Jak by mohla vypadat maturita z ČJL

V rámci diskuse o možné příští podobě maturity publikujeme text Veroniky Valíkové, která navrhuje, jak by mohl vypadat příští model maturity z Českého jazyka a literatury. Související texty od jiných autorů najdete například ZDE (Jiří Kostečka), ZDE (Ondřej Hausenblas), ZDE (Lenka Dohnalová), ZDE (Helena Průžová) a ZDE (Oldřich Botlík).

 

Jistý kolega požádal některé češtináře o jejich vlastní návrhy maturitních modelů. Tento můj návrh se vyvíjel a krystalizoval několik let, v průběhu rozprav s kolegy Lippmannem (BG České Budějovice), kolegyní Liškovou (AG Praha), kolegyní Dohnalovou (Olomouc-Hejčín), Šárkou Šandovou (G. Hořice) a Ivanou Kimlovou (SG Kladno) – je určen k diskusi a pro inspiraci, autorka v žádném případě nechce nikomu nic předepisovat či vnucovat.

1. TEST GRAMOTNOSTI – stručný, jasný, v budoucnosti přes internet.

Kolega Lippmann a mnozí další češtináři navrhují test ve třetím ročníku (septimě) nebo test klouzavý, který by student mohl vykonat kdykoli od druhého do poloviny čtvrtého ročníku. Student by mohl mít dva nebo tři pokusy.

Tento model by měl jednu výhodu – pokud by studenti z odborných škol a učilišť nebyli schopni projít testem gramotnosti (po prvním pokusu by věděli, jaké jsou zhruba jejich šance), mohli by se sami včas rozhodnout a přejít na nematuritní typ studia.

Co by mělo být v testu gramotnosti? (Tato otázka se snad stane předmětem široké češtinářské diskuse). Pravděpodobně se shodneme na několika položkách:

-znalost gramatiky, interpunkce, schopnost používat vhodně slovní zásobu, stavět věty a souvětí, orientace v textu, čtenářská gramotnost (ale nikoli interpretace a samoúčelné rozbory veršů i prózy), jisté základní povědomí o krásné literatuře (já bych se třeba zajímala o literární archetypy), schopnost rozpoznat stylistické zabarvení určité ukázky, najít prostředky manipulace v textu atd.

-myslím si, že by v testu mohl být i jednoduchý slohový útvar, který vyžaduje jistou stylistickou zručnost – obchodní dopis, motivační dopis, pozvánka na akci, zpráva či oznámení (nikoli ovšem publicistického stylu), popis – omezit počet řádků, jasně vymezit formu.

Stále se hovoří o náročnosti testů – jak ji nastavit. Myslím, že by bylo možné postupovat v testu od otázek jednodušších ke složitějším a stanovit dvě hranice – kupříkladu od 30 % splnil Z, nad 60% N (nadstandard).

2. PÍSEMNÁ SLOHOVÁ PRÁCE

Vrátila bych se k pracím čtyřhodinovým. Maturitní sloh je událost a já nechci číst hodinové ani dvouhodinové rychlokvašky. Za čtyři hodiny jsou někteří studenti schopní napsat povídku, esej i fejeton. Za dvě hodiny toho nejsme schopni ani my – psaní má určité zákonitosti.

Témata by bylo možné v budoucnu zadávat po internetu. Počet není důležitý – klidně 5-10. Vyhnula bych se úzce profilovaným zadáním (Palačinky sladké i slané či Jeden den v životě zdravotní sestry). Pokud nějaké popisy, tedy obecnější a volněji uchopitelné.

Sázela bych na osvědčené útvary, u každého zadání bych nabídla dva (v závorce udávám útvar, který je současně s prvním možno nabídnout gymnaziálním studentům): vypravování (případně povídka), úvaha (případně esej), veselé zamyšlení (případně fejeton), charakteristika (umělecká charakteristika), popis (líčení), referát (výklad), článek do školního časopisu, polemická úvaha. Další publicistické útvary bych nevolila – maturanti ani učitelé nejsou žurnalisté, jedni ani druzí s nimi nemají dostatek zkušeností.

Zadaní písemných prací: citát (nebo téma) + dva možné útvary

– pokud student dostane zadání + výchozí text + určený útvar, může ho to zmást (tři informace, v několika případech šly dokonce texty proti sobě). Zredukovala bych na dvě informace. Na naší škole se místo vymezení tematického velmi osvědčily citáty z krásné literatury – dávají studentům prostor a jistou svobodu.

Hodnocení – stejně jako kolegyně Dohnalová preferuji dva hodnotitele. Pokud by byly obavy z „cinknutosti“ maturit, může být jeden z jiné školy. Třetí garant jako rozhodčí v případě neshody – proč ne.

