Stanovisko Asociace děkanů Pedagogických fakult ČR ke kvalifikačnímu vzdělávání učitelů

Problematika nekvalifikovaných pedagogů (Studio ČT24)

Publikujeme stanovisko Asociace děkanů pedagogických fakult ČR k situaci kolem učitelů bez formální kvalifikace. Toto stanovisko bylo podkladem k jednání s ministrem školství Marcelem Chládkem 7. března 2014.

V souvislosti s ukončováním období, v němž bylo možno uplatnit výjimky z kvalifikačních předpokladů, stanovených pro pedagogické pracovníky zákonem č. 563/2004 Sb., se rozvinula živá diskuse. Bohužel v ní zaznívají i hlasy, vyžadující další odklad platnosti tohoto zákona, či dokonce jeho revizi. Je dokonce uváděno, že pro vykonávání učitelského povolání není jemu odpovídající vysokoškolská průprava nutná, poněvadž vše potřebné se lze naučit pouhou praxí; že bez zapojení nekvalifikovaných pracovníků hrozí na některých školách kolaps apod. Těmto hlasům se často dostává mediální podpory, matoucí veřejnost a ohrožující ve svých důsledcích celý náš vzdělávací systém, v prvé řadě pak kvalitu školní, vzdělávací a výchovné péče o mladou generaci. V reakci na tuto skutečnost se sešli dne 28. 2. t. r. děkanky a děkani pedagogických fakult ČR (eventuálně jejich pověření zástupci) na mimořádném jednání Asociace děkanů pedagogických fakult ČR a shodli se na následujícím stanovisku.

 

1. Vysokoškolské, kvalifikační vzdělání učitelů, zakončené magisterským diplomem, je nezbytnou podmínkou výkonu učitelského povolání, jak to odpovídá zmíněnému zákonu

Je třeba zdůraznit, že požadavkem na vysokoškolské, magisterské vzdělání se učitelství plnoprávně přiřazuje k profesím lékařským, právnickým, inženýrským apod., což plně odpovídá jeho významu a náročnému obsahu učitelských profesních kompetencí: Jak pro přípravu nastupující generace – její vzdělanost a osobnostní rozvoj, tak pro společnost, vyžadující patřičnou kvalitu lidských zdrojů zabezpečujících udržitelný rozvoj, konkurenceschopnost, morální kvality společenského soužití. Jakékoliv zpochybňování této skutečnosti je nebezpečné, demagogické, znevažující učitelské povolání v jeho povznášejícím poslání. Přípravné učitelské vzdělávání, aby splnilo svůj účel, musí být vzdělávánímsystematickým, soustavným, zdůvodněným co do své skladby a funkčnosti, garantovaným co do kvality odpovídající institucí – Akreditační komisí ČR. Jeho završení magisterským diplomem stvrzuje, že dotyčný jedinec tímto vzděláním prošel, že je zvládl, že je plně profesně fundován. A že tím splňuje základní nutnou, nikoliv dostatečnou podmínku pro to, aby byl kvalitním učitelem, i když samozřejmě k této podmínce následně, či paralelně musí přistupovat podmínky další – praxe, motivace, ethos práce s dětmi a mládeží atd. Učitel, který tímto úplným kvalifikačním vzděláním neprošel, může za mimořádně příznivých podmínek posléze zvládnout rutinu běžného vyučování např. tím, že se opírá o talent, intuici, zkušenosti z vlastního školního dětství, dosavadní vzdělání, pomoc kolegů, příležitostné kurzy apod., ale nemůže se stát učitelem nutného širokého vědomostního a dovednostního rozhledu z několika oborů a bohatství inspirujících zdrojů. Nemůže být učitelem, reflektujícím široké spektrum souvislostí, v nichž se jeho práce s žáky odehrává a vyvozovat z nich kvalifikovaná, kvalifikovaně argumentovaná rozhodování. Na místě je připomenout si minimálně 11 oblastí, které jsou mimo možnosti profesního zvládání bez důkladné kvalifikační vysokoškolské průpravy. Jsou to oblasti:

  1. projektování vzdělávacích cílů vzhledem ke konkrétní žákovské populaci;

  2. toho, co má být vyučováno (učivo) a co je třeba adresně aktualizovat vzhledem ke konkrétním žákům (z hlediska jejich věku, vnitřních i vnějších předpokladů úspěšně se učit apod.);

  3. metod a strategií efektivní výukové komunikace;

  4. aktivizujícího hodnocení, které vede žáky k zodpovědnosti za jejich výkon, k sebehodnocení apod.;

  5. práce s nemotivovanými a neukázněnými žáky a s jejich rodiči, které je třeba získat pro účinnou spolupráci;

  6. vyhledávání a rozvíjení nadaných a talentovaných žáků;

  7. překonávání bariér, plynoucích z různých forem znevýhodnění (sociálního, psychického tělesného);

  8. vytváření inkluzivních škol a tříd;

  9. zvládání sociálně patologických jevů;

  10. využívání technických možností zvyšování efektivity výuky (práce s počítači, s interaktivní tabulí, s pomůckami pro přírodovědné experimenty atd.);

  11. vytváření pospolitosti školní třídy, s důrazem na spolupráci, vzájemnou oporu apod.

Značný význam má i to, že učitel s vysokoškolským učitelským diplomem byl během svého studia uveden do aktivit a potřeb trvalého sebevzdělávání; do vzdělávacího a sebevzdělávacího životního pohybu, který se mu stal samozřejmostí, zdrojem trvalého seberozvoje i životního uspokojení.

 

2. K analýze stávající situace s uplatňováním zmíněného zákona.

Krajní znepokojení vyvolává skutečnost, že navzdory dvěma pětiletým odkladům plného uplatnění výše uvedeného zákona, je dnes (podle výsledků průzkumu provedeného MŠMT) v některých krajích, respektive oblastech až 17 % učitelů, kteří kvalifikační požadavek nesplňují. Je třeba podrobně analyzovat podíl jednotlivých skupin nekvalifikovaných učitelů z hlediska věku, dosaženého předchozího vzdělání (středoškoláci versus ti, kteří dosáhli vzdělání vysokoškolského a chybí jim toliko didakticko-pedagogicko-psychologické doplnění), předmětového zapojení apod. Je žádoucí souběžně zjistit, jak je to s kvalifikovanými absolventy, kteří se marně o práci ve školách uchází na úřadech práce či mimo ně. Je také třeba se ptát, co dosud nevykonali ředitelé škol, jejich zřizovatelé, Česká školská inspekce a MŠMT ČR, aby nekvalifikované učitele přiměli ke studiu nebo je vyměnili za kvalifikované. Proč nebyl vyvinut náležitý tlak?

 

3. Cesty k řešení stávající situace.

Na základě získaných podrobných statistických údajů MŠMT ČR bude třeba hledat východiska, která nezpochybňují základní princip (viz bod 1), ani plošně a bez záruky nenabízí toliko další prodloužení již desetileté lhůty. Je třeba vydělit a jasně definovat případy, kdy je záhodno vyjít případně vstříc. Ovšem za podmínