Proč mladí lidé tak málo věří v demokracii a co s tím může dělat škola?

Co přinesl týden 9.10. – 15.10. 2017

Témata týdne: Povinný rok předškolního vzdělávání aneb „zločin a trest“. Článek zveřejněný na webu Institutu pro sociální inkluzi poukazuje na to, že místo hledání způsobu, jak trestat rodiče, kteří nedodrželi nově vzniklou povinnost povinného předškolního vzdělávání, je nutné hledat řešení podpory napříč resorty školství a sociálních věcíVzdělávání jako volba rodičů a skrytá nerovnost. Na volebním programu Pirátů, strany, která v oblasti vzdělávání akcentuje na prvním místě volbu vzdělávání dle úsudku a preferencí rodičů, se Štěpán Kment snaží v magazínu Perpetuum dokázat, že taková volba může být úzce svázána s možnostmi rodiny, které nejsou rovnéVeřejnost většinově podporuje obědy zdarma pro děti z chudých rodin. 71 % procent lidí se domnívá, že by se jejich kraj měl zapojit do programu MPSV na dotování obědů dětem z nejchudších rodin. Do výzvy MPSV je možné zapojit se do konce října 2017. Jde o jeden z dalších zajímavých poznatků studie, kterou na základě výzkumu agentury Median nechala vypracovat organizace Open Society Fund. Inkluze v pravém smyslu na Slovensku neexistuje. Dětský psycholog Vladimír Dočkal argumentuje v rozhovoru pro Týždeň.sk ve prospěch inkluzivního vzdělávání a konstatuje, že na Slovensku se o něm zatím mluvit nedá.

Výrok týdne: „Školy si opravdu musejí dávat pozor a vyhýbat se jakékoli politické manipulaci dětí. Ale politika k životu patří, a nejenže patří, život zásadně ovlivňuje. To by škola neměla přehlížet.” Jaroslav Jirásko, ředitel ZŠ K. V. Raise v Lázních Bělohrad ve svém vyjádření o vztahu školy a politiky pro Rodičevítáni.cz.

Novinky: 

  • VOLEBNÍ PROGRAMY A VZDĚLÁVÁNÍ: MALÉ STRANY S MALOU ŠANCÍ NA ÚSPĚCH MAJÍ NEJLEPŠÍ PROGRAMY

EDUin vydal poslední sérii hodnocení předvolebních programů politických stran kandidujících do sněmovny v blížících se volbách. Starostové a nezávislí (STAN) představili ve svém programu koncepční pojetí, v němž nejprve hodnotí stav vzdělávání v ČR, následně vytyčují cíle a navrhují kroky, které k nim mohou vést. Vedle podstatného zvýšení platů učitelům (45 tisíc korun měsíčně) navrhují velmi důležitý krok: Národní radu pro vzdělávání, která by po vzoru skandinávských zemí zajišťovala kontinuitu vzdělávací politiky během střídání politických garnitur. Velmi vhodný by byl i navrhovaný audit byrokracie na školách a odstranění zbytečných úředních povinností (program STAN). Nejkomplexnější program pro vzdělávání nabízejí Zelení. Jejich program prošel vnější expertní oponenturou, kterou strana v mnoha ohledech vzala v potaz. Program staví vzdělávání na první místo mezi prioritami a požaduje zvýšení investic. Je dostatečně rozsáhlý, je důkladně prioritizován, odráží řadu skutečných problémů českého vzdělávání a návrhy na jejich řešení jdou k detailům. Kupříkladu změna v oblasti učitelství a přípravy učitelů obsahuje návrh na zvýšení platů a zároveň změnu vzdělávání na pedagogických fakultách dle anglosaského modelu, jenž upřednostňuje velmi intenzivní přípravu ve finální části studia přímo ve školách. Zelení se chtějí dále zaměřovat na podporu rozvoje vzdělávání na 2. stupni ZŠ (v souladu s poznatky ČŠI), odstraňování nerovností v přístupu ke vzdělání (v souladu se strategií 2020), změnu kurikula k posílení dovedností typu kritického myšlení. V některých bodech (zapojení odborníků do vzdělávání na SŠ) lze vyjádřit pochybnost nad realizací (program Zelených). EDUin také vydal souhrnné hodnocení programů, v němž oceňuje shodu na podoře učitelů, ale zároveň vytýká politickým stranám heslovitost, která zvyšuje nedůvěryhodnost volebních slibů, většinově chybějící koncepci, prosakující populismus, nulový důraz na práci s daty a minimální využití zahraničních zkušeností. Kvalitu volebních programů kritizuje Bob Kartous v sérii komentářů pro české deníky, po MF Dnes (předchozí Beduin) to byly Lidové noviny, Hospodářské noviny a Britské listy. Priority vzdělávací politiky na následující 4 roky shrnuje dokument Vzdělávání přede-vším.