Předsedu maturitní komise bych pověřila dalším úkolem – přečíst během maturit písemné práce třídy, ve které předsedá (samozřejmě za náležitý honorář). Pokud by zjistil, že práce neodpovídají standardům, předal by texty písemek na přezkum. Slohové práce by tak byly pod mnohem větším dozorem a učitelé by byli nuceni opravovat poctivě. (Problém je, že předsedové nejsou vždy češtináři. Další možnost je zapojení ČŠI – inspektoři by mohli namátkově projíždět slohy na všech typech škol).

Poznámka: Pokud budou školy vybaveny počítači, mohli by studenti psát práce na nich –bez jazykového korektoru samozřejmě. Hned vytisknout a orazítkovat, aby nedošlo k manipulaci.

Důrazná poznámka: V rámci dalšího kariérního postupu učitelů (kariérního řádu) bych povinně pro všechny SŠ učitele zavedla kursy psaní a stylistiky.

3. ÚSTNÍ ZKOUŠKA

Měla by být opět v kompetencích škol, respektive jednotlivých učitelů.

Stát by tedy neměl do jejího průběhu nijak zasahovat.

Poznámky k dosavadním modelům:

Chronologické otázky z literatury se dávno přežily. Vedly k memorování autorů a děl a k preferování literární historie. Karty CERMAT s textem jediné knihy jsou druhým extrémem. Tato cesta už vede k mnohdy samoúčelným rozborům, které se lze opět snadno naučit. Kromě toho bude (nebo už je) pro mnoho škol i učitelů nejjednodušším řešením povinná školní četba – a tu jsme se dvacet let snažili vymýtit.

Literatura by neměla být předmětem sama o sobě. Studenti by měli při maturitním rozhovoru ukázat, že ji chápou jako zrcadlo života, zdroj etické i emoční inspirace, že rozumějí souvislostem mezi texty i souvislostem mimoliterárním. Pokud se literatura nebude dotýkat jejich životů, zajde jako předmět na úbytě. A to si nikdo nepřejeme.

Důrazná poznámka: V rámci dalšího kariérního postupu učitelů (kariérního řádu) bych povinně pro všechny SŠ učitele zavedla kursy světové literatury.

MŮJ VLASTNÍ MODEL ÚSTNÍ ZKOUŠKY

(Následující MODEL je můj vlastní, tak si já představuji maturitu z ČJL. A opakuji – nikomu ho nevnucuji. Berte, prosím, pouze jako inspiraci):

Studenti maturují z 25 – 30 průřezových témat (témata, která se objevují v literatuře od starověku do současnosti). Tato témata dostanou už v septimě – každý zpracuje jedno jako poloodbornou práci, v oktávě doplní o moderní literaturu, rozešle ostatním. Ti si upraví podle své četby a zpracují téma individuálně. V každém tématu musí být jedna související kniha poezie a jedno drama.

Příklady mých osvědčených témat:

Rodiče a děti (Otec a syn)

Sourozenecké vztahy (Zlá a hodná sestra- bratr)

Nesmrtelnost (Hrdina – Bůh i člověk)

Kristovské paralely

Biblické motivy

Hrdinství a statečnost

Jistota a váhavost

Rytířská epika, putování za svatým Grálem (a její novodobé variace)

Moudrost nebo bláznovství (Quijote a jeho příbuzní)

Osudová láska (a nesmrtelní milenci)

Faustovské variace

Cesta za poznáním a proměnou

Fenomén uprchlého trestance

Pygmalion a ti druzí

Přátelství v proměnách času

Velký detektiv (Obměny Sherlocka Holmese)

Moudří starci, šamani a čarodějové

Vina a trest

Domov a jeho hledání

Obrazy zla a temnoty

Člověk a technika

Člověk a příroda

Jedinec versus totalitní systém

Fantazie a realita

Válka a holocaust

Odcizení jedince od společnosti

Člověk a robot (člověk a úskalí vědy)

Rodina (Rodinné krize ve světovém dramatu, Hrdinka v poutech manželství)

Moře

Výjimečný jedinec kontra společnost

Učitel a žák

Lékař a pacient

Noviny a novináři

Člověk a neznámé světy

Tvorba jako projev existence

Historická pravda v zrcadle románu

Láska, víra, naděje

(Témata se mohou různě obměňovat, mohou být pojata i žánrově – román, rytířská epika, drama, ale tam není tolik prostor pro fantazii. Témata mohou částečně spoluvytvářet studenti při tvorbě odborných úvah a esejí.)

