Proč přestat učit příkazy a instrukcemi, způsobem platným od dob Marie Terezie

by Jirka Matousek (flickr.com)(CC BY 2.0)

Publikujeme druhou část z třídílné série Zdeňka Štěpánka z Koučink Akademie Libchavy (ZDE) věnovanou otázkám mentorinku a koučinku ve školách.  První díl o tom, jak mentor pracuje a přistupuje k problémům, a když se mentorink propojí s koučinkem, si můžete přečíst ZDE.

Často se mě pedagogové na kurzech ptají, proč využíváme jen dvě až tři procenta mozkové kůry (říká se, že géniové využívali mozek zhruba z 10 procent)? Myslím si, že odpověď se skrývá v tom, že pedagogové se málo zabývají tím, jak při procesu učení docílit většího využití mozkové kapacity. Samozřejmě, existují různé známé techniky, třeba v oblasti výuky angličtiny. Ale téma osobnostního rozvoje, vnitřní harmonie a vnitřní síly je pro pedagogický svět prakticky neznámé.

Však se také v rámci procesu vzdělávání velmi často mluví o reformě příkazů a instrukcí, tzn., CO budeš dělat a JAK to budeš dělat. Dnes lidé při vzdělávání automaticky příkazy přijímají a kopírují, a dokonce pak kopírují i ten styl, že své žáky učí příkazy a instrukcemi. Můžeme jít ale i tou cestou, že k mentorování přidáme ještě další složky, kterými jsou právě inspirování a koučování a žádná ze všech čtyř složek (příkazy a instrukce, mentorink a koučink) není dobře nebo špatně, ale  každá z nich je procesním nástrojem vedoucím k rozvoji člověka. Každá z nich má své výhody a nevýhody. Dobrý mentor, kterým pedagog ve své podstatě je, by se neměl zaměřit jen na obsah, co učí, ale na rozvoj těchto čtyř procesů, stylů. Podrobněji jsem o tom psal minule.

Proč se to vše dozvídáme tak pozdě?

Lidé se mě také ptají, jak je možné, že žijeme ve třetím tisíciletí a nevyužíváme vhodné formy pro co nejefektivnější rozvoj. Je důležité říci, že mnoho učitelů a progresivních směrů už to dělá. Je jen otázkou, zda to dělají vědomě, nebo si intuitivně praxí nabrali určitou zkušenost efektivních metod.  Já osobně jsem se těmito metodami začal zabývat ve svých  42 letech a divil, jsem se, proč se zásadní věci dozvídám tak pozdě. Otázku jsem pokládal na určitých výcvicích, které existují již minimálně 50 let. A také jsem se ptal, proč se tomu neučí pedagogové, aby nám to předávali ve školách. Právě tohle zjištění bylo pro mne motivem, proč jsem prodal všechny firmy a začal jsem se zabývat vzděláváním. Měl jsem dostatek prostředků a hlavně chuti začít.

A teď ta odpověď, PROČ to tak je:

Protože to všechno začíná už od pojmenování „povinná školní docházka,“ od slova povinná – je tedy jasné, že se pohybujeme v oblasti příkazů a instrukcí. To, že Marie Terezie za Rakousko-Uherska zavedla povinnou školní docházku, se ví, ale už se neví, proč ji zavedla. Důvodem bylo, že když začala budovat administrativu, potřebovala úředníky pro řízení státu. To, aby všichni lidi uměli psát a číst, je základní způsob, jak předat příkaz formou vyhlášek. Takže účel základních škol primárně nebyl rozvíjet člověka, ale poslušného občana, kterému budeme takto předávat příkazy a instrukce a on je bude předávat dál. Tím se hlavní proud pedagogiky uhnul.

Kdo se trošku zabýval Komenským, ví, že celé to bylo takto odstartováno už před Marií Terezií. Ve vší úctě ke katolické církvi, která jednoznačně v tu dobu ovládala Evropu, ale lidi směřovala způsobem: budeme Vám říkat, že máte milovat Boha, že existuje desatero (což je jasný příkaz nebo instrukce), dokonce Vám vysvětlíme, jak ho budete milovat (to je také instrukce). Kdo neuposlechnete příkazu a instrukce, bude upálen. Komenský byl ten, kdo upozorňoval na to, že tohle není cesta, jak rozvíjet člověka.  Ono to v roce 2014 zní jako něco, co je dávno pryč, ale není, prostě ten model a proces „jak se učíme“ zůstal. A nesdílím paradigma, že kdyby se člověk začal svobodně rozvíjet, že by se stalo něco hrozného, že by byl egoista, že by nevěřil v Boha, ztratila by se víra. Protože znám spoustu lidí, kteří jsou vyzrálí a inspirativní a zodpovědní a nežijí tento  model příkazů a instrukcí a jsou hluboce věřící lidé, postavení na pevných hodnotách.

Myslím, že dozrála doba, že k příkazům a instrukcím, které jsou důležité v rámci procesu, bude potřeba přidat více inspirace, koučování a delegování osobní zodpovědnosti za rozvoj osobnosti člověka a planety jako takové. To umožní více využít naší mozkovou kapacitu užitečným směrem.

Hlavně žádnou revoluci

John Withmore říkal hezkou větu, že čím je člověk vědomější, tím je zodpovědnější. Téma zodpovědnosti je vlastně v tuto chvíli pravděpodobně tím nejdůležitějším tématem. Zodpovědnost se nedá naučit příkazem a instrukcí, ale dá se rozvinout pomocí uvědomování si. Nejhorší varianta by byla, že bychom všichni velcí revolucionáři popřeli historii školství, protože tím bychom zneuctili tisíce a statisíce úžasných pedagogů. A proto je dobré začít hovořit a pracovat i s procesy a metodami, které napomáhají rozvoji sebeuvědomování. Tedy nikoliv revoluce, ve smyslu vše bylo špatně, ale další evoluční krok: pojďme si vzpomenout, kteří pedagogové to tady uměli, v čem byli tak jedineční a pojďme se to od nich prostě učit. A procesy JAK se učit procesy a postupy od pedagogů, kteří třeba už nežijí, jsou minimálně padesát let známy.

Ve svém příštím zamyšlení se zaměřím na častou větu: kdo to za mě udělá, když já sám na to nemám čas…?

Google+Tweet about this on TwitterShare on Facebook

Přidat komentář

Zahajte diskuzi!

Upozorňovat mě na
avatar

wpDiscuz