Lidové noviny: Přínos víceletých gymnázií je malý

(c) Kateřina Lánská, EDUin

Publikujeme rozhovor Jitky Polanské s Bobem Kartousem o víceletých gymnáziích, o tom, jaká očekávání od nich rodiče mají a jaký je jejich reálný vliv na vzdělávací systém. Rozhovor vyšel 30. 1. v příloze Akademie Lidových novin.

Vždy když se otevře téma víceletých gymnázií a zkoumá se jejich role a prospěšnost pro český vzdělávací systém, do debaty se přihlásí spousta rozzlobených rodičů, kteří nechtějí, aby jim na víceletá gymnázia někdo sahal. Je to snad jediný prvek v českém školství, který má tolik vášnivých přívrženců. A pak je tu hlas mnohých odborníků, učitelů a jiných rodičů, kteří tvrdí, že víceletá gymnázia žádným přínosem nejsou, a to často ani pro samotné děti, které na nich studují. Jak to tedy je? Co si myslí Bohumil Kartous, šéf komunikace informačního centra o vzdělávání EDUin?

V debatách o víceletých gymnáziích zúčastnění rodiče přirozeně řeší na prvním místě konkrétní situaci svého dítěte, ale často se ji snaží „prodat“ jako zaručený recept a dogma, možná ze strachu, že někdo víceletá gymnázia zakáže…

Je to přirozené. Vzdělání a dobro vlastních dětí jsou pro rodiče logicky priorita, a to pak debaty s nimi emočně zabarvuje. Vzdělávací systém jim nabízí ve víceletých gymnáziích možnost, kterou vidí jako nejlepší pro své dítě, a těžko jim něco takového zazlívat. Jedna věc je postoj rodiče, který se rozhoduje o vzdělání svého dítěte v dané situaci a v rámci stávající nabídky, druhá věc názor či odborný náhled na víceletá gymnázia s ohledem na jejich funkci a dopad na vzdělávací systém. Ne všichni rodiče ale tuto dualitu vidí, což je vlastně taky pochopitelné. Paradoxní spíše je, že od víceletých gymnázií nezřídka očekávají mnohem více, než co tam děti opravdu dostávají.

Co byste konkrétně víceletým gymnáziím vyčetl?

„Ohnula“ vzdělávací systém, vytvořila v něm enklávy žáků „z lepší společnosti“. Již v deseti letech se děti podrobují selekci a ty s dobrým prospěchem masově odcházejí do jiné školy. A nejen ty nejlépe prospívající. Ambiciózní a většinou lépe situovaní rodiče zajistí svým dětem intenzivní přípravu na přijímací zkoušky, což je rozhodující faktor. Vysávání žáků na víceletá gymnázia zhoršuje úroveň základních škol, což opět posiluje úprk dětí na víceletá gymnázia. Začarovaný kruh.

Jaká je vaše pozice jako rodiče a jako odborníka?

Starší syn už do školy chodí. Dohodli jsme se, že zkusí přijímací zkoušky a pak si to rozmyslí. Jelikož se v různých testováních pohybuje v horních decilech výsledků, pravděpodobnost byla vcelku vysoká. Nakonec jsme nestihli podat přihlášku. Z mého pohledu to není tak podstatné, ale byl bych raději, kdybych takto uvažovat nemusel. Bez víceletých gymnázií by vzdělávací systém povinné školní docházky byl lepší. Nejde jen o rovnost v přístupu ke vzdělávání. Základní škola pro všechny neznamená v žádném případě, že by to mělo negativní dopad na studijně nadané. Finsko podobný systém zrušilo už dávno a jejich žáci dosahují v mezinárodním srovnání podstatně lepších výsledků než ti čeští. A pozor – i nadaní žáci. Znamená to, že se v rámci jedné třídy dokáží dobře postarat o žáky všech úrovní. Zároveň mají tedy menší rozdíl mezi těmi dobrými a těmi špatnými.

