Plné třídy i prázdné lavice: výzvy demografického vývoje pro české školství

Analýza se zabývá dopady demografických změn na český vzdělávací systém a zkoumá, jak stát i samosprávy reagují na kolísající počet dětí. Dokument upozorňuje na prohlubující se regionální rozdíly, kdy velká města čelí nedostatku kapacit, zatímco venkovské oblasti bojují s úbytkem žáků a neefektivitou malých škol. Klíčovým tématem je role obcí jako zřizovatelů, pro které je přesné plánování náročné kvůli komplikacím s trvalým bydlištěm či nedostatku odborných dat. Text představuje různé formy meziobecní spolupráce, jako jsou svazkové školy nebo společenství obcí, které umožňují sdílet náklady i personál. Cílem materiálu je navrhnout systémová opatření, která zajistí dostupnost a kvalitu vzdělávání bez ohledu na populační vlny. Celkový přehled doplňují data o vývoji porodnosti, migraci a specifické situaci v mateřských, základních i středních školách.

1. Úvod

Demografický vývoj České republiky prochází proměnou, která má zásadní dopady na celý vzdělávací systém. Změny se promítají do rozvoje regionálního školství a jednotlivých územních celků a ovlivňují i naplňování cílů vzdělávací politiky státu. Jedním z nich je snížit nerovnosti v přístupu ke kvalitnímu vzdělávání (viz Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2030+¹, dále Strategie 2030+). Nerovnosti v českém prostředí však vznikají již na úrovni samotné dostupnosti škol. Vzdělávací systém řeší například chybějící místa v mateřských školách², nízkou účast dětí ze znevýhodněného prostředí, přetížené základní školy v rychle rostoucích aglomeracích, nedostatečné kapacity v žádaných středoškolských programech; na druhé straně ale také úbytek dětí a žáků a vysokou nákladovost malých škol, kterým často hrozí rušení nebo slučování.  

Kromě dostupnosti škol je problém také v jejich rozdílné kvalitě³, a to nejen mezi jednotlivými regiony, ale i v rámci jedné obce. Podle zjištění ČŠI⁴ jsou velkým problémem například chybějící kvalifikovaní učitelé a zajištění aprobované výuky. 

Existující problémy může prohloubit kolísavá demografická křivka. Současně zde hraje roli také otázka nerovnoměrného populačního růstu lokalit (zejména metropolizace u Prahy, suburbanizace), neboť trvale roste počet obyvatel ve vybraných regionech (Praha: v roce 2024 o 13 148 obyvatel, Středočeský kraj: v roce 2024 o 10 275 obyvatel, podobně ve velkých aglomeracích⁵). Tento jev vytváří nevyváženost v požadavcích na občanskou infrastrukturu (tedy mj. i na kapacity škol) a násobí tak popsané problémy.

Řešení výzev demografického vývoje by mělo patřit k nejzásadnějším agendám současné politické reprezentace a jako prioritu by si ji měla zvolit i nová vedení obcí, která vzejdou z komunálních voleb v roce 2026. 

Při plánování na základě demografického vývoje platí, že některé jevy nelze podchytit, protože jsou náhlé, ale některé jevy jsou dlouhodobé a předvídatelné. V této analýze se zaměříme na to, které jevy lze dlouhodobě sledovat, jaké dopady může mít demografický vývoj na vzdělávací systém a jak případným problémům předcházet. V analýze se věnujeme jen segmentu škol, který poskytuje denní formu vzdělávání bez rozlišení na běžné školy a školy zřizované podle § 16 odst. 9, a stranou necháváme také zájmové vzdělávání. Větší důraz klademe na předškolní a základní vzdělávání, protože spadají do kompetencí obcí, pro které je tvorba demografických prognóz a projekcí náročnější než pro kraje zřizující střední školy. 

2. Základní demografické pojmy a existující data pro plánování kapacit

2.1 Základní demografické pojmy

Demografie sleduje procesy (porodnost, úmrtnost, sňatečnost, rozvodovost, potratovost, migraci), které ovlivňují stav a vývoj obyvatelstva na daném území. Tato data se centrálně shromažďují a dle zákona je zpracovává Český statistický úřad (ČSÚ).

Mezi základní demografické pojmy⁶ patří:

• Porodnost (natalita) – počet narozených dětí za určité období v daném území.
• Plodnost (fertilita) – počet dětí na jednu ženu v plodném věku (15–49 let) za dané území a určité období.
• Přirozený přírůstek – rozdíl mezi počtem narozených a zemřelých.
• Index stáří – poměr počtu seniorů 65+ a dětí do 15 let v obyvatelstvu.
• Migrace – pohyb obyvatelstva, přistěhovalí (imigranti) a vystěhovalí (emigranti); vnitřní migrace (meziobecní a mezikrajová) a zahraniční migrace.
• Celkový přírůstek – součet přirozeného přírůstku a migračního salda (udává rozdíl mezi počtem přistěhovalých a vystěhovalých).
• Prognóza – odhad nejpravděpodobnějšího budoucího vývoje populace v daném území založený na analýze trendů a odborném posouzení parametrů plodnosti, úmrtnosti a migrace. Snaží se popsat realistickou budoucnost.

Projekce – modelový scénář, který ukazuje, co by se stalo při přesně definovaných předpokladech o budoucím vývoji, například jaký by byl populační vývoj území, kdyby nedocházelo k migraci obyvatel nebo pokud by se v určitém časovém horizontu zastavěly všechny volné plochy definované územními plány. Ukazuje populační vývoj za určitých podmínek.

2.2 Existující data pro plánování kapacit ve vzdělávání

V současné době existují níže uvedené zdroje dat a způsoby, jak vytvářet prognózy. Je však nezbytné myslet na to, že demografické predikce ovlivňuje celá řada faktorů a mohou je narušit i obtížně předvídatelné události, například migrační vývoj po ruské agresi vůči Ukrajině na jaře 2022. 

2.2.1 Statistická ročenka MŠMT (dostupné zde)
Obsahuje informace o tzv. výkonových ukazatelích (tj. počty škol, tříd, žáků, učitelů atd.) ve školství v jednotlivých školních letech. Umožňuje časové srovnání v hlavních ukazatelích. Výkonové ukazatele zahrnují nejen souhrnné počty, ale i členění podle různých charakteristik (např. oborů vzdělání, věku, zřizovatelů či územního členění), a to za celou Českou republiku i v územním či zřizovatelském členění.

MŠMT v září 2025 spustilo také aplikaci EduData, která slouží k prohlížení, filtrování a agregaci dat sbíraných MŠMT, ČSÚ a Českým úřadem zeměměřičským a katastrálním (ČÚZK). Uživatelům zpřístupňuje velkou část resortních dat pro analytické účely až do úrovně ředitelství škol, jejich jednotlivých činností nebo pracovišť. Jedná se o datovou základnu, kterou obce mohou použít, ale pravděpodobně pouze v případě, že disponují odbornou analytickou kapacitou. 

2.2.2 Rejstřík škol a školských zařízení MŠMT (dostupné zde)

Obsahuje informace o konkrétních školách, včetně jejich kapacit. Je však potřeba zmínit, že vycházet při analýze naplněnosti kapacit škol pouze z údajů školského rejstříku se jeví nevhodné. Reálné kapacity ne vždy odpovídají těm rejstříkovým, například v Praze jsou nižší a tvoří cca 90 % rejstříkových kapacit. Kvůli neaktuálnosti údajů v rejstříku sbírá v Praze Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy (IPR) každoročně reálné kapacity škol přímo od jednotlivých ředitelství. I tuto skutečnost je třeba zohlednit při analýze či plánování školské vybavenosti.

*Komentář Petra Meyera: Lidé, odbornost a data jsou spojité nádoby. Můžeme mít skvělá data, ale pokud nevíme, co s nimi, nedokážeme je vhodně využít. Naopak bez kvalitních dat ani odborníci nemohou dělat správná rozhodnutí.

*Komentář Jany Trhlíkové: Je otázkou, zda mají obce informace o tom, jaké vůbec existují zdroje dat k demografickému vývoji.

2.2.3 Věková struktura populace z dat ČSÚ

Na webu ČSÚ lze najít demografické statistiky o obyvatelstvu. ČSÚ také nabízí databáze demografických dat za obce a vybraná města. Nově je v ověřovacím provozu také aplikace DataStat. Tato datová platforma zpřístupňuje aktuální, ověřená, rozsáhlá data ČSÚ a umožňuje jejich propojitelnost z nejrůznějších oblastí, například věkové složení dle krajů či projektovaný počet obyvatel podle pohlaví a širokých věkových skupin, ukazatele věkového složení dle krajů.

2.2.4 Projekce ČSÚ

Projekce jsou počítány pro celou republiku a pro kraje. Pro republiku je to standardní projekce se třemi variantami vývoje, pro kraje jen jedna varianta (střední, tedy ta nejvíce pravděpodobná). 

2.2.5 Vlastní prognózy a projekce obcí

Pokud chtějí mít obce vlastní prognózu a projekci, musí si ji počítat samy (např. pro hl. město Praha zpracovává prognózu její příspěvková organizace Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy). Zejména menší obce mohou narážet na nedostatečné odborné či kapacitní možnosti zaměstnanců obecních úřadů. Pokud mají zájem o zpracování demografické prognózy a projekce, je proto přirozené, že ji zajišťují jako outsourcovanou službu⁷. 

Další bariérou pro správnost plánování je problematika trvalého bydliště. Zřizovatelé ve své obci nemohou zjistit reálný stav školou povinných dětí pro daný rok, pokud děti nejsou přihlášené k trvalému bydlišti v této obci. Občany, kteří v obci bydlí, ale nemají zde hlášený trvalý pobyt, obec nevede ve svých datech, a ačkoliv je pravděpodobné, že děti žijící v obci budou chtít navštěvovat místní školu, obec o nich vlastně neví. Když se k tomu připočítá ještě spádová turistika v některých regionech, může být efektivní plánování kapacit pro vzdělávání velmi složité. 

MŠMT disponuje daty dle trvalého pobytu žáka, takže může sledovat i žáky dojíždějící. Také ČSÚ se tímto tématem zabývá a vydává publikace o středoškolácích dle trvalého pobytu žáka⁸ a vysokoškolácích dle trvalého pobytu⁹. 

2.2.6 Demografické projekce MŠMT

Analytici MŠMT (projekt IPS Data: Datově-analytická podpora pro hodnocení a řízení vzdělávací soustavy ČR) představili nově v lednu 2026 systém demografických projekcí (webová aplikace, metodický pokyn MŠMT¹⁰) na úrovni obcí s rozšířenou působností (ORP):

• Projekce počtu dětí (2–6 let nebo 3–6 let) v mateřských školách a naplnění kapacit v období do roku 2035 za ORP.
• Projekce počtu obyvatel, dětí v mateřských školách a žáků při nástupu na základní a střední školu do roku 2035 (v přípravě).

Ministerstvo školství před lety zpracovalo i demografickou predikci kapacit veřejných ZŠ v jednotlivých ORP v období školních roků 2023/2024–2027/2028¹¹. Cílem predikcí je, aby zřizovatelé škol a další aktéři porozuměli demografickému vývoji a byli schopni využít tuto oporu pro své konkrétní území. Nicméně je možné, že ani tento nástroj nebude pro obce dostatečně funkční, protože data na úrovni celého ORP jsou pro obce málo využitelná. Jak upozorňuje PAQ Research: „Náš systém obcí je ale příliš rozdrobený na to, aby byl údaj za celé ORP pro jednotlivé zřizovatele užitečný. Pro malé obce je praktičtější odhadovat potřebu míst na základě počtu narozených dětí za poslední tři roky. Přibližně totiž platí, že kolik dětí se za poslední tři roky narodilo, tolik jich v dalších třech letech bude chodit do školky.“ 

2.2.7 ČŠI: Vzdělávání v datech

ČŠI spravuje portál Vzdělávání v datech, který nabízí vizualizaci dat, kde lze mj. najít i informace o naplněnosti kapacit mateřských škol.

2.2.8 Dlouhodobé záměry MŠMT a krajů

MŠMT vydává Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky (DZ), který vychází z předpokládaného demografického vývoje a určuje směr vzdělávací politiky na další čtyři roky. Každý kraj vytváří vlastní Dlouhodobý záměr kraje, který krajský úřad zpracovává v souladu s ministerským DZ a předkládá jej ministerstvu školství k vyjádření. Krajský Dlouhodobý záměr povinně obsahuje analýzu vzdělávací soustavy a stanovuje cíle a úkoly (např. kapacity v jednotlivých oblastech vzdělávání), mj. na základě předpokládaného demografického vývoje. MŠMT vytvořilo analytické podklady pro tvorbu dlouhodobých záměrů v jednotlivých krajích. Aktuálně platné dlouhodobé záměry lze najít zde. V roce 2026 začne příprava navazujícího Dlouhodobého záměru vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky na období 2027–2031.

3. Současná demografická situace v ČR

V roce 2024 se v ČR živě narodilo 84 311 dětí¹³, což je nejméně za celou historii měření a také méně, než byla nízká varianta predikce Českého statistického úřadu (ČSÚ) pro roky 2023 až 2100¹⁴. Počet narozených v roce 2025 bude pravděpodobně ještě nižší, očekává se okolo 77 tisíc dětí.

V roce 2024 dosáhla úhrnná plodnost (viz Graf 1) v ČR hodnoty 1,37 dítěte na jednu ženu. Pro srovnání v roce 1999 byla úhrnná plodnost nejnižší – pouze 1,13 dítěte na jednu ženu¹⁵. Tento problém se netýká pouze České republiky, ale jde o obecný trend ve vyspělých zemích. Příčin odkládání rodičovství je celá řada¹⁶. Pro zachování populační stability je potřeba udržovat hodnotu kolem 2,1. „Vývoj úrovně plodnosti je naprosto stěžejní při dlouhodobější projekci počtu osob ve věku vzdělávání v mateřských školách, zjednodušeně to odpovídá věku 2–6 let“¹⁷. Pokles plodnosti zasáhl všechny kraje, avšak v různé míře. 

Do roku 2021 byl počet narozených stabilní (přibližně okolo 110 tis. narozených dětí ročně). Od roku 2022 dochází ke strmému poklesu. Prudký demografický pokles již naše země v minulosti několikrát zažila, a to i v moderní historii. První pokles v letech 1975–1981 vycházel z vysokých hodnot (viz Graf 2), druhý z 90. let ovlivňuje současnou nízkou porodnost. Málo potencionálních matek (v současnosti vstupuje do reprodukčního věku málo početná generace 90. let) v kombinaci s nízkou plodností tak nevyhnutelně vede k nízkému počtu narozených dětí. Přesto celkový počet obyvatel v ČR prudce neklesá (dle predikce ČSÚ¹⁸ by měl však postupně klesat od roku 2030). Současná uspokojivá situace je dána imigrací (porodnost navyšují také ženy Ukrajinky) a také prodlužující se délkou života.

Graf 1: Úhrnná plodnost v ČR 2003–2024

Zdroj: úprava vlastní, podle: ČSÚ: Úhrnná plodnost v ČR.

Graf 2: Počet narozených živých dětí v ČR za posledních 60 let

Zdroj: úprava vlastní, podle: ČSÚ: Počet a pohyb obyvatel v Českých zemích.

Nízký počet narozených dětí a nízká plodnost mají zásadní důsledky pro strukturu populace. Mění se věková struktura obyvatelstva a roste průměrný věk. S tím roste i index stáří¹⁹. V důsledku tedy budeme řešit stárnutí populace, což má negativní dopady na zdravotní, sociální a důchodový systém i trh práce a ekonomiku²⁰. Někteří odborníci upozorňují také na možné riziko radikalizace regionů²¹. Stárnutí populace dopadá i na věkové složení pedagogů²². Průměrný věk učitelů je 47,4 roku. V kombinaci s demografickým vývojem může tato situace dál prohlubovat regionální nerovnosti (viz následující kapitola).

