Přinášíme text Jiřího Procházky věnovaný digitálním médiím a jejich vlivu na děti. Autor, který je učitelem na waldorfském lyceu v Praze, poukazuje na rizika využívání techniky ve výuce dětí mladšího školního věku. Diskuse o přínosech a nástrahách digitálních technologií proběhla v dubnu v Literárních novinách (ZDE). Před nekritickým optimismem při zavádění tabletů do škol varoval Tomáš Feřtek na blogu ZDE, v recenzi knihy Digitální demence však zastává vstřícnější postoj než její autor, Manfred Spitzer (ZDE). Na video, které ukazuje přínosy digitálních dovedností, se podívejte ZDE. Důvody, proč je naopak dobré méně fotit a víc kreslit, vysvětluje anglicky psaný článek ZDE.
Znakem nových digitálních médií je možnost volby. Interaktivita proměnila diváka v uživatele. Jak tedy „naučit“ děti smysluplné komunikaci, práci se zdroji informací a přežití v mediálním světě? Pomůže jim, když budou s digitální technikou přicházet do styku ve výuce už na prvním stupni?
V předškolním věku a na základní škole se děti teprve spojují s reálným světem a je třeba jim toto spojení maximálně umožnit – pozorností, pestrostí výuky, pohybem, tvorbou, zkoumáním, praktickou výukou, hrou, aktivitami v přírodě a podobně. V tomto věku je velmi důležité budování vztahů a vzájemná interakce, děti se učí osobní komunikaci, porozumění a empatii. Dalším potřebným návykem je schopnost soustředěné práce.
Znalosti předává učitel, technika je jen nástroj
Pro efektivní učení a proniknutí do souvislostí je nezbytné vytvořit prostředí bez rušivých vlivů. Proto je vhodné poskytnout žákům podmínky pro plné soustředění bez rušivého vlivu počítačů, tabletů nebo mobilních telefonů. Samozřejmostí zůstává použití digitální techniky v kontextu, kdy je to skutečně relevantní. Ovšem vždy je to učitel, který má hlavní roli v předávání znalostí během výuky.
Nicméně je nutné, aby se děti s digitálními technologiemi seznamovaly právě ve škole? Dnes je technika všudypřítomná a její ovládání je natolik intuitivní, že se mu naučí každý i mimo školu v dostatečné nebo až přílišné míře. Například přední vývojáři firem jako Google, Apple, eBay nebo Hewlett-Packard preferují výchovu a výuku bez těchto vymožeností. Někteří z nich považují počítače za „dospěláckou záležitost“, se kterou se mají děti seznámit až v ten správný čas.
Podrobněji se interaktivním tabulím, jejich využívání i úskalím věnuje web Interaktivní tabule – přípravy ZDE. Kreativní využívání tabletů na prvním stupni švýcarské základní školy výuce popisuje článek na portálu slate.com ZDE, český překlad ZDE. Souhrnný text z různých zahraničních zdrojů věnovaný tabletům nabízí Scio ZDE.
Pro a proti interaktivních tabulí a tabletů
Interaktivní tabule
Interaktivní tabule se používají ponejvíce na prvním stupni základní školy, hodí se například pro výuku cizích jazyků. Mají však i četné nevýhody:
- Zahrnování žáků velkým množstvím informací a potlačení rozvoje abstraktního myšlení při neodborném využívání.
- Nahrazování reálných experimentů a ukázek videi a animacemi. Navíc vedou učitele k využívání materiálů vytvořených někým jiným. Příprava na výuku tak představuje vysedávání u počítače a stahování souborů.
- Klasická učebnice se odsouvá do pozadí, žáci se neučí pracovat s tištěnou knihou.
- Omezuje se psaný projev obvyklý v případě „klasické tabule“, žáci často jen „klikají“ na tlačítka.
- Technické a organizační potíže spjaté s prací se stínem u tabulí s přední projekcí.
- Žáky lze vhodným využitím interaktivní tabule lépe motivovat k učení, nicméně samotná tabule to neumí a časem žákům zevšední.
Zmíněná interaktivita je možná i pomocí reálných pomůcek, za cenu interaktivní tabule by jich bylo možné pořídit pro každou třídu dostatek.
Tablety
Nevýhody využití tabletů jsou podobné jako u interaktivních tabulí. Kromě toho mají tablety ještě některá úskalí:
- Náročné centrální řízení, správa a kontrola přístupu k aplikacím nebo k internetu.
- Velmi náročné na přístup učitele.
- Žáci nerozvíjí svoji schopnost psaní formou ručně psaných poznámek do sešitu.
- Je otázkou, za jak dlouhou tablety novou generaci také omrzí.
- Děti se nechají digitální technikou snadno manipulovat. Je otázkou, nakolik to může u nich narušit vývoj zdravé vůle a jiných schopností.
Přibližně 2/3 uváděných negativ jsou nepochopení autora, který si patrně neumí představit digitální technologie jako tvořivý nástroj pro učení. Dát na rovno podporu frontální výuky v podobě interaktivních tabulí s potenciálem individualizace spočívajícím v tabletech je jedním z takových nepochopení. Pozítří vyjde v Řízení školy článek, kde se snažím již dříve zmíněná nepochopení a omyly pana Procházky (a dalších) vysvětlovat. Za dva týdny bude zveřejně na Spomocníkovi (spomocnik.rvp.cz). Opět mi to potvrzuje hypotézu, že k největším nepřátelům využívání technologií k tvořivosti patří učitelé informatiky, kteří si počítače dovedou patrně představit pouze tak, jak je oni využívají v informatice. To je… Více »