Vzdělávání pro 21. století: Gamifikace soudobých dějin

Přinášíme rozhovor Boba Kartouse s Vítem Šislerem, jedním z realizátorů multimediálního vzdělávacího projektu Československo 38 – 89: Atentát. Projekt zaměřený na výuku nedávné historie získal ocenění v soutěži Eduína 2015 (ZDE). Eduína se každoročně snaží upozorňovat na počiny, jež posouvají české vzdělávání vpřed. Rozhovor vyšel v časopisu Perpetuum (https://www.scio.cz/perpetuum/).

„Herní rovina se odehrává v současnosti, minulost je ve hře přítomná skrze osobní vyprávění, dobové dokumenty, osobní materiály (dopisy, deníky, atd.) a interaktivní komiksy. Žáci ovlivňují, jakým způsobem a na co se postav ve hře zeptají. Podle toho se dostávají k různým vrstvám příběhu, minulost jako takovou však ovlivnit nemohou,“ říká Vít Šisler o mlutimediálním projektu Československo 38 – 89: Atentát, který přibližuje českým dětem nedávnou historii společnosti, do níž se narodili. Projekt, unikátní i tím, že na něm spolupracovala Matematicko – fyzikální fakulta UK, Filozofická fakulta UK a Ústav soudobých dějin AV ČR, získal za svůj neotřelý a vysoce profesionální přístup ocenění Eduína 2015.

Proč Československo 38 – 89? A proč Atentát?

Nápad vytvořit výukovou hru o soudobých dějinách je poměrně dávného data, zabývali jsme se jím už v roce 2006, kdy jsme pracovali na simulaci Evropa 2045 (evropa2045.cz). To je strategická výuková hra, která přibližuje studentům problematiku mezinárodních vztahů, diplomacie a Evropské unie. Už tehdy jsme plánovali udělat hru, která studentům umožní prožít významné okamžiky našich nedávných dějin z různých úhlů pohledu. Inspirací pro nás byly podobné hry ze zahraničí, např. dánské Global Conflicts: Palestine nebo americká Mission US. K vlastní realizaci jsme se dostali až mnohem později a až poté, co byla Evropa 2045 úspěšná ve školách. Atentát je chronologicky první ze tří historických her, které jsme udělali, a zabývá se obdobím protektorátu. Další hry se zabývají poválečným uspořádáním Československa, padesátými lety, Pražským jarem a normalizací.

Vidíte ve vzdělávání v oblasti moderních dějin nějaký deficit? Pokud, čím si ho vysvětlujete?

V době, kdy jsme vývoj hry plánovali, existovalo obecně málo materiálů pro učitele o soudobých dějinách. Ty, které byly dostupné, se zaměřovaly především na faktické události a prezentovaly minulost jako uzavřený soubor dat. Nicméně, za dobu vývoje se mnohé změnilo a objevilo se mnoho dalších projektů, které se zaměřují na rozvoj kritického myšlení a samostatné interpretace dobových událostí. Československo 38-89 tak vnímáme jako další možnost pro učitele, jak doplnit faktickou výuku jiným úhlem pohledu.

Projekt má neobvyklé výstupy. Můžete čtenářům prozradit, jaké žánry a technologie jste využili a co z toho vzniklo?

Československo 38-89: Atentát využívá animovaný komiks, dobové záběry a prvky počítačových her. Herní rovina se odehrává v současnosti, minulost je ve hře přítomná skrze osobní vyprávění, dobové dokumenty, osobní materiály (dopisy, deníky, atd.) a interaktivní komiksy. Žáci ovlivňují, jakým způsobem a na co se postav ve hře zeptají. Podle toho se dostávají k různým vrstvám příběhu, minulost jako takovou však ovlivnit nemohou. Jednotlivé příběhy v simulaci vycházejí z autentických vzpomínek a z historického výzkumu, ale konkrétní postavy v simulaci jsou fiktivní, stejně jako příběhy, které pátrání po minulosti rámují. Příběhy jsou modelovány jako dějepisné poznávací situace, které mají studenty vtáhnout do děje a otevřít před nimi minulost jako prostor pro kladení otázek. Co se týče technologie, kolegové z Matfyzu vytvořili komplexní editor, který umožňuje spolupráci historiků, výtvarníků, didaktiků a scénáristů. Jednotlivé scény hry jsme tak mohli skládat (většinou) bez většího zásahu programátorů.

Jakou ambici váš projekt má? Čeho byste jeho prostřednictvím chtěli dosáhnout? Na koho cílíte a daří se cíl zasáhnout?

Hlavním cílem bylo podnítit ve studentech schopnost kritického myšlení a samostatného hodnocení historických pramenů. Hra samotná slouží pouze jako výchozí bod, klíčová je učitelem moderovaná diskuze ve třídě a reflexe toho, co se ve hře odehrává. Chceme žáky vést k tomu, aby se skrze simulované herní situace vžili do rozhodování aktérů dobového dění, aby porozuměli jejich motivacím a také možnostem a omezením daných širším kontextem. V rámci hry se žáci setkávají s různorodými postoji. Pohled na minulost není černobílý, ale směřuje žáky k tomu, aby jednání lidí posuzovali v širších souvislostech. Hlavní cílovou skupinou jsou tedy žáci a učitelé středních škol, hra je ale v upravené, méně didaktické verzi, dostupná i široké veřejnosti, ať již v digitální podobě nebo na DVD.

Získali jste nějaké reakce přímo od studentů, učitelů, veřejnosti? Co jste se z nich dozvěděli?

Hru jsme během vývoje intenzivně testovali v různých školách, celkem ji během vývoje vyzkoušelo 34 tříd po celé České republice. Mezi každým testováním jsme odstraňovali chyby, upravovali obsah podle připomínek učitelů a žáků a vylepšovali metodiku. Hra a metodika jejího využití tak nevznikla od stolu, ale utvářela se postupně na základě kritické zpětné vazby. Hodnocení učitelů a studentů je zatím výrazně pozitivní, studenti vnímají hru jako atraktivní, oceňují, že jim umožňuje si danou dobu „lépe představit“ a přináší různé pohledy na minulost. Učitelé na hře oceňují, že aktivuje studenty během hodiny, motivuje je ke studiu daného období a vhodně doplňuje výklad v hodinách dějepisu.

Projekt se zrodil ve velmi neobvyklé kooperaci dvou vysokých škol a vědecké instituce. Jak k tomu došlo? Jak spolupráce probíhala? A jsou vaše zkušenosti přenositelné jinam, mohl by se jimi někdo inspirovat?

Jádro týmu tvořili lidé, kteří se podíleli na simulaci Evropa 2045, tedy lidé z Filozofické fakulty UK a Matfyzu. Do týmu jsme v přípravné fázi zapojili historiky z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, kteří byli zodpovědní za historický obsah simulace. V různých fázích projektu na hře pracovalo 25 lidí, od programátorů, grafiků, metodiků po historiky, animátory a zvukaře. Spolupráce nebyla vždy jednoduchá, každá skupina měla jiné představy a takříkajíc mluvila jiným jazykem. Na výsledku jsou tyto různé pohledy znát a podle mě celému projektu výrazně prospěly. Naše zkušenosti jsou určitě přenositelné, už jen proto, že hlavní nástroj, editor, ve kterém jsme jednotlivé hry sestavovali, je nyní k dispozici dalším subjektům, které by chtěly vyvinout podobnou výukovou simulaci s jiným obsahem.

Kam má Československo 38 – 89 nakročeno? Budete projekt nadále rozvíjet? Jakým směrem?

Před nedávnem jsme zpřístupnili učitelům druhý díl simulace nazvaný Vnitřní pohraničí, který se zabývá poválečným uspořádáním Československa, odsunem sudetských Němců, nástupem komunismu k moci a kolektivizací. Ve spolupráci s norskou univerzitou v Tromso nyní pracujeme na lokalizaci Atentátu do angličtiny. Zejména po vítězství v několika mezinárodních soutěžích máme několik vážných zájemců o využití anglické verze hry pro výuku. Plně lokalizovaná anglická verze by měla být k dispozici v září. Na podzim také plánujeme dokončit druhý díl, Vnitřní pohraničí, ve verzi pro veřejnost a vydat ho na DVD. Poslední díl, nazvaný Útěk, který se zabývá padesátými lety, Pražským jarem a normalizací, by se měl dostat do škol během tohoto roku, verzi pro veřejnost pak plánujeme vydat příští rok.