Délka povinné školní docházky nemusí přímo souviset s tím, jaké mají děti ve škole výsledky, ukazuje mezinárodní srovnání

Hodiny nejistoty a hledání zažila spisovatelka Dora Čechová, jejíž dcera studuje na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Zpověď minutu po minutě a hodinu po hodině s názvem „Neviděli jste naši dceru” sepsala pro týdeník Respekt. Čechová s rodinou o Tereze nevěděla nic od 15:05, kdy ji dcera naposledy požádala o recept na marcipánové pacičky, až do ranních hodin, kdy ji hledali po nemocnicích. Od tragické střelby na fakultě uběhl víc než měsíc, studenti se do budovy ještě nevrátili. Potřebuje opravit, což má vyjít na zhruba 10 milionů korun. S náklady má podle iRozhlasu pomoci kromě dalších zdrojů i ministerstvo školství. Začátek letního semestru je naplánovaný na 19. února podle harmonogramu, za jakých podmínek ale ještě fakulta upřesní. 

Má být povinná školní docházka osm let, devět, nebo více? Česko by ji chtělo prodloužit, nutně to ale nemusí přinést úspěch ve výsledcích vzdělávání

V Česku odstartuje začátkem února druhé pololetí a děti čeká ještě pět měsíců, než budou prázdniny. Povinnou školní docházku u nás zavedla Marie Terezie a děti dnes musí chodit nejen devět let do základní školy, ale strávit rok také v mateřince. Ministr školství Mikuláš Bek by ji rád ještě prodloužil o povinné první dva roky na střední škole. S každým názorem ale přichází i opačný návrh, v tomto případě je to zkrácení povinné školní docházky o rok. V otázce, jak dlouho by měly děti chodit povinně do školy, není jednotná ani Evropa. 

V některých zemích, jako je například Francie, chodí žáci do školy povinně 15 let. Oproti tomu například Estonsko má devítiletou povinnou školní docházku. O tom, co je lepší, mohou napovědět výsledky mezinárodního šetření PISA. V nich Francie nemá špatné výsledky, na druhou stranu ale ani neexceluje. To estonské děti patří v posledních letech mezi premianty. Další země a porovnání výsledků s délkou docházky jsou vidět v přehledném grafu, kde jsou data čtenářské, matematické a přírodovědné gramotnosti za roky 2015 a 2018. Souvisí tak délka povinné školní docházky přímo s výsledky vzdělávání? Rozhodujícím faktorem být nemusí. 

„Kvalita vzdělávání závisí na mnoha aspektech, kde délka povinného vzdělávání může hrát roli, ale je důležité zohlednit i kvalitu výuky, rovnost přístupu ke vzdělání, míru selektivnosti systému a další faktory, které mohou ovlivnit výsledky žáků a kvalitu vzdělávacího systému jako celku. Musíme se proto zaměřit na komplexní zlepšování vzdělávacího systému, nejen na jeho délku,“ vysvětluje analytička EDUinu Nikol Šrámková. 

Obecně se dá říct, že v téměř všech zemích, kde se o podobné změně diskutuje nebo ke změně délky povinné docházky už došlo, je cílem především podpora dětí z rodin s nižším socioekonomickým zázemím, kulturním či sociálním znevýhodněním. To mohou být rodiny migrantů, pracovní síly, které mají nízkou kvalifikaci nebo romské či majoritní rodiny žijící v chudobě. 

V Česku se aktuálně diskutuje především o variantě prodloužení povinné školní docházky směrem „vzhůru”. Podle Karla Garguláka z výzkumné sociologické společnosti PAQ Research je ale třeba pamatovat na to, že jde pouze o nástroj, který má vést k různým cílům, nikoli řešení. „Například může jít o srovnání dovedností žáků při nástupu do základních škol, což zařídíte spíše prodloužením povinné docházky v předškolním věku. Dále může být cílem zvýšení výsledků v čtenářské či jiné gramotnosti u starších žáků či prevenci a zabránění nedokončení střední školy,” vysvětluje Gargulák s tím, že můžeme zaznamenat výrazný trend prodlužování povinné docházky na 18 let.

Tu má například Finsko, Portugalsko, Belgie nebo Rumunsko. Ve více než polovině zemí EU chodí žáci do školy povinně do 16 let. A vliv na výsledky ve vzdělávání to mít může. „Existuje poměrně robustní datová a výzkumná základna, která potvrzuje pozitivní efekt prodlužování povinné školní docházky na výsledky, a později i výdělky, žáků, především pak těch s nižším socioekonomickým zázemím,” míní analytik PAQ Research. 

České školství je ale specifické hned v několika ohledech. Velmi u nás záleží na tom, jaké mají děti zázemí. Máme na 20 procent odkladů povinné školní docházky, což je nejvíce v Evropě. Tuzemské školství je roztříštěné mezi tisíce zřizovatelů nebo není propojený přechod mezi základní a střední školou. Současně jsou v Česku velké rozdíly mezi kraji, potažmo i regiony v některých krajích, jak ukazuje mapa vzdělávání. V některých regionech vysoké procento žáků nedokončí ani základní školu, například v Bílině na Teplicku je to až 20 procent deváťáků. Jestliže by se tedy měla docházka u nás prodloužit, je podle Garguláka potřeba splnit několik podmínek. 

„Je potřeba odstranit ze systému nástroj takzvaného opakování ročníku na prvním a druhém stupni základní školy. Pokud tomu tak nebude, musí být prodloužení povinné docházky dostatečně dlouhé, tedy nejméně o tři roky tak, aby existovala povinnost pro žáky minimálně nastoupit na příslušný obor střední školy. Aby mohlo prodloužení docházky fungovat, je nutné žákům na základních školách, kteří nepodají přihlášku na střední školu, z moci úřední přidělit obor studia. Ideálně více všeobecně zaměřený,” vyjmenovává Karel Gargulák s tím, že se musí nejen více provázat základní a střední školy, ale také zvýšit podíl všeobecných oborů na středních školách. V neposlední řadě by se měl snížit také počet odborných oborů na středních školách, aby byla celá struktura pro všechny více přehledná a o profesi se žáci mohli rozhodovat až později.