Proč učitelé odcházejí ze škol a jak souvisí metody výuky a pokrok dětí v matematice a ve čtení?

Krátce:

Na učilišti v Praze 4 byl zavražděn učitel. Policie obvinila 19letého žáka školy, roli mohlo hrát hodnocení. Policie obvinila 19letého učně z vraždy učitele, je ve vazbě a hrozí mu 12 až 20 let ve vězení. „Že si přinesli mačetu do školy, spíš vylučuje afekt,“ uvažuje psycholog Radek Ptáček (denikn.cz). Ministr Gazdík hned po vraždě mluvil o rostoucí agresivitě dětí v souvislosti s počítačovými hrami nebo sociálními sítěmi nebo o dopadech pandemie (irozhlas.cz). Případ možná znovu otevře politickou debatu o tom, zda by učitelé měli mít statut chráněné osoby (ČT24). Zpráva školní inspekce na učilišti poukázala na ne zcela funkční systém prevence sociálně patologických jevů, nedostatečnou prevenci školní neúspěšnosti a vysoké absence, píší lidovky.cz. Školní inspekce chodila do školy každé tři roky, hrubá neúspěšnost u maturity tu je 50 procent, školu trápí vysoké absence – žáka, který je obviněn z vraždy, ale škola za docházku chválila. (tn.nova.cz). Žák podle idnes.cz měl vyznamenání, opakovaně se snažil o zlepšení známky od zavražděného učitele, aby mohl k závěrečné zkoušce. Svědectví hovoří o náročném, velmi aktivním učiteli.

Vražda učitele zdůraznila potíže s podpůrnými profesemi. Jeden školní psycholog má na starosti 1620 žáků, financováni jsou z časově omezených dotací. Podle dat MŠMT připadalo v září 2021 na jednoho psychologa v regionálním školství 1620 žáků a 158 učitelů základních a středních škol, na nedostatečnou systémovou podporu duševního zdraví žáků i učitelů poukazují odborníci dlouhodobě, píší novinky.cz. „Myslím, že je to ojedinělá extrémní událost. Zároveň ale můžeme říci, že systém psychické podpory na této škole nefungoval ideálním způsobem. Takže se nejspíš bavíme o mixu různých příčin,“ cituje seznamzpravy.cz Jana Mareše, předsedu Asociace školních psychologů. Stát chtěl už před útokem dostat do škol přes dva tisíce psychologů a speciálních pedagogů, chystá systémové financování od roku 2025, v novele zákona o pedagogických pracovnících ale chybí, píše Josef Mačí (seznamzpravy.cz).

Jak velkou šanci na dokončení základní školy má dítě, narozené na Karlovarsku do rodiny, která žije na ubytovně? Jana Ustohalová shrnuje ve svém článku nejen rostoucí čísla o drop-outech, ale také příběhy dětí, kterým se daří (s pomocí) zátěž sociálního znevýhodnění překonat. „Když se jim pak ve studiu daří, jsou jako chodící reklama, dokážou motivovat spoustu dalších ze svého okolí,“ cituje v textu Kristínu Studenou z organizace IQ Roma Servis, která podporuje v učení zhruba sedmdesát romských dětí (denikn.cz). „Byl jsem v doučovacím klubu, potkal jsem tam chlapce, který se chystal do první třídy. A už mluvil o tom, že určitě propadne. Přitom to bylo šikovné dítě, umělo číst, počítat, jevilo se mi jako připravené,“ vysvětluje překážky, na které naráží při vzdělávání znevýhodněných dětí v rozhovoru Karel Handlíř, ředitel ZŠ Krnov. V jeho městě se soustředěnou prací v posledních letech podařilo snížit počet dětí, které nedokončí základní školu k nule.