*Komentář Tomáše Brabce: Demografický vývoj je rozdílný a v rostoucích regionech, jako je Praha, bude dynamika stárnutí obyvatel často nižší než v těch, které populačně klesají.

4. Demografický výhled: prohlubování regionálních disparit

Pokles počtu narozených dětí byl do značné míry očekávatelný, méně se však předpokládal tak výrazný propad úhrnné plodnosti. Celorepublikově se bude počet dětí do 15 let snižovat, jak vyplývá ze střední varianty Projekce obyvatelstva pro roky 2023–2100²³. Bude se jednat možná o ještě větší pokles, než se původně očekávalo, neboť v roce 2024 se narodilo méně dětí, než předpokládala nízká varianta. 

Obrázek 1: Relativní změna počtu narozených 2021–2024 v % (okresy)

Zdroj: úprava P. Mazouch z dat ČSÚ. Podrobnosti včetně vývoje v krajích, okresech a ORP zde. Poznámka: v místech, kde byla již dříve nízká porodnost, může být pokles nižší.

Tabulka 1: Relativní změna počtu narozených 2021–2024 v % (vybrané správní obvody ORP)

Zdroj: úprava vlastní, podle P. Mazouch: Jak zajistit efektivní správu škol v situaci, kdy ubývá žáků? Partnerství 2030+, 2025. Dostupné zde. Poznámka: v místech, kde byla již dříve nízká porodnost, může být pokles nižší. Jak zajistit efektivní správu škol v situaci, kdy ubývá žáků?

Lokálně budou některé oblasti růst (zejména jejich příměstské a městské oblasti), jiné budou čelit úbytku populace. Predikce ČSÚ do roku 2080²⁴, která vychází ze střední varianty projekce pro celou republiku, předpokládá výrazný nárůst počtu obyvatel například v Praze a ve Středočeském kraji. Bude to dáno zejména kombinací dlouhověkosti, ale především stěhováním²⁵. V případě dětské populace vývoj ve většině krajů kopíruje republikový vývoj, avšak v různé míře (např. počet narozených se mezi lety 2021 a 2024 za ČR snížil o 25 %, nejvíce v Karlovarském kraji o 31 % a nejméně v Praze o 20 %²⁶). Vzhledem k rostoucí neurčitosti vývoje ve vzdálenější budoucnosti již není možné vytvářet spolehlivé předpoklady dalšího vývoje. V krátkodobém měřítku je však počet dětí daný (stát ví, kolik se narodilo živých dětí a kolik jich přibližně nastoupí za 3 roky do školky) a vzdělávací systém musí na tuto realitu reagovat. 

Dalším významným ukazatelem demografického vývoje je migrace²⁷, a to jak vnitřní, tak zahraniční. „Migrační aktivita podle věku není rovnoměrná a nejintenzivnější je právě v mladším věku, naopak nižší je v úplně mladém a starším věku. Vysvětlení souvisí se změnou studia a začátkem pracovní kariéry, což jsou základní důvody pro stěhování. Dlouhodobě nejatraktivnějšími migračními oblastmi jsou velká města a jejich suburbie“²⁸. Migrace se zvyšuje také v období, kdy mladí lidé zakládají nové rodiny, a posiluje ji také ekonomická situace ve strukturálně postižených regionech, míra nezaměstnanosti a platové disparity. Například navzdory obecně nízké míře nezaměstnanosti je míra nezaměstnanosti absolventů v některých krajích (např. Pardubický, Liberecký a Královéhradecký kraj) násobně vyšší než například v Praze. Některá místa (zejména geograficky odlehlá) dlouhodobě čelí vystěhovávání, typickým příkladem je Moravskoslezský kraj. Naopak jiné oblasti zaznamenávají rostoucí počet přistěhovalých, například Praha, Středočeský kraj. Na úrovni ORP to dlouhodobě byla do roku 2020 také místa poblíž větších měst či obce s dobrou dopravní dostupností do větších městských center, například z důvodu nabídky pracovních míst či dostupných služeb. Někde tak mohl vznikat tlak na infrastrukturu a docházelo k jejímu přetížení (např. nedostatečné kapacity mateřských škol). Po roce 2020 se situace změnila. „Do popředí se dostala především zahraniční migrace a zároveň bydlení v suburbálních ORP ztratilo na své atraktivitě, mimo jiné z důvodu odkládání založení rodin a narození dětí. (…) Naopak na atraktivitě získala samotná velká města a lokace v západních Čechách, kam se přesunula značná část ukrajinské migrace. V rámci projekce se jako stěžejní jeví současná migrace, ale podobně jako v případě plodnosti může i v relativně krátké době dojít k zásadní změně. Proto je důležitá pravidelná aktualizace projekce na základě nových trendů.²⁹“  ČSÚ upozorňuje na to, že odhad budoucího vývoje migrace je při zpracování projekce obecně nejproblematičtější složkou, „tím více, jedná-li se o odhad za nižší územní celek. V případě menší populace bilance stěhování častěji meziročně kolísá a nemusí mít vždy v čase jednoznačný směr vývoje“ ³⁰. 

*Komentář Jany Trhlíkové: V důsledku migrace dochází k dalšímu prohlubování regionálních nerovností a rozdílů v ekonomickém růstu, protože migrační toky směřují do ekonomicky silnějších oblastí. To se projevuje i ve vzdělávacích nerovnostech.

Nedostatek míst ve školách bude do budoucna problematikou spíše lokální než regionální či republikovou; někde naopak budou řešit nedostatek dětí a problémy s tím spojené. Aby území dokázalo zajistit dostupné veřejné služby, nestačí sledovat jen počet obyvatel. Stejně důležité je vědět, kdo v regionu žije, tedy skladbu obyvatelstva, neboť tyto údaje ovlivňují rozpočty a plánování infrastruktury. Jedná se o takové údaje jako například vzdělání obyvatel, jejich věková struktura, počet žen v reprodukčním věku, kdo do území přichází a kdo odchází, zda převažují spíše starší lidé, kteří budou potřebovat jiné typy služeb, nebo přicházejí mladí lidé, u nichž lze očekávat zakládání rodin, a tedy i rostoucí tlak na kapacity škol. Dnešní mladá generace je výrazně mobilnější a méně připoutaná k místu, kde se narodila. Pokud dané místo nenabízí možnosti pracovního uplatnění, studijní příležitosti, kulturní vyžití, dostatek kapacit potřebných veřejných služeb, jednoduše odejdou. 

*Komentář Zdeňky Havlové: Je potřeba brát v úvahu i vývoj cen bydlení. Vysoká cena bydlení např. ve městech může do určité míry oslabit možnosti (schopnost) mladých lidí stěhovat se do těchto míst, i když jejich migrační atraktivita určitě zůstane stále velká.

Dlouhodobý odliv mladých a vzdělaných lidí má přitom výrazné místní dopady. Prohlubuje rozdíly mezi regiony: „rozdílný socioekonomický rozvoj mikroregionů se výrazně projevuje do migrace mezi nimi“³¹. Odcházející lidé si s sebou neodnášejí pouze příjmy, „které by utratili u místních obchodníků, ale především své know-how – znalosti, nápady, schopnosti“³². Dochází tak k tzv. odlivu mozků. Platí také, že „bez dostatečné kritické masy vysokoškoláků do regionu nepřijdou podniky s vysokou přidanou hodnotou, což je s technologickým pokrokem stále zjevnější“³³. ČR má v mezinárodním srovnání nízký podíl vysokoškoláků³⁴. Nejvíce jich žije v Praze. Podle ČSÚ má vysokoškolské vzdělání přes 35 % dospělých žijících v Praze, což je téměř dvojnásobek oproti některým jiným regionům³⁵. Počet lidí s vysokoškolským vzděláním se v ČR zvyšuje, ale ne výrazně³⁶. Zlepšení nenahrává právě demografický pokles, který způsobuje, že někteří zaměstnavatelé vytvářejí tlak na to, aby žáci více směřovali do nematuritních oborů, případně do odborných maturitních oborů a vstupovali přímo na trh práce, protože podniky nemají dostatek aktuální pracovní síly³⁷. Taková strategie však přehlíží zájem uchazečů, možnosti dlouhodobé uplatnitelnosti, ale i strukturální realitu vzdělávacího systému (70,6 % žáků ve věku 15–19 let je zapsáno do odborného programu³⁸ a většina maturantů se hlásí na VŠ/VOŠ) a demografický vývoj. Při pohledu na věkovou strukturu obyvatelstva³⁹ zjistíme, že více lidí v produktivním věku již pravděpodobně nebude. 

Dalším důležitým údajem je zahraniční migrace a celkový počet obyvatel, zejména počet dětí s odlišným mateřským jazykem (OMJ). Tyto informace jsou zásadní pro plánování kapacit škol včetně mateřských. Začleňování dětí s OMJ do předškolního vzdělávání je důležité pro jejich přípravu na povinnou školní docházku, usnadňuje následný přechod na základní školu a také pomáhá snižovat kulturní i jazykovou bariéru. Data o migraci zároveň umožňují přesněji cílit podpůrná opatření. V některých regionech, zejména v Praze, podíl dětí a žáků s OMJ dlouhodobě roste. To zvyšuje nejen tlak na pedagogickou práci ve školách včetně spolupráce s rodinou, ale také může mít vliv na kapacity škol. Například vyšší podíl dětí či žáků s OMJ ve třídě může vést k tomu, že celkový počet dětí či žáků bude ve třídě menší, vzhledem k tomu, že potřebují větší množství podpůrných opatření. 

Regionální rozdíly ve vývoji počtu dětí povedou k rozdílným nárokům na učitelské kapacity. V oblastech s rostoucím počtem dětí se zvýší tlak na nábor učitelů, což může vést i k nárůstu podílu nekvalifikovaných pedagogů. Již dnes jsou vidět rozdíly v kvalifikovanosti učitelů⁴⁰ (viz Tabulka 2) a v míře aprobovanosti výuky⁴¹. Nejčastějšími předměty, které na ZŠ vyučují učitelé bez patřičné aprobace, jsou ICT, výtvarná výchova, český jazyk, hudební výchova a matematika. Někde bude dostatek kvalifikovaných učitelů a aprobovaná výuka, jinde budou chybět. V některých územích hrozí, že při výrazném poklesu počtu dětí bude učitelů (nebo některých aprobací) nadbytek. Aby stát mohl na tyto změny reagovat včas a cíleně, potřebuje registr pedagogických pracovníků. Ten by umožnil v aktuálním čase sledovat, kolik kvalifikovaných učitelů v jednotlivých regionech chybí, které aprobace jsou kriticky nedostatkové, a kde je naopak kapacit dost nebo kde začíná vznikat přetlak. Na tuto problematiku EDUin upozornil již ve své starší analýze⁴². MŠMT v loňském roce předložilo vládě návrh zákona o registrech ve vzdělávání a o změně dalších zákonů. Po volbách do Poslanecké sněmovny zatím není jasné, jak bude s návrhem dále naloženo.

*Komentář Jany Trhlíkové: Demografický pokles vytváří tlak na naplňování současných požadavků zaměstnavatelů, kdy Česko s výrazně nadprůměrným podílem výroby potřebuje zejména pracovníky se střední úrovní kvalifikace. Vzniká tak ekonomický tlak na to, aby žáci směřovali do učebních i odborných maturitních oborů a vstupovali přímo na trh práce. Na druhé straně zaostávání České republiky v zastoupení vysokoškoláků v populaci může vést k nedostatku vzdělaných odborníků potřebných pro přechod na ekonomický model s vyšší přidanou hodnotou.

Tabulka 2: Podíl pedagogických pracovníků s kvalifikací dle zákona č. 563/2004 Sb. (MŠ a ZŠ na úrovni okresů, SŠ na úrovni krajů)

Zdroj: úprava vlastní, podle MŠMT: Mimořádné šetření pedagogických pracovníků 2025

*Komentář Daniely Swart: Stárnutí pedagogického sboru může problémy s kvalifikovaností a aprobovaností prohlubovat zejména v méně atraktivních regionech, kde se nedaří nahrazovat odcházející pedagogy mladšími kvalifikovanými kolegy. K příčinám rozdílů v kvalifikovanosti a aprobovanosti učitelů se počítá hlavně např. konkurence na trhu práce a životní náklady, atraktivita regionu pro mladé vzdělané rodiny, absence pedagogické přípravy v regionu a míra dostupnosti kvalifikovaných pedagogů, rychle narůstající populace dětí ve školním věku v regionu a časté nábory nových učitelů.

5. Východiska pro reakci na změnu dětské populace v ČR

Pro adekvátní nastavení kapacit mateřských a základních škol je důležité sledovat vývoj úrovně plodnosti a vývoj počtu osob ve věku do tří, respektive šesti let. Počet dětí v jednotlivých ročnících určuje, kolik bude za několik let dětí a žáků ve školách. Užitečným ukazatelem je také odhad budoucího vývoje založený na počtu nově přijatých dětí do mateřských škol podle věku, vztažený k celkovému počtu dětí daného věku v populaci. Situace se však bude v jednotlivých obcích lišit, a tak by si měly obce zvlášť spočítat průměr za jednotlivé roky, například „pro malé obce je praktičtější odhadovat potřebu míst na základě počtu narozených dětí za poslední tři roky. Přibližně totiž platí, že kolik dětí se za poslední tři roky narodilo, tolik jich v dalších třech letech bude chodit do školky”⁴³. Data o počtu dětí k dispozici máme a lze na jejich základě provádět predikce (byť je třeba zohlednit i kolísající migraci). Děti v systému postupně stárnou a posouvají se dál, takže na to mohou aktéři včas reagovat. Naopak v obcích s rostoucím počtem obyvatel (zejména v důsledku migrace) není krátký časový horizont vhodný, neboť při současných podmínkách územního plánování a povolování staveb neumožňuje realizaci nové školské infrastruktury.  

Graf 3: Podíl dětí z populačního ročníku vzdělávajících se v mateřských školách v Česku (2017–2024)
Zdroj: úprava vlastní, podle: Metodické pokyny k Analýze projekce počtu osob, dětí v mateřských školách a naplnění kapacit v období do roku 2035 za ORP, MŠMT, 2025, s. 11. Dostupné zde.

Sledování reálných kapacit je problematické, neboť ČSÚ a MŠMT pracují jen s institucemi vedenými v rejstříku škol, tudíž sem nespadají například dětské skupiny bez práva poskytování předškolní přípravy (MPSV), kluby a jiná soukromá zařízení, která nejsou registrována ve školském rejstříku, byť pokrývají část kapacit.⁴⁴ Zároveň se mohou odhady lišit, protože nejde jen o počet dětí a jejich věk, ale i zájem rodin, do jakých institucí chtějí děti umístit. PAQ Research simuloval situaci, která ukazuje, které děti by byly „přijaty“ do mateřských škol, pokud by se rozhodovalo pouze podle vzdálenosti mezi školkou a bydlištěm dítěte. Analýza odhalila, že v ČR existuje 263 lokalit (zejm. v okolí velkých měst, jako je Praha, Brno nebo Ostrava, ale také v Ústeckém a Karlovarském kraji), „kde doma zůstává tolik dětí, že by zaplnily dvě a více tříd mateřské školy. Někde by zaplnily nízké desítky tříd“.⁴⁵

Přibližně čtvrtina škol zřizovaných obcemi (od MŠ po SŠ) má méně než 50 dětí/žáků. Mezi školami v této nejnižší početní kategorii dominují školy mateřské. A 47 % obecních škol vzdělává méně než 100 dětí/žáků (viz Tabulka 3; průměrná velikost základní školy po ORP zde).

Tabulka 3: Přehled počtu škol zřizovaných obcemi dle počtu dětí/žáků a typu subjektu (bez škol speciálních a škol s jazykem národnostních menšin)

Zdroj: úprava vlastní, podle dat k 30. 9. 2023: MŠMT, RIA, s. 14. Dostupné zde.

5. 1 Mateřské školy

Důležitým tématem samospráv je kapacita předškolních zařízení. Dostupnost mateřských škol je územně nerovnoměrná⁴⁶ a potřebná kapacita se bude v budoucnu regionálně lišit. Zvláště u mateřských škol je ale dostupnost zařízení v místě bydliště klíčová: „Malé děti nezvládají nikam samostatně docházet či dojíždět, rodiče proto obzvlášť vítají dostupnost těchto zařízení přímo v místě bydliště. Pokud obec nedisponuje mateřskou školou, velmi ztrácí na atraktivitě pro mladé rodiny, navíc hrozí, že již usedlí občané si zvyknou vozit děti při nedostatku kapacit do jiného sídla a ve zvyklosti pokračují i při docházce dětí na ZŠ“⁴⁷.

V některých oblastech se děti neúčastní předškolního vzdělávání⁴⁸ z důvodu nedostatku kapacit, jinde hrají roli jiné faktory, například vzdělanostní aspirace rodin (např. v okresech Ústeckého a Karlovarského kraje)⁴⁹. ČSÚ také zdůrazňuje, že „zejména školkám v kraji Karlovarském, Ústeckém a v Praze navíc kapacitně ulehčují přípravné třídy zřízené při základních školách, které navštěvují děti s odkladem“⁵⁰. 

Obrázek 2: Naplněnost mateřských škol v území ve školním roce 2023/2024 v % (okresy)

Zdroj: České školství v mapách II. Prostorová analýza podmínek, průběhu a výsledků předškolního, základního a středního vzdělávání, ČŠI, 2025, s. 65. Dostupné zde. Pozn.: využit ukazatel: počet dětí ve věku 3 až 5 let v MŠ okresu s daty z výkazů MŠMT a počet dětí ve věku 3 až 5 let v populaci okresu podle demografických dat ČSÚ.

Lokální nedostatek kapacit mateřských škol má podle IDEA CERGE-EI celou řadu příčin*⁵¹:

• V řadě obcí není dostatečně systematicky a včas sledován demografický vývoj a tempo rezidenční výstavby, a tyto trendy se proto nepromítají do plánování kapacit.
• I když se investiční náklady na jedno místo v mateřské škole při rozložení do delšího časového horizontu jeví jako relativně nízké, počáteční okamžitá výše je pro většinu menších obcí vysoká. 
• Další příčina je podle výzkumníků v tom, že „dodatečné děti ve školce představují pro veřejné rozpočty čistý finanční výnos, tento výnos nerealizují obecní rozpočty, ale rozpočty centrální. Naopak náklady na výstavbu jdou na vrub rozpočtu obcí. Roli hraje i skutečnost, že zatímco náklady jsou viditelné dobře, výnosy mnohem méně. To výrazně snižuje motivace obcí kapacity školek řešit“⁵². 

*Komentář Daniely Swart: Zvážit je potřeba také vliv délky stavebních řízení, dostupnost dotačních titulů, kvůli kterým obce nemohou reagovat dostatečně pružně, a nejistota ohledně dlouhodobých trendů. Dále také např. hodnotové odmítání vytváření kapacit pro děti mladší 3 let mezi zastupiteli (přesvědčení, že tyto děti mají být s matkou).

Výzkumníci z IDEA CERGE-EI vyčíslili⁵³, o jaký objem prostředků české veřejné rozpočty přicházejí v důsledku nedostatku míst v mateřských školách. Stát se snaží situaci řešit tím, že od 1. ledna 2026 budou obce povinné zajistit místo v MŠ pro každé dítě od tří let. Tuto povinnost mohou obce plnit buď prostřednictvím mateřských škol, nebo dětských skupin (výhody a nevýhody obou zařízení). MŠMT se snaží motivovat zřizovatele, aby dětské skupiny vznikaly při mateřských školách, čímž by se zajistila nejen kapacita, ale i požadovaná kvalita vzdělávání a péče.

Umístění dítěte do zařízení předškolního vzdělávání a péče je také podstatným nástrojem pro zvýšení účasti rodičů malých dětí, zejména matek⁵⁴, na trhu práce, což by bylo přínosné i pro veřejné rozpočty: „Česko v evropských statistikách dlouhodobě vykazuje jedno z nejnižších zapojení matek předškolních dětí na trhu práce. To koresponduje s nárokem na velmi dlouhou placenou rodičovskou dovolenou a s nedostatkem míst v zařízení péče o děti v raném věku.⁵⁵“

Věkové složení dětí v mateřských školách

Za posledních deset let mají největší zastoupení v mateřských školách pětileté děti (cca 30 %), pak děti čtyřleté (cca 28 %), děti tříleté (cca 26 %). Na úrovni krajů i jednotlivých obcí se však ve věkovém složení dětí objevují poměrně výrazné rozdíly.

Graf 4: Mateřské školy – děti podle věku (v %)

Zdroj: úprava vlastní, podle: Školy a školská zařízení – školní rok 2024/25: Předškolní vzdělávání, s. 8. Dostupné zde. Možné sledovat i na úrovni krajů (s. 12).

Graf 5: Mateřské školy – děti podle věku (v tis.)

Zdroj: úprava vlastní, podle: Školy a školská zařízení – školní rok 2024/25: Předškolní vzdělávání, s. 8. Dostupné zde.

Mezi školními roky 2014/2015 až 2017/2018 rostl počet i podíl dětí mladších tří let v mateřských školách. V roce 2017/2018 byla zavedena povinná předškolní docházka pro pětileté děti. Ty zaplnily místo v mateřských školách, a tak kapacity pro mladší děti ubyly. 

Největší propad nastal mezi školními roky 2019/2020 a 2020/2021 pravděpodobně kvůli pandemii onemocnění covid-19 a navýšení rodičovského příspěvku od ledna 2020*. Kromě toho, že děti mohly být doma s rodiči na rodičovské dovolené, mohly být také v jeslích, dětských skupinách či alternativních zařízeních, která nejsou registrována v rejstříku škol a pokrývají část kapacit. To se týká i starších dětí než pětiletých (povinná školní docházka) a dětí šestiletých, kdy část pětiletých a šestiletých je předškolně vzdělávána v přípravné třídě ZŠ či v přípravném stupni ZŠ speciální. Mezi školními roky 2021/2022 a 2022/2023 vzrostl celkový počet dětí v mateřských školách, včetně ukrajinských uprchlíků. V následujících školních letech počet dětí v mateřských školách klesal, a tak se zvětšil prostor k přijetí mladších dětí. 

Komentář Daniely Swart: Větší vliv měla pravděpodobně reforma financování škol, kdy už přestalo být pro školy motivující snažit se přijmout co nejvíce dětí. V té době výrazně poklesla ochota mateřských škol přijímat děti mladší 3 let (důvodů bylo ještě více, např. zrušení plánované zákonné povinnosti obcí zajistit místa i pro dvouleté děti, povinnost snižovat počet dětí ve třídě MŠ při vzdělávání dětí mladších tří let). Je pravda, že školy v té době byly také poměrně silně obsazeny staršími dětmi. Nicméně podíl žádostí o přijetí vzhledem k počtu dvouletých dětí v populaci se nesnížil, snížila se jejich šance na přijetí.

Graf 6: Děti ve věku 2 roky v mateřských školách – podíl z dětí v daném věku, 2024/2025 (ORP)
Zdroj: DataPAQ.

Oproti jiným zemím má ČR v mezinárodním srovnání⁵⁶ výrazně méně dvouletých dětí v předškolním vzdělávání. Republikový nárůst tří- až pětiletých dětí (přijímány přednostně do MŠ) mezi školními roky 2021/2022 a 2022/2023 souvisel s přílivem dětí z Ukrajiny. Kapacity mateřských škol se tím zaplnily a mladší děti byly přijímány v menší míře. Následně začal počet dětí v mateřských školách klesat, což vytvořilo prostor i pro přijetí mladších dětí. Kapacitní situace se mezi obcemi výrazně liší, v některých obcích je místo ve veřejných mateřských školách pro mladší děti dlouhodobě nedostupné (např. ORP Přelouč, ORP Český Brod a OSP Rosice), a naopak jsou místa s volnější kapacitou, kde jsou přijímány i dvouleté děti (např. ORP Králíky, ORP Jablunkov a ORP Třinec). Cílem není nutit rodiče, aby umisťovali své malé děti do institucí, ale vytvořit jim takové podmínky, aby tuto možnost měli, pokud o ni stojí. To může pomoci části rodičů malých dětí, zejména matkám⁵⁷, vrátit se (alespoň částečně) na trh práce nebo využít daný čas jinak, například k návštěvě lékaře, vyřízení úředních záležitostí, sebepéči či péči o partnerský vztah.

5. 2 Základní školy

Počet žáků v základních školách souvisí s měnícím se počtem narozených dětí v předchozím období. Lokální kapacity ovlivňuje migrace, odklady povinné školní docházky i opakování ročníků, ale také například pověst školy, zaměření, forma výuky. U vývoje počtu žáků na 2. stupni základních škol hraje svou roli také podíl žáků, kteří odejdou do víceletých gymnázií, případně do osmiletých konzervatoří.

Graf 7: Vývoj počtu žáků v základních školách v letech 2005–2024 (v tis.)

Zdroj: úprava vlastní, podle dat MŠMT. Dostupné zde.

Podobně jako v případě mateřských škol je i vytíženost kapacit základních škol regionálně (lokálně) nerovnoměrná. Výrazný nárůst žáků někde již vede nebo v budoucnosti povede k přetíženým třídám, zatímco v jiných oblastech budou žáci chybět. „Tam, kde děti rychle přibývají, se staví a nestačí kapacity. Nestačí se nabírat noví učitelé, není tam dostatek kvalifikovaných učitelů. A naopak tam, kde děti dlouhodobě ubývají, tak je problém udržet efektivní síť škol a nenabírají se noví učitelé v takové míře, aby byla zajištěna generační obnova do budoucna.“⁵⁸

Graf 8: Základní školy – nárůst žáků v krajích ČR mezi školními roky 2014/2015 a 2024/2025

Zdroj: úprava vlastní, podle: Školy a školská zařízení – školní rok 2024/2025: Základní vzdělávání, s. 12. Dostupné zde.

Obrázek 3: Změna počtu dětí ve věkové kohortě 6–14 let (přírůstek dětí ve věkové kohortě v období 31. 12. 2009 až 31. 12. 2024 v %, okresy ČR)

Zdroj: Výroční konference Strategie vzdělávací politiky ČR 2030+ ze dne 24. 11. 2025. Dostupné zde.

5. 3 Očekávaný vývoj: nedostatečné kapacity versus chybějící děti

Jak jsme již upozornili v části 2.2.2 Rejstřík škol a školských zařízení MŠMT, mezi rejstříkovými kapacitami evidovanými MŠMT a reálným stavem kapacit ve školách může existovat rozdíl. To má negativní dopad na dostupnost míst ve školách, a to jak v mateřských, tak v základních i středních školách. 

Mateřské školy

Celorepublikově se počet mateřských škol sice zvyšuje, ale regionální a lokální kapacitní rozdíly přetrvávají. V roce 2035 by měly mít podle predikce MŠMT⁵⁹ nejnižší hodnoty ukazatele „Počet dětí v mateřských školách k maximálně povolené kapacitě v %“ v ORP Kraslice (39 %), Konice (40 %), Slavkov u Brna (40 %), Bystřice pod Hostýnem (42 %) a Židlochovice (43 %). Naopak nejvyšší hodnoty se očekávají v ORP Plzeň (89 %), Cheb (89 %), Praha (78 %), Mladá Boleslav (77 %) a Vodňany (77 %). V některých místech se tak dá do budoucna předpokládat pokračující nedostatek⁶⁰. 

V některých místech nedostatečné kapacity vyplňuje privátní sektor. Podíl dětí, které navštěvují soukromé mateřské školy, narůstá⁶¹. Je to dáno jednak nedostatečnými kapacitami veřejných školek (dlouhodobě např. ve Středočeském kraji, viz ČŠI⁶²), ale také pro část rodin představují alternativu k místní veřejné školce (konkrétní MŠ lépe odpovídá individuálním preferencím rodičů). Zároveň mají rodiče širší možnosti volby mezi různými typy předškolních zařízení.

Přestavba a výstavba nových škol je náročná (finančně i časově). Investice do výstavby a rekonstrukce vzdělávací infrastruktury byly v posledních letech financovány především z evropských fondů v rámci programu Integrovaného regionálního operačního programu (IROP). Přesto v některých regionech nadále chybí v předškolním vzdělávání kapacity. MŠMT se snažilo problém řešit mj. i úpravou hygienické vyhlášky, která má v některých případech umožnit navýšení kapacit stávajících škol.

MŠMT připravilo projekce vývoje kapacit mateřských škol na úrovni ORP do roku 2035. V metodice zmiňuje, že vytíženost kapacit bude v ORP nerovnoměrná a nejvyšší kapacitní zátěž se bude týkat velkých měst: „Celkový pokles vytíženosti kapacit bude nerovnoměrný a pravděpodobně bude souviset s neustále se zvyšující atraktivitou velkých měst a případně zvyšující se nabídkou nájemního bydlení pro mladé lidi. Tento trend je patrný již v posledních letech, kdy se počet živě narozených dětí ve velkých městech nesnižoval v takové míře jako v jiných regionech. Pro projektovaný rok 2035 lze i nadále očekávat nejvyšší kapacitní vytížení právě ve velkých městech (Praha, Brno, Plzeň).“⁶³

 Podle ministerstva by tedy mezi nejzatíženější oblasti již neměly patřit suburbánní ORP v blízkosti velkých měst. Nově vzniklá vláda Andreje Babiše se ve svém vládním programovém prohlášení zavazuje, že se tématem nedostatku kapacit bude zabývat a plánuje „investice do mateřských, základních a středních škol v oblastech s nedostatkem kapacit, aby vzdělávání bylo dostupné všem dětem, s důrazem na svazkové školy“.⁶⁴

Data ukazují, že zatímco mnoho obcí čeká úbytek předškolních dětí, nemalá část obcí naopak čelí jejich přírůstku⁶⁵. Aktuální modelace PAQ Research⁶⁶ identifikovala dvě velké skupiny obcí: asi 486 obcí bude muset řešit, jak udržet provoz školek navzdory úbytku dětí, zatímco přibližně 343 obcí stojí před opačným problémem – tedy jak navýšit kapacity kvůli nárůstu počtu dětí. Nejvíce zasaženy budou obce s malými mateřskými školami: tam, kde mateřskou školu navštěvuje maximálně 24 dětí (asi jedna třída) nebo 25–48 dětí (asi dvě třídy), může i pokles či nárůst o několik dětí znamenat nutnost zásadního zásahu, například investovat do nové třídy (to ale může trvat dlouho a je to nákladné), přístavby, rekonstrukce objektu či nové budovy, dotovat neefektivní provoz poloprázdné mateřské školy nebo v krajním případě školku úplně zavřít. 

Zrušení mateřské školy* je politicky citlivý krok, neboť školka je často vnímána jako důležitý atribut obce a její zavření může vést k odchodu mladých rodin. Pokud už k němu dojde, mělo by ideálně jít o koordinované řešení v rámci širší oblasti, kdy se například sousední obce dohodnou, že jednu málo naplněnou mateřskou školu zavřou a děti dočasně převezme mateřská škola v sousedství, přičemž ušetřené zdroje mohou investovat do zkvalitnění života v té druhé. Taková koordinace však naráží na obavu samospráv vzdát se „své“ školy. Proto je vhodné, aby uzavření MŠ bylo doprovázeno alternativním využitím budovy ve prospěch místní komunity (např. zřízení dětské herny, komunitního centra či hlídací skupiny), aby objekt nezůstal ladem a obec úplně neztratila službu pro nejmenší děti. Na možnosti řešení pro ty obce, které vědí, že samostatnou školu již neudrží, se zaměřuje kapitola 7. Meziobecní spolupráce.

*Komentář Zdeňky Havlové: Apelovali bychom na obce, aby se budov po zrušených školách nevzdávaly (neprodávaly je) a snažili se jim najít jinou funkci.

Pokud se obcí dotkne rozšiřování kapacit s nejistou demografickou prognózou, mohou investovat například do vícefunkčních budov (příklady dobré praxe ze Šlapanic nebo Nového Jičína), u kterých se předem počítá s tím, že mohou v budoucnu změnit účel využívání (např. na domovy pro seniory, knihovny, kulturní centrum či adaptace na bytové jednotky). Může dojít také ke spolupráci mezi obcí/obcemi a krajem při vytvoření tzv. kampusů, kde se může přelévat potřeba kapacit mezi stupni vzdělávání od mateřských škol po školy střední. Tento účel je možné zohlednit již při výstavbě/rekonstrukci zařízení. 

Mateřské školy, které v následujících letech pravděpodobně zaznamenají pokles počtu dětí, mohou toto období využít jako příležitost ke zkvalitnění vzdělávání (individualizace a diferenciace, implementace RVP PV, intenzivnější DVPP atd.), cílenější podpoře opatření, dále ke zlepšení spolupráce s potřebnými rodinami, zlepšení spolupráce mezi MŠ a ZŠ atp. Dále jim také vznikne kapacita přijímat i mladší děti*. Obdobně mohou reagovat i základní školy. 

*Komentář Niny Dvořákové: Toto tvrzení bychom zdůraznili! Pokles tlaku na místa ve školkách je velká příležitost pro to, aby mohla být poskytována péče i pro mladší než tříleté děti. Což je i ekonomicky žádaný trend, který umožní větší zaměstnanost matek s malými dětmi.

Základní školy

Demografický vývoj dolehne nerovnoměrně i na kapacity základních škol⁶⁷. Problém nedostatečných kapacit základních škol je v současnosti palčivý zejména ve velkých městech a jejich suburbánním prstenci. Představitelé místních samospráv proto často narychlo hledají řešení a někteří musí přistoupit i k improvizovaným krokům. Typickým příkladem je obec Drahelčice u Prahy. Dlouhodobě fungující mechanismy spádovosti zde selhávají a některé obce odmítají přijímat do škol děti z okolních obcí (např. vypovídají dřívější smlouvy o spádovosti). Menší obce se tak ocitají před nečekaným problémem: musí nově zajistit základní školu, přestože se léta spoléhaly na kapacity ve větším sousedním městě. V některých místech nedostatečné kapacity vyplňuje privátní sektor. Podíl žáků, kteří navštěvují soukromé základní školy, narůstá⁶⁸. 

Nerovnoměrný vývoj na úrovni základních škol zesílí regionální disparitu:

• V přetížených školách bude nutné řešit, jak naložit s prostorem, kdy již nyní jsou učitelé nuceni vyučovat v početnějších třídách, což má negativní dopad na individualizaci výuky. Tématu nedostatkových kapacit na základních školách se EDUin věnoval v analýze⁶⁹, kde mapoval reálné kapacity ZŠ a faktory bránící plánování. 

V regionech s úbytkem dětí vyvstane otázka ekonomické udržitelnosti. Udržet kvalitu výuky v malých či poloprázdných třídách je složité a zároveň finančně nákladné, rovněž najímání kvalifikovaných učitelů a zajištění podpůrných pozic je náročné. Pro malé obce však škola představuje strategickou instituci. Její zánik by mohl urychlit odliv mladých obyvatel a prohloubit úpadek lokality. Na menších obcích škola zastává mnohdy jediné kulturní centrum obce, a to i pro širší okolí. I proto se starostové snaží místní školy zachovat, a to často i za cenu slučování ročníků do jedné třídy, sdílení učitelů s okolními obcemi či poskytování vysokých obecních nákladů na provoz. Prvostupňové základní školy v menších obcích umožňují, aby mladší děti mohly docházet do školy pěšky.

5. 4 Střední školy

Kapacity veřejných středních škol⁷² jsou v rukou krajů. Nedostatek míst⁷³ v žádaných oborech středních škol, zejména všeobecných, je dlouhodobý problém. A to navzdory dlouhodobým predikcím (z dat Českého statistického úřadu i analytických materiálů Národního pedagogického institutu) o potřebných kapacitách, ale i o dlouhodobém nesouladu nabídky s poptávkou v místě bydliště uchazečů. 

Graf 9: Vývoj počtů žáků vstupujících do 1. ročníků programů středního vzdělávání (u víceletých gymnázií do vyššího stupně), včetně žáků neveřejných škol a žáků se zdravotním znevýhodněním – denní forma

Zdroj: úprava vlastní, podle: Vývoj vzdělanostní a oborové struktury žáků a studentů ve středním a vyšším odborném vzdělávání v ČR a EU 2024/25, NPI, 2025, s. 6. Dostupné zde.

Existuje patrný vztah mezi demografickým vývojem, kapacitami škol podle kategorií vzdělání a dopadem na výslednou vzdělávací strukturu, který má například vliv na vývoj podílů a počtů žáků, kteří volí odborné nebo všeobecné vzdělávání. Při nižších kapacitách gymnázií a lyceí a nárůstu žáků směřuje větší podíl žáků do odborného vzdělávání. Česká republika patří dlouhodobě v EU k zemím s nejvyšším podílem žáků, kteří procházejí odborným vzděláváním. V souvislosti s menší demografickou vlnou patnáctiletých žáků od roku 2021 navzdory zájmu mírně klesal podíl žáků, kteří nastupují do gymnázií, lehce se ovšem zvyšoval podíl žáků 1. ročníků lyceí. Podíl žáků nematuritních oborů mírně klesal.⁷⁴ Populační nárůst patnáctiletých tak přináší problémy s nedostatečnými kapacitami pro obory gymnázií a některých dalších žádaných maturitních oborů (zejména v Praze). Naopak ve středním odborném školství (zejména v učebních oborech) i nadále přebývají kapacity a jsou nízké počty žáků připadající na třídu⁷⁵. 

Situace se liší v jednotlivých krajích i uvnitř krajů samotných. Uchazeči tedy nemají rovné šance pro přijetí. Zájem je především o maturitní obory, z nichž všeobecné programy jsou nedostatkovým zbožím⁷⁶. Poptávka po všeobecném středoškolském studiu roste, stejně jako podíl maturantů, kteří pokračují ve studiu na vysoké škole⁷⁷. Postupně se budou nyní přelévat silnější ročníky⁷⁸ i na vysoké školy.

V některých místech nedostatečné kapacity veřejného sektoru supluje privátní sektor stejně jako v mateřském a základním vzdělávání (např. cca polovina gymnázií v Praze je neveřejná). Situace je v některých regionech natolik napjatá⁷⁹, že stát v loňském roce inicioval debatu mezi Středočeským krajem a Prahou o možnosti vybudování společného kampusu na hranicích obou krajů. Jak tento záměr dopadl, není veřejně známo.

Výhled dalšího vývoje kapacit středních škol je z kvantitativního hlediska jako celek relativně dobře předvídatelný, neboť vychází z již známých počtů narozených dětí. Změna však může být v čase ovlivněna migračními toky, a to jak ze zahraničí, tak i vnitřní migrací v rámci území, například v důsledku rozsáhlejší rezidenční výstavby. Zároveň do ní vstupují další faktory, jako je změna strategie volby oboru, proměňující se společnost, trh práce i vzdělávací systém (např. v budoucnu vliv AI na proměnu některých profesí, větší prostupnost vzdělávacího systému či širší možnosti doplňování kvalifikace mimo formální vzdělávání). S ohledem na nejistou budoucnost trhu práce a dlouhodobý vyšší zájem o všeobecné vzdělávací programy lze předpokládat, že poptávka po nich přetrvá i v dalších letech. Řešením je datově podložená restrukturalizace oborové soustavy. Ta by měla reagovat nejen na demografický vývoj, ale také na měnící se vzdělávací aspirace žáků a obtížně předvídatelný vývoj společnosti a trhu práce. Zároveň je však nutné zdůraznit, že budoucí vývoj nelze s jistotou předpovědět. Je možné, že například vlivem rozvoje umělé inteligence vzroste zájem o některé odborné programy, které dnes ještě ani neexistují.

6. Role obcí

Dostupná data a predikce ukazují rostoucí rozdíly mezi jednotlivými lokalitami. Některé obce budou řešit nedostatek dětí a nevyužité kapacity škol, jinde naopak jejich potřebné rozšiřování. Důležitá bude reakce zřizovatelů škol. Následující kapitola se proto zaměřuje na roli obcí jako zřizovatelů mateřských a základních škol a na to, jak mohou na demografickou predikci efektivně reagovat.

6.1 Výkon samostatné působnosti obcí

Obce jsou hlavními zřizovateli mateřských a základních škol. 

Dle odst. 1 § 178 školského zákona je obec povinna zajistit podmínky pro plnění povinné (před)školní docházky:

• dětí/žáků s místem trvalého pobytu,
• cizinců s místem pobytu na jejím území, 
• dětí umístěných na jejím území ve školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy,
• dětí z okolních obcí, pokud s nimi má obec uzavřenou smlouvu o vytvoření společného školského obvodu spádové školy.

K tomu od 1. 1. 2026 přibyla pro obce povinnost zajistit výchovnou péči o dítě, a to ode dne dosažení 3 let věku⁸⁰ dítěte, což je v souladu se záměry Strategie 2030+⁸¹. 

Výkon tzv. samostatné působnosti⁸² představuje klíčovou službou, která je zohledněna v rozpočtovém určení daní (RUD), neboť jedním z parametrů RUD je počet žáků navštěvujících obcí zřizovanou mateřskou nebo základní školu bez ohledu na bydliště žáků. Podle PAQ Research jde o jedinou službu, která je přímo zohledněna ve výpočtu, kolik finančních prostředků v rámci RUD obec obdrží: „Obce dostávají z daní vybraných z ekonomické aktivity na svém území jen zanedbatelné částky, přestože nesou její náklady. Nové investice vytvářejí pracovní místa, bohatství i daňové příjmy. Současně však přinášejí hluk, znečištění a náklady na infrastrukturu. Ve většině případů přínosy převyšují náklady, ale hlavní podíl finančních zisků čerpá stát a společnost, nikoli konkrétní obec a místní obyvatelé. […] Pro většinu obcí tak ekonomický rozvoj přináší spíše riziko, že rostoucí náklady na infrastrukturu převýší výhody. Motivuje je pouze potenciální přistěhování nových obyvatel, proti čemuž se hlavně v menších sídlech mohou stavět obyvatelé stávající. […] Zřizování škol a školek je jedinou klíčovou službou zajišťovanou obcemi, která se přímo zohledňuje ve výpočtu RUD.“⁸³

Obec může výše uvedenou zákonnou povinnost plnit těmito způsoby:

• Předškolní vzdělávání a výchovná péče od 3 let: zřízením vlastní mateřské školy nebo dětské skupiny (výhody a nevýhody) či vyplácením finanční náhrady⁸⁴, uzavřením smlouvy s  jinou obcí o vytvoření společného školského obvodu nebo v tzv. svazkové škole⁸⁵, či se souhlasem rodiče v dětské skupině/mateřské škole mimo spádový obvod.
• Povinné (před)školní vzdělávání: zřízením vlastní školy, uzavřením smlouvy s vedlejší obcí o vytvoření společného školského obvodu nebo v tzv. svazkové škole.

Aby však obec mohla plnit výše uvedené zákonné povinnosti efektivně, musí mít k dispozici informace o tom, pro kolik dětí a žáků má mít kapacity, tedy demografickou prognózu. Kvalitní demografická prognóza umožňuje včas odhadnout, kolik dětí a žáků bude v daném roce nastupovat do mateřských, základních a středních škol, a přijmout tomu odpovídající opatření: „Sledování vývoje populace, její skladby a rozložení je jedním z klíčových momentů při tvorbě politik a plánování kapacit v řadě resortů. Je tomu tak i v oblasti školství, kde předvídání budoucího vývoje dětské populace, a tedy i počtů žáků vstupujících do jednotlivých stupňů vzdělávání, může napomoci plánování kapacit školských zařízení, a to jak na národní, tak i na regionální úrovni“⁸⁶. 

Stát již v minulosti podcenil důsledky populačních vln⁸⁷. V 70. a 80. letech minulého století se rodily silné ročníky a zároveň probíhala prudká výstavba sídlišť pro mladé rodiny. Školská infrastruktura však tehdy na demografický nápor nebyla dostatečně připravena. V mnoha lokalitách proto vznikala provizorní opatření, jako například rozvážení žáků do vzdálenějších škol či směnné vyučování⁸⁸. Naopak v 90. letech došlo k prudkému poklesu porodnosti, což vedlo k opačnému problému: nově vybudované školy měly přebytečné kapacity, řada z nich byla zrušena a budovy případně našly jiné využití. Přestože se takové opakování babyboomu neočekává, některé lokality budou čelit výrazné vnitřní migraci a potenciálnímu demografickému „mládnutí“ některých lokalit (typicky ty s větší výstavbou). Aby se neopakovaly chyby z minulých dekád, je důležité, aby místní samosprávy systematicky pracovaly s kvalitními a aktuálními demografickými prognózami a projekcemi. Současný český systém samospráv je velmi roztříštěný, a ne každý zřizovatel má dostatečné kapacity či zkušenosti k tomu, aby si uměl sám dobře zadat a zpracovat kvalitní demografickou prognózu⁸⁹.

6.2 Limity demografického plánování malých obcí

Česká republika patří mezi země OECD, které mají vysoký počet obcí, a tedy roztroušenou samosprávu, a také vysoký počet obcí s nejmenším počtem obyvatel: 6 258 obcí⁹⁰ a 97 % z nich má méně než 8 000 obyvatel⁹¹. „Žije v nich 46 % obyvatel a podobné podíly dětí školního věku a tyto obce provozují 64 % a 62 % všech obecních MŠ, respektive ZŠ. Téměř polovina z těchto malých obcí neprovozuje mateřskou školu, 61 % neprovozuje základní školu. 14 % dětí ve věku 3–5 let v obci svého bydliště nemá obcí provozovanou MŠ a 24 % dětí v obci nemá ZŠ.“⁹² Některé děti tak musí do mateřské či základní školy docházet jinam, a dokonce dle výpočtů PAQ Research 14 % dětí nedochází do žádné mateřské školy⁹³.

