Z učiliště až do finále GTP aneb Učňák není stigma. Důležitější je, zda budete slušný člověk, říká Aleš Benda

Na studium oborů s výučním listem je v Česku stále často nahlíženo skrz prsty. „Bojoval jsem s tím, zda to přiznat nebo ne, že jsem z učiliště,“ svěřil se v přihlášce do Global Teacher Prize Aleš Benda. „Pořád jsem měl pocit, že to musím dohánět. Ale když Eliška Havránková, učitelka učebního oboru zlatník a klenotník, vyhrála letošní hlavní cenu Global Teacher Prize, říkal jsem si, že je to moc hezká náhoda,“ dodává. Ačkoli si po úspěšném získání učňovského listu dodělal i maturitní nástavbu, vystudoval konzervatoř, profesionálně hrál v orchestru a absolvoval pedagogickou fakultu, nadále měl pocit, že se musí srovnávat s ostatními.

Původně se hlásil na maturitní obor, ale nevzali ho. Byl sice zklamaný, ale rodiče, kteří sami působili v učitelském prostředí, mu dávali podporu. I jediná negativní poznámka, kterou ze strany rodiny zažil, mu však zůstala ve vzpomínkách dodnes: „Na rodinné návštěvě, kde byla i stejně stará sestřenice, která se na tu školu dostala, jí řekl strýc: ‚Tobě gratuluji. A tobě, Aleši, negratuluji.‘ Bylo to nepříjemné,“ vypráví Benda.

Zpětně však hodnotí, že mu studium zde umožnilo jít si za svým snem – hudbou – a poznat lépe sebe sama. Připravoval se na přijímací zkoušky na konzervatoř a hrál v kapelách. V nich ale často byli studenti z „lepších“ škol, pro které zdejší učiliště v Děčíně mělo špatnou pověst. „Bylo pro ně druhé kategorie, pro ty, kteří se nedostali nebo jsou hloupí. Vnímal jsem to jako strašně nespravedlivé, necítil jsem se být hloupým. Vždy mě jejich hodnocení zabolelo a pořád mě to nutilo se zlepšovat, vyrovnat se jim,“ vzpomíná.

Žlutá vesta taky cesta? Ne nutně
Ve společnosti je tento stereotyp hluboce zakořeněný. „Od základní školy si s sebou neseme, že pokud jdete na obor s výučním listem, vyřazuje vás to ze společnosti. Žáci to pak při výuce často zlehčují skrze humor. Když se něco nepovede, řeknou: ‚tak já skončím na učňáku‘, nebo vtipkují, že ‚žlutá vesta taky cesta‘,“ popisuje Benda. Velký vliv na to má nastavení v rodině, kdy rodiče mohou tlačit děti k tomu, aby dosáhly maturity nebo vysokoškolského diplomu bez ohledu na to, co dítě zvládá nebo chce. Důležitější by však bylo se soustředit na co nejranější diagnostiku, která rozpozná předpoklady dítěte i jeho zájmy. V tom může sehrát klíčovou roli například kariérové poradenství, které pomůže rozlišit, kdy dítě nemůže jít určitou cestou z objektivních důvodů, a kdy má potenciál, ale potřebuje podporu.

Jinak totiž hrozí, že si budeme vytvářet generaci nešťastných lidí v profesích, které je nebaví či nenaplňují. Taková profesní nespokojenost, která má kořeny v přístupu v dětství, může zásadně ovlivnit celý život člověka. „Nezáleží na tom, jakou budete zastávat profesi, ale zda vás naplňuje a budete slušný člověk. A to je ta hlavní volba, která je na vás,“ říká Benda. Od vnímání učňovského studia jako neprestižního se poté odvíjí také vnímání všech řemeslnických a dalších profesí. Je to začarovaný kruh: pokud sami nevidí svou práci jako důležitou a prestižní, tím méně mohou dbát na to, jak kvalitně ji vykonávají, čímž se stereotyp posiluje.

