Proč „nejsou lidi“

…a současně není zjevně dost strojů, jak hlásá nabubřelá ideologie Poručmevětrudešti – průmysl 4,0?
Co chvíli nějaká výrobní oblast volá o pomoc. Teď jsou to české lesy. Ofenzíva kůrovce prý bude osudová a naše vlast přijde o valnou část lesa – toho životadárného porostu. Není dost lesních dělníků, kteří by nás z této šlamastiky dostali.
Ano, novináři vždy s přesností lékárnických vah najdou to nejemotivnější téma. Zacílí na pudovou oblast člověka a mají vyděláno. Do racionální roviny přejde toto téma málo komu (ale vám ano – proto čtete tento článek).

A stejně si pěkně pudově zanadáváte. Že ne? Tak mi napište po jeho přečtení.

Vizionáři sedící na ministerstvech a bránící duchem i tělem podstatu svého každodenního pobytu v daných budovách sice tvrdí, že je vše OK. Že ten kouzelný děda průmysl 4,0 nás spasí. Dokonce budeme lidem platit rentu bez práce. Neříkali to už komunisté? Všichni dostanou co proto – pardon zapomněla jsem se – dostanou, co potřebují.

Ale k otázce v nadpisu:

1. Nejsou, protože jsme jim systematicky nakukali, že nejdůležitější v životě je vzdělání. A ona pak opravdu pak téměř většina deváťáků jde na studijní obory s maturitou. Učitelé na základkách se křižují a loučí se s nimi: „Pomáhej pánbůh, ten Ti v těžkých chvílích snad pomůže, chlapče!“ Jenže ani na učňáku či škole nedostanou pravdivou informaci, že jdou špatnou cestou. Normativ na žáka a přehršle středních škol s maturitou je zde uschovají na další promarněné 4 roky jejich mladých let. Když dítě slyší nejen od rodičů, ale i od „profíků“, že je pokleslé se živit rukama
   (i když jen skrytě – nadhodnocením studia) a předmět „Dílny“ se přerodí do „Informatiky“ nebo je zrušen jako třída (pro mladší ročníky – dle učení Marxe a Engelse je třída skupina lidí, kterou spojuje stejný poměr k výrobním prostředkům), máme, co jsme si spískali.
2. Jak vědci stavící vzdělávací plány odhadli (pardon, vypočítali a vyzkoumali), že při stoprocentním přerodu „Dílen“ na „Informatiku“, se změníme ve společnost lidí, kterým vyrostly ruce na okrasu? Jak mohou děti získat kladný vztah k práci rukama bez vzorů a bez vlastní zkušenosti? Bez toho, že zjistí, jak voní právě obráběné dřevo, pečící se vlastnoručně upletená vánočka, anebo i právě připálená omáčka z JEJICH hodiny Pracovních činností? A kauza chlapců (genderově se kaju, ale stojím si za tvrzením, že práce rukama mužům prostě sluší) v péči osamělých matek v panelácích je v tomto kontextu ještě smutnější.
3. Před třiceti lety nás bylo ve skupině na Dílny tak nejvíce 15 děvčat. Celé dvě vyučovací hodiny jsme si užívaly pedagogického šarmu chlapa, který uměl pracovat a učil nás to. Dnes dáváme tomuto předmětu (pracovní činnosti zcela nevymizely, jen se většinou scvrkly na vystřihování, lepení a na skládání papíru) takovou váhu, že necháváme třídní kolektivy v plném počtu. Takže skupina třiceti výrostků vpluje do kuchyňky s jedním dřezem na umývání nádobí, a učitelko, ukaž se, co umíš. Dílny se svěrákem (ne, ne, to není ten, co režíroval Kolju!) aby pohledal lupou…, ale na Moravě prý ještě nějaké zbyly.

Ale to nic, když si teď vyhrnete rukávy a svému potomkovi předvedete, jak se drhne podlaha, klepe koberec nebo zprůhlední okno, možná to všechno trochu napravíte. A taky mu sdělíte, že potřebujeme být nejen vzdělaní, ale i milující a milovaní.