Menší obce často nemají odborný aparát na kvalifikované plánování, takže reálně nemusí o budoucím vývoji vědět, a plánování kapacit škol pak často neodpovídá potřebám území. Mohla by jim pomoci podpora a koordinace ze strany krajů (mají k dispozici demografické údaje z ČSÚ a také disponují širším odborným úřednickým aparátem) či jiného aktéra (např. Střední článek podpory). Mnohdy je také těžké čelit developerským tlakům: „Mnoho developerských záměrů, které vypadají na první pohled jako rozvoj obce, svými dopady a požadavky na infrastrukturu mívají ve výsledku efekt spíše negativní. Obecní rozpočty jsou nejnapjatější právě v prudce se rozvíjejících lokalitách, kde je ohromný tlak na obec kvůli požadavkům na stavbu infrastruktury“.⁹⁴ Aby se obce mohly v daných požadavcích lépe orientovat, Ministerstvo pro místní rozvoj připravilo metodiku územního plánování – Standardy dostupnosti veřejné infrastruktury⁹⁵.

Do demografického plánování vstupuje také faktor voleb. Demografické změny se odehrávají v delším čase, ale politická reprezentace obcí se obměňuje každé čtyři roky a může mít tendenci řešit zejména akutní problémy a potřeby či své priority. Navíc obce nemají povinnost vytvářet demografické prognózy, nebo pokud ji mají například z předchozího volebního období, pak podle ní nepostupují. Dobrá praxe se často děje díky konkrétním lidem a končí s jejich odchodem z funkce. Je potřeba zlepšit přenositelnost mezi volebními obdobími, například zřízením úřednické odborné pozice. Bohužel ne každá obec si může dovolit tuto pozici financovat. Výsledkem špatného nebo žádného demografického plánování může být poddimenzování či naddimenzování kapacit škol a neefektivní vynakládání obecních zdrojů. 

Faktory, které obcím znesnadňují predikce demografického vývoje: 

• • Problematika trvalého bydliště obyvatel: trvalé bydliště může být pro plánování kapacit škol zavádějící (viz tzv. spádová turistika nebo otázka obyvatel, kteří v obci žijí, ale nemají zde trvalé bydliště); je proto dobré sledovat i skutečnou situaci (přehled dětí fakticky žijících v obci; reálné kapacity škol z pohledu ředitelů; počet žáků, kteří navštěvují školu s trvalým bydlištěm mimo obec nebo spádový obvod školy).
  • Vliv volby školy: některé školy čelí nedostatku kapacit nikoliv kvůli nevhodnému nastavení pro své přirozené spádové území, ale v důsledku zvýšeného zájmu o školu ze strany rodičů (otázka kvality nebo pověsti školy apod.); také někteří rodiče umísťují své děti raději do mateřské školy v blízko jejich zaměstnání než v blízkosti jejich bydliště nebo kvůli snadnější rodinné logistice.

• Podíl opakování ročníků.

• Podíl odkladů povinné školní docházky.

• • Odchody ze ZŠ na jiné typy škol: podíl žáků, kteří na druhém stupni ZŠ odejdou do víceletých gymnázií, případně na osmileté konzervatoře.
  • Příliš malé území: čím menší je populační rozsah území, pro které se prognóza vytváří, tím větší je míra nejistoty; významně do ní vstupuje migrace, která je ze všech demografických ukazatelů nejméně stabilní a nejrychleji reaguje na různé vnější faktory. Pro dosažení co nejpřesnější predikce je potřeba mít přehled o záměrech nové bytové výstavby v obci a mít aktualizovaný územní plán.
  • Nevyjasněné kompetence: není jasné, kdo má provádět demografické prognózy (na lokální, regionální a státní úrovni); zodpovědnost za zohledňování demografického vývoje a jeho dopadů při výkonu územně plánovací činnosti je sdílená.

• Různá míra lidského a kulturního kapitálu napříč obcemi.

• Krátkozrakost politického cyklu vs. dlouhodobý horizont demografických změn.

6.3 Slučování škol jako prostředek k řešení demografického poklesu

Státní administrativa považuje tzv. podlimitní školy za výrazný problém a zdroj neefektivity systému: „Vzhledem k tomu, že v současné době není zavedena dolní hranice velikosti školy, vyznačuje se systém spádových škol zřizovaných obcemi velkým podílem malých škol. Téměř čtvrtina škol zřizovaných obcemi má méně než 50 dětí/žáků. Téměř polovina (47 %) všech obecních škol vzdělává méně než 100 dětí/žáků. Pod limitem 180 dětí/žáků se nachází 64 % škol. Tento systém vede k výrazné provozně-ekonomické neefektivitě a vzhledem k vysoké autonomii škol klade vysoké nároky na zajištění potřebného množství kvalitních ředitelů škol, které zahlcuje vysokým množstvím administrativy. Ředitelům zbývá málo času na pedagogický leadership a tím je limitován rozvoj kvality škol“.⁹⁶ Rovněž realizace vzdělávací politiky z úrovně státu je kvůli roztříštěnosti systému a velkému počtu škol obtížná. 

MŠMT proto schválilo v loňském roce (2025) tzv. minimální velikost školy a každá obec, která zřizuje právnickou osobu s činností MŠ, ZŠ nebo SŠ, případně kombinací těchto činností, musí zajistit, aby každá z těchto právnických osob měla alespoň jednou za poslední tři roky k 30. září minimální počet 180 dětí nebo žáků.⁹⁷ V aplikaci DataPaq je možné zobrazit, jakých ředitelství škol se slučování v roce 2029 asi dotkne, protože nyní mají méně než 180 žáků/dětí v obcích s více než jedním ředitelstvím. Tato změna se však netýká zřizovatelů, kteří zřizují jen jednu školu. MŠMT ve výše zmíněné důvodové zprávě k návrhu zákona také upozorňuje na to, že „vzhledem k demografickému vývoji je výhledově možno očekávat další navýšení počtu malých škol, kterých se změna dotkne“ (s. 18). 

MŠMT v posledních letech vytvořilo několik opatření, která mohou zvýšit ekonomický tlak na slučování škol, například téma podpůrných pozic na ZŠ či převod nepedagogických pracovníků na zřizovatele. V polovině roku 2025 (účinnost od ledna 2026) došlo k legislativnímu ukotvení pozice sociálního pedagoga. Dále došlo u školních psychologů a speciálních pedagogů k zajištění financování ze státního rozpočtu (po ukončení financování z fondů EU na konci roku 2024). Obě opatření se ale týkají jen běžných ZŠ s více než 180 žáky v průměru za tři předcházející roky. MŠMT však slibuje, že „žákům vzdělávaným v menších běžných základních školách bude nadále možné poskytovat podpůrná opatření školní psycholog/školní speciální pedagog v rozsahu úvazku 0,2 nebo 0,4 v závislosti na velikosti základní školy“.⁹⁸ V aplikaci DataPaq si lze na úrovni obcí zobrazit počet úvazků školního psychologa/speciálního pedagoga financovaných ze státního rozpočtu v závislosti na struktuře základní školy. Rozpočtové určení daní od ledna 2026 zohledňuje i financování svazkových škol a školských zařízení (podrobnosti níže). Z těchto kroků MŠMT lze vyčíst, že chce motivovat zřizovatele ke slučování škol do větších celků. MŠMT plánuje nabídnout zřizovatelům intenzivní podporu.

7. Meziobecní spolupráce

7.1 Výhody a limity meziobecní spolupráce

Demografický vývoj, vysoká míra decentralizace a roztříštěnost sítě zřizovatelů dnes vytvářejí tlak na udržitelnost místního školství, zejména v menších obcích. Pokles počtu dětí může významně ovlivnit podobu školské sítě, neboť někteří zřizovatelé už nebudou schopni danou školu financovat. V důsledku toho by mohlo dojít k zániku školy, prodloužení docházkové/dojezdové vzdálenosti, přeplněnosti zbylých škol apod. Spoluprací více obcí lze udržet školu i tam, kde by samostatně zanikla. Každá obec plánuje školské kapacity do značné míry individuálně, a neexistuje-li silná nadobecní koordinace, může docházet k nesouladu; někde kapacity přebývají, jinde chybí. Podle ekonoma F. Pertolda jsou malé obce v této otázce slabé: „Malé obce nemají dostatek prostředků na investice v této oblasti. Příliš mnoho zřizovatelů škol a školek také znamená, že zřizovatelé nemají kapacitu na pomoc s administrativou ředitelům škol a školek. Řada investic, třeba do dětských skupin, je závislá na dotacích od státu. Malé obce mají malou kapacitu.“⁹⁹

Podobně vidí situaci PAQ Research: „málo naplněné školy mají, oproti těm větším, méně finančních prostředků a pracovních příležitostí, aby například zaměstnaly tým podpůrných pozic (psycholog, speciální pedagog), a mohly se tak dobře postarat o děti se speciálními vzdělávacími potřebami, které nemohou ovlivnit fakt, v blízkosti jaké školy bydlí. Nedokáží navíc zajistit srovnatelnou kvalitu výuky, což se projevuje horšími výsledky žáků devátých tříd na těchto školách“.¹⁰⁰

Jak již bylo výše zmíněno, malé obce navíc často nemají dost administrativních, odborných ani finančních kapacit strategicky plánovat. Výsledkem je roztříštěná, ekonomicky neudržitelná síť škol, která ne vždy pružně reaguje na pohyb populace. Strategie 2030+ vidí řešení ve spolupráci obcí a efektivnějším řízení: „Reálným řešením slabých míst vzdělávacího systému […] není návrat k centralizovanému řízení a odebírání kompetencí školám a zřizovatelům, ale spíše podpora a pomoc ve snaze o efektivní řízení, které zajistí potřebné podmínky a podporu pro všechny aktéry tak, aby získali dostatek informací, měli důvěru v systém i sami v sebe a byli ochotní vzájemně komunikovat a spolupracovat. […] Je také nezbytné posilovat a podporovat využívání již existujících perspektivních nástrojů (zejména vytváření tzv. svazkových škol umožňujících meziobecní spolupráci při zajišťování povinností v oblasti školství, a to zejména v souvislosti s posilováním důrazu na kvalitní předškolní a základní vzdělávání, a také s potřebou lépe plánovat a reagovat na demografický vývoj v daném území a efektivně nakládat s veřejnými finančními zdroji).“¹⁰¹

Přestože meziobecní spolupráce přináší výhody, naráží i na řadu překážek. Historicky silná autonomie obcí v ČR vede k obavám některých samospráv ze „ztráty kontroly“ nad školou, která je vnímána jako srdce obce. Lokalismus a rivalita mohou bránit dohodě, například strach, že sloučením škol nakonec zanikne ta „naše“ v nejmenší obci. Škola v obci, zejména té menší, je důležitá i pro komunitní život: „kromě přirozeného vzdělávacího centra se kolem ní často soustředí společenské, kulturní nebo sportovní aktivity, bývá také významným zaměstnavatelem pro občany, zejména na menších obcích. Běžné bývá (v rámci doplňkové činnosti) sdílení tělocvičny nebo venkovních sportovišť pro odpolední a večerní volnočasové aktivity“.¹⁰² Starostové menších obcí mívají také obavy, že v partnerství s větší obcí budou jejich potřeby upozaděny. Z tohoto pohledu je proto důležité spravedlivé rozdělení rozhodovacích pravomocí a financování (např. rovné hlasovací právo všech zapojených obcí bez ohledu na velikost, jaké zvolili ve svazkové škole Bez hranic na Rakovnicku). Pokud mají obce pocit, že ve spolupráci nemají rovnocenné postavení, důvěra klesá. Další obavy mohou být z administrativní náročnosti či z poklesu příjmů. Současný systém RUD například zohledňuje existenci škol a školek v obci, což může paradoxně demotivovat malé obce ke spojování. 

Od 1. ledna 2026 došlo k úpravě rozpočtového určení daní (RUD) a svazkové školy dostanou o 20 % více finančních prostředků na žáka. Příjem připadá té obci, na jejímž území se nachází sídlo svazkové školy, a ve stanovách je dobré zajistit, aby tento příjem plynul svazku obcí a byl využit na provoz školy.¹⁰³ 

Společný školský obvod může být vymezen následujícími způsoby:

1. obce mezi sebou uzavřou veřejnoprávní smlouvu, ve které je vymezen společný školský obvod,
2. obce zřídí základní školu jako školskou právnickou osobu,
3. základní škola je zřízena svazkem obcí.

Od 1. ledna 2026 se školské obvody vymezují zvlášť pro první a druhý stupeň základní školy. „Vymezit samostatný školský obvod přitom bude možné i organizační jednotce školské právnické osoby zabezpečující činnost základní školy. Školský obvod, jeho část nebo více školských obvodů musí pokrýt celé území obce beze zbytku.“¹⁰⁴

Uzavření školy často vede k odlivu mladých rodin a poklesu atraktivity obce. Meziobecní spolupráce proto může být cestou, jak i při nižším počtu dětí udržet dostupné vzdělávání v regionu, zvýšit jeho kvalitu a zároveň zefektivnit hospodaření s veřejnými financemi. Zvolené řešení však nesmí výrazněji snížit dostupnost mateřských a základních škol a musí brát ohled na charakter osídlení a být ekonomicky udržitelné. Spolupráce obcí musí hledat rovnováhu mezi efektivitou (větší společné školy) a dostupností (rozumná dojezdová vzdálenost, a to nejen v kilometrech, ale i v reálném čase). Některé obce tuto situaci řeší například svážením dětí a žáků školními autobusy.

7.2 Vybrané formy meziobecní spolupráce

V této kapitole nastíníme základní formy meziobecní spolupráce, jejich výhody i limity a příklady realizace v praxi.

Obrázek 8: Schéma meziobecní spolupráce ve školství

A. Dohody o spádovosti (společné školské obvody)

Jedná se o základní a nejméně náročnou formu spolupráce, protože není nutné vytvářet nový právní subjekt. Více obcí se dohodne na tom, že žáci z jedné obce budou spádově docházet do základní školy v jiné obci. Forma umožňuje obcím bez vlastní školy splnit zákonnou povinnost zajistit školní docházku jednoduchou cestou, místo aby nákladně budovaly vlastní školy. Formálně se uzavírá veřejnoprávní smlouva mezi obcemi, z nichž jedna je zřizovatelem školy. Smluvní podmínky si ujednají obce podle místních potřeb. Následně obce vydají obecně závaznou vyhlášku, ve které vymezí příslušnou část svého území jako spadající do společného školského obvodu. Tím vzniká právo žáků z „nezřizovatelské“ obce být přednostně přijati do této „sdílené“ spádové základní školy, „a to až do výše její ‚kapacity‘ uvedené v rejstříku škol a školských zařízení. Tyto děti tak mají z právního i faktického hlediska stejné postavení jako děti s místem trvalého pobytu v obci, která je zřizovatelem této základní školy“.¹⁰⁵

Obec se školou má podle zákona nárok na úhradu části výdajů (např. provoz jídelny a školní družiny) od partnerské obce, „a to poměrně podle počtu žáků s místem trvalého pobytu v jednotlivých obcích, nedojde-li mezi obcemi k jiné dohodě“.¹⁰⁶

Dohody o spádovosti: Výhody

• Méně náročná forma spolupráce.
• Umožňuje obcím bez vlastní školy splnit zákonnou povinnost zajistit školní docházku jednoduchou cestou, místo aby budovaly vlastní školy. 

Dohody o spádovosti: Nevýhody či omezení

• Může se také stát, že obec se školou nechce dohodu uzavřít, a to i v případech, kdy má dostatečnou kapacitu. Může tomu bránit nastavení zřizovatele, že jím zřizovaná škola má sloužit pouze pro žáky z jeho obce.
• Obec také přijde o financování na žáka (RUD) a zároveň nasmlouvané obci přispívá na provozní náklady.
• Obec bez školy nemá vliv na vzdělávání ve škole, s níž má smlouvu, nemá vliv ani na její provoz, přestože za umístěného žáka platí. Spolupráce může být upravena ve smlouvě, což ale není obvyklé.
• Nutnost dojíždění pro žáky z obcí, která danou školu nezřizuje.
• Smlouva může být vypovězena, jedná se tak spíše o krátkodobější řešení. Je proto „strategické mít ještě záložní plán, protože tyto smlouvy mohou být druhou obcí, která školu má, vypovězeny, což se dnes kvůli nedostatku kapacit na řadě míst běžně děje“.¹⁰⁷

Podrobnosti včetně doporučení a vzorů obecně závazných vyhlášek lze nalézt na webu Ministerstva vnitra, například zde.

B. Modely meziobecní spolupráce

Dobrovolný svazek obcí

Dobrovolný svazek obcí (DSO) je od roku 2000 právní forma spolupráce více obcí. Obce mezi sebou uzavřou smlouvu za účelem plnění určitých úkolů, ale pouze v samostatné působnosti. Může sdružovat libovolný počet obcí a věnovat se zpravidla jedné oblasti, například zřizování společné školy. Výhodou je značná flexibilita. Nevýhodou je neexistující záruka, že všechny obce v regionu budou spolupracovat (členství v DSO je dobrovolné a obce mohou vystoupit, kdykoliv chtějí a samozřejmě za podmínek uvedených ve stanovách). DSO mohou jednat jen v samostatné působnosti obcí. Nemohou přebírat výkon státní správy. Ve školství to znamená, že například učitelé zůstávají zaměstnanci jednotlivých škol (pokud není škola přímo svazková); svazek obcí jim nemůže dávat úkoly v rámci státní správy (např. nemůže za školy vyřizovat správní řízení) oproti společenství obcí. Pokud DSO splní stanovené podmínky, může se od ledna 2024 stát společenstvím obcí. 

Ministerstvo vnitra nepočítá s dalším rozvojem DSO, do budoucna bude preferovat jednoznačně společenství obcí (viz níže).

Společenství obcí

Společenství obcí je od 1. ledna 2024 nová forma meziobecní spolupráce. Zavedla ji novela zákona o obcích č. 418/2023 Sb., kterou obce mohou využít k zajištění společného postupu při poskytování veřejných služeb v rámci jednoho správního obvodu obce s rozšířenou působností (ORP), včetně předškolního a základního vzdělávání. Díky tomu je možné lépe koordinovat kapacity mateřských a základních škol v území. Společenstvím obcí se může stát svazek, který sdružuje alespoň 15 obcí, nebo aspoň 60 % obcí daného území ORP. Oproti dobrovolným svazkům obcí (DSO) se společenství obcí liší tím, že na něj mohou obce přenášet nejen svou samostatnou, ale i přenesenou působnost. „Společenství obcí může podle současné legislativy vystupovat v roli zřizovatele škol, a to buď ve formě příspěvkové organizace nebo tzv. školské právnické osoby. Tento model je vhodný jak pro zřizování nových škol, například v lokalitách s rostoucím počtem dětí, tak i pro integraci stávajících menších škol, jejichž samostatný provoz se ukazuje jako ekonomicky a organizačně neudržitelný“¹⁰⁸.

Oproti DSO může společenství obcí také zaměstnávat sdílené pracovníky. To odstraní dosavadní problém „drobení úvazků“, například školní psycholog může mít plný úvazek pro celý mikroregion, místo aby měl jen několik hodin na každé škole. Společenství obcí může pro své členy zajišťovat administrativní a provozní služby, například vést jednotně účetnictví škol, pomáhat s veřejnými zakázkami, IT správou nebo GDPR agendou pro všechny školy v regionu. Podle studie J. Fishera a P. Mazoucha¹⁰⁹ společenství obcí přinese i úspory z rozsahu a sníží administrativní zátěže ředitelů škol. To, jak využít společenství obcí pro zlepšování vzdělávacích výsledků a rovných šancí žáků, blíže přiblížilo Partnerství 2030+¹¹⁰. K datu 16. 2. 2026 máme v ČR 55 společenství obcí. Předseda mikroregionu Voticko přiblížil svou zkušenost a výhody společenství obcí na konferenci Lepší škola.

Obrázek 9: Kde již fungují společenství obcí?

Zdroj: https://spolecenstviobci.gov.cz/prehled-spolecenstvi, 2026.

Obrázek 10: Rozdíl mezi DSO a společenstvím obcí

Zdroj: úprava vlastní, podle informací z prezentace Společenství obcí v roce 2025, David Sláma, MV ČR. Dostupné zde.

V únoru 2026 vláda Andreje Babiše schválila novou hospodářskou strategii Česko: Země pro budoucnost 2.0. V ní se vláda zavázala, že bude více motivovat zřizovatele ke zřizování škol a školských zařízení ve větších organizačních celcích a více využívat potenciál společenství obcí a dobrovolného svazku obcí¹¹¹. A to včetně posílení pravomocí společenství obcí, například „přijímat územní plány, odpovědnost za dostupnost školských a sociálních služeb, motivace pro spojování“.¹¹² A ráda by zanalyzovala možnosti zvýšení veřejných investic na lokální úrovni pomocí společných investičních fondů společenství obcí¹¹³.

Svazkové školy

Svazková škola vzniká tak, že se dvě či více obcí formálně sdruží (založí svazek) a svěří tomuto svazku roli zřizovatele školy. Existující školy v obcích se většinou administrativně sloučí pod toto jednotné ředitelství, případně se postaví nová společná škola. Důležité je, že již existující školní budovy v obcích zůstávají zachovány a výuka nadále probíhá co nejblíže žákům a sdruženo je pouze řízení a správa. Svazková škola neznamená rušení škol, ale jejich spojení pod jednotné vedení. Podle MŠMT „svazkové školy a spojená ředitelství umožňují obcím a školám společně využívat finanční prostředky, personální kapacity, zázemí i materiální vybavení (…) tato spolupráce zlepšuje organizaci školství a napomáhá k lepší dostupnosti vzdělávání i v odlehlých částech České republiky a zejména pomáhá snižovat velké kvalitativní rozdíly mezi jednotlivými školami a snižovat tak nerovnosti v přístupu ke kvalitnímu vzdělávání, které jsou pro náš vzdělávací systém bohužel typické“.¹¹⁴ Místo zavírání menších škol vzniká větší společná škola s více žáky, což může pomoci zabránit odlivu mladých rodin z venkova. Příkladem je ZŠ a MŠ Bez hranic na Rakovnicku, která vznikla v roce 2014 spojením tří obcí a tím se podařilo zastavit úbytek žáků a zkvalitnit výuku v regionu.

Sdružené financování často umožní zachovat existenci školy, která by sama o sobě byla ekonomicky neudržitelná. Díky svazku mohou obce dát dohromady prostředky na rozsáhlejší rekonstrukce nebo výstavbu, na které by jednotlivě neměly („Za těch pět milionů, které do společného projektu svazkové školy investujeme během deseti let, bychom nikdy v životě svou vlastní školu nepostavili,“ Radomír Pavlíček, starosta obce Železné, MŠ Venkov¹¹⁵). Stejně jako v případě školské právnické osoby i tzv. svazkové školy dostávají od ledna 2026 na každého žáka o 20 % více peněz než základní školy zřizované jedním zřizovatelem. „Příjem připadne té obci, na jejímž území se nachází sídlo svazkové školy. Smluvně (ve stanovách) tak je vhodné zajistit, aby tento příjem dále plynul svazku obcí a byl vynaložen na provoz školy a školských zařízení“.¹¹⁶

Ve svazkové škole lze sdílet pedagogické i nepedagogické pracovníky mezi původními školami, například učitele specializovaných předmětů, jako jsou cizí jazyky, nebo speciální pedagogy. Pedagogové již nemusí mít jen zlomky úvazků a mohou učit napříč více pracovišti a dosáhnout plných úvazků. To zvyšuje kvalitu výuky, protože školy snadněji získají kvalifikované odborníky, kteří by na malé škole sami o sobě nebyli dostupní. Ředitelům odpadá starost o účetnictví, administraci projektů apod., protože se tyto agendy zpracovávají společně za celý svazek. Jedna větší organizace může levněji zajišťovat služby a nákupy pro školy (tzv. úspory z rozsahu). Větší svazková škola dokáže nabídnout pestřejší portfolio kroužků. V ideálním případě by měl ředitel školy působit jako pedagogický lídr, který má při sobě manažerskou oporu od zřizovatele pro provozní záležitosti.

Ačkoliv někteří žáci musí do větší společné školy dojíždět, svazky to řeší organizovaně. Zajišťují školní autobusy nebo spolufinancují dopravu tak, aby dojezdové časy byly rozumné (např. Svazková škola Údolí Desné, kde rovněž ke svazkování přistoupily obce kvůli snižujícímu se počtu dětí, provozuje pro své tři vesnické školy vlastní autobus).

Svazkové školy nepředstavují nástroj určený výhradně obcím, které se v současnosti potýkají s poklesem počtu dětí a jeho důsledky. Do meziobecní spolupráce vstupují také obce čelící opačné výzvě, tedy nedostatečným kapacitám škol. Pro tyto obce je společný postup často hospodárnějším a efektivnějším řešením, zejména pokud jde o realizaci nové výstavby škol (viz níže uvedené příklady dobré praxe). Svazkové školy mohou být rovněž vhodným nástrojem pro obce, které mají v současnosti nedostatečné kapacity, avšak s ohledem na výsledky demografických studií předpokládají jejich budoucí nadbytek. Tyto obce proto volí proaktivní přístup a včas se dohodnou na meziobecní spolupráci, která jim umožní předejít řešení situace v krizovém režimu.

Svazkové školy: Výhody

• Existující školní budovy v obcích zůstávají zachovány.
• Svazkové školy dostávají na každého žáka o 20 % více peněz než základní školy zřizované jedním zřizovatelem.
• Lze sdílet pracovníky mezi původními školami.
• Ředitelům odpadá starost o účetnictví, administraci projektů apod., protože se tyto agendy zpracovávají společně za celý svazek. 

Svazkové školy: Nevýhody či omezení

• Starostové menších obcí se mohou obávat, že ve spojení s větší obcí budou jejich zájmy upozaděny a že nakonec zanikne škola právě u nich. Klíčové je proto nastavit spravedlivé rozhodovací pravomoci a financování.
• Ředitel svazkové školy řídí více pracovišť a větší kolektiv zaměstnanců, často v několika obcích. To klade vysoké nároky na jeho organizační a manažerské schopnosti. 
• Pokud učitelé učí na více školách zároveň, může být složitější udržet spolupráci napříč pedagogickým sborem. To klade vysoké nároky na pedagogický leadership vedení školy a jeho absence může negativně ovlivnit soudržnost týmu i efektivitu vzdělávacího procesu. 
• Historicky odlišné organizační postupy, pedagogické přístupy a návyky jednotlivých původních pracovišť mohou vytvářet zpočátku třenice.
• Někteří ředitelé původních pracovišť přijdou o svou funkci. To může někdy způsobit nešťastné situace. Pokud bude model vedení škol navržený tak, že zůstane jeden ředitel školy, který řídí celou organizaci, a na pracovištích budou v obdobné pozici zástupci ředitele, je potřeba tento fakt promítnout do odměňování.

Školská právnická osoba

„Školská právnická osoba je jednou ze dvou právních forem využitelných při zřizování škol a školských zařízení obcemi, kraji a svazky obcí.“¹¹⁷ Vzniká zápisem do rejstříku školských právnických osob (ŠPO). Od 1. ledna 2026 je možné, aby jednu školskou právnickou osobu společně zřizovalo více obcí, aniž by musely zakládat svazek obcí. Jinými slovy, několik obcí se může dohodnout a společně založit jednu školu (jednu právnickou osobu), aniž by zakládaly svazek obcí. Musí se však umět detailně domluvit na vzájemných právech a povinnostech v tzv. zřizovatelské smlouvě. V ní je potřeba určit jednoho ze zřizovatelů jako rozhodného pro účely financování. Dále je třeba zřídit radu ŠPO, kde budou zastoupeni všichni zakladatelé a budou společně rozhodovat. „Smyslem úpravy je zjednodušení správy takových škol z pohledu jednotlivých zřizovatelů (zejména těch doposud zřizujících jedinou školu-příspěvkovou organizaci) a potenciální úspora nákladů, aniž by se však jednalo o významnou ‚uživatelskou‘ změnu pro veřejnost.“¹¹⁸

Tento model meziobecní spolupráce by měl zjednodušit správu škol pro obce, jež dosud každá samostatně provozovaly svou malou školu. ŠPO může být vnitřně členěna na organizační jednotky, které odpovídají původním školám. Prakticky to znamená, že například dvě sousední obce mohou sloučit své základní školy do jedné společné organizace. Ta nad nimi bude mít jedno ředitelství a jeden právní status, ale v obou obcích mohou nadále fungovat školy jako organizační jednotky s vlastním názvem. Ředitelé původních škol se mohou stát zástupci ředitele pro svá pracoviště, takže změna neznamená ztrátu vedení na lokální úrovni.

Pracovněprávní vztahy zůstávají zachovány, mění se pouze zaměstnavatel. Všichni pedagogové tak přecházejí pod jednoho zaměstnavatele, tedy ŠPO. „To je výhodné z hlediska nižší administrativní náročnosti, vyšší právní jistoty zaměstnanců a nižších finančních nákladů. Převedení činností zaměstnavatele a související přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů totiž není výpovědním důvodem, a proto pracovní poměry zaměstnanců nadále trvají.“¹¹⁹ Model usnadňuje i sdílení pedagogických či nepedagogických zaměstnanců mezi budovami, podobně jako u svazkové školy.

Od ledna 2026 dostávají základní školy zřízené více zřizovateli na každého žáka o 20 % více peněz než základní školy zřizované jedním zřizovatelem. „Děti a žáci školy budou zohledněni v rámci rozpočtového určení daní jen u jednoho (určeného) zřizovatele (obce) (…) Může být účelné smluvně zajistit, aby peněžní prostředky ‚na žáka‘ z rozpočtového určení daní byly ze strany daného zřizovatele (obce) vynakládány na fungování školské právnické osoby.“¹²⁰

ŠPO: Výhody

• ŠPO může být vnitřně členěna na organizační jednotky, které odpovídají původním školám.
• Pracovněprávní vztahy zůstávají zachovány.
• Model umožňuje sdílení pracovníků.
• ŠPO dostávají na každého žáka o 20 % více peněz než základní školy zřizované jedním zřizovatelem.

ŠPO: Nevýhody či omezení

• Pro samostatné obce se jedná o novinku. Obce mohou mít zpočátku nejistotu, jak přesně postupovat nebo jak řešit detaily spolupráce v rámci ŠPO. Obce nemají k dispozici příklady dlouhodobého fungování, což může brzdit chuť tuto možnost využít. Některé mohou raději volit osvědčený svazek obcí, dokud nebude zřejmé, jak společné ŠPO fungují. MŠMT proto připravilo metodiku¹²¹, aby obcím start usnadnilo.
• Zvolený rozhodný zřizovatel de facto přijímá financování, což klade důraz na důvěru ostatních obcí, že s financemi bude nakládat spravedlivě.
• Školská právnická osoba může hospodařit s vlastním majetkem. V praxi to znamená, že obce musí vyřešit, kdo vlastní budovy škol a pozemky. Pokud každá obec nechá budovu ve svém vlastnictví a ŠPO ji bude mít jen v nájmu či výpůjčce, může to limitovat větší investice. Alternativou je vložit nemovitosti do jmění ŠPO, což je ale pro obce citlivé téma. Tyto otázky jsou řešitelné, ale znamenají právní a politickou komplikovanost celého procesu.
• Řešení při neshodě nebo vystoupení obce ze společné ŠPO by mohlo způsobit složité dělení majetku a personálu.

