MF DNES: Co můžeme čekat od ministra Chládka

_MG_8927

Publikujeme komentář Tomáše Feřteka, který vyšel ve včerejší Mladé frontě Dnes pod názvem Dobré nápady budoucího ministra školství Chládka. Autor v něm kvituje Chládkovy moderní názory na vzdělávací politiku, důraz, který ministerský kandidát klade na předškolní vzdělávání, snahu o větší prostupnost vzdělávacího systému a také záměr udržet v rezortu kontinuitu. Podrobný výčet plánů Marcela Chládka si můžete přečíst v článku na aktualne.cz (ZDE), video rozhovor s ním uveřejněný na portálu idnes.cz najdete ZDE.

Jen málo z ministrů, kteří čekají na středeční jmenování, stihlo za poslední dva týdny být tak často v médiích a vysvětlovat, co všechno chtějí v úřadu udělat či změnit. V jednom je budoucí ministr školství Marcel Chládek ocenitelný. Z nijak nápadného místa krajského politika a senátora se za poslední léta soustavnou a usilovnou prací protlačuje jak do médií, tak do povědomí odborné veřejnosti. Když se v uplynulých letech konalo v Senátu slyšení na téma maturit, testování či rušení praktických škol, mohli jste si být jistí, že ho organizuje Chládek. Byla to důležitá setkání, protože podobných šancí k odborné debatě nebylo v Dobešových časech mnoho. Na jeho erudici je to znát. Víme ale, co od něj můžeme čekat?

Podporujme slabší včas
Pravděpodobný budoucí ministr rozhazuje nápady plnými hrstmi, trochu bez toho, aby bylo jasné, který je důležitější a který méně. Není to tak dlouho, co se odvolával na silně inkluzivní finské školství jako zdroj inspirace a nechal k tomu dokonce vytisknout brožurku s grafikou ve stranické oranžové. Dnes už o finském školství tolik nemluví, ale zdůrazňuje povinný poslední rok v mateřské škole, reformu maturit, podporu odborného školství.

Možná ty nápady působí neutříděně, ale důraz na předškolní vzdělávání může vzbuzovat podiv jen u méně informovaných. O budoucím úspěchu v životě se opravdu rozhoduje právě tam a peníze investované do snižování rozdílů mezi dětmi z různě vzdělaných rodin se zcela jistě vrátí.

Stejně zajímavý je i nápad s takzvanou mistrovskou zkouškou, jakousi náhradou maturity u učňovských oborů. První zmínky o ní interpretovala média titulky, že Chládek nechce maturitu pro každého, ale je to právě naopak. Mistrovskou zkoušku by mohli zájemci složit tři čtyři roky po výučním listu a umožňovala by jim pokračovat na vyšší odborné či vysoké škole té odbornosti, v níž by byli vyučeni. Je to přesně to opatření, které zprůchodňuje vzdělávací soustavu a odstraňuje jednu ze slepých uliček každé jen trochu ambicióznější pracovní kariéry.

 U maturity samotné jsou Chládkovy návrhy mnohem nejasnější. Hovoří o různé maturitě pro odborné školy a pro gymnázia, navíc není jasné, jestli chce zachovat a posilovat dosavadní kompetenční zaměření státní maturity – ověřujeme schopnost číst a porozumět textu spíš než gramatiku a znalost literatury, nebo plánuje návrat k maturitě ze středoškolského učiva. To by nebyl rozumný obrat. Pokud má stát něco kontrolovat, pak obecné dovednosti, učivo ověří lépe každá škola ve školní části maturity.

 V debatách o budoucím ministrovi padá nejčastěji výhrada, že Chládek je člověk, který říká, co chtějí druzí slyšet. Nahrává tomu i jeho někdy až příliš snaživé chování před kamerami. Jenže existují i jasné protiargumenty. Chládek neměl a nemá v ČSSD nijak silnou pozici a přes jeho dlouholetou snahu být viditelným stínovým ministrem nebylo nijak samozřejmé, že v křesle usedne. Navíc učitelská veřejnost a členská i voličská základna sociálních demokratů má na vzdělávání většinově jiné, mnohem konzervativnější názory. Byť je to u levicové strany paradoxní, většina z nich rozhodně neslyší na vyrovnávání rozdílů, podporu slabých a změny umožňující každému doplnit si během života jakýkoli stupeň vzdělání. Mnohem bližší je jim pro místní diskusi typický názor, že úroveň vzdělání bude tím vyšší, čím méně lidí ho získá.

Že Chládkovy názory nejsou stranicky zcela konformní, dokazuje i znění volebního programu ČSSD a příslušná pasáž v koaliční smlouvě. Tam z nich nenajdete skoro nic. Jestliže se mu nakonec podařilo ministerskou funkci získat, je to dobrá zpráva, že v ČSSD pozvolna získává na vlivu modernější pohled na to, co to vlastně je dobré vzdělávání.

Chládek navíc řekl, že v tom, co považuje za prospěšné, chce navázat na svého pravicového předchůdce Fialu, který se v mezičase stal předsedou opoziční ODS. To je v místním politickém diskurzu nebývalé a dává to naději, že se konečně dočkáme alespoň ve vzdělávací politice jasné kontinuity místo neustálých změn koncepcí a směru.

Pokud by se měl Chládek poučit u svých předchůdců, pak od ministra Lišky by mohl vzít odvahu k inovacím, od Dobeše přesný opak sebestřednosti, arogance a chaosu, od Fialy koncepčnost a orientaci na systematické řešení problémů a smiřování protikladů. Co potřebuje naše vzdělávání nejvíc, je soustředěné směřování ke společně stanovenému cíli. Na tom cíli jsme se, mimochodem, pořád ještě neshodli.

Google+Tweet about this on TwitterShare on Facebook

Přidat komentář

Zahajte diskuzi!

Upozorňovat mě na
avatar

wpDiscuz