Ministerstvo školství mapuje volné kapacity, ukrajinské děti z adaptačních skupin mají v září nastoupit do českých tříd. Vláda navýší rozpočet ministerstva školství o 5,2 miliardy na začlenění ukrajinských dětí (seznamzpravy.cz). „Není rozhodně naším cílem, aby vznikaly ukrajinské třídy, které by nepracovaly podle českého vzdělávacího systému. Považujeme za žádoucí tyto děti zařadit do českého systému,“ říká v rozhovoru věnovaném integraci ukrajinských dětí ředitel Odboru základního vzdělávání a mládeže Michal Černý, mluví například i o zápisech do škol a školek. Úřad podle něj zjišťuje, kolik je ve školách volných míst. Papírově by to mělo být přes 300 tisíc, reálně to tak ale není (irozhlas.cz). Ministr Gazdík v ČT24 zdůraznil, že od září budou muset děti z adaptačních skupin nastoupit do běžných tříd. Praha 4 zvýší maximální počet dětí ve třídě ze 30 až na 34 (echo24.cz). Do výuky se zapojují ukrajinští učitelé, Tatiana Chmukhalo je z Charkova, teď učí v Boru u Tachova (novinky.cz). „Určitě by bylo namístě se bavit i o tom, jestli do škol nyní nepovolat studenty posledních ročníků pedagogických fakult, aby podpořili kapacity učitelů, tak jako studenti lékařských oborů pomáhali v nemocnicích během covidu,“ říká v rozhovoru pro idnes.cz speciální pedagožka a předsedkyně ČOSIV Klára Laurenčíková.

Individuálně vzdělávaných dětí je v Česku přes pět tisíc. Patří k nim i osm dětí z komunitní Školy (z)lomu. „Místo aby se děti podporovaly v tom, v čem jsou dobré, musí dohánět to, co jim nejde, takže všechny směřují k průměru,“ vysvětluje David Adamec, proč pro svou dceru hledal jiný způsob vzdělávání. S manželkou nakonec založili komunitní malotřídku pro osm dětí (ihned.cz).

Audit vzdělávacího systému poukázal na úzká místa přijímacích zkoušek na střední školy, MŠMT slibuje elektronické přihlášky. Audit vzdělávání doporučuje vrátit rozhodnutí o podobě přijímacích zkoušek řediteli, zdokonalit testy, zvýšit počet přihlášek nebo analyzovat dopady současné podoby jednotných testů. „Jako první krok k analýze přijímaček by měl Cermat transparentně počítat tzv. predikční validitu. Ta vyjadřuje, zda test (zde jednotná přijímací zkouška, JPZ) jako celek měří dostatečně přesně a zda výsledek v testu dobře předpovídá hlavní zájem, kvůli kterému se test dělá. V případě JPZ tedy budoucí úspěšnost ve středoškolském studiu,“ řekl pro novinky.cz programový ředitel EDUinu Miroslav Hřebecký.

Výrok týdne:

„První výzvou pro integraci žáků-uprchlíků je paradoxně absence systému pro sledování naplněnosti škol a dětských skupin. Dosud školy informují o svém stavu včetně příchozích žáků prostřednictvím výkazů, které posílají jednou za několik měsíců. Reálně tedy nevíme, jak na tom školy z pohledu naplněnosti jsou. Potom není divu, že je školství zanedbáno při krizovém plánování,“ popisuje systémové kroky potřebné pro integraci ukrajinských dětí do škol spoluautor studie PAQ Research Štěpán Kment (a2larm.cz).

V souvislostech

Dvě nové studie: Naučí se děti více samostatným plněním úkolů, nebo hledáním souvislostí? A proč učitelé odcházejí ze škol?

Hned dvě zajímavé studie, týkající se vzdělávání, zveřejnil na konci března think-tank IDEA Centra pro ekonomický výzkum a doktorské studium Univerzity Karlovy (CERGE). Jeho experti se na aktuální problémy školského systému podívali ze dvou různých úhlů pohledu.

Jak souvisí metody výuky a pokrok dětí v matematice a ve čtení?