  • VÝZNAMNÁ ČÁST MLADÝCH LIDÍ PROJEVUJE VŮČI DEMOKRACII NEDŮVĚRU; ROLI HRAJE RODINA A PROSTŘEDÍ; ROLE ŠKOLY JE SEKUNDÁRNÍ, AVŠAK KRAJNĚ PODCENĚNÁ

Důvěra v demokracii není mezi mladými lidmi úplně pevná. Klesá od gymnázií k učilištím, hlavním faktorem je vzdělání rodičů, shodují se sociolog Daniel Prokop a politolog Aleš Kudrnáč, kteří se podíleli na výzkumu o postojích středoškoláků k politice. Mnoha mladým lidem by nevadila vláda nevolených expertů, rozdíl mezi demokracií a meritokracií pravděpodobně není řadě jasný. Nemalé procento by se spokojilo či přivítalo autoritářský systém. V rámci vzdělávání je toto téma potlačováno, nejhorší je přístup k žákům a studentům ve školách, který omezuje nebo vylučuje jejich participaci, místo aby je učil podílet se na věcech veřejných. Toto by chtěla primárně změnit Česká středoškolská unie, jejíž předsedkyně Lenka Štěpánová se diskuse také zúčastnila. Škola závisí na lidech a ti přirozeně reprodukují schéma minulosti, poznamenal spoluzakladatel centra moderního umění DOX Jaroslav Anděl. Průměrný věk učitelů je téměř 50 let. Je otázka, zda se s tím dá něco dělat, aneb nakolik je společnost schopna měnit hodnotovou bázi a jak hluboko je zakořeněná, jak poznamenal v diskusi rektor Masarykovy univerzity Mikuláš Bek. Problém, který hrozí zejména ČR, je elitářství podporované školským systémem. Existence víceletých gymnázií a spravované střední školy dávají vzniknout dost nepřekonatelným rozdílům v sociální identitě. Když vidíme současný nepřekonatelný politický rozpor, perfektně se to přenáší do dospělosti. Tolik z diskuse, jež proběhla na téma mladí, demokracie a vzdělávání v Rakouském kulturním fóru v rámci Festivalu demokracie, doprovodného programu Fóra 2000. Diskusi pořádal EDUin. V souvislosti s rolí školy je vhodné připomenout platné usnesení Poslanecké sněmovny parlamentu ČR, které podporuje občanské vzdělávání založené na demokratických principech. 28. 11. 2017 proběhne v Senátu parlamentu ČR vyhlášení vítězů soutěže Co dělají školy pro demokracii, kterou pořádá projekt Škola pro demokracii.

  • UMĚLÁ INTELIGENCE VSTUPUJE DO VÝCHOVY A VZDĚLÁVÁNÍ, RODIČE SE ZATÍM BRÁNÍ

Asistent nazvaný Aristoteles z produkce globálního výrobce hraček, firmy Mattel, měl děti hlídat, nabízet jim nápady, s čím a jak si hrát, odpovídat na jejich dotazy, utěšovat, upevňovat jejich dobré mravy a učit je cizí jazyky. Po petici organizace Campaign for a Commercial-Free Childhood (stačilo pouhých 1 500 podpisů) Mattel nápad na vývoj tohoto zařízení zrušil. Proti se otevřeně postavili dva američtí zákonodárci a psychologové, argumentují zejména tím, že takový prostředek představuje hrozbu odcizení a robotizace výchovy a vzdělávání dětí, v nichž chybí ten nejdůležitější, tedy rodičovský prvek. Produkt patří mezi tzv. smart speakers, zařízení využívající pokročilé umělé inteligence jako osobní asistenti schopní zodpovídat dotazy, radit, orientovat se díky schopnosti rychle prohledávat internet a reagovat na hlasové příkazy. Taková zařízení jsou již běžně dostupná na anglicky mluvícím trhu: Google vyrábí a prodává smart speaker Google Home, společnost Amazon, která také investuje obrovské prostředky do rozvoje umělé inteligence, nabízí Echo Show, smart speaker obohacený o dotykovou obrazovku (informace z The Guardian, aj).

  • SPOLEČNÉ VZDĚLÁVÁNÍ OČIMA SPECIÁLNÍ PEDAGOŽKY, MATKY DÍTĚTE PO TĚŽKÉM ÚRAZU, ŘEDITELKY ZŠ

Děti s poruchou autistického spektra společné vzdělávání obohacuje a takové obohacení může být velmi dobře vzájemné, tedy i pro děti, které podobný handicap nemají, například ve vyšší míře tolerance a umění pomoci. U řady z nich je ale třeba speciálně pedagogická podpora. Tu sice zajišťuje novela školského zákona, problémem je ale nízká úroveň její standardizace a vysoká administrativní náročnost, říká speciální pedagožka Věra Čadilová. O tom, jak společné vzdělávání, možnost být mezi ostatními bez ohledu na to, zda jsou či nejsou nějak handicapovaní, pomáhá synovi po těžkém úrazu způsobeném autonehodou, vypráví rozhlasová dokumentaristika a vysokoškolská pedagožka Andrea Hanáčková. Zejména v přirozenosti prostředí a v motivaci a vůli syna vrátit se k běžnému životu. Když se v ZŠ Svitavy – Lačnov sešlo před deseti lety z celkového počtu asi polovina romských dětí, bylo nutné začít se na vzdělávání dívat jinak, protože s dosavadními metodami by si učitelů nevystačili. Ředitelka Radoslava Renzová je i po deseti letech obhájkyní společného vzdělávání a říká, že díky němu mohou děti skutečně osobnostně vyrůst. Seriál ministerstva školství o tom, že vzdělávání je přirozená věc, sesbíral už desítky zajímavých příběhů a svědectví. Řadu dalších zajímavých příkladů nabízí na svém webu Agentura pro sociální začleňování.

Inspirace z (a do) praxe: 

Výběr z EDUkalendáře:

  • 17. 10., 17.00, EDUpoint Praha – Peďák+: Co se navzájem mohou naučit soukromé a státní ZŠ
  • 18. 10., 9.30, Impact Hub Praha – Konference Rodiče vítáni
Google+Tweet about this on TwitterShare on Facebook

Přidat komentář

2 komentářů k "Proč mladí lidé tak málo věří v demokracii a co s tím může dělat škola?"

Upozorňovat mě na
avatar
Seřadit dle:   nejnovějších | nejstarších | nejoblíbenějších
wpDiscuz