Rodiče vítáni: Nejméně třicet tisíc Čechů by se rádo stalo učiteli, kdyby… Co jim v tom brání? Nejen malé peníze

(c) kateřina lánská

Přečtěte si shrnutí diskuse na zářijovém Kulatém stole SKAV a EDUin, která se snažila najít odpověď na otázku: Jak si udržíme ve školách učitele a získáme nové? Panelu se zúčastnili Gabriela Hrušková, ZŠ Štětí, David Greger, ÚVRV, Pedagogická fakulta UK, Ondřej Neumajer, Učitel naživo, Miroslav Hřebecký, EDUin, Antonín Jančařík, Pedagogická fakulta UK, Vít Krčál, MŠMT, Petra Šubrtová, ZŠ Petřiny, Praha 6. Debatu moderoval Daniel Pražák.

Podle analýzy ministerstva školství chybí letos v českých školách asi šest tisíc učitelů. Tento počet se bude každým rokem zvyšovat, pedagogické fakulty nestíhají vykrývat odliv pedagogů, kteří odcházejí do důchodu. Co s tím? „Jsme v situaci, kdy hledáme to nejméně zlé řešení,“ připustil Vít Krčál z ministerstva školství.

Dětí v posledních letech přibylo, zatímco učitelé stárnou a mladých nenastupuje do škol dost. Podle výsledků průzkumu ministerstva může ve výhledu pěti let ve školách chybět až 11 tisíc pedagogů.

K neutěšenému stavu přispěla podle některých odborníků přísná novela zákona o učitelích, která začala platit před pěti lety. Ta nutila doplnit si vzdělání i učitele, kteří na školách působili už léta. Mnoho zkušených pedagogů kvůli tomu odešlo, protože odmítali začínat se studiem pár let před důchodem.

Podle současného zákona tedy mohou učit jen lidé s pedagogickým vzděláním. Výjimkou jsou případy, kdy se řediteli nedaří sehnat kvalifikovaného učitele. V takové situaci může dočasně zaměstnat člověka, který učitelské vzdělání nemá. Říká se tomu „na výjimku“, ale ve skutečnosti se to děje poměrně často. Ministerstvo školství nyní vyčíslilo, že při zvyšujícím se nedostatku pedagogů by to mohlo znamenat, že téměř desetinu výuky budou ředitelé nuceni zajišťovat pomocí nekvalifikovaných učitelů nebo přesčasů vykonávaných těmi kvalifikovanými.

Ministerstvo školství proto nyní „bere zpátečku“ a přichystalo další novelu, v podstatě protichůdnou k té pět let staré. Měla platit od září, parlament ji ale zatím neprojednal. Úprava umožní, aby na druhém stupni základních škol a na středních školách učili lidé, kteří vystudovali vysokou školu, ale nemají pedagogické vzdělání. To si budou muset doplnit do tří let od nástupu do školy, první dva roky by na ně měli ve školách dohlížet zkušenější kolegové. Pro ty ministerstvo uvolní peníze navíc.

Podívejte se na videozáznam diskuse:

Jak důležité je pedagogické vzdělání? Odborníci se neshodnou
Miroslav Hřebecký z informační společnosti EDUin krok ministerstva vítá. „Sám jsem v pozici ředitele školy vybíral učitele a ta odborná složka – tedy předmětová didaktika, ale i pedagogické dovednosti – tvoří jen třetinu toho, co je důležité. Druhá třetina je osobnost a třetí motivace – jestli učit chce a jak dlouho tam vydrží,“ řekl na diskusi odborníků v rámci Kulatého stolu, organizovaného Stálou konferencí asociací ve vzdělávání (SKAV) a  EDUin.

Ondřej Neumajer z programu Učitel naživo upozornil na paradoxní situaci, kdy jsme nuceni snižovat laťku pro vstup do učitelské profese, přitom to, co by bylo potřeba, je naopak zvednout prestiž povolání. „Toho lze docílit určitými opatřeními, která už měla být udělána – vytvořit jasný profesní standard, lepší systém podpory učitelů i cílené kampaně, které by popularizovaly tuhle profesi. Může to působit jako vyhazování peněz, ale v jiných zemích, kde se potýkají s nedostatkem učitelů, to tak dělají a má to efekt.“

Předsedovi akademického senátu Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy Antonínu Jančaříkovi se naopak zdá, že otevření učitelské profese lidem bez pedagogického vzdělání „může být nebezpečné“ a „plošně nepřinese dobré výsledky“. „Všechny výzkumy u nás i v zahraničí ukazují na to, že kvalifikovaní učitelé dosahují lepších výsledků než nekvalifikovaní a absolventi pedagogických fakult lepších výsledků než absolventi doplňkového studia. V matematice a přírodních vědách je důležitá i aprobovanost. Výjimky samozřejmě existují, ale vzdělávací politiku nelze stavět na výjimkách,“ řekl.

Jak dostat do škol ty, co učit chtějí, ale nesmí?
Některým odborníkům se jako lepší řešení zdá zjednodušit možnost doplnit si pedagogické vzdělání. Podle průzkumu agentury STEM, který si nechal zpracovat program Učitel naživo, jsou v české populaci do 50 let asi tři procenta – tedy asi 30 tisíc – lidí, kteří si umí představit, že by se stali učiteli. Na učitelství je láká  možnost předávat své znalosti a zkušenosti, radost z práce s dětmi, praktické výhody jako jsou letní prázdniny a smysluplnost profese. Co je naopak odrazuje – seřazeno od nejzmiňovanějších – psychická náročnost učitelství, nízké finanční ohodnocení, chybějící pedagogické vzdělání, ale i nízké sebevědomí.

