Šikana, výhrůžky násilím nebo násilné incidenty ve školách vyvolávají otázky, jak se na takové situace připravit. V otázkách a odpovědích přehledně shrnujeme, co pro krizovou připravenost mohou udělat pedagogové, vedení škol, zřizovatelé i rodiče a na koho se v krizové situaci obrátit.
EDUin 21. 10. 2026
Co může pro krizovou připravenost dělat pedagog?
Všímat si signálů a sledovat, jestli se opakují. U radikalizace jeden signál sám nic neznamená. Rozhodující je, jestli se jich objeví více najednou či zda se děti v čase mění. U šikany jde například o změny chování, podrážděnost a vzteklost, potíže se spánkem a jídlem, záškoláctví a také bolesti hlavy či břicha bez zjevné zdravotní příčiny.
Předávat si informace dál. Pedagogové často vidí potenciálně nebezpečné situace, ale nechají si je pro sebe, třeba i z důvodu, že je tak nevyhodnotí, ale někdo jiný, například metodik prevence, by mohl.
Znát interní postup krizové komunikace školy a svou roli v něm, včetně zásad citlivé komunikace s médii, rodiči a veřejností. Pokud takový postup připraven není, vznést požadavek na jeho vytvoření vedením školy.
Vysvětlit žákům, že oznámit starost o kamaráda není udávání, ale péče o něj. Děti ale musí vědět, komu to říct, a dospělí, kteří sdělení přijímají, jej musí brát vážně. Je potřeba si dát pozor na sliby, které nelze splnit – jako například slib mlčenlivosti –, to snižuje důvěru dítěte.
Když žák „vybuchne“, nevyvracet a nebagatelizovat, protože věty typu „neztrapňuj se před spolužáky“ většinou situaci zhorší. V emočním přetížení netlačit na vysvětlení. Pomoct může chvíle odstupu, krátké vyslechnutí a kontakt se školním psychologem. V případě možného ohrožení zdraví má přednost bezpečnost a ochrana ostatních žáků a pedagogů.
Co může pro krizovou připravenost dělat vedení školy?
Mít připravený krizový plán či plány, pokud jej škola nemá, co nejdříve ho vytvořit, podle školské legislativy je to povinnost. Revidovat je minimálně jednou ročně a pořádat pravidelná bezpečnostní cvičení.
Vytvořit (funkční) krizový tým s rozdělenými rolemi, přičemž jejich rozdělení je na individuálním rozhodnutí školy. Ředitel jako statutární orgán školy komunikuje s policií, záchrannou službou, hasiči a zřizovatelem. Někdo musí také komunikovat s pedagogickým sborem, někdo s rodiči, další člověk může třeba monitorovat sociální sítě a někdo být pověřen mluvit s médii. Je žádoucí nenechat všechny role pouze na řediteli.
Plnit zákonné oznamovací povinnosti, zvlášť hrubé opakované slovní a úmyslné fyzické útoky žáka je třeba oznamovat OSPOD a státnímu zastupitelství. Ředitelé to často nevědí, nebo se bojí o pověst školy.
Sdílet know-how či důležité informace napříč školou, ne jen vybraným pracovníkům. Zejména při krizové situaci není možné, aby byli pedagogové, žáci a rodiče bez oficiálních informací o tom, co se děje.
Zavést celoškolní přístup k šikaně. Všichni pedagogové, žáci i rodiče mají vědět, co šikana obnáší, na koho se obrátit a jak ji lze zastavit. Situaci je potřeba průběžně monitorovat, a zejména není žádoucí problém ignorovat či popírat.
Co může pro krizovou připravenost dělat zřizovatel?
Apelovat na ředitele a vedení školy, aby měli vytvořený platný krizový plán i krizový tým.
Finančně podporovat či organizovat relevantní vzdělávání pedagogů i vedení školy.
Znát postup krizové komunikace v případě informování školou o probíhající nebo hrozící krizové situaci a koordinovat se školou společná mediální prohlášení.
Podporovat preventivní opatření, jako bezpečnostní audit školy nebo preventivní programy, zejména pak v případě proběhnutí krizové události.
Co mohou pro krizovou připravenost dělat rodiče?
Primární je zajímat se o to, co dítě o škole vypráví, mít přehled o tom, s kým se baví a jak tráví čas včetně online světa. Když dítě není sdílné, vyptat se kamarádů, učitelů nebo jiných rodičů. Pomáhá i to, pokud rodič sám mluví o svých vztazích.
Sledovat specifické signály u svého dítěte (např. nikdo si k němu nechce sednout na oběd) i ty nespecifické (dlouhodobější změny chování, podrážděnost, potíže se spánkem a jídlem, bolesti bez příčiny).
Obrátit se na školu v případě pochybností, typicky na metodika prevence nebo na třídního učitele.
Jak budovat ve škole odolnost mezi žáky a pedagogickým sborem?
U žáků:
U pedagogů:
Obecně:
Koho kontaktovat v případě krizové situace?
Akutní ohrožení:
Ve škole:
Mimo školu:
Kde hledat další materiály, které školám i rodičům pomohou s přípravou na krizové situace?