Žlutá vesta taky cesta? Ne nutně
Ve společnosti je tento stereotyp hluboce zakořeněný. „Od základní školy si s sebou neseme, že pokud jdete na obor s výučním listem, vyřazuje vás to ze společnosti. Žáci to pak při výuce často zlehčují skrze humor. Když se něco nepovede, řeknou: ‚tak já skončím na učňáku‘, nebo vtipkují, že ‚žlutá vesta taky cesta‘,“ popisuje Benda. Velký vliv na to má nastavení v rodině, kdy rodiče mohou tlačit děti k tomu, aby dosáhly maturity nebo vysokoškolského diplomu bez ohledu na to, co dítě zvládá nebo chce. Důležitější by však bylo se soustředit na co nejranější diagnostiku, která rozpozná předpoklady dítěte i jeho zájmy. V tom může sehrát klíčovou roli například kariérové poradenství, které pomůže rozlišit, kdy dítě nemůže jít určitou cestou z objektivních důvodů, a kdy má potenciál, ale potřebuje podporu.

Jinak totiž hrozí, že si budeme vytvářet generaci nešťastných lidí v profesích, které je nebaví či nenaplňují. Taková profesní nespokojenost, která má kořeny v přístupu v dětství, může zásadně ovlivnit celý život člověka. „Nezáleží na tom, jakou budete zastávat profesi, ale zda vás naplňuje a budete slušný člověk. A to je ta hlavní volba, která je na vás,“ říká Benda. Od vnímání učňovského studia jako neprestižního se poté odvíjí také vnímání všech řemeslnických a dalších profesí. Je to začarovaný kruh: pokud sami nevidí svou práci jako důležitou a prestižní, tím méně mohou dbát na to, jak kvalitně ji vykonávají, čímž se stereotyp posiluje.

Být si vědom vlastní velikosti
Jak ale nepodlehnout frustraci, když někteří žáci mohou postrádat motivaci nebo přicházejí z málo podnětného prostředí, které ji v nich nepěstuje? První krok k řešení tkví v přístupu samotných učitelů a v růstovém nastavení mysli, které podle dat ČŠI výrazně ovlivňuje výkon žáka. Jde zejména o nastavení realistických, ale zároveň podpůrných nároků bez předsudků. „V momentě, kdy máme na děti přehnané nároky a oni je nenaplňují, skončíme pak nevyhnutelně v mindsetu, že jsou to ‚béčka‘, která něco nezvládají. Je to sebenaplňující se proroctví. Ale v momentě, kdy očekávání nastavíte tak, že v nich mohou dosahovat úspěchů a dobrých výsledků, tak se pak mohou posouvat postupně zpět k těm vyšším cílům,“ říká učitel hudební výchovy.

Učitelé sami přitom často čelí podobnému podceňování jako lidé s učňovským vzděláním. Z národní zprávy v šetření TALIS 2024 vyplývá, že pedagogové mají pocit, že jejich práce není dostatečně vnímána jako prestižní a že si společnost jejich práce neváží, přestože mají obrovský vliv na tvarování myšlení mladé generace. „Zejména v mateřské a základní škole zásadně ovlivňujeme jejich vnímání světa. Jsme s nimi přeci jen osm hodin denně deset měsíců v roce,“ míní Benda. Ukázala mu to zejména účast v letošním kole Global Teacher Prize a Letní škole GTP. V hlavě mu utkvěla slova kolegy Romana Göttlichera (vítěze GTP CZ 2023, pozn. red.): „Řekl zajímavou myšlenku, a to, že je důležité přijmout svoji velikost.“ Podle Bendy může soutěž Global Teacher Prize učitelům poskytnout prostor právě k tomu, aby si uvědomili svoji důležitost. „Neznamená to mít velké ego nebo být namyšlený, ale být si vědom obrovského dosahu své profese. Dává to velké pole pro to, abyste svou práci mohli ještě více zlepšovat.“ 

Aby k této změně vnímání mohlo dojít na celospolečenské úrovni, musíme však začít s odlišným přístupem už v co nejnižším stupni školství. „Je potřeba opravdu přemýšlet nad tím, jakým způsobem možnost studia na učňovských oborech dětem prezentujeme, jakým způsobem o tom komunikujeme s rodiči, a zejména vnímat, co dítě samotné chce a potřebuje,“ uzavírá letošní finalista.

Přečtěte si rozhovor s Alešem Bendou z finále Global Teacher Prize Czech Republic. Ještě týden běží nominace do dalšího ročníku ceny. Odborná cena je pro pedagogy ze základních a středních škol, nominovat je může kdokoliv do 17. prosince na tomto odkazu.