Maturitní slohy: Vera – vypravování s otevřením, gradací i pointou, podle centrálních hodnotitelů na trojku!

Publikujeme příklad hodnocení jednoho z letošních maturitních slohů. Po pěti letech od prvního centrálního hodnocení maturitních slohů se opět diskutuje o jejich hodnocení. Devět útvarů, které se objevily v deseti zadáních ZDE, je hodnoceno v šesti kritériích podle hodnoticí tabulky ZDE.

Systém je kritizován především pro svou neprůhlednost – student dostane tabulku s hodnocením, ale nedozví se, jaké chyby udělal. Dalším problémem bylo řízené dávkování výsledků, kvůli němuž měli maturanti z posledního týdne na odvolání jen sedm dní. Přesto se proti centrálnímu hodnocení slohů odvolalo 800 studentů, a jistě to nebyli jen propadlíci. Náš seriál vám chce představit několik takových studentů, respektive jejich prací. Jako první jsme vybrali Veru.

Vera je tichá, pracovitá jedničkářka, s psaním slohů nikdy neměla problémy, v rámci zkoušky Deutsches Sprachdiplom měla dokonce nejlepší německý sloh ze třídy. Z nabídky témat pro písemnou maturitní práci z ČJL si vybrala zadání 2. Následuje přesný přepis její maturitní slohové práce.

Zadání 2: Existence lidstva ohrožena!

VÝCHOZÍ TEXT

Píše se rok 2175. Země byla napadena! Děsivá monstra, strašnější než nejhorší noční můry, ovládla naši planetu. Kdo se včas neukryl do podzemí, byl zničen. Přežilo jen několik zástupců lidské rasy. Začíná postapokalyptická budoucnost, v níž nepřátelé lidstva mají převahu. Zatím… (CZVV)

Zpracování: vypravování s prvky sci-fi rozvíjející výchozí text

Existence lidstva ohrožena!  

Píše se rok 2175. Země byla napadena! Děsivá monstra, strašnější než nejhorší noční můry, ovládla naši planetu. Kdo se včas neukryl do podzemí, byl zničen. Přežilo jen několik zástupců lidské rasy. Začíná postapokalyptická budoucnost, v níž nepřátelé lidstva mají převahu.

Zatím se ve sklepě domu, který se otřásá vzdálenými výbuchy, ukrývá čtyřčlenná rodina. Jako zázrakem se jim podařilo přežít první ničivý útok, euforii z nenadálého štěstí ale rychle střídá strach.

„Musíme pryč,“ prohlásí otec rozhodně. „Musíme se dostat do podzemí metra. Tady nás objeví.“

Jeho žena, třesoucí se strachem, pevně sevře do náručí dvě malé děti. Pětiletá holčička v růžovém pyžamku má hrůzou vytřeštěné oči, její tříletý bratříček se ale vesele směje. Není si vědom smrtelného nebezpečí, ve kterém se všichni čtyři nachází, v rukou svírá hračku, plastovou laserovou pistolku, a zatleská pokaždé, když se někde blízko ozve výbuch.

„Marie, musíme odsud pryč,“ zopakuje otec. „Hned teď!“

Manželka přikývne, chytí obě děti za ruku a následuje otce po schodech do sklepa. Za chvíli už všichni čtyři stojí venku před domem, schovaní za troskami toho, co ještě před pár hodinami bylo jejich vznášedlem. Po kontaktu s mimozemskou výbušninou se ale změnilo v kouřící zbytky kovu, plastu a drátů.

Otec vykoukne zpoza trosek a pohledem změří vzdálenost ke vchodu do metra. Sedmdesát metrů. Ne, spíše sto. Očima kmitá po okolí, hledá známky možného nebezpečí. Mezi hromadami sutin a ruinami budov ale není ani živáčka. Vypadá to, že útočníci přesunuli svou pozornost jinam.

Otočí se na svou rodinu a neslyšně mávne rukou. Všichni se začnou plížit směrem k metru a snaží se nevydat žádný zvuk. Vchod se pomalu přibližuje. Už zbývá jen osmdesát metrů. Sedmdesát. Šedesát. Vtom napravo od nich něco zašramotí. Otec ztuhne a varovně napřímí ruku. Všichni čtyři stojí jako sochy a vytřeštěnýma očima sledují obludnou zrůdu, černější než noc, jak se vynoří zpoza rohu jako temný stín.

Holčička se neudrží a zaječí hrůzou. Stvůra okamžitě otočí hlavu a upře své bledé oko na čtveřici přeživších. Chvíli se nikdo z nich nehýbe, pak ale monstrum vydá obludný skřek a rychlými skoky se rozběhne k lidem.

„Utíkejte!“ zařve otec a všichni tryskem vyrazí ke vchodu do metra. Řvaní nestvůry se ozývá čím dál tím blíž a z jeho zvuku tuhne krev v žilách.

Otec doběhne ke vchodu jako první. „Honem, honem!“ křičí.

Manželka s oběma dětmi je už skoro u něj. Vtom malá holčička zakopne a natáhne se na zemi. Rychle se pokusí vstát, to už ale monstrum posledním skokem přistane nad ní. Holčička s očima jako dva talíře zírá do bledého oka příšery. Otec a matka nejsou schopni pohybu. Vtom ale tříletý klučík s úsměvem namíří pistolku a zmáčkne spoušť. Červený světelný paprsek zasáhne obludu přímo do oka. Monstrum, na okamžik osleplé, zařve a vztyčí se na zadních. Holčička se vzpamatuje a rychle vstane. Za pár vteřin už je celá rodina v bezpečí uvnitř metra. Dovnitř zaznívají skřeky zmatené nestvůry, tvor se ale za lidmi neodvažuje.