Podrobnosti o školské právnické osobě včetně srovnání s příspěvkovou organizací, harmonogram kroků či vzorové dokumenty naleznete zde.

8. Závěr a doporučení 

Analýza ukazuje, že český vzdělávací systém čelí historicky nejnižší porodnosti, která v kombinaci s vnitřní a zahraniční migrací dramaticky prohlubuje regionální disparity. Zatímco velká města a jejich aglomerace, zejména Praha a Středočeský kraj, dlouhodobě bojují s nedostatkem kapacit v mateřských i základních školách, odlehlé a strukturálně postižené regiony se potýkají s úbytkem žáků a ekonomickou neefektivitou malých škol. 

Klíčovou bariérou pro efektivní řešení situace je náročnost demografického plánování pro zřizovatele, kteří často postrádají odborné kapacity a pracují s daty, jež neodpovídají reálné situaci v území. Rozpor mezi rejstříkovými a reálnými kapacitami, problematika trvalého bydliště a fenomén tzv. spádové turistiky komplikují snahu obcí zajistit zákonnou povinnost vzdělávání, která se od ledna 2026 rozšiřuje o povinnost zajistit místo pro děti již od tří let. Ukazuje se, že izolovaný přístup jednotlivých obcí je v mnoha případech finančně i organizačně neudržitelný.

Aby bylo možné zajistit dostupnost a kvalitu vzdělávání bez ohledu na populační vlny, je nezbytné implementovat systémová opatření založená na datech a posílení meziobecní spolupráce. Následující doporučení proto nabízejí konkrétní kroky pro státní správu i samosprávy, s důrazem na využívání moderních nástrojů řízení, jako jsou svazkové školy či společenství obcí, které umožňují sdílet náklady, odborný personál i administrativní zátěž. 

Doporučení na úrovni státu

• Opatření na úrovni státních politik: zejména rodinné politiky (např. dostupné MŠ i pro mladší děti, větší podpora flexibilních úvazků), bytové politiky (opatření k dostupnému bydlení pro mladé rodiny), které přesahují možnosti obcí.
• Systémová podpora plánování: vyřešit rozdělení kompetencí mezi státem, kraji a obcemi v pořizování demografických prognóz a projekcí a zajistit menším obcím přístup k metodické podpoře a dotacím na pořízení profesionálních demografických prognóz.
• Rejstřík pedagogů: zavést registr ke sledování kvalifikovanosti a aprobovanosti v reálném čase, aby stát mohl cíleně reagovat na regionální nedostatky.
• Změna legislativy a RUD a podpora meziobecní spolupráce: současné nastavení RUD nemotivuje ke spolupráci: obce, které zřizují školu, dostávají z RUD peníze na žáka, avšak tyto prostředky nejsou účelově alokovány, a tak je obce využívají i na jiné agendy; obce, které vlastní školu nezřizují, ale musí plnit svou zákonnou povinnost, nedostávají peníze z RUD a přispívají na provoz školy v jiné obci.
• Cílená finanční podpora: dotační tituly pro obce na přestavbu škol v reakci na negativní dopady demografického vývoje.

Doporučení na úrovni samospráv

• Koncepčnost založená na datech: vytvoření demografické studie, ideálně i s okolními obcemi v celé lokalitě, která je dopravně prostupná; pravidelné vyhodnocování a aktualizace prognózy, návrhy opatření založené na datech; níže uvádíme několik tipů, jak postupovat. 
• Zpřesnění dat: Aktualizovat rejstříkové cílové kapacity škol tak, aby odrážely reálnou kapacitu budov a provozu. Na základě přesných dat lze efektivněji plánovat a výsledky analýz mají vyšší validitu.
• Investice do kapacit: Tam, kde to dává smysl dle výsledku demografické studie, investovat do rozšiřování kapacit. Pokud by mělo dojít k nové výstavbě, zvážit svazkovou školu či víceúčelovou budovu. U menších obcí, kde počty dětí a žáků klesají, zvážit možnosti meziobecní spolupráce (níže přinášíme několik tipů, jak postupovat).
• Investice do multifunkčnosti: Při nové výstavbě (např. svazkových škol) projektovat budovy jako víceúčelové. S klesající populační vlnou musí být prostory snadno adaptovatelné na komunitní centra, domovy pro seniory či knihovny.
• Otevřená komunikace: Změny ve školské síti (např. slučování ředitelství) jsou politicky citlivé. Je nezbytné včas a srozumitelně vysvětlovat občanům, že cílem není rušení výuky, ale zajištění kvalifikovaných učitelů a lepších služeb pro jejich děti.
• Vliv na migraci: Posilovat motivaci k přistěhování mladých lidí a rodin, u nichž je vyšší pravděpodobnost, že se přistěhují, pokud budou mít k dispozici potřebné zázemí (např. dostupné bydlení, kulturní vyžití, školy či zdravotnické služby).
• Meziobecní spolupráce: Demografické plánování pro menší území nemusí být spolehlivé. Proto se malým obcím doporučuje zapojit se do meziobecní spolupráce, v jejímž rámci může mít demografická prognóza a projekce pro širší celek obcí vyšší vypovídací hodnotu. Níže uvádíme několik tipů, jak postupovat.
• Zpřesnění podmínek meziobecní spolupráce: Vymezit detailně role a mechanismy spolupráce mezi předsedou DSO či SO a ředitelem školy ve stanovách, tak aby si do svých kompetencí nezasahovali. Předseda svazku a ředitel tzv. svazkové školy musí brát v potaz rozdílnost jednotlivých pracovišť a nepřevádět automaticky jednu praxi z jedné budovy do druhé. A také nevytvářet soutěživé prostředí a pečovat o vztahy tak, aby nevznikaly konflikty typu „my versus oni“.

Praktické tipy pro zřizovatele

1. Postupujte koncepčně podle dat a strategických dokumentů.
   Pracujte se strategickým plánem (SP) obce a s územním plánem (ÚP) obce. Oba dokumenty se týkají rozvoje území a oba by měly být aktuální. Pokud již neodpovídají současné situaci a možnostem obce, pusťte se do jejich aktualizace. Aktualizace ÚP je časově i procesně náročnější, často zabere rok, ale spíše víc. Proto je potřeba ji zahájit včas, pokud plánujete investice či změny využití území. Bez opory v těchto dokumentech jsou rozhodnutí obtížně prosaditelná, jak politicky na zastupitelstvu, tak vůči veřejnosti i dotačním titulům. Pro plánování veřejné vybavenosti je důležité znát záměry nové bytové výstavby v obci. Jedním z nástrojů, který je k dispozici obcím, jsou územně analytické podklady ORP, v rámci kterých je ze zákona povinné záměry sledovat.

2. Zmapujte současný stav a vytvořte demografickou prognózu.
   Pořiďte si demografickou studii. Pro obce se zpravidla nejedná o vysoký náklad a návratnost této investice je vysoká (pomůže vám např. předcházet krizovým a drahým řešením). Demografická prognóza obvykle pracuje se třemi scénáři demografické projekce vývoje a ukazuje očekávaný vývoj (např. celkového počtu obyvatel, počtu dětí v jednotlivých věkových kohortách, případně i migrace). Pokud již demografickou studii máte, ale je starší než čtyři roky, zvažte její aktualizaci (např. změny v migraci, bytové výstavbě nebo porodnosti mohou původní závěry výrazně posunout). Na základě toho pak přijměte strategická rozhodnutí, nikoliv pouze reakce na aktuální stav (např. jeden silný ročník). Je dobré znát demografický vývoj i v okolních obcích a koordinovat rozvoj veřejné vybavenosti (škol) s okolními obcemi.

3. Než přijmete konkrétní rozhodnutí, zvažte následující body

• Zjistěte, zda se vás dotknou legislativní změny spojené s tzv. minimální velikostí školy. Pokud ano, propojte toto zjištění s demografickou prognózou. Pokud vám prognóza ukazuje dlouhodobý pokles počtu dětí ve vaší obci, zvažte, zda by pro obec nebyla výhodná meziobecní spolupráce. Snaha udržet vlastní školu v obci může být nákladná a neefektivní.
• Pročtěte si různé metodiky, které se k tématu vztahují, například MV (společenství obcí), MŠMT a NPI (plná praktických doporučení pro slučování). Případně požádejte MŠMT o nápomoc s vaší situací. MŠMT spustilo prostřednictvím Středního článku program podpory pro zřizovatele ke slučování. 
• Ujasněte si, jak dlouhodobé opatření potřebujete přijmout a co potřebujete řešit (např. v příštích 5 letech kapacity vaší školy nestačí a poté populační křivka bude jen klesat; vzroste počet obyvatel v důchodovém věku; vzroste počet adolescentů, pro které nemáte možnosti seberealizace v obci).
• Rozfázujte si kroky, co a do kdy potřebujete udělat (např. 1. 1. 2028 budu mít 30 žáků v prvním ročníku, další rok 40, kapacitu školy přitom nelze navýšit, stavba nestačí; navíc za 5 let budou počty klesat). Vyhnete se tak krizovým situacím (např. náhlý nárůst prvňáčků bez možnosti navýšit kapacitu vlastní školy).
• Zvažte, zda chcete situaci řešit ve spolupráci s okolními obcemi (zejména ohledně kapacit MŠ a ZŠ), nebo ji chcete řešit samostatně. Zvažte všechna pro a proti (mnoho argumentů je výše). U varianty samostatného řešení si realisticky položte otázky:
  • zda obec dlouhodobě unese provozní i personální náklady,
  • zda je schopna zajistit kvalitu vzdělávání, nikoliv pouze existenci školy.
• Zjistěte situaci v okolních obcích (jejich potřeby a ochotu ke spolupráci), zejména v těch s dobrým dopravním spojením. Spolupráce může být administrativně náročnější, ale finančně, organizačně a odborně výhodnější a bude pravděpodobně dlouhodobě udržitelnější.
• Pokud jste členy DSO/SO či jiných neformálních platforem, otevřete toto téma tam a proberte možnosti. Demografickou studii je možné zpracovat i pro širší území než obec, což zvýší její vypovídací hodnotu. Uvažujte společně.
• Navštivte obce, které řešily podobnou situaci. Zajděte si tam pro inspiraci. Sdílení zkušeností často ušetří čas, peníze i politické konflikty. Neváhejte se radit s odborníky, kteří znají situaci obcí i demografický vývoj v širších souvislostech z většího celku a nadhledu. Investice se obci vrátí v podobě dobře argumentovaných rozhodnutí.
• Máte-li více škol a rozdílnou naplněnost, zjistěte, proč to tak je. Někdy pomůže upravit spádové obvody, někdy to způsobuje rozdílná kvalita škol a tzv. zápisová turistika.
• Zajistěte si podporu občanů. Otevřeně komunikujte a vysvětlujte své strategické úvahy. Podložte je daty a zkušenostmi jiných obcí. Připravte se, že se mohou objevit různé dezinformace či obavy. Postupujte organizovaně a citlivě. Včasná a srozumitelná komunikace je důležitá pro legitimní a správné rozhodnutí. Nebojte se oslovit organizace, které se strategickou komunikací obcím pomáhají.
• Pokles počtu dětí ve věku 3 až 6 let umožní obcím přijímat do MŠ i mladší děti. Je však potřeba zjistit si, zda je mezi rodiči o to v obci a v jejím okolí zájem. Obecně je dobré rodiče motivovat k tomu, aby děti do školek umisťovali, především ty děti, které díky vzdělávání v MŠ mohou dosahovat lepších výsledků v dalších stupních vzdělávání.
• Pokud se rozhodnete pro výstavbu nové školní budovy, vždy zvažte její multifunkční využití (např. komunitní centrum, volnočasové aktivity, vzdělávání dospělých, denní stacionář) již v přípravě projektu. Zvyšuje to návratnost investice a flexibilitu do budoucna.
• Horizont jednoho volebního období je pro taková rozhodnutí krátký. Uvažujte ve vztahu k časovým úsekům demografické prognózy a strategických plánů, i když je možné, že výsledek už nebudete mít pod kontrolou a bude vidět až v dalších volebních obdobích. Budete to vy, kdo k němu otevřel cestu.

4. Vyhodnocujte. Zvolené řešení průběžně vyhodnocujte a podle potřeby upravte. Nezapomeňte pravidelně aktualizovat demografickou studii.

Poznámky:

¹ Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2030+. MŠMT, 2020. Dostupné zde.

² Münich, D., Stuchlík, J.: Úbytek dětí dopadá na obce rozdílně. Někde musí školky spojovat, jinde stavět. PAQ Research, 2025. Dostupné zde.

³ Zatloukal, T.: Nerovnosti ve vzdělávání: data, příležitosti a výzvy. Přednáška na konferenci Lepší škola 2025. Dostupné zde.

⁴ České školství v mapách II. Prostorová analýza podmínek, průběhu a výsledků předškolního, základního a středního vzdělávání. ČŠI, 2025. Dostupné zde.

⁵ Vývoj obyvatelstva České republiky. Vývoj v krajích – souhrn. ČSÚ, 2025. Dostupné zde.

⁶ Bližší informace vč. vysvětlení všech statistických pojmů naleznete zde a zde.

⁷ Příkladem je Demografický portál pro municipality ČR: zpoplatněná webová aplikace, která dává uživatelům aktuální informaci o demografickém vývoji na 10 let dopředu v daném regionu (obec, ORP, MAS, kraj). Umožňuje korekci budoucího vývoje s ohledem na plánovanou výstavbu nebo jiné záměry. Cena se pohybuje od 3 500 Kč bez DPH pro obce až po 12 600 Kč bez DPH pro ORP/MAS. Služby mohou využít i kraje (cena na vyžádání). Jedná se o zjednodušený nástroj pro základní orientaci, který je určen zejména pro nejmenší obce; je však přínosné doplnit jej o podrobnější odbornou studii. 

Obce se mohou obracet také na soukromé výzkumné agentury (např. Výzkumy Soukup).

⁸ Žáci a absolventi středních škol podle trvalého pobytu – 2023/24. ČSÚ, 2025. Dostupné zde.

⁹ Studenti a absolventi vysokých škol: 2001–2024. ČSÚ, 2025. Dostupné zde.

¹⁰ Metodické pokyny. Analýza projekce počtu osob, dětí v mateřských školách a naplnění kapacit v období do roku 2035 za ORP. MŠMT, 2025. Dostupné zde.

¹¹ Demografická predikce pro oblast kapacit základních škol zřizovaných obcí nebo dobrovolným svazkem obcí v jednotlivých ORP v období školních roků 2023/2024–2027/2028. MŠMT, 2022. Dostupné zde.

¹² Münich, D., Stuchlík, J.: Úbytek dětí dopadá na obce rozdílně. Někde musí školky spojovat, jinde stavět. PAQ Research, 2025. Dostupné zde.

¹³ Počet a pohyb obyvatel v Českých zemích (roční údaje). ČSÚ. Dostupné zde.

¹⁴ Projekce obyvatelstva České republiky: 2023–2100. ČSÚ. Dostupné zde.

¹⁵ Narození: úhrnná plodnost v ČR. ČSÚ. Dostupné zde.

¹⁶ Viz např. České priority, iRozhlas, SYRI.

¹⁷ Metodické pokyny k Analýze projekce počtu osob, dětí v mateřských školách a naplnění kapacit v období do roku 2035 za ORP. MŠMT, 2025, s. 6. Dostupné zde.

¹⁸ Projekce obyvatelstva České republiky: 2023–2100. ČSÚ. Dostupné zde.

¹⁹ Počet, struktura a projekce obyvatel. ČSÚ. Dostupné zde.

²⁰ Seznam Zprávy

²¹ Deník N

²² Analytická zpráva: Mimořádné šetření ke stavu zajištění výuky učiteli – Analýza věkové struktury učitelů. MŠMT, 2025. Dostupné zde.

²³ Projekce obyvatelstva České republiky: 2023–2100. ČSÚ. Dostupné zde.

²⁴ Projekce obyvatelstva v krajích ČR – do roku 2080. ČSÚ. Dostupné zde.

²⁵ Stěhování (2024). ČSÚ, 2025. Dostupné zde.

²⁶ Němečková, M., Štyglerová, T.: Kde klesla plodnost nejvíce? Statistika a my, 2025. Dostupné zde.

²⁷ Stěhování (2024). ČSÚ, 2025. Dostupné zde.

²⁸ Metodické pokyny k Analýze projekce počtu osob, dětí v mateřských školách a naplnění kapacit v období do roku 2035 za ORP. MŠMT, 2025, s. 8. Dostupné zde.

²⁹ Metodické pokyny k Analýze projekce počtu osob, dětí v mateřských školách a naplnění kapacit v období do roku 2035 za ORP. MŠMT, 2025, s. 8. Dostupné zde.

³⁰ Projekce obyvatelstva v krajích. ČSÚ, s. 4. Dostupné zde.

³¹ Prokop, D.: Rozvoj chudších regionů může nastartovat prosperitu Česka. NERV přináší 50 opatření, jak na to. PAQ Research, 2025. Dostupné zde.

³² Seznam Zprávy

³³ F. Pertold pro Deník N

³⁴ Education at a Glance 2025. OECD Indicators, OECD Publishing, Paris, 2025. Dostupné zde.

³⁵ Sčítání 2021. Vzdělání. ČSÚ. Dostupné zde.

³⁶ Education at a Glance 2025: Podíl vysokoškolsky vzdělaných Čechů je stále nízký. MŠMT, 2025. Dostupné zde.

³⁷ NPI. Cedefop: Spotlight on jobs and skills – Czechia. Publications Office of the European Union. 2025. Dostupné zde.

³⁸ Šrámková, N.: Inovace oborové soustavy: na prahu změny. EDUin. 2024. Dostupné zde.

³⁹ Věková struktura obyvatelstva ČR k 31. 12. 2024. ČSÚ, 2024. Dostupné zde.

⁴⁰ Mimořádné šetření pedagogických pracovníků 2025. ČŠI, Vzdělávání v datech, 2025. Dostupné zde.

⁴¹ Kvalita vzdělávání v České republice. Výroční zpráva 2023/2024. ČŠI, 2024. Dostupné zde.

⁴² Zeman, J.: Nedostatek učitelů zvláště přírodovědných oborů je problém, který je nutné řešit soustavou opatření. EDUin, 2023. Dostupné zde.

⁴³ Münich, J., Stuchlík, J.: Úbytek dětí dopadá na obce rozdílně. Někde musí školky spojovat, jinde stavět. PAQ Research, 2025. Dostupné zde.

⁴⁴ Odhad kapacit těchto typů zařízení je možný podle zprávy „Mapování nabídky a poptávky po formálních a neformálních službách předškolního vzdělávání a péče“, která vznikla v rámci projektu TSI Vytvoření komplexního monitorovacího a evaluačního rámce pro předškolní vzdělávání a péči v ČR. Dostupné zde.

⁴⁵ Stuchlík, J., Münich, J.: Víme, kde děti nechodí do školky. Unikátní data ukazují na problémy velkých měst a severozápadu. PAQ Research, 2025. Dostupné zde.

⁴⁶ České školství v mapách II. Prostorová analýza podmínek, průběhu a výsledků předškolního, základního a středního vzdělávání. ČŠI, 2025. Dostupné zde.

⁴⁷ Kápézetka: Průvodce pro zřizovatele, EDUin, 2024, s. 21. Dostupné zde.

⁴⁸ Korbel, V.: Předškolní vzdělávání skrze data a zahraniční zkušenosti. PAQ Research, 2025. Dostupné zde.

⁴⁹ České školství v mapách II. Prostorová analýza podmínek, průběhu a výsledků předškolního, základního a středního vzdělávání, ČŠI, 2025, s. 64. Dostupné zde.

⁵⁰ Školy a školská zařízení. Školní rok 2024/2025. ČSÚ, s. 7. Dostupné zde.

⁵¹ Kalíšková, K., Münich, D., Slabý, J.: Veřejná podpora míst ve školkách se stále vyplatí: analýza výnosů a nákladů. IDEA CERGE-EI, 2024. Dostupné zde.

⁵² Veřejná podpora míst ve školkách se stále vyplatí: analýza výnosů a nákladů, IDEA CERGE-EI, 2024, s. 2. Dostupné zde.

⁵³ Tamtéž.

⁵⁴ Grossmann, J., Münich, D.: Ruce a mozky českých žen stále nevyužity. IDEA CERGE-EI, 2023. Dostupné zde.

⁵⁵ Kalíšková, K.: Odstranění překážek v práci může přinést 10 miliard do veřejných rozpočtů ročně. IDEA CERGE-EI, 2025, s. 1. Dostupné zde.

⁵⁶ Education at a Glance 2025. OECD Indicators, OECD Publishing, Paris, 2025. Dostupné zde.

⁵⁷ Grossmann, J., Münich, D.: Ruce a mozky českých žen stále nevyužity. IDEA CERGE-EI, 2023. Dostupné zde.

⁵⁸ Daniela Swart na Výroční konferenci Strategie vzdělávací politiky ČR 2030+ ze dne 24. 11. 2025. Dostupné zde.

⁵⁹ Metodické pokyny. Analýza projekce počtu osob, dětí v mateřských školách a naplnění kapacit v období do roku 2035 za ORP. MŠMT, 2025. Dostupné zde.

⁶⁰ Aplikace pro vizualizaci demografických predikcí pro MŠ. MŠMT. Dostupné zde.

⁶¹ Školy a školská zařízení. Školní rok 2024/2025. Předškolní vzdělávání. ČSÚ. Dostupné zde.

⁶² Kvalita vzdělávání v České republice. Výroční zpráva 2023/2024. ČŠI, 2024, s. 14. Dostupné zde.

⁶³ Metodické pokyny. Analýza projekce počtu osob, dětí v mateřských školách a naplnění kapacit v období do roku 2035 za ORP. MŠMT, 2025, s. 15. Dostupné zde.

⁶⁴ Programové prohlášení vlády. 2026. Dostupné zde.

⁶⁵ Münich, D., Stuchlík, J.: Úbytek dětí dopadá na obce rozdílně. Někde musí školky spojovat, jinde stavět. PAQ Research, 2025. Dostupné zde.

⁶⁶ Tamtéž.

⁶⁷ Počet žáků ZŠ na třídu na 1. stupni ZŠ (2024/25) po obcích, DataPAQ. Dostupné zde;
Počet žáků ZŠ na třídu na 2. stupni ZŠ (2024/25) po obcích, DataPAQ. Dostupné zde.

⁶⁸ Školy a školská zařízení. Školní rok 2024/2025. Předškolní vzdělávání. ČSÚ. Dostupné zde.

Meyer, P. a Kučerová, S. R.: Development of the basic school network in Czechia in the last three decades: Changes and current challenges, 2023. Dostupné zde.

⁶⁹ Hřebecký, M.: Kapacity a naplněnost veřejných základních škol. EDUin, 2023. Dostupné zde.

⁷⁰ Aplikace pro vizualizaci demografických predikcí pro MŠ. MŠMT. Dostupné zde.

⁷¹ Veřejná vybavenost. Služby obyvatelům města: Územně analytické podklady hl. m. Prahy pro obec 2024, IPR, 2024. Dostupné zde.

⁷² Vzdělávání v datech: Přihlášky na SŠ – nabízené kapacity a počty přihlášek v jednotlivých krajích. ČŠI. Dostupné zde.

⁷³ Data z přihlášek na střední školy 2024. EDUin. 2024. Dostupné zde.

⁷⁴ Vojtěch, J., Zelená, L.: Vývoj vzdělanostní a oborové struktury žáků a studentů ve středním a vyšším odborném vzdělávání v ČR a EU 2024/25. NPI, 2025, s. 7. Dostupné zde.

⁷⁵ Tamtéž, s. 4.

⁷⁶ Macková, L., Korbel, V., Prokop, D., Röschová, M., Zeman, J.: Třetina rodičů chce pro své dítě všeobecnou střední. Reálně teď pojmou necelou pětinu deváťáků. PAQ Research, 2024. Dostupné zde.

⁷⁷ Šimsa, B., Korbel, V.: Většina maturantů z odborných středních se hlásí na VŠ, čtvrtina z nich mimo svou specializaci. Na nejžádanějších oborech mají převahu gymnazisté. PAQ Research, 2025. Dostupné zde.

⁷⁸ Věková struktura obyvatelstva ČR k 31. 12. 2024, ČSÚ, 2024. Dostupné zde.

⁷⁹ Šrámková, N.: Nafouknutím tříd se problém kapacit středních škol neřeší. Praha opět zklamala. EDUin, 2025. Dostupné zde.

⁸⁰ V původním návrhu novely zákona o dětských skupinách byla obsažena také povinnost obcí pravidelně sledovat demografický vývoj. Tato povinnost se do schválené verze nedostala, nicméně v důsledku povinnosti zajistit výchovnou péči pro děti od tří let na obce tento tlak vznikne nepřímo.

⁸¹ Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2030+. MŠMT, 2020, s. 81. Dostupné zde.

⁸² Školství ve výkonu státní správy a samosprávy. MV ČR, 2021. Dostupné zde.

⁸³ Münich, D., Stuchlík, J., Levínský, M.: Spolupráce, investice a silná centra. Reforma RUD může zlepšit život v regionech. PAQ Research, 2025. Dostupné zde.

⁸⁴ Povinnost obce zajistit výchovnou péči o dítě. MPSV, 2025. Dostupné zde.

⁸⁵ Svazkové školy. Metodika MŠMT, 2025. Dostupné zde.

⁸⁶ Demografická prognóza: Vývoj počtu žáků jako aspekt plánování kapacit ve vzdělávání, Kuzmová, NPI, 2022, s. 4. Dostupné zde.

⁸⁷ Deník N

⁸⁸ Barvíková, J.: Jak se žije na Jižním Městě z pohledu „Husákových dětí“. Československé město, roč. 7, č. 3, 2010. Dostupné zde.

⁸⁹ Pozn.: Obce nenesou odpovědnost za demografické plánování jako takové, ale za to, aby v rámci svých kompetencí, např. při zřizování škol, reagovaly na potřeby svých obyvatel.

⁹⁰ Územní jednotky. Statistika. ČSÚ, 2024. Dostupné zde.

⁹¹ Územní jednotky. Statistika. ČSÚ, 2024. Dostupné zde.

⁹² Tamtéž, s. 4.

⁹³ Stuchlík, J., Münich, J.: Víme, kde děti nechodí do školky. Unikátní data ukazují na problémy velkých měst a severozápadu. PAQ Research, 2025. Dostupné zde.

⁹⁴ Kápézetka: Průvodce pro zřizovatele, EDUin, 2024, s. 20. Dostupné zde.

⁹⁵ Standardy dostupnosti veřejné infrastruktury: MMR, 2020. Dostupné zde.

⁹⁶ Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Důvodová zpráva, 2025, s. 2. Původně dostupné zde, materiál byl však později skartován a návrh zákona byl předložen poslaneckou iniciativou.

⁹⁷ Velká novela v kostce. MŠMT, 2025. Dostupné zde.

⁹⁸ Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Materiál č. j. MSMT-3322/2024-2, s. 24–25. Dostupné zde.

⁹⁹ Téma slučování obcí rezonovalo Poslaneckou sněmovnou, MUNI, 2024. Dostupné zde.

¹⁰⁰ Zeman, J., Gargulák, K., Motyčková, K.: Svazková škola: kvalitní výuka i do nejmenších obcí. PAQ Research, 2025. Dostupné zde.

¹⁰¹ Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2030+. MŠMT, 2020, s. 58–59. Dostupné zde.

¹⁰² Kápézetka: Průvodce pro zřizovatele, EDUin, 2024, s. 55. Dostupné zde.

¹⁰³ Školská právnická osoba: Průvodce platnou právní úpravou a metodický návod zejména pro obce, kraje a ředitele škol a školských zařízení zřizovaných obcemi a kraji, MŠMT, 2025, s. 11. Dostupné zde.

¹⁰⁴ Školská právnická osoba: Průvodce platnou právní úpravou a metodický návod zejména pro obce, kraje a ředitele škol a školských zařízení zřizovaných obcemi a kraji, MŠMT, 2025, s. 7. Dostupné zde.

¹⁰⁵ Školská právnická osoba: Průvodce platnou právní úpravou a metodický návod zejména pro obce, kraje a ředitele škol a školských zařízení zřizovaných obcemi a kraji, MŠMT, 2025, s. 9. Dostupné zde.

¹⁰⁶ Tamtéž.

¹⁰⁷ Kápézetka: Průvodce pro zřizovatele, EDUin, 2024, s. 19. Dostupné zde.

¹⁰⁸ Viz https://spolecenstviobci.gov.cz/skolstvi.

¹⁰⁹ Fisher, J., Mazouch, P.: Společenství obcí: potenciální úspory z rozsahu a dopad na snížení administrativní zátěže ředitelů škol. Praha, VŠE, 2022. Dostupné zde.

¹¹⁰ Mazouch, P.: Jak zajistit efektivní správu škol v situaci, kdy ubývá žáků? Partnerství 2030+, 2025. Dostupné zde.

¹¹¹ Hospodářská strategie. Česko: Země pro budoucnost 2.0, MPO, 2026, s. 11. Dostupné zde.

¹¹² Hospodářská strategie. Česko: Země pro budoucnost 2.0, MPO, 2026, s. 71. Dostupná zde.

¹¹³ Hospodářská strategie. Česko: Země pro budoucnost 2.0, MPO, 2026, s. 61. Dostupná zde.

¹¹⁴ Výstupy z konference MŠMT: Svazkové školy a spojená ředitelství: Nové cesty k efektivnímu vzdělávání a správě, 2024. Dostupné zde.

¹¹⁵ Zeman, J., Gargulák, K., Motyčková, K.: Svazková škola: kvalitní výuka i do nejmenších obcí. PAQ Research, 2025. Dostupné zde.

¹¹⁶ Školská právnická osoba: Průvodce platnou právní úpravou a metodický návod zejména pro obce, kraje a ředitele škol a školských zařízení zřizovaných obcemi a kraji, MŠMT, 2025, s. 11. Dostupné zde.

¹¹⁷ Školská právnická osoba: Průvodce platnou právní úpravou a metodický návod zejména pro obce, kraje a ředitele škol a školských zařízení zřizovaných obcemi a kraji, MŠMT, 2025, s. 19. Dostupné zde.

¹¹⁸ Školská právnická osoba: Průvodce platnou právní úpravou a metodický návod zejména pro obce, kraje a ředitele škol a školských zařízení zřizovaných obcemi a kraji, MŠMT, 2025, s. 10. Dostupné zde.

¹¹⁹ Školská právnická osoba: Průvodce platnou právní úpravou a metodický návod zejména pro obce, kraje a ředitele škol a školských zařízení zřizovaných obcemi a kraji, MŠMT, 2025, s. 29. Dostupné zde.

¹²⁰ Tamtéž, s. 10.

¹²¹ Tamtéž, s. 9.