Tuto situaci se snaží řešit právě program Učitel naživo, který už třetím rokem poskytuje výcvik pro budoucí učitele. Do studia, které trvá 750 hodin a staví na propojení teorie a praxe, mohou nastoupit lidé s ukončeným magisterským nebo inženýrským vzděláním. Ti pak každý týden absolvují jeden den výuky na základní nebo střední škole pod vedením zkušeného provázejícího učitele, jednou za čtrnáct dní se scházejí na reflektivních seminářích, kde můžou sdílet své zážitky a zhruba jednou za šest týdnů absolvují víkendový kurz týkající se pedagogiky, psychologie nebo komunikace. „Nejsem si vědom výzkumu, který by říkal, že naši učitelé mají problém v odbornosti, ale znám výzkumy, které říkají, že mají problém zvládat děti,“ říká k tomu Ondřej Neumajer.

Horší než podfinancování je dehonestace
Vít Krčál z ministerstva školství vidí krom státu, který by měl pracovat na zatraktivňování učitelské profese, velkou zodpovědnost také na straně zaměstnavatele, tedy škol a jejich ředitelů. „Existují výzkumy, podle kterých to, co rozhoduje, jestli začínající učitel nastoupí a ve škole vydrží, jsou podmínky na pracovišti, školní klima nebo spolupráce s kolegy i s rodiči,“ uvedl.

„Já jsem slyšela o začínajících učitelích, kteří si svého ředitele museli vygooglit, aby věděli, jak vypadá,“ doplnila ředitelka základní školy ve Štětí Gabriela Hrušková. „To je samozřejmě špatně – ředitel má být ten první, kdo s novým učitelem všechno probere a je mu oporou.“ Učitelská profese by podle ní potřebovala „lepší PR“. „Studenti pedagogických fakult se nedostanou do škol tak často, jak by měli, takže informace získávají zprostředkovaně z médií. A co tam slyší? Děti jsou hrozné, rodiče jsou hrozní…“

I Antonín Jančařík z Pedagogické fakulty se setkává se stížnostmi absolventů, že nemohou učit tak, jak by chtěli. Odrazuje je i obrovská administrativní zátěž a klesající morální kredit učitelů. Horší než reálné podfinancování školství je podle Jančaříka dehonestace profese. „To, jak se o zvyšování platů neustále diskutuje, slibuje ale neplní a objevují se otázky, jestli jsou učitelé dost kvalitní na to, aby si zasloužili dostat přidáno. To se v jiných profesích neděje, o hasičích se v tomto smyslu nediskutuje.“

Nejsou ani ředitelé 
Krom učitelů se do školství nehrnou ani ředitelé. Do poloviny konkurzů se přihlásí jen jeden zájemce. „Já jako učitelka bych potřebovala někoho, s kým můžu konzultovat své pedagogické vize, ale bohužel se mnou nikdo nepracuje. A nedávám to za vinu naší paní ředitelce, ta řeší – a nic jiného ji nezbývá – od kapajícího kohoutku přes jídelnu, odpad, a až tam na konci jsem já jako učitel,“ řekla během diskuse učitelka ZŠ Petřiny – sever Petra Šubrtová.

Že chybí ředitelé, kteří se zaměřují na práci s lidmi, si myslí i Ondřej Neumajer. „Potřebujeme takové ředitele, kteří jsou sami výborní učitelé a dokážou řešit s učiteli jejich problémy a stmelit sborovnu. Protože to je to, co má vliv na změnu chování učitelů a tedy na děti.“

Chtělo by to psychotesty
Podle Miroslava Hřebeckého vše začíná už u přijímacích zkoušek na pedagogické fakulty. „Uchazeči píší vědomostní testy, přitom je to osobnost, co před tabulí rozhoduje. Můžu mít znalosti bůhvíjaké, ale když nemám určité klíčové dovednosti, děti si mě namažou na chleba,“ míní Hřebecký.

Coby ředitel se prý setkával s naprosto nevhodnými uchazeči. „My jsme si při přijímání nových učitelů dělali psychodiagnostiku a stávalo se, že přišel absolvent pedagogické fakulty a měl psychopatologické rysy. Místo testů znalostí by bylo fajn zavést psychotesty a motivační pohovor, aby fakulty přijímaly co nejvíc těch, které po promoci skutečně za katedru nastoupí a vydrží tam.“ Více než polovina absolventů dnes do škol vůbec nemíří anebo si učitelství vyzkouší jen na pár let.

A jaký je podle diskutujících profil ideálního uchazeče o učitelskou profesi? Petra Šubrtová, které do třídy často přicházejí studentky z pedagogické fakulty na praxi, si pochvaluje ty, kteří mají zkušenost s vedením dětských oddílů. „Schopnost zaujmout děti je dána buď od přírody, nebo nasbíranými zkušenostmi. Pak odpadá spousta problémů.“ Problém podle ní je, že dovednosti, které by měl mít dobrý učitel – organizační schopnosti, schopnost zaujmout, táhnout… – se cení i v jiných profesích. „Loni jsem měla dvě studentky na praxi: ta nadanější mi řekla, že do školství nenastoupí, ta méně nadaná nastoupila. Mám pocit, že ti nejlepší se snadno uplatní leckde jinde.“

Přidat komentář

avatar
  Odebírat komentáře  
Upozorňovat mě na