Teprve až když utichnou poslední zvuky, rodina vydechne úlevou. Podzemí znamená bezpečí. Jistě zde najdou i jiné přeživší, snad i nějaké jídlo. Jen aby vystačila voda…

Tříletý hošík obavy své rodiny nesdílí. Vesele běhá po vestibulu metra a míří pistolkou na fiktivní nepřátele. Halou se rozléhají jeho veselé výkřiky.

A tady je bodové hodnocení, které si Vera před ústní zkouškou otevřela v systému CERTIS:

1A téma, obsah                                     4

1B komunikační situace, útvar               4

2A pravopis, tvarosloví, slovotvorba      4

2B lexikum                                           3

3A větná syntax, textová koheze            3

3B nadvětná syntax, koherence textu     2

Součet – 20 bodů, 66 %, což odpovídá známce 3.

Pokud vám hodnocení připadá strohé, vězte, že k jednotlivým kritériím dostávají maturanti ještě formulace zkopírované z hodnoticí tabulky (viz výše). Tyto našla Vera u svého hodnocení:

1A  Text odpovídá zadanému tématu, téma je zpracováno funkčně.

1B  Text odpovídá zadané komunikační situaci a zadanému útvaru.

2A   Pravopisné/ tvaroslovné chyby se v textu objevují ojediněle.

2B   Slovní zásoba je vzhledem ke zvolenému zadání postačující, ale nikoli potřebně pestrá a bohatá. Nedostatky ve volbě slov a slovních spojení se v textu vyskytují místy.

3A  Výstavba větných celků je v zásadě promyšlená, syntaktické prostředky jsou v zásadě funkční.  Nedostatky mají místy vliv na čtenářský komfort adresáta.

3B  Text je spíše nesoudržný, nedostatky v jeho výstavbě mají občas vliv na čtenářský komfort adresáta.

Písemná práce splňuje požadavky kladené na maturitní práci.

Vera dostala z didaktického testu 49 bodů, tedy 98 %. Z ústního měla 27 bodů z 28. Odmaturovala s pěti jedničkami, včetně té z ČJL. Přesto se proti hodnocení slohu odvolala – nepřipadalo jí spravedlivé.

Veřin sloh postupně četlo a hodnotilo pět češtinářek, které se nezávisle na sobě shodly na tom, že je to velmi dobře postavené vypravování, které citlivě rozvíjí dané téma (ohrožení lidstva) a používá prvky sci-fi (vznášedlo, laserová pistolka, červený světelný paprsek). Najdeme tu otevření (rodina schovaná ve sklepě domu), gradaci (rodina vychází ven, potkává monstrum, holčička upadne) i úsměvnou pointu (chlapeček si myslí, že vše je hra). Proto jsme shodně přidělily po pěti bodech v kritériu 1A i 1B.

Text je prakticky bez pravopisných, interpunkčních a syntaktických chyb, (pouze ve větě …sledují obludnou zrůdu, černější než noc, jak se vynoří zpoza rohu… by snad bylo vhodnější užití nedokonavého slovesa noří, vynořuje). V kritériích 2A a 3A jsme se opět shodly na plném počtu bodů.

Slovní zásoba se nám zdá bohatá, odpovídající danému tématu, vytkly bychom pouze hovorové „před pár hodinami; díky citlivé volbě slov dostává text jemný, lidský rozměr. Kolegyně Vacková a Lekešová oceňují kultivovanou češtinu, schopnost gradovat napětí pomocí jazyka (jeho žena, třesoucí se strachy…), neobvyklé je i užívání výstižných knižních výrazů (upře své bledé oko) a zpřídavnělých přechodníků (na čtveřici přeživších). Opět jsme se pohybovaly v rozmezí 4–5 bodů.

Soudržnost textu z hlediska celkové kompozice působí dobře – na malém prostoru je tu narýsován kratičký příběh. Kolegyně měly výhrady pouze k členění do odstavců, což je nedostatek, který by pisatelka pravděpodobně odstranila, kdyby měla více času a mohla text přepsat z konceptu do čistopisu (argument pro navýšení časové dotace na slohové práce). Ocenily však kompoziční výstavbu, práci s časem, dynamikou příběhu (krátké zvolací věty) i přímou řečí. Maximálně by strhly jeden bod.

Mnohokrát už jsme napsaly, že čtyři kritéria pro hodnocení slohů z ČJL jsou částečně postavena na dojmech hodnotitele (1A, 1B, 2B, 3B) a pouze dvě se mohou opřít o pevná pravidla (2A, 3A).  Naše celkové hodnocení Veřiny práce se pohybuje v rozmezí 29–30 bodů. Nechápeme oficiální hodnocení, nerozumíme mu. Nevíme, proč byly Veře strženy za lexikum a syntax 2 body, za soudržnost dokonce 3 – jedná se přece o vypravování, tedy text kreativní, vyfabulovaný, nikoli o přesně strukturovaný útvar. A nechápeme ani 4 body v prvních třech kritériích.

Domníváme se, že by si objasnění zasloužila nejen Vera. Zasloužili by si ho i současní a budoucí maturanti, jejich rodiče a všichni češtináři, kteří se snaží učit své studenty dobře psát a bodovací systém Cermatu jim připadá neprůhledný, nepochopitelný a díky převaze mírně subjektivních kritérií možná v konečném důsledku méně objektivní než transparentní hodnocení na školách, pod nímž byl podepsán konkrétní učitel.

Za SUČJL Veronika Valíková a Lenka Dohnalová s vydatným přispěním Hany Vackové, Dany Lekešové a Andrey Angelové