Proč učitelé odcházejí ze škol a jak souvisí metody výuky a pokrok dětí v matematice a ve čtení?

Co přinesl týden  28. 3. – 3. 4. 2022 

Krátce: 

Výrok týdne:

„První výzvou pro integraci žáků-uprchlíků je paradoxně absence systému pro sledování naplněnosti škol a dětských skupin. Dosud školy informují o svém stavu včetně příchozích žáků prostřednictvím výkazů, které posílají jednou za několik měsíců. Reálně tedy nevíme, jak na tom školy z pohledu naplněnosti jsou. Potom není divu, že je školství zanedbáno při krizovém plánování,“ popisuje systémové kroky potřebné pro integraci ukrajinských dětí do škol spoluautor studie PAQ Research Štěpán Kment (a2larm.cz).

V souvislostech

  • Dvě nové studie: Naučí se děti více samostatným plněním úkolů, nebo hledáním souvislostí? A proč učitelé odcházejí ze škol?

Hned dvě zajímavé studie, týkající se vzdělávání, zveřejnil na konci března think-tank IDEA Centra pro ekonomický výzkum a doktorské studium Univerzity Karlovy (CERGE). Jeho experti se na aktuální problémy školského systému podívali ze dvou různých úhlů pohledu.

Jak souvisí metody výuky a pokrok dětí v matematice a ve čtení?

Jedním z hlavních cílů národní Strategie vzdělávací politiky do roku 2030+ je nejen proměna obsahu vzdělávání, ale také proměna výuky (vyučovacích forem a metod). Václav Korbel v práci nazvané Intenzita vyučovacích metod používaných učiteli a jejich vztah s výsledky vzdělávání hledá souvislost mezi „intenzitou používání vyučovacích metod a vzdělávacím pokrokem žáků ve čtenářských a matematických dovednostech mezi 4. a 6. třídou základní školy.“

Hledal přitom rozdíly mezi dovednostmi žáků, jejichž učitelé různou měrou v hodinách využívají metody přednášení, osvojování (žák sám pracuje na zadaném úkolu), porozumění (žák vysvětluje své odpovědi a přirovnává je k reálným situacím) a testování (používání testů a kvízů v hodinách). Na základě dat mezinárodních šetření TIMSS a PIRLS také porovnává četnost používání těchto metod v různých evropských zemích.

Rozdíly v zastoupení jednotlivých metod v různých zemích jsou podle něj značné – například němečtí učitelé přednášejí v 56 % vyučovacích hodin, zatímco v Chorvatsku je to 92 %. Česko v tomto ohledu patří spíše na západ a sever Evropy (k zemím jako Německo nebo Švédsko). Čeští učitelé ve ¾ hodin staví na metodách směřujících k porozumění, přes ½ hodin zahrnuje metodu přednášení a osvojení a zhruba ve třetině hodin využívají testování.

Autor dochází k závěru, že „metody vedoucí k porozumění mají u českých žáků pozitivní vztah s pokrokem ve čtení a matematice mezi 4. a 6. ročníkem základních škol (ZŠ), zatímco metody vedoucí k osvojení mají vztah s pokrokem negativní”. U přednášení a testování výraznější souvislost neobjevil. Upozorňuje ovšem, že jeho analýza má několik metodologických a datových omezení. „Je s podivem, že ačkoli proměna způsobů a metod výuky ve školách jsou jedním ze dvou hlavních cílů vzdělávací strategie nadcházející dekády, nemáme o procesech ve školách a jejich dopadech nejen dost výzkumů, ale dokonce ani dostatek vhodných dat,“ konstatuje na závěr.

Jak ze škol odcházejí učitelé?

Nedostatek kvalitních učitelů a feminizace učitelské profese nejsou jen český problém. To ukazuje krátká studie Miroslavy Federičové a Filipa Pertolda: Odchody z učitelské profese v Evropě. Studie se dívá do nepříliš vzdálené minulosti – zkoumá odpovědi 4600 respondentů mezinárodního výběrového šetření SHARE, kteří alespoň část své kariéry učili, většina z nich začala pracovat mezi lety 1950 a 1985. Ukázalo se, že v průměru každý čtvrtý učitel tuto profesi v nějakém bodě své kariéry opustil. Rozdíly mezi jednotlivými zeměmi jsou přitom značné (v jižní Evropě šlo o 15 % učitelů, v ČR to bylo 31 %, ve Švédsku 37 %). V postkomunistických státech včetně ČR přitom v 90. letech opouštělo školy podstatně více mužů než v Evropě a méně mužů se také učiteli stávalo, což přispělo k ještě výraznější feminizaci profese.

Otázkou také je, jak kvalitní učitelé školy opouští. Autoři si tady vypomohli nepřímými argumenty. Vzhledem k tomu, že 59 % respondentů skončilo ve vysoce kvalifikovaných pozicích v jiných oborech, usuzují, že šlo spíše o kvalitnější pedagogy (nebo že měli potenciál se jim stát). Kritické jsou první dva roky po nástupu do školy, v té době odešlo 25 % učitelů. Autoři upozorňují, že riziko odchodů v prvních letech po nástupu do profese zatím ČR systematicky neřeší, stejně se dosud nepodařilo zavést standard kvality učitelské práce nebo kariérní systém. „Jediným pozitivním trendem je nárůst platů učitelů,“ uzavírají svou analýzu Miroslava Federičová a Filip Pertold.

Z edukalendáře:

Beduin každý týden odebírá zdarma 6 493 lidí, kterým záleží na českém vzdělávání a chtějí jeho změnu k lepšímu. Podpořte jeho vydávání svým darem a přidejte se mezi aktivní občany, kteří si uvědomují, že vzdělávání je důležité téma.

Připojit se s



Odebírat komentáře
Upozorňovat mě na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments