Jaké změny přinese střední článek a co chtějí školské odbory?

3. 4. 2023
EDUin
bEDUin_clanek_obrazek2

Co přinesl týden 27. 3. – 2. 4.

Krátce: 

Výrok týdne:


„Pro mě osobně je situace, kdy dítě vstoupí do první třídy a musí ji opakovat, naprosté selhání základní školy, nikoli dítěte nebo rodiče. Systém nedostatečně vyhodnocoval potřeby dítěte v delším časovém úseku, nejen v první třídě. Tahle zkušenost dítě negativně ovlivní na další roky. Potřebujeme, aby se školy transformovaly tak, aby byly schopné individualizovat výuku ve vztahu k potřebám jednotlivých dětí. Už dnes jsou základní školy, které to umí,“ říká pedagožka a odbornice na předškolní vzdělávání Barbora Loudová Stralczynská v rozhovoru věnovaném problematice odkladů a tomu, jak vnímáme školní zralost (
eduin.cz).

V souvislostech

„Pokud chceme něco změnit, má paradoxně smysl uvažovat o menších, pragmatických krocích,” myslí si Arnošt Veselý

Po dvou letech pilotování dostalo na ministerstvu školství zelenou zavedení tzv. středního článku podpory. Systémový prvek, který by fungoval v nyní prázdném místě mezi školou a ministerstvem, je součástí Strategie 2030+. O tom, jak o středním článku uvažovali tvůrci strategického dokumentu nebo jak se dívá na současnou diskusi o středním článku, jsme hovořili s profesorem Arnoštem Veselým z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, který tým připravující Strategii 2030+ vedl. 

S jakým záměrem jste střední článek do Strategie 2030+ vepsali?

Střední článek je z mého pohledu jedno z možných řešení. Nástroj, kterým je možné dosáhnout priorit Strategie 2030+, tedy snižování nerovností a zlepšování kompetencí dětí. Bylo to jedno z řady témat, které vykrystalizovalo z diskuse o možných úpravách vzdělávacího systému. Na jednu stranu bylo zřejmé, že to může být poměrně efektivní nástroj pro řešení hned několika problémů, a na straně druhé na něm byla pro mě až překvapivě velká shoda. Od počátku jsme se shodovali, že je náš vzdělávací systém velmi fragmentovaný. Věděli jsme to intuitivně, ale nechali jsme si také spočítat, kolik zřizovatelů zřizuje pouze jedinou školu, a výsledky byly šokující. Celá řada malých obcí nemůže mít kapacity na to, aby své školy podpořila ani v technických nebo administrativních záležitostech, ani v tom, čemu se mají školy a jejich ředitelé věnovat prioritně, což je vzdělávání a pedagogické vedení. Hlavním důvodem zřízení středního článku tak byla snaha pomoci všem školám, které to potřebují. Tak, aby žádná nezůstala bez podpory a aby se mohly všechny věnovat tomu, co je primární, a nemusely řešit, jestli jim zatéká pod střechu.

Pamatujete si na některé z témat, které jste diskutovali, ale do Strategie 2030+ se nedostalo?

Padl například návrh na celkovou rekonstrukci vzdělávání budoucích učitelů. Šlo o to, že by pedagogické fakulty byly vyjmuty ze systému, kde se hodnocení z velké míry odvíjí od získávání výzkumných grantů a publikovaných vědeckých článků, protože plní jinou roli než řada ostatních fakult. Když se totiž pedagogické fakulty příliš zaměří na akademický výzkum, nemají tolik prostoru pro praktické a kvalitní vzdělávání učitelů, což je jejich primární poslání.

 

Podobám tzv. středního článku ve školských systémech v zahraničí se Arnošt Veselý věnoval ve studii Střední článek ve vzdělávání: vymezení pojmu, přístupy a implikace pro vzdělávací politiku, která byla zveřejněna v časopise ORBIS SCHOLAE, 2021.

 

Na rozdíl od středního článku ale na tomto návrhu shoda nebyla a nebyl tedy dále rozpracován. Takových myšlenek, které byly potenciálně zajímavé, ale nedošly do rozpracování jako střední článek, bylo více. Na středním článku se ale shodla řada aktérů, kteří jinak mají na řadu vzdělávacích otázek velmi odlišný názor. I když se samozřejmě ukázalo, že to bylo i proto, že si pod tím konceptem každý z nich mohl představovat něco jiného.

Decentralizovaný vzdělávací systém s tisícovkami malých zřizovatelů jsme si zvolili kolem roku 2000 jako odpověď na socialisticky centralizovaný stát. Byla to chyba?

Je třeba mít na paměti, že změna byla tehdy školství tak trochu vnucena v rámci celkové rekonstrukce veřejné správy a že přišla zvnějšku. Z hlediska školství to určitě nebyl šťastný krok, i když je otázka, jak efektivní byly tehdejší školské úřady a jestli nemohly fungovat lépe. Celkově ale má decentralizace i celou řadu pozitivních rysů. Školy, které chtěly experimentovat a inovovat, dostaly volnost. S kurikulární reformou se o pár let později školství pohnulo ještě dále směrem k autonomii a řada škol toho velmi dobře využila. Proto jsme se také ve Strategii 2030+ nechtěli vracet ke školským úřadům. Pokud se naučíme s autonomií a decentralizací dobře pracovat, není to špatný systém. Snažili jsem se tedy navrhnout rovnováhu mezi tím, kdy je fragmentace příliš vysoká, a návratem k systému, který by školám určoval, co mají dělat. To podle mého názoru v dnešní době sítí a participace už ani možné není.

Celý rozhovor můžete číst na webu EDUin

Z edukalendáře:

Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na korektor@eduin.cz.

logo-author
Našli jste v článku chybu? Napište nám, prosím, na korektor@eduin.cz.
 

Mohlo by Vás zajímat

Listovat všemi články