Nadaní a segregovaní? Potřebujeme plošné testování i edukaci učitelů

Co vás vedlo k tomu zabývat se otázkou kvantitativního nadání? A proč se podobná data nesledovala již dříve?

Naše studie vyšla v rámci projektu Talent, který realizujeme v think-tanku IDEA při CERGE-EI, a navazuje na několik předchozích studií. V jedné z nich jsme se s kolegyní Bičákovou věnovaly tomu, co lze o kvantitativně nadaných žácích zjistit z dat mezinárodních šetření TIMSS a PISA. Je pravda, že je trochu odvážné definovat kvantitativně nadané děti na základě těchto dat. Ale žádná jiná data na stejné téma u nás neexistují. 

Kdyby existovaly plošné testy na další druhy nadání, mohli bychom se zaměřit i na ně. Upřímně, když jsme vytvářeli definici kvantitativního nadání, nevěděli jsme, jestli jej vůbec můžeme definovat na základě matematických testů. Protože jsme ekonomové, dotazovali jsme se kolegů – psychologů z Masarykovy univerzity, kteří se tématu nadání věnují podrobněji. Sami byli překvapeni, že testování PISA netestuje jen osvojené matematické znalosti, ale zaměřuje se také na funkční matematickou gramotnost – tedy na schopnost matematicky uvažovat a využívat ji při řešení problémů v různých reálných situacích. Naše definice nadání v rámci studie tak v žádném případě nenahrazuje psychologické testování. Ale je to nástroj, na jehož základě se tomu můžeme přiblížit. Proto také ve studii vždy zdůrazňuji, že jde o kvantitativní nadání, aby bylo patrné, že se omezujeme pouze na tento jeden typ nadání.

Nemůže fakt, že sledujete nadání skrze výsledky testování matematické gramotnosti, mít vliv na to, že jste vypozorovali velkou závislost na vnějších podmínkách dětí, zejména pak vzdělání rodičů? Může být kognitivně nadané dítě, které ale například neovládá matematické pojmosloví, a v testech tak nebude patřit mezi nejlepší, i když v testu obecné inteligence by se ukázalo jako nadané?

Je pravda, že teorie nadání neříká, že je nadání podmíněno genetikou, ačkoliv to do nějaké míry může být zásadní. Vliv může mít i prostředí, ve kterém dítě vyrůstá. V předchozí studii, ve které jsme sledovali vliv vzdělání rodičů na identifikaci nadání, byla podmíněnost vzdělání rodičů vysoká. Ale v jiných zemích takto vysoká není. Někde je víc, někde méně, ale v Česku se jeví větší než jinde. 

Čím si to vysvětlujete?

Určitě se tam může potkávat víc faktorů. Vzdělanější rodiče mají zpravidla více informací o možnostech studia, lépe se orientují ve vzdělávacím systému a mohou dítěti častěji zajistit další podporu nebo přípravu. To, že je v Česku souvislost s rodinným zázemím výraznější než v řadě jiných zemí, podle mě naznačuje, že roli může hrát také nastavení vzdělávacího systému. V Česku dochází k první selekci relativně brzy a právě v zemích s ranou selekcí vidíme větší rozdíly mezi školami podle socioekonomického zázemí žáků. V těchto systémech tak může rodinné zázemí výrazněji ovlivňovat, zda se dítě už v raném věku dostane do výběrové školy, a tím se mohou rozdíly spojené s rodinným zázemím dále prohlubovat. 

Česko patří k zemím s nejvyšší segregací nadaných žáků v Evropě. V zemích s ranou selekcí, ke kterým patří nejen Česko, ale také Slovensko či Maďarsko, se nadaní soustřeďují v malém počtu škol. Jak to vzniklo?

Zde je právě zajímavé srovnání čtvrtého a osmého ročníku. Ve čtvrté třídě, tedy ještě před první selekcí v Česku, jsou rozdíly mezi zeměmi poměrně malé a Česko patří spíše k zemím s rovnoměrnějším rozložením nadaných. V osmém ročníku, kdy už část českých žáků odešla na víceletá gymnázia, se rozdíly výrazně rozevírají. Česko má mezi sledovanými zeměmi nejvyšší míru koncentrace nadaných a vysokou koncentraci vidíme i v dalších zemích s ranou selekcí. To samozřejmě samo o sobě nedokazuje, že všechno způsobují víceletá gymnázia, ale souvislost s načasováním selekce je v datech poměrně výrazná.

Vámi identifikovaný podíl nadaných dětí je podstatně větší, než je oficiálně identifikovaných nadaných. Zatímco vy evidujete přes 10 procent, oficiálně je to pouze 0,2 procenta nadaných žáků. Proč je důležité, abychom nadání dokázali identifikovat?

Mezi prvními, kdo rozpoznají u dítěte talent, je učitel nebo rodič. Lepší by ale bylo plošné testování, protože pokud dítě nemá uvědomělé rodiče ani učitele a je nadané, může se stát, že se nedostane do žádné poradny nebo k žádnému školnímu psychologovi a jeho talent zůstane nerozpoznán.

S kolegy psychology z Masarykovy univerzity jsme se bavili o tom, že se do poradny častokrát dostane dítě ne kvůli tomu, že si myslíme, že je nadané, ale protože vyrušuje, nebo má dvojí výjimečnost. Častokrát to mohou být chlapci v raném věku, protože se ve škole nudí a už mají zadání splněno. Dívky bývají třeba více poslušné a sedí tiše. A možná proto ve statistikách vidíme, že jsou častěji kluci identifikováni jako nadaní. Přitom poměr nadaných dívek i chlapců je v populaci stejný. 

Polovina nadaných dětí zůstává na základních školách. Zatímco na víceletých gymnáziích tvoří nadaní žáci přes 40 procent osazenstva, na základních školách jen necelá čtyři procenta. V zemích s ranou selekcí se tak mohou některé skupiny nadaných žáků ocitnout v méně podnětném prostředí a to může nepříznivě působit na rozvoj jejich nadání. Co všechno to znamená pro nadané dítě, které zůstane na základní škole?

Nevadí to, že nadané dítě na víceleté gymnázium nejde. Ale když se díváme na další vzdělávací dráhy žáků, je jasně vidět, že žáci středních škol – ne gymnázií – si méně často vyberou vysokou školu a následně méně často dokončí vysokou školu. Vzdělávací rozhodnutí během dětství a dospívání mohou mít skutečně velký dopad na žáka, ale i společnost. Pokud nedokážeme rozpoznat nadání u žáka/žačky ze slabšího rodinného zázemí a nedokážeme je rozvinout, ztrácí tím nejen samotné dítě, ale i my jako společnost. 

Odborná literatura se dost rozchází ve výsledcích vrstevnických efektů učení. Je těžké říct, zda jeden žák může být tahounem celé třídy, nebo nikoliv. 

Je tedy pro nadané dítě výhodou, když se vzdělává společně s dalšími nadanými? V čem konkrétně spočívá pedagogická přidaná hodnota víceletých gymnázií kromě toho, že sdružují děti z motivovaných rodin?

V rámci studie jsem se dívala na to, kolik dětí v Česku odchází na víceletá gymnázia, na střední školy atd. Výsledky byly tak rozsáhlé a komplexní, že jsme se rozhodli napsat z nich krátký policy brief, aby tato zjištění nezůstala pouze ve studii. Zjišťovali jsme třeba to, jak si vedou nadaní na základních školách oproti svým spolužákům. Rozdíl matematického skóre nadaného žáka oproti průměru je obrovský, na víceletých gymnáziích je rozdíl přibližně třikrát menší. To poukazuje na to, že nadaní jsou na základkách trochu ztracení.

Rozumím tomu, proč rodiče dávají nadané děti na víceletá gymnázia. V našem systému je to zřejmě správná cesta. Protože na nadané děti může mít pozitivní dopad, když jsou ve skupině se žáky s lepšími výsledky nebo vzdělanějšími rodiči. A pro učitele je pak mnohem snazší učit homogennější skupinu a posouvat děti dál. 

Ale pokud se na to podíváme z celospolečenského pohledu, tak velká část nadaných zůstává na základních školách. V další selekci třeba zůstávají na středních školách – a to není špatné, ale může se stát, že nadaní zůstanou na základce sami, kdežto na víceletých gymnáziích jsou v kolektivu, kde je vysoký podíl nadaných nebo velmi dobře prospívajících žáků. Už jenom tato segregace vytváří úplně jiné prostředí pro děti. Znamená to tedy, že už samotné složení třídy – tedy to, s jakými spolužáky se dítě vzdělává – může ovlivňovat průběh výuky i možnosti dalšího rozvoje žáků. A to i bez toho, aby škola měla lepší učitele nebo lepší vybavení.

Našli jste ve vaší studii rozdíly v míře podpory nadání mezi zeměmi s ranou selekcí a zeměmi, které děti neselektují? Lze říci, že je některý z těchto přístupů lepší?

Naše studie přímo neměří, jak intenzivně jednotlivé země nadané žáky podporují, takže nemůžeme říct, že jeden systém je obecně lepší. Vidíme ale, že v zemích s ranou selekcí se nadaní soustřeďují do menšího počtu škol, zatímco v zemích bez rané selekce zůstávají rozloženi rovnoměrněji. 

Zároveň jsme nenašli, že by školy s vyšším podílem nadaných měly systematicky výrazně lepší učitele nebo úplně jiné výukové metody. Největší rozdíly jsou spíš ve složení žáků a v jejich socioekonomickém zázemí. Výhodou méně selektivních systémů tak může být, že nadaní žáci nejsou tak brzy oddělováni do několika málo škol a podnětné prostředí je dostupnější i v běžných školách. 

Jak moc záleží na tom, kdy nadání identifikujeme? Vy jste pracovali s daty o žácích čtvrtých ročníků a pak s daty o patnáctiletých žácích.

Nejlepší by bylo začít s testováním nadání co nejdříve. Když vidíme vliv rodinného zázemí na to, zda je nadání rozpoznáno, je důležité zachytit ho u dítěte včas a co nejdříve mu nabídnout odpovídající podporu a možnosti dalšího rozvoje.

Hlavním faktorem, který odlišuje školy s vysokým podílem nadaných od ostatních, tedy není vyšší kvalifikace učitelů, výrazně odlišné vyučovací metody ani pedagogické dovednosti, ale socioekonomické zázemí žáků a vzdělání jejich rodičů. Výsledky ukazují, že to, zda se nadaný žák dostane do výběrového prostředí víceletého gymnázia, silně závisí na informovanosti, motivaci a socioekonomickém statusu rodiny, nikoliv pouze na samotném talentu dítěte. Na každá rodina, ve které je nadané dítě, si ale může dovolit například přípravné kurzy atd. Může v tomto ohledu nějak pomoci stát či škola?

I v předchozí studii se ukázalo, že plošné testování nadání by mohlo pomoci lépe zachytit nadané i mezi znevýhodněnými skupinami. Lidé si častokrát myslí, že nadaní si pomohou sami, ale tak to není.

Pamatuji si na jedno setkání v rámci kulatého stolu ke vzdělávací strategii 2030+ s řediteli škol třeba z Ústeckého nebo Karlovarského kraje. Bavili jsme se o tom, jak uzavřít nůžky segregace, a jeden ředitel na závěr uvedl, že jsme sice mluvili hodně o dětech s problémy s učením, ale zároveň mají ve škole nadané děti a nikdo se jim nevěnuje. To bylo pro mě inspirativní, že i ředitelé z míst, kde se potýkají s řadou velkých a závažných problémů, zároveň ví o nadaných žácích. Bylo by ideální, kdyby se mohly otestovat všechny děti a potom bychom na výsledky mohli navazovat studiemi a doporučeními. Nestačí totiž jen testovat, je důležité také vědět, co s výsledky dělat dále.

Dříve se pokoušeli o širší testování pražské školy, ale ani toto testování se netýkalo každého žáka, protože na něj nebyly dostatečné finanční zdroje. Použil se nástroj Invenio od kolegů z Masarykovy univerzity. Je výjimečný mimo jiné tím, že se jedná o hru a je možné použít jej plošně pro celou třídu. Je úžasné, že už existuje nástroj, který je možné ve školách poměrně jednoduše použít pro širší screening nadání. Invenio je v tomto směru velmi zajímavý nástroj, který je v českém prostředí a pravděpodobně i v širším evropském kontextu poměrně unikátní. Ale samozřejmě, je to nákladné i časově náročné. Je to ale i otázka zájmu státu, protože zájem ze strany škol tady je.

Jaké další nástroje nebo podporu by školy potřebovaly, aby mohly efektivně pomáhat rozvoji nadaných dětí?

Ze zprávy OECD, kterou jsem zahrnula do studie, vyplývá, že některé země mají přímo v přípravě učitelů zahrnut předmět, který se věnuje práci s nadanými dětmi. To je určitě jedna z věcí, která by mohla pomoci, aby učitelé věděli, jak k nadaným dětem přistupovat a dokázali jejich nadání lépe rozpoznat. Také ředitel může motivovat učitelský sbor, aby se této oblasti dále věnovali a vzdělávali se. Ale je otázka, kolik času a financí na to jednotlivé školy mají. Když má někdo ve třídě třicet dětí, častokrát se věnují spíše těm problematickým dětem než těm, které vykazují nadání.

V nejbližší době bychom se v institutu rádi zaměřili na problematiku nadání a známkování, tedy to, jak známkování souvisí s nadáním. 

O kolik lidského potenciálu jako společnost přicházíme, pokud nerozeznáme nadané děti, a jaké to má ekonomické důsledky?

Výzkumy ukazují, že nadaní mají mnohonásobně vyšší pravděpodobnost, že se zaslouží o nový patent nebo objev. A přispívají mnohem více k hospodářskému růstu. Ekonomická ztráta vyplývající z toho, že nějací nadaní svůj talent nerozvinou, může být skutečně veliká. Rádi bychom tento poznatek vyčíslili konkrétně, ale nebude to úplně snadné. 

V severoevropských zemích bez rané selekce – například Finsko – zůstává rozložení nadaných rovnoměrné i v pozdějším věku. Co pro to dělají? Jak se jimi může český vzdělávací systém inspirovat?

Z průzkumu, který jsem si dělala, vyplynulo, že ve Finsku jsou rozdíly mezi školami obecně menší a děti se až do pozdějšího věku nerozdělují do různých vzdělávacích drah. To je velký rozdíl oproti České republice, kde se žáci často začínají různě rozdělovat už při nástupu do základní školy, i když ještě nejde o systémovou selekci. Tím pádem mohou vznikat obrovské rozdíly mezi školami, nejen kvůli učitelům nebo kvalitě výuky, ale i kvůli složení spolužáků.

Severské země dělají první selekci dětí až kolem 16 let a segregace nadaných je mnohem nižší, takže asi je nutné přemýšlet o vzdělávacím systému v kontextu. Myslím si, že neexistuje jen jeden nástroj, který pomáhá nadaným. A potřebujeme i data, abychom mohli říct, že opatření skutečně mají dopad, který od nich očekáváme. V momentech selekce je hodně důležité dát rodičům dobré informace a ukázat jim, jaké možnosti dítě má. Protože to všechno dokáže změnit volbu školy a směřování budoucnosti.

Miroslava Federičová je autorkou například těchto publikací:

• Školy pro nadané, či vybrané? Mezinárodní srovnání (2026) – studie o rozložení kvantitativně nadaných mezi školami a souvislosti s ranou selekcí. idea.cerge-ei.cz
• Co (ne)víme o žácích s kvantitativním nadáním? Česko v mezinárodním srovnání (s Alenou Bičákovou, 2025) – studie o identifikaci kvantitativně nadaných a jejich charakteristikách v Česku a Evropě.
• Chytré hlavy nestačí: sociálně-emoční schopnosti českých žáků (s Danielem Münichem, 2025) – policy brief využívající data PISA 2022, který poukazuje na relativně nízkou úroveň sociálně-emočních schopností českých patnáctiletých žáků ve srovnání s jejich vrstevníky v dalších evropských zemích