací. V Česku se toto stalo více lokální záležitostí: školy mají více svobody vytvářet své osnovy a jsou zpětně hodnoceny jen velice málo.

Školní inspekce se podle mých pozorování nezaměřují tolik na kvalitu výuky a akademické výsledky. Neexistuje ani nějaká státní databáze školních výsledků – v Polsku mají několik kol celonárodních testování. Podle toho lze školy lépe měřit a případně na školy tlačit.

Není to ale tak, že se představa o dobrém učiteli v čase mění? Tedy že dnes voláme po měření kvalit, které budou v příštích generacích passé? Anebo už možná dávno jsou?
S tím naprosto nesouhlasím. Dobrý učitel je vzdělaný, zajímá se o své svěřence a jejich výkony, klade na ně vysoká očekávání a průběžně je hodnotí. Rozumí, co se učí dobře a co jim nejde, a snaží se s nimi na tom individuálně pracovat.

Dnes hodně lidí říká, že dnes letí iPhony a tablety a dobrý učitel by je měl ovládat. Tomu vůbec nevěřím. Znalost, jak je ovládat, může pomoct, ale rozhodují základní dovednosti, jako citlivost, dobré pozorovací schopnosti, znalost vyučovaného předmětu, a ochota stále se sám vzdělávat – nejen těžit z minulých zkušeností.

—

Steven Rivkin je vedoucím katedry ekonomiky na University of Illinois Chicago.  Ve výzkumných studiích se zaměřuje na sledování zlepšení výsledků žáků (vlivu ředitelů na výsledky) a tomu, jak mohou ředitelé a ředitelky ovlivňovat výkony (vliv ředitelů na mobilitu učitelů). Je autorem publikace „Ekonomika vzdělávání“ (Handbook of the Economics of Education), která vzbudila velký ohlas odborné veřejnosti. V Praze bude opět přednášet v polovině letošního září.