Oldřich Botlík: Co říkají data o ověřování znalostí pravopisu

Publikujeme analýzu Oldřicha Botlíka, který na základě anonymizovaných dat z výsledků jednotných přijímacích zkoušek na SŠ a státní maturity dokládá, že řešení „pravopisných“ úloh oproti „korektorským“ úlohám, jež se v testech pravidelně objevují, vyžaduje jiný typ dovedností. Dovednosti potřebné pro řešení tzv. korektorských úloh však podle jeho názoru nejsou v souladu s předepsanými cíli vzdělávání v rámcových vzdělávacích programech. Dokládá to významným nárůstem ztráty negymnazistů za gymnazisty (současných i nastávajících) v korektorských úlohách. Oldřich Botlík na základě těchto zjištění doplnil svůj podnět České školní inspekci. Podstatu sporu o korektorské úlohy shrnul Oldřich Botlík v textu ZDE. Dané úlohy a jejich výsledky si můžete přečíst v příloze.

Cermat pravidelně zařazuje do přijímacích i maturitních testů z češtiny úlohy, které mají zjistit, jak žáci zvládli pravopis. Jde v nich skutečně pouze o znalosti pravopisných jevů, anebo nároky některých úloh s pravopisem nesouvisejí? Veřejná diskuse se může konečně opřít o tvrdá data. Na základě loňské novely školského zákona je totiž Cermat letos poprvé musel zveřejnit ještě PŘED koncem lhůty, v níž se maturanti mohou odvolat (§ 183d).

Očekávané výstupy rámcových vzdělávacích programů požadují, aby žák zvládal pravopis ve vlastním písemném projevu. Úloha, v níž žáci hledají chyby v písemném projevu někoho jiného, nebude s RVP v souladu nikdy. Zřejmě nejpřijatelnějším ústupkem umožňujícím testovat za těchto okolností pravopisné znalosti jsou úlohy typu ANO-NE (říkejme jim pravopisné). V nich je totiž cesta k nalezení pravopisné chyby relativně krátká. Posouzení pravopisné správnosti každé ze čtyř nabízených možností zde totiž znamená prohledat vždy pouze asi jeden řádek textu. To netrvá dlouho, ani když se žák musí občas vrátit a číst znovu.

Cermat však do testů zařazuje rovněž úlohy, v nichž žáci prohledávají poměrně rozsáhlý výchozí text, hledají v něm čtyři pravopisné chyby a opravují je (těmto úlohám říkejme korektorské). Diskuse se vede o tom, co všechno nalezení chyb v úlohách tohoto typu vyžaduje. V maturitním testu se navíc k výchozímu textu korektorské úlohy vztahují také další rozmanité úlohy, ve kterých musí žák věnovat pozornost pokaždé něčemu jinému. I to může jeho soustředění pouze na pravopisné jevy znesnadňovat.

Budeme na základě dat srovnávat pouze pravopisné úlohy s korektorskými. Výběrové úlohy (mají jedinou správnou položku ze čtyř nabízených) zaměřené na pravopis nejsou pro srovnávání vhodné. Jakmile v nich totiž žák chybu nalezne, nemusí dalším položkám věnovat pozornost.

Podrobné údaje obsahuje příloha, která má na první straně znění a výsledky tří úloh pravopisných, na druhé straně znění a výsledky tří úloh korektorských a na třetí straně ukázku, jak se dá proměnit korektorská úloha na pravopisnou úlohu typu ANO-NE. Zde jen krátce představíme hlavní výsledky, které jsou spočítány zvlášť za gymnazisty (žáky hlásící se na čtyřleté gymnázium, resp. maturanty na gymnáziích) a za negymnazisty (žáky hlásící se do negymnaziálních maturitních oborů, resp. maturanty v těchto oborech).

Průměrný výsledek gymnazistů tvoří pokaždé základ – tedy 100 %. V řádku nadepsaném „procenta“ je průměrný výsledek negymnazistů (zelený údaj v pravém dolním rohu) vždy vyjádřen v procentech tohoto základu. Nijak nepřekvapí, že výsledek negymnazistů je ve všech úlohách horší než výsledek gymnazistů (tj. menší než 100 %). Nepřekvapí ani to, že pravopisné úlohy dopadají výrazně lépe než úlohy korektorské. Například maturující negymnazisté získali letos v pravopisné úloze průměrně 1,08 bodu ze 2 bodů, ale v korektorské úloze jen 1,58 bodu ze 4 bodů. Pouze dva gymnazisté z pěti dosáhli v korektorské úloze maxima 4 body. Nepředstavovali jsme si výsledky výuky pravopisu jinak? Anebo nejde pouze o znalosti pravopisu?

Naznačuje to ztráta negymnazistů za gymnazisty, tedy doplněk zeleného údaje do hodnoty 100 %. Ztráta je výrazně nižší v úlohách pravopisných než v úlohách korektorských. Dovednosti nesouvisející s pravopisem zvětšují v korektorských úlohách průměrnou ztrátu negymnazistů za gymnazisty o téměř 26 procentních bodů, a to bez výrazných odchylek. Rozdíl je tedy opravdu veliký. V korektorských úlohách vykonává žák před uplatněním svých pravopisných znalostí řadu jiných činností, kvůli nimž se k meritu úloh ani nemusí dostat. Jinak by si byly výsledky úloh obou typů mnohem bližší.

Výsledek za tři testy určitě ještě není důkazem – spíš indikuje existenci problému a naznačuje, v čem spočívá a jak ho lze kvantifikovat. Podle dat se zdá, že požadavek respektovat RVP rozhodně není „pouhým“ formalistickým hnidopišstvím. Nalezení pravopisné chyby v korektorských úlohách totiž vyžaduje významné uplatnění schopností, které se znalostmi pravopisu nesouvisejí. Patří mezi ně například trpělivost při úmorném opakovaném pročítání textu, když i velmi jednoduchá chyba uniká pozornosti.

Výsledek výpočtů ovšem rovněž dokládá, jak svévolná a škodlivá byla praxe Cermatu a MŠMT, když odmítaly poskytovat data, jež by takové výpočty umožnila. Obdobné poznatky, které jsme získali za rok 2021, by jistě někdo spočítal také v předchozích letech. Problém korektorských úloh by tak už dávno vyšel najevo.

Hodnotné informace získané za prostředky státního rozpočtu, které neohrožovaly nikoho kromě Cermatu a MŠMT, nebylo možné vytěžovat. Obě instituce mají tudíž u odborné i laické veřejnosti značný dluh. Mohou ho začít splácet tím, že veškerá anonymizovaná prvotní data s údaji o typu školy rychle zveřejní aspoň zpětně. Kromě jiného to každému zájemci umožní také kvalifikovaněji posuzovat úlohy v budoucích přijímacích a maturitních testech.