Týdeník EKONOM: Dědičná past chudoby a nízkého vzdělání stojí Česko miliardy ročně

Na střední škole sice měla možnost udělat si maturitu, ale raději se rozhodla studium ukončit výučním listem, aby mohla co nejdříve nastoupit do práce a finančně pomoct své mámě samoživitelce. Ve škole nikdy nechodila na žádné kroužky, nejezdila na tábory a nikdy nebyla na rodinné dovolené. Když jednou chtěla jet na lyžařský kurz, musela si na to její máma půjčit a dluh pak dlouho splácela. Dnes je Bára (redakce její totožnost zná, ale rozhodla se ji nezveřejnit) žijící na Ostravsku sama maminkou samoživitelkou s dcerou, která letos nastupuje do první třídy základní školy. I Bára nyní naráží na podobnou situaci jako její matka: jak skloubit práci a péči o dítě. A trápí ji, že situace, kterou sama zažívala v dětství, se zase začíná opakovat. „Bojím se, že dceři nebudu moci zaplatit kroužky a výlety, nebo se kvůli tomu budu muset zadlužit. A mám strach, že kvůli tomu bude v kolektivu outsiderem. Třeba i proto, že si nemůžeme dovolit značkové oblečení,“ říká mladá žena pracující v call centru.

Podobné příběhy nejsou v Česku nijak výjimečné. Podle analýzy projektu Neviditelní, který se již šest let snaží zvýšit povědomí o znevýhodněných skupinách lidí, vyrůstá v naší zemi zhruba 300 tisíc dětí, které si z rodiny nesou znevýhodnění ovlivňující jejich vzdělání, budoucí práci i příjmy. Tuhle životní zátěž pak přenáší i na své potomky. Rozbít tento začarovaný kruh není snadné, pro budoucnost celého Česka je to ale klíčové. Problémy, s nimiž se potýkají děti ze znevýhodněného prostředí, nejsou jen jejich soukromým trápením. Mají negativní vliv na celou společnost a stojí nejen velké peníze, ale ohrožují třeba i sociální důvěru a soudržnost.

Jak se dědí chudoba

Stejně jako Bářina dcera budou za pár dní nastupovat do prvních tříd základních škol tisíce dalších dětí. Šance některých z nich na získání vyššího vzdělání, a tím pádem v budoucnu i vyššího výdělku, ale budou od prvního dne školy mnohem nižší než u jiných. Nebude to tím, že by byly méně nadané či pilné. Prostě se jen narodily do „špatné“ rodiny a na „špatném“ místě.

Když dítě pochází z rodiny v strukturálně postiženém mikroregionu, například na Litvínovsku, Sokolovsku nebo v Šluknovském výběžku, čelí zcela odlišné vzdělávací realitě než jeho vrstevník z Prahy či Středočeského kraje. Data z projektu Mapa vzdělávání výzkumné organizace PAQ Research ukazují, že v nejzatíženějších obcích s rozšířenou působností nedokončí základní školu nebo nepokračuje ve středoškolském vzdělávání až desetina dětí, celostátní průměr se přitom pohybuje kolem tří procent a v nejbohatších regionech klesá pod jedno procento.

Foto: Kateřina Lánská

Tento propastný rozdíl je primárně způsoben akumulací sociální zátěže v daných lokalitách. Destabilizující chudoba rodin, spojená s vysokou mírou exekucí, bytovou nouzí, nedostatečnou výživou a chronickým stresem, ničí rozvoj dětí. Když žijí v prostředí, kde rodina čelí hrozbě ztráty bydlení nebo exekučním srážkám, častěji absentují ve škole, mají sníženou schopnost soustředění a vyšší míru úzkostných poruch. Mimochodem, podle analýz PAQ Research je právě vysoká absence na druhém stupni základní školy prvním spolehlivým indikátorem budoucího předčasného odchodu ze vzdělávacího systému.

Že jsou na vině výše zmíněné důvody a nikoliv „horší“ genetická výbava dětí, dokládají četné výzkumy, které opakovaně prokazují, že pokud je dítě ze znevýhodněného prostředí včas přesunuto do stimulujících podmínek nebo získá přístup ke kvalitní předškolní péči, jeho kognitivní i akademické výsledky se dramaticky zlepší. Pokud by byl výkon dětí dán geneticky, tyto sociální a vzdělávací intervence by neměly téměř žádný efekt.