Když se mluví o možnosti zrušení víceletých gymnázií, rodiče dětí, které tam studují, silně, až panicky protestují. Často tvrdí, že teprve na víceletých gymnáziích se jejich děti konečně něco naučí a mají podnětné prostředí. Myslí si, že držet jejich děti na základní škole by možná prospělo základní škole, ale rozhodně by to neprospělo jejich dětem.

Výzkum Close (Czech Longitudinal Study in Education), který uskutečnili vědci z Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání UK, ale ukazuje jinou realitu. Jde o studii, jež sleduje ty samé děti v 6. a 9. třídě a dále na střední škole. Pracovalo se s asi pěti tisíci žáků ze čtyř set tříd ve sto osmdesáti školách. V této fázi výzkum porovnává ty děti, které odešly na gymnázia, s těmi, které zůstaly na základní škole. Průzkum neprokázal, že by víceletá gymnázia proti základním školám vykazovala výraznější přidanou hodnotu. Ano, na gymnáziích je úroveň výsledků vzdělávání výrazně vyšší než na základních školách, ale když jdete ke kořenům tohoto rozdílu, najdete ho v rodinách. To ostatně potvrzují podobné výzkumy globálně. Výzkum na prestižní univerzitě MIT ukázal na výsledcích univerzitních studentů, že takzvané elitní školy jsou z hlediska přidané hodnoty jen hodně drahý marketing, za nímž je ve skutečnosti jen sociální exkluzivita.

Jak měření dokáže vzdělávací přidanou hodnotu škol vydestilovat?

Výsledky žáků se očistí o složky, které nejsou výsledkem pedagogického působení školy. Zohlední se socioekonomický status žáka a porovnávají se srovnatelné skupiny žáků na základní škole a víceletém gymnáziu v čase, zjišťuje se jejich pokrok. Při použití této metody se ukázalo, že gymnázia nemají vyšší přidanou hodnotu než základní školy ani v matematice, ani v jazykových dovednostech (pravopis, gramatika a stylistika). Přidaná hodnota víceletých gymnázií i po očištění výsledků o efekty rodinného zázemí byla prokázána v oblasti čtenářské gramotnosti. Sice statisticky významná, ale ne podstatná natolik, aby to legitimizovalo existenci víceletých gymnázií.

Takže z víceletého gymnázia dělá vytouženou vzdělávací instituci spíš to, kdo tam chodí?

Ano, atraktivní jsou proto, že tam chodí převážně žáci z dobře zajištěných rodin. Vyšší úroveň školy je dána vyšší kvalitou žáků. Nevím, jestli rodiče tyto dva aspekty – vzdělávací a sociální – rozlišují. Spíš asi ne. To, že víceletá gymnázia jsou zdrojem nemalého sociálního kapitálu, považují pravděpodobně za nedílnou součást vzdělávání, a pokud ho systém nabízí, proč by toho nevyužili? Toto si uvědomují zejména lidé, kteří o možných změnách rozhodují, tedy političtí a ekonomičtí decision makers. Pochopitelně se snaží svým dětem takovou exkluzivitu také dopřát, a proto se o tématu vlastně skoro vůbec na veřejnosti nemluví.

Jak je socioekonomický status rodin ve výzkumu Close vyčíslen?

Žáci v dotaznících odpovídali na dotazy o své rodině: zjišťovalo se dosažené vzdělání a prestiž povolání rodičů a počet knih v domácnosti. Shromážděná data zřetelně dokládají, že na víceletých gymnáziích studují žáci z podnětnějšího rodinného prostředí. Když rozdělíme žáky dle sociálněekonomického statusu rodiny do pěti skupin, 68 procent žáků gymnázií tvoří žáci z dvou nejvyšších skupin, zatímco na základních školách je žáků s takto podnětným rodinným zázemím jen 28 procent. Naopak ze dvou pětin žáků z rodin s nižším sociálněekonomickým statusem jich je na gymnáziích jen necelých 16 procent, zatímco na základních školách tvoří tito žáci polovinu žáků.

Jak se základní školy stavějí k exodu dětí na víceletá gymnázia, mají nějaké protiúnikové strategie?

Školy to samozřejmě řeší každá nějak podle schopností vedení a učitelů. Stále více se uchylují k rozrůznění a obohacení nabídky na druhém stupni formou vytváření specializovaných tříd, třeba s posílenou jazykovou výukou či dalšími „špeky“. Někdy je to spojené i s finančním doplatkem rodičů žáků, kteří chodí do těchto tříd. Tohle probíhá samozřejmě neoficiálně a skrytě, protože to jde proti principu rovného přístupu ve vzdělávání a je to de facto nelegální, byť pochopitelný způsob, jak si ředitelé chtějí udržet děti ve škole. Jana Straková, jedna z výzkumnic, které se podílí na Close, dlouhodobě upozorňuje na fakt, že zatímco problém víceletých gymnázií je viditelný a dobře popsaný, tohle se děje skrytě a je to silný trend. Vedli jsme o tom nedávno zajímavou diskusi v rámci cyklu Akvárium v našem pražském EDUpointu.

Narazili jste při tom na konkrétní zajímavé příklady z praxe?

Vystoupila tam ředitelka jedné základní školy. Také se snaží nabídnout rodičům to, co hledají na víceletém gymnáziu, ale zároveň brání vzniku vnitřní selekce ve škole. Snaží se, aby z toho „extra“ – týká se to zejména jazykové výuky – měli užitek všichni. Poukázala na to, že experimentování škol s tímto „extra“ nakonec může vést ke kýženému posílení vzdělávání na základních školách. Líbil se mi její argument směrem k rodičům, kteří po ní chtěli vytvořit extra třídu: „Bude se vaše dítě setkávat pouze s bankéři a miliardovými investory? Dejte ho na Open Gate. Bude vést firmu, ve které budou pracovat dělníci, lidé v kancelářích, programátoři? Nechejte ho u nás. Krom všeho dalšího jej naučíme žít ve společnosti.“

Měla by se podle vás tedy víceletá gymnázia zrušit? Šlo by to vůbec? Co by se mělo stát v horizontu deseti let ku prospěchu všech českých dětí, včetně těch nadaných?

Při diskusi nad výsledky průzkumu Close se odborníci shodli na tom, že rušení víceletých gymnázií je v této fázi zbytečné i politicky neproveditelné. Vedlo by jen k nárůstu selektivních prvků v základním školství – k růstu zmíněných výběrových tříd nebo odchodu do neveřejných škol. Je třeba zvýšit úroveň druhého stupně základních škol. A to především akcentem na individuální přístup ke každému žákovi. Mimochodem zde je dobré udělat vsuvku. Lidé kritičtí k inkluzi (a z komentářů k tématu víceletých gymnázií by se zdálo, že jsou to často zároveň rodiče studentů víceletých gymnázií) se vyjadřují ve smyslu, že inkluze je jakýsi postkomunistický projekt jednotné školy, záměrného zprůměrování, kdy největší vliv na výuku mají slabí žáci. Jak se vyjádřil prezident Zeman, „kolona se pohybuje rychlostí nejpomalejšího vozidla“. To je zásadní nepochopení východisek společného vzdělávání. To je postavené na individuálních vzdělávacích cílech, uznání, že každý žák má právo na vzdělání, které odpovídá jeho potřebám. Jde o individualizaci vzdělávání v celém spektru žáků, což je opakem jednotné školy.

Zpět k reformám. Prioritou je tedy zvýšit úroveň druhého stupně základních škol?

Ano, a s tím jde ruku v ruce zavedení individuálního přístupu k žákům na druhém stupni. Individuální studijní plány pro nadané děti by se měly v horizontu deseti let stát samozřejmostí. K tomu se samozřejmě váže stále stejná písnička: navýšit investice do vzdělávání. Jestli si někdo myslí, že bez radikálního zvýšení platů učitelům i ředitelům to taky půjde, tak se hluboce mýlí. Ti lidé pracují z velké míry díky vnitřní motivaci, ale ta je již na svém stropu, je třeba ji doplnit společenským oceněním a plat je jedním z nejvýraznějších prostředků tohoto ocenění. Česká republika se chová jako zaostalá země, když do svého vzdělávacího systému investuje tak ostudně podprůměrnou částku. Vezměte si, každý rok chybí v českém veřejném vzdělávání 50 miliard korun, a to se bavíme jen o tom, abychom se přiblížili k průměru OECD. Ročně chybí 100 miliard, abychom se mohli srovnávat s nejlepšími. Cíl zrušit víceletá gymnázia by mohl být dobrým motivem k tomu něco začít dělat. Když si nestanovíte ambiciózní cíl, nestane se nic ambiciózního.

Když se podaří zvýšit úroveň základní školy, rodiče nebudou mít důvod děti na víceletá gymnázia posílat a ona sama začnou ubývat. Je to správná úvaha?

Je to ideální představa, ovšem v praxi posttotalitní společnosti je to spíš tak, že celkem velká část rodičů se zhlíží v představě, že jejich dítě bude mít něco extra, že dostane elitní vzdělávání, že bude patřit do lepší společnosti a nebude muset potkávat „tupce“. Vyplývá to z mnoha komentářů, kterými rodiče na toto téma reagují. A nejsou to jen bohatí a arogantní lidé. Jsou to často i rodiny žijící v celkem skromných poměrech, které si tak plní sen o společenském vzestupu. Podle mě ale cesta vede opačným směrem – kvalitní vzdělání musí sestoupit ke všem. Dobrá základní škola tohle umí. Udržet v jedné třídě velmi nadané i slabé děti je možné bez napětí a frustrace. Prostředkem jsou individuální vzdělávací plány, zvýšená pozornost vůči každému dítěti, více vyučujících i asistentů pedagogů, další podpůrné profese ve škole, moderní vyučovací metody. Takto vypadá nová škola.

Přidat komentář

3 komentářů k "Lidové noviny: Přínos víceletých gymnázií je malý"

avatar
  Odebírat komentáře  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozorňovat mě na
Josef Soukal

Jsem zde mnohem spokojenější, mnohem více se naučím, nemusím se vyrovnávat s agresivitou spolužáků – to se opakuje ve vyjádření žáků osmiletého gymnázia, kde působím, už řadu let. Ve vyjádření valné většiny žáků. Zdá se, že výsledky výzkumu po „očištění“ úplně nekorespondují s názory a zkušenostmi žáků…

Vera Mlnarikova

Mám stejné zkušenosti jako pan Soukal. Nevěřím, že takzvaní tahouni by třídy na ZŠ nějak výrazně zvedli, naopak by v tomto tahu byli brzděni spolužáky, kterým na nějakém vzdělání nezáleží. Opravdu validní studie by musela zkoumat posun týchž žáků, kteří by absolvovali jednou ZŠ a jednou víceleté gymnázimu, což kvůli fyzikálním zákonům není možné. Vše ostatní lze vždycky šikovně upravit podle toho, kdo studii zadává a jaké výsledky by rád obdržel… Proč víceletá gymnázia budí tolik emocí, zatímco jazykové, matematické, sportovní a jiné školy také selektují děti, sbírají talenty, ačkoli mnohdy až takové talenty nejsou, a nikomu to nevadí?

Tomáš Feřtek

Neřekl bych. O vnitřní diferenciaci se mluví stejně často, dokonce jako o vážnějším problému než jsou v tuhle chvíli víceletá gymnázia. Viz debata v lednovém Akváriu pražského EDUpointu.