Jedním z hlavních cílů národní Strategie vzdělávací politiky do roku 2030+ je nejen proměna obsahu vzdělávání, ale také proměna výuky (vyučovacích forem a metod). Václav Korbel v práci nazvané Intenzita vyučovacích metod používaných učiteli a jejich vztah s výsledky vzdělávání hledá souvislost mezi „intenzitou používání vyučovacích metod a vzdělávacím pokrokem žáků ve čtenářských a matematických dovednostech mezi 4. a 6. třídou základní školy.“

Hledal přitom rozdíly mezi dovednostmi žáků, jejichž učitelé různou měrou v hodinách využívají metody přednášení, osvojování (žák sám pracuje na zadaném úkolu), porozumění (žák vysvětluje své odpovědi a přirovnává je k reálným situacím) a testování (používání testů a kvízů v hodinách). Na základě dat mezinárodních šetření TIMSS a PIRLS také porovnává četnost používání těchto metod v různých evropských zemích.

Rozdíly v zastoupení jednotlivých metod v různých zemích jsou podle něj značné – například němečtí učitelé přednášejí v 56 % vyučovacích hodin, zatímco v Chorvatsku je to 92 %. Česko v tomto ohledu patří spíše na západ a sever Evropy (k zemím jako Německo nebo Švédsko). Čeští učitelé ve ¾ hodin staví na metodách směřujících k porozumění, přes ½ hodin zahrnuje metodu přednášení a osvojení a zhruba ve třetině hodin využívají testování.

Autor dochází k závěru, že „metody vedoucí k porozumění mají u českých žáků pozitivní vztah s pokrokem ve čtení a matematice mezi 4. a 6. ročníkem základních škol (ZŠ), zatímco metody vedoucí k osvojení mají vztah s pokrokem negativní”. U přednášení a testování výraznější souvislost neobjevil. Upozorňuje ovšem, že jeho analýza má několik metodologických a datových omezení. „Je s podivem, že ačkoli proměna způsobů a metod výuky ve školách jsou jedním ze dvou hlavních cílů vzdělávací strategie nadcházející dekády, nemáme o procesech ve školách a jejich dopadech nejen dost výzkumů, ale dokonce ani dostatek vhodných dat,“ konstatuje na závěr.

Jak ze škol odcházejí učitelé?

Nedostatek kvalitních učitelů a feminizace učitelské profese nejsou jen český problém. To ukazuje krátká studie Miroslavy Federičové a Filipa Pertolda: Odchody z učitelské profese v Evropě. Studie se dívá do nepříliš vzdálené minulosti – zkoumá odpovědi 4600 respondentů mezinárodního výběrového šetření SHARE, kteří alespoň část své kariéry učili, většina z nich začala pracovat mezi lety 1950 a 1985. Ukázalo se, že v průměru každý čtvrtý učitel tuto profesi v nějakém bodě své kariéry opustil. Rozdíly mezi jednotlivými zeměmi jsou přitom značné (v jižní Evropě šlo o 15 % učitelů, v ČR to bylo 31 %, ve Švédsku 37 %). V postkomunistických státech včetně ČR přitom v 90. letech opouštělo školy podstatně více mužů než v Evropě a méně mužů se také učiteli stávalo, což přispělo k ještě výraznější feminizaci profese.

Otázkou také je, jak kvalitní učitelé školy opouští. Autoři si tady vypomohli nepřímými argumenty. Vzhledem k tomu, že 59 % respondentů skončilo ve vysoce kvalifikovaných pozicích v jiných oborech, usuzují, že šlo spíše o kvalitnější pedagogy (nebo že měli potenciál se jim stát). Kritické jsou první dva roky po nástupu do školy, v té době odešlo 25 % učitelů. Autoři upozorňují, že riziko odchodů v prvních letech po nástupu do profese zatím ČR systematicky neřeší, stejně se dosud nepodařilo zavést standard kvality učitelské práce nebo kariérní systém. „Jediným pozitivním trendem je nárůst platů učitelů,“ uzavírají svou analýzu Miroslava Federičová a Filip Pertold.