(…)

Kde české školství selhává

Děti ze znevýhodněného prostředí doplácejí i na to, že české školství místo toho, aby sociální rozdíly mezi žáky stíralo, funguje jako jejich zesilovač. Na vině je především extrémní selektivita vzdělávacího systému, který rozřazuje děti již v 11 letech při přechodu na víceletá gymnázia a následně po 9. třídě při přijímacím řízení na střední školy. O úspěchu v přijímacích zkouškách přitom nerozhoduje jen talent a vzdělanostní předpoklady dětí, ale primárně rodinné prostředí.

Děti vysokoškolsky vzdělaných rodičů využívají podle PAQ Research placené přípravné kurzy v 69 procentech případů, tu samou výhodu má přitom jen něco kolem poloviny dětí rodičů bez maturity. Takovou zkušenost má i Žaneta Slámová, spoluzakladatelka neziskovky Fandi mámám, která pomáhá samoživitelkám. „Mámy, které jsou na děti samy, často nemají finance na přípravné kurzy a bez jejich absolvování je šance na přijetí mnohem nižší. A tak se na střední nemusí dostat spousta dětí, které jsou chytré a mají v sobě předpoklady dosáhnout vyššího vzdělání,“ říká.

(…)

Šance pro děti i celou ekonomiku

Skutečnost, že děti ze znevýhodněného prostředí ve škole tolik zaostávají, není jen jejich soukromým problémem, je to zátěž pro celou ekonomiku. Dokládá to studie ekonomů Jany Krajčové a Daniela Münicha z akademického pracoviště IDEA při CERGE-EI. Jak odhadují, pokud by se cílenými vzdělávacími reformami podařilo posunout zmíněnou pětinu žáků z nedostatečné úrovně alespoň na úroveň základní funkční gramotnosti, přineslo by to české ekonomice zvýšení ročního tempa růstu HDP o několik desetin procentního bodu. V kumulativním vyjádření to představuje trvalý přínos minimálně 18 až 30 miliard korun ročně.

Jak upozorňuje Nikola Šrámková, analytička z EDUin, pro veřejné rozpočty nabízí tato studie možná ještě názornější údaj. Člověk, který dokončí alespoň střední školu, přispěje během života do veřejných rozpočtů v průměru přibližně o 2,3 až 2,8 milionu korun více než člověk, který skončí pouze se základním vzděláním. Do tohoto rozdílu se promítají především vyšší příjmy a odvody, ale také nižší riziko nezaměstnanosti a menší čerpání některých veřejných výdajů.

Foto: Kateřina Lánská

„Tyto modelace je samozřejmě potřeba číst jen jako scénáře, ne jako přesnou kalkulaci. Jejich hlavní sdělení je ale poměrně jasné, pokud vzdělávací systém každoročně nechává část mladých lidí odejít s velmi nízkou kvalifikací a kompetencemi, není to pouze problém těchto jednotlivců a jejich rodin, ale také dlouhodobá ekonomická ztráta, která se postupně promítá do produktivity české ekonomiky, daňových a pojistných příjmů i výdajů státu,“ říká Šrámková.

(…)

Jak znevýhodněným pomoci

Generační koloběh chudoby a nízkého vzdělání sice není snadné rozbít, rozhodně to ale není nemožné. Recepty a návody jsou dobře známé. Podle odborníků spolupracujících s projektem Neviditelní by pomohly především dva kroky: jednak je třeba aktivizovat rodiny, aby se zbavily případného studu a strachu a nebály se o pomoc požádat. Jednak je zapotřebí nastavit funkční systém pomoci, což vyžaduje spolupráci veřejného sektoru, škol, neziskových organizací i poraden. „Za klíčové považujeme posílení včasné péče a dostupného předškolního vzdělávání v ohrožených regionech, prevence předčasných odchodů ze škol, zjednodušení přístupu k sociálním dávkám a podpůrným službám, dostupné dluhové a sociální poradenství, podporu školních podpůrných profesí i větší zapojení soukromého sektoru formou mentoringu, stáží, prvních pracovních příležitostí nebo cílených programů společenské odpovědnosti,“ vyjmenovává Michael Fanta z CETA.

Petr Kain

Článek vyšel 27. srpna 2026 v Týdeníku EKONOM, předplatitelé si jej mohou přečíst celý na webu Týdeníku EKONOM.