Karty – obsáhlejší, v každé tak deset i patnáct úryvků (včetně poezie a dramatu),

student by měl vybrat alespoň tři a pohovořit o nich.

Příklad:

Rodiče a děti – Abraham a Izák, Oresteia, Píseň o Cidovi, Král Lear, Corneille: Cid, Pýcha a předsudek, Otec Goriot, Kytice, Dědova mísa, Výminkáři, Maryša, Čep: Dvojí domov, Rasputin: Žij a nezapomínej, Vaculík: Sekyra, Shaw: Chléb na vodách, Morrisonová: Milovaná, Macdonaldová: Dusím se ve vlastní šťávě, Irving: Pravidla moštárny, Dokud tě nenajdu, Potok: Vyvolení

Pygmalion a ti druzí– řecká báje, Zkrocení zlé ženy, Shaw: Pygmalion, Hugo: Bídníci, Vančura: Josefína, Mitchellová: Jih proti severu, Rostand: Cyrano z B, Yalom: Lži na pohovce, Zweig: Netrpělivost srdce

  • Student vytáhne kartu a připraví si téma podle úryvků (něco četl, něco slyšel, má na výběr, o čem chce mluvit)

  • prokáže, že umí pracovat s texty, zná základní literární díla, dokáže přemýšlet v souvislostech, hovořit o problémech, hledat jejich řešení v literatuře i v životě.

Součástí zkoušky může být obhajoba odborné práce či eseje na jeden z tematických celků.

Autorka je učitelka ČJL na Arcibiskupském gymnáziu v Praze

 

Odebírat komentáře
Upozorňovat mě na
guest
150 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
Ondřej Šteffl
Ondřej Šteffl
8 years ago

Stále se hovoří o náročnosti testů – jak ji nastavit. Myslím, že by bylo možné postupovat v testu od otázek jednodušších ke složitějším a stanovit dvě hranice – kupříkladu od 30 % splnil Z, nad 60% N (nadstandard). Musíte se rozhodnout, zda jde o opravdu o ověřovací test. To, co navrhujte, nic neověřuje ani u nadstandardu. Žák může klidně zcela neumět (0 bodů) ze dvou z uvedených položek (gramatiky, interpunkce, schopnost používat vhodně slovní zásobu, stavět věty a souvětí, orientace v textu, čtenářská gramotnost) a nahradit to dalšími. U úrovně Z mu bude stačit umět třeba jen jednu. Test na… Více »

Ondřej Hausenblas
8 years ago

Čím více modelů maturity, tím lépe: aspoň se ukáže, jak různě ji kdo chápe, jak dobře to myslí, co všecko může být užitečné atd. Mýlím se snad, když si myslím, že z toho plyne, že nutit se do jediného státního modelu (třebas vedle maturit lokálních-školních) je celkem zbytečné? Nemá to asi sloužit ani učitelům ani žákům, nýbrž státu ke kontrole a regulaci. To může být i legitimní záměr, ale radši bych ho odmítal, protože stát asi nebude umět být chytřejší než učitelé a natropí více škody ve vzdělávání, než si jí nadělá ten svobodný a třebas po nějaký čas poněkud… Více »

Veronika Valíková
Veronika Valíková
8 years ago

Pro pana Šteffla:

Testologii jsem nestudovala, moje úvaha je pro inspiraci. Pokud domyslí nějaký logik, budu ráda.

K té slohové práci – NE. Ale pokud nechceme, aby studenti smolili slohy v ruce, a současně chceme ověřit, zda zvládají gramatiku, je počítač bez korektoru jistým kompromisem.

Pro pana Hausenblase:

Ke svému modelu literatury se ráda vyjádřím večer, teď musím běžet na synovy třídní schůzky.

Radek Sárközi
8 years ago

Samozřejmě můžeme navrhovat různé modely maturity, ale bez jasného pojmenování cílů, co má umět každý středoškolák (i nematurant) a co navíc maturant, to budou jen takové výstřely naslepo. Podle mě nestačí dívat se na maturitu pouze z hlediska češtiny, ale musíme ji vidět jako celek. Když budeme mít dobře pojmenovaný „profil absolventa“, pak můžeme přemýšlet o tom, jakým způsobem bude žák prokazovat, že danou věc ovládá…

Je třeba, aby absolventi SŠ uměli pracovat s počítačem? Co přesně mají umět na tom počítači udělat? A proč se tedy z ovládání počítače nematuruje, když to všichni potřebují umět?

Zdeněk Bělecký
Zdeněk Bělecký
8 years ago

Ad O.H. Přesně tak. Nechť si paní Valíková dělá maturitu po svém a pan Kostečka jakbysmet. A žáci a rodiče nechť se rozhodnou, zda chtějí studovat ve škole s paní Valíkovou nebo s panem Kostečkou. Celá diskuse kolem tzv. státní maturity neukazuje nic jiného.

Lenka Dohnalová
Lenka Dohnalová
8 years ago

Myslím si, že titulek příspěvku „Jak by mohla vypadat maturita z ČJL“ dává jasně najevo, že autorka nikomu nic nevnucuje. Já tuto inspiraci vítám. Ráda bych napsala, že ji považuji za zcela přirozenou v době, kdy v češtinářských kruzích panuje nespokojenost se současným obsahem maturit .Takže za sebe- pro mě je velmi inspirující právě návrh části ústní maturitní zkoušky. Od nesmyslných výčtů literárních děl jsme se dopracovali k druhému extrému – k rozboru jedné jediné knihy. Sama jsem ZÚ zkoušela, měla jsem možnost i konfrontace jako předseda maturitní komise. To je druhý extrém. A proč se mi líbí navrhovaná témata… Více »

Veroniak Valíková
Veroniak Valíková
8 years ago

Díky, Lenko. Tímto současně odpovídám panu Hausenblasovi – proč jsem si „hypoteticky“ vytvořila svůj model ústního zkoušení. Pokud studenti na SŠ či VŠ hovoří o literatuře, nebaví se o romantismu či moderně, neanalyzují text jedné knihy a nehledají v něm obrazná pojmenování. Většinou řeší témata – od jednoho zpracování určitého tématu přecházejí k jinému (Faust – Bulgakov – Mefisto (Faustovské variace) …Antigona – Živago – Bílá nemoc -1984-Kesey:Vyhoďme ho z kola ven (Člověk a totalita). Toto přemýšlení v literárních i mimoliterárních souvislostech napříč staletími nám umožňuje vnímat příběhy v určitém vyšším kontextu (jisté příběhy se stále opakují, některá řešení jsou… Více »

Veroniak Valíková
Veroniak Valíková
8 years ago

Sorry, selekce.

Veroniak Valíková
Veroniak Valíková
8 years ago

Ještě pro pana S.:

Z informatiky se maturuje nepovinně. Pokud by práce na počítači byla zařazena do maturity z ČJL, nejsem proti, naopak (sloh na počítači, test na počítači, odbornou práci v ČJL mi studenti také píšou – světe, div se- na počítači).

Pokud by ovšem měl být maturitní sloh nahrazen pouze jakýmsi vyhledáváním faktů a jejich kompilací (k tomu totiž některé příspěvky diskutujících ukazují), budu PROTI.

Hezký večer.

Radek Sárközi
8 years ago

Pro mě bylo při výuce literatury nejdůležitější, aby studenti četli celé knihy. Tvůrci nové maturity asi chtěli dosáhnout něčeho podobného. Proto ten seznam přečtených děl, který si sestavuje žák pro ústní zkoušku. Tomu i celkem rozumím… Konkrétní otázky pro ústní zkoušku od paní Valíkové mi přijdou velmi velmi obtížné pro studenty SOŠ a SOU. I pro víceleté gymnazisty jsou dost náročné, pokud by je měli všechny poctivě a samostatně připravit. Co myslím tím poctivě? To znamená, že ke každé otázce přečtou alespoň dvě knihy, nikoliv že interpretaci a souvislosti jen zopakují po učiteli… To by se pak nijak nelišilo od… Více »

Lenka Dohnalová
Lenka Dohnalová
8 years ago

Pane Radku S., taky si myslím, že by tento systém zkoušení literatury byl obtížný pro SOU, možná i pro SOŠ (to nevím). Ale není přece důvod, pokud by ústní zkouška byla v kompetenci školy, aby vypadala na každé škole trošku jinak. Taky si myslím, že státní maturitě šlo o to, aby studenti skutečně přečetli celou knížku – to je v pořádku. Dokonce si myslím (mluvím-li za svou alma mater), že se to dařilo. Alespoň u nás se velmi ostře hlídalo, zda má student skutečně načteno a zda si pouze nepořídil obsah knihy z internetu. Problém je ovšem v tom, že… Více »

češtinářka SOŠ
češtinářka SOŠ
8 years ago

Souhlasím zcela s názorem, že hledání souvztažností mezi myšlenkami v knihách a reálným životem je nejlepší, možná i jediná cesta, jak aspoň částečně probouzet zájem o literaturu a uvažování o ní. Přesto – taková práce, o jaké píše p. Valíková, by na negymnáziích byla možná s dvěma, třemi žáky ve třídě. Naprostá většina nemá o předmět ani četbu knih zájem – viz např. http://www.kof.zcu.cz/ak/trendy/2/sbornik/svoboda_e/srni.doc Jak i zde vidno (mám i další prameny), čeština je nejméně oblíbený předmět, s výjimkou VG, tam totiž chodí žáci se studijními předpoklady a s tím souvisí i zájem o četbu. Nezájem o češtinu se na… Více »

Lenka Dohnalová
Lenka Dohnalová
8 years ago

Oprava k předchozímu příspěvku – sorry za druhé souvětí, je nesmyslné – něco jsem tam umazala a vznikl tento nesmysl :-)

Oldřich Botlík
8 years ago

ad češtinářka SOŠ, 10. 10, 2012 v 09:29 Váš popis příznaků nezájmu o češtinu přesně odpovídá poznatkům psychologie o důsledcích používání vnější motivace při výuce, mj. negativních dopadů klasifikace, jejíž pomocí se učitelé snaží žáky „umravnit“ a „donutit k tomu, aby se učili“. Tyto poznatky tvrdí: Žák se pod tlakem vnější motivace neučí proto, že chce poznávat. Učí se, aby s nejmenším úsilím vyhověl požadavkům, které jsou na něho kladeny. V okamžiku, kdy žák motivovaný zvnějšku dosáhne svého (dostane známku, která mu vyhovuje, projde zkouškou, získá záruku postupu do dalšího ročníku ap.), ztrácí zájem o to, co se měl naučit. Téměř… Více »

češtinářka SOŠ
češtinářka SOŠ
8 years ago

Pane Botlíku,
mohu se Vás, prosím, zcela naivně zeptat: proč vlastně vytváříte a distribuujete testy pro školy?

Veronika Valíková
Veronika Valíková
8 years ago

Pro pana S.:

Můj model je samozřejmě púro češtináře, kteří čtou celé knihy. A je to jen návrh-inspirace. Vím, že podobně uvažuje o literatuře i kolega Lippmann, ten má témat mnohem méně.

Dvě knihy k pětadvaceti tématům není mnoho – některé knihy v sobě skrývají témat více (MIstr a Markétka – Osudová láska, Faustovské variace, Kristovské paralely, Člověk a totalita, Fantazie a realita).

Stávají model (CERMAT) jistě mnohým vyhovuje – ale v seznamech se už teď točí stále sejné knihy. A karty také nebudeme předělávat. Studenti se obsah a rozbor našrotí stejně jako ismy a data.

Oldřich Botlík
8 years ago

Samozřejmě, že se zeptat můžete, paní češtinářko SOŠ (10. 10. 2012 v 12:33). Rád Vám odpovím. Jen si dovolím zkopírovat sem nejdříve své vyjádření z jiného místa tohoto webu, a mírně je potom doplnit. Testy Kalibro slouží výhradně jako zpětná vazba ředitelům škol, učitelům a žákům. Nikdy jsme se nepodíleli například na přípravě jakýchkoli přijímacích zkoušek, nenabízíme žádné „přípravné“ testování nanečisto, které je zdrojem dalších příjmů mj. řady středních škol a některých firem a já je pokládám za velmi neetický střet zájmů. Prostě poskytujeme školám, které o to stojí a dobrovolně se rozhodnou, zpětnou vazbu. Dokonce platí, že když naše… Více »

Radek Sárközi
8 years ago

Vidím jeden důležitý argument u zastánců státních maturit, který se moc nediskutuje: „že aby se nepodvádělo“. Je otázkou, zda podvádění je jev ojedinělý, nebo něj významný. Podvádí se na 50 % škol? 5 %? To netuším… Já jsem se s tím nesetkal… Jak to vidíte vy? Má v sobě maturita obsahovat nějaké „protipodváděcí“ mechanismy? Jaké? Co se nabízí: 1) Didaktický test bude zadávat pouze někdo z jiné školy. 2) U psaní maturitních slohovek bude sedět pouze někdo z jiné školy. 3) Maturitní slohovky se budou opravovat anonymně – ten, kdo opravuje, nebude znát jméno autora slohovky. 4) U ústních maturit… Více »

češtinářka SOŠ
češtinářka SOŠ
8 years ago

Pane Botlíku, děkuji za vysvětlení a podotýkám, že si vážím toho, co testy Kalibro školám poskytují. Přesto, že souhlasím s tím, že není test jako test, přece jen – je to TEST. Máte pravdu, že souhlasím se zavedením testování jako ověřování úrovně znalostí a dovedností na ZŠ a také se státní maturitou. Co říkají psychologové o významu známkování, o jeho negativních dopadech, to je jedna věc a já jim sice mohu dát z jednoho úhlu pohledu za pravdu, ale z druhého úhlu už nikoliv. Já totiž před těmi dětmi denně stojím a vidím, jak my učitelé lžeme rodičům, žákům i… Více »

Radek Sárközi
8 years ago

Ono je snadné vyjmenovat všechny vnější jevy, které existují… Ale problém není v nich, ale ve Vás! Přestaňte prostě rodičům lhát a řekněte jim pravdu. Totéž udělejte u svých žáků. Přestaňte se vymlouvat. Když to nezvládáte, jděte dělat něco jiného a neberte si od státu peníze za nic. Už to, že se zde nepodepisujete, je podle mě tristní…

El
El
8 years ago

Pane Sárközi,
právě jste obvinil účastnici diskuze ze lži, vymlouvání a z toho, že nezvládá svou práci. Není Vám to ani trochu trapné? To jste schopen takto od stolu posoudit její situaci? Znáte žáky, které učí, a jejich rodiče???

Radek Sárközi
8 years ago

Citace z textu „češtinářky SOŠ“: “ Já totiž před těmi dětmi denně stojím a vidím, jak my učitelé lžeme rodičům, žákům i sobě samotným, že děláme, za co jsme placeni a co se od nás očekává – učíme žáky a dáváme jim to nejlepší, rozvíjíme v nich vše, co se dá… a zatím? Nenaučíme je skoro nic…“

Oldřich Botlík
8 years ago

Paní češtinářko SOŠ, děkuji za uznání pro Kalibro i za podněty k další diskusi (i když ta se nejspíš bude návrhu paní Valíkové týkat jen nepatrně, za což se jí omlouvám). A. Jak už jsem zde na EDUinu napsal několikrát, nevím, zda lze v prostředí, o němž píšete, s postoji naprosté většiny žáků k výuce ještě něco rozumného udělat. Už ty postoje bohužel mají příliš dlouho, učitelé už jim mnohokrát dali najevo, že nejsou nic moc, už mnohokrát se přesvědčili, že nejjednodušší cestou k úspěchu je nabiflovat se něco nazpaměť (a pak to rychle zapomenout), už vědí „zcela jistě“, že… Více »

Lenka Dohnalová
Lenka Dohnalová
8 years ago

Pane Radku S., ale ten citát má pokračování – „protože oni o to nestojí…Student, který nestojí o to něco se naučit, se to prostě nenaučí.“ Jsem názorově jinde než paní češtinářka, ale rozhodně musím souhlasit s tím, že bez motivovaného studenta kantor nic nezmůže. Řekla bych, že problém motivovanosti se stává závažnějším především na vyšším stupni vzdělávání – konkrétně na SŠ. A tuším, že ne vždy je na vině kantor…Myslím si, že to souvisí jednak s nastavením vzdělávacího systému, jednak s celospolečenským klimatem a problematickou situací v rodinách…I na gymnáziu se často pereme s nezájmem, dovedu si představit (nebo možná… Více »

Radek Sárközi
8 years ago

Ale to je přece hlavní práce učitele – motivovat žáky k učení! Ne si stěžovat na: „A co vyžadují rodiče od školy? Ano, masírováni mnohými „alternativně inovativními modernisty vzdělávacích procesů“ a jejich ozvěnou v médiích, vyžadují po škole, aby jejich děti bavila, nedělala jim žádné problémy (tzv. nestresovala je), servírovala jim poznání na stříbrném podnosu, vesele a hravě, a samozřejmě dávala jen samé jedničky. “ Celý ten příspěvek je takový myšlenkový guláš vyhořelé učitelky, která hledá záchranu ve státní maturitě…

češtinářka SOŠ
češtinářka SOŠ
8 years ago

Pane Botlíku, Vy jste měl být učitel! Já vím, máte lepší džob… No tak s tím, co tu píšete, můžu klidně souhlasit. Pokud bych svoji práci hodnotila takhle nějak, tedy zda se mi daří „výchovně působit“, komunikovat o problémech, kamarádit se studenty apod., asi bych se mohla pochválit. Až tam je to dobré. Jenže kdyby oni nebyli tak líní a zkažení nezájmem o studium. A to se u nás přece jen najde pár dobrých jedinců, kteří se dají přemluvit a občas něco zplodí, zapamatují si, udělají. Ale co mají dělat kolegové z učilišť, a co na základkách? Taky mají všichni… Více »

Radek Sárközi
8 years ago

Navštěvuji různé základky i SŠ, ale nic takového tam nevídám! Je řada ZŠ i SŠ, kde se opravdu učí a je tam příjemná atmosféra. Učitelé, kde toto není, podle mě neumějí tu atmosféru vytvořit… Viděl bych to jako profesní selhání těch učitelů. Je to podobné jako v tom pořadu Ano, šéfe!, kde Zdeněk Pohlreich navštěvuje krachující restaurace a snaží se jim pomoci – někdy je problém v majiteli, jindy v kuchaři, ale nikdy není problém v hostech.

Oldřich Botlík
8 years ago

Samozřejmě, že je to také věc rodičů. Proto jsem také psal, abyste to ve škole probrali i s nimi. A určitě se to nedá napravit ze dne na den. Rozhodně bych ale na Vašem místě nespoléhal na pomoc z centra, od státu. Dokonce ani od pracovišť, kde budoucí učitele vzdělávají. Dostalo se snad Vám osobně během studií nějakého poučení, jak se zachovat v situacích, o jakých píšete? (Ten problém zdaleka není nový, nový je — možná — jen jeho rozsah.) Kolik takových pracovišť nabízí proškolení učitelů tohoto typu? Máte o tom nějaké informace, zkusila jste najít poučení tam? V očekávání… Více »

Lenka Dohnalová
Lenka Dohnalová
8 years ago

Pane Radku S., jasně, souhlasím, motivace dětí je zásadní součástí naší práce. Okolnosti, jak motivovat žáky, však budou jiné na různých typech škol. V systému, kde se učíme všichni pro známky a ne pro skutečné vědění, může být zvláště u starších dětí s motivací problém. Když se o chtění a vůli studovat bavím se studenty, přicházíme ještě na další aspekty – přemíra informací (mnohdy neužitečných) má za následek nezájem…a to nemyslím jenom informace, které předává škola. Dále velká specializace – mě zajímá jen určitý předmět, další dělat nebudu, svět je dnes orientován hodně pragmaticky. V patnácti nedohlídnete moc dál, takže… Více »

Radek Sárközi
8 years ago

Jinde jsme s kolegy češtináři narazili na problém, že jsme se vlastně na VŠ neučili, jak psát se žáky slohy… Neučili jsme se ani mnoho jiných věcí – jak hodnotit, jak vnitřně motivovat žáky apod. Můžeme nyní možná dát zpětnou vazbu svým vysokým školám a ptát se jich, jestli se to už učí nebo stále ne. Nám ovšem nezbývá nic jiného, než se to prostě nějak doučit… Ale o tom je zase celoživotní vzdělávání.

Lenka Dohnalová
Lenka Dohnalová
8 years ago

Pane Radku S.,
teď jsem dočetla Váš příspěvek, zatímco jsem smolila ten svůj :-)
Souhlas:-) samozřejmě, že o tu příjemnou atmosféru jde, bez ní bych asi nemohla učit :-) Za týden jedu se svými maturanty do Prahy na literárně-historickou exkurzi, všichni se nesmírně těšíme. Se svými studenty se ráda potkávám i po maturitě (myslím, že oni se mnou taky) a mnozí z nich se stali mými doživotními přáteli (ti, se kterými jsem hodně spolupracovala na hudebně-dramatických projektech). Tož tak. Já jsem vlastně nešťastná akorát z těch třiceti tří lidí ve třídě. To je fakt moc…

Radek Sárközi
8 years ago

V Praze doporučuji tuto výstavu, i když není češtinářská (snad ještě neskončila…): http://neviditelna.cz

Lenka Dohnalová
Lenka Dohnalová
8 years ago

Díky, zajdeme tam :-)

Ladislav
Ladislav
8 years ago

K Radku S. – Dát dohromady češtinářské stránky, které jsou jistě využívány, muselo dát práci. Všechna čest, párkrát jsem je využil i já, nicméně strašně se bavím, když někdo na VŠ neuměl dát dohromady kloudnou větu a říct ji nahlas, zde staví vzdušné zámky a poučuje ostatní! Je rozdíl mezi radou a počováním (stejně jako mezi zprávou a oznámením).

Radek Sárközi
8 years ago

Je snazší lhát, když je člověk anonym, což? To je ale ubohost!

Veronika Valíková
Veronika Valíková
8 years ago

Hezky diskutujete. Ale já ve středu řeším výhradně literaturu. Tak zase zítra. Dobrou.

Radek Sárközi
8 years ago

Souhlasím s panem Botlíkem, že je třeba začít už na ZŠ (a dodávám: nepřestat na SŠ ani VŠ…). Proto naše občanské sdružení ABECEDA vytvořilo tyto dva weby – pro učitele ZŠ web http://www.ctenarska-gramotnost.cz a pro žáky ZŠ web http://www.sotkoviny.cz :-) Kdysi dávno jsem vytvořil pro učitele ještě tento web: http://www.ceskaliteratura.cz (ten ovšem už řadu let nespravuji a nový správce ho ponechal nezměněný v původním stavu…).

Pavel Doležel
Pavel Doležel
8 years ago

Cituji Sárköziho: „Navštěvuji různé základky i SŠ, ale nic takového tam nevídám! Je řada ZŠ i SŠ, kde se opravdu učí a je tam příjemná atmosféra. Učitelé, kde toto není, podle mě neumějí tu atmosféru vytvořit… Viděl bych to jako profesní selhání těch učitelů. Je to podobné jako v tom pořadu Ano, šéfe!, kde Zdeněk Pohlreich navštěvuje krachující restaurace a snaží se jim pomoci – někdy je problém v majiteli, jindy v kuchaři, ale nikdy není problém v hostech.“ Omyl pane Sárközi. Hostem totiž ve veřejných školách není žák, ale stát. Hostem je totiž ten, kdo platí. Ten má právo… Více »

Dagmar Daňková
Dagmar Daňková
8 years ago

A „stát“ má ty peníze od koho, pane Doležele? Řekla bych, že od daňových poplatníků, tedy i od rodičů žáků…

Pavel Doležel
Pavel Doležel
8 years ago

Ano, paní Daňková, přesně takovou reakci jsem čekal. Vězte tedy, že každý subjekt soukromý, či veřejný má peníze výhradně od daňových poplatníků. Z toho ovšem neplyne, že každý daňový poplatník má právo rozhodovat o tom, jak se peníze každého subjektu utratí. Proto trvám na tom, že klientem veřejné školy není žák, ani rodič, ale stát. Stát totiž zabezpečuje poskytování tzv. veřejných statků. Je to extrémně zajímavé. Pokud jste viděla film „Beautiful Mind“, o nositeli Nobelovy ceny za ekonomii matematikovi Johnu F. Nashovi, možná jste slyšela tu podstatnou větu hlavního hrdiny, že se Adam Smith mýlil. Je to přesně tak. Existují… Více »

Ondřej Hausenblas
8 years ago

Něco zajímavého pro češtináře – aby se děti v ZŠ lépe chytly: Dnes jsem festivalu Deskohraní v Tyršově domě (http://deskohrani.cz/cgi/mso/index.pl?telo=text.pl&text=uvod.htm&jazyk=cs&rok=2012) koupil hračičku Story Cubes – Příběhy z kostek. Znáte to? Do neděle tam stojí 199 (sleva). Je to 9 hracích kostek s obrázky, a z nich si můžete stavět příběh: k sledu obrázků, které vám padnou, máte vyprávět, co se to tam asi děje, atp. Na webu http://www.zatrolene-hry.cz/spolecenska-hra/pribehy-z-kostek-1839/ najdete více, např. pravidla: „Pravidla jsou více než jednoduchá. Některé z možností hraní: Hodíte kostkami a z padlé kombinace obrázků poskládáte příběh. Začnete ‚Bylo, nebylo…‘ a pak už pokračujete v příběhu a… Více »

Oldřich Botlík
8 years ago

Pane Hausenblasi,

ta hra je nádherný nápad! Zajdu si ji tam koupit a už se těším, až budu mít vnoučata a budu ji s nimi hrát. Díky za inspiraci.

(Ale kdo ví, možná ji vezmu už v zimě na hory a zahraju si ji s dospělými. Nebo se studenty. Bude to trochu jiná zábava, ale tuším, že i s nimi to nebude ztracený čas.)

Radek Sárközi
8 years ago

Chtěl jsem doporučit taky pár her, ale nešly mi vložit odkazy na ně, tak alespoň názvy: Dixit a Bylo nebylo…

Radek Sárközi
8 years ago
Ver.Valikova
Ver.Valikova
8 years ago

Pane Doležele, beeru Váš příměr státu k platícímu hostu. Pokud Vy uznáte, že já jsem také součástí státu. Jako církev uznává, že jsem její součástí.

Pak ale i já jsem částečkou platícího hosta. A pokud více částeček nesouhlasí s jídlem, které si objednal host, asi by bylo dobré pokrm zase odnést.

Pokud nejsem částečkou státu, kdo je tedy stát? Doba totalit snad je za námi.

Ver.Valikova
Ver.Valikova
8 years ago

Díky za hry.

Radek Sárközi
8 years ago

V restauraci sedí hosté, ve škole žáci…

Ver.Valikova
Ver.Valikova
8 years ago

Jistý rozdíl tu je. Žákovi nenaplivu do polévky a host ode mě nechytne kuli z diktátu.

Radek Sárközi
8 years ago

On by ten host pak příště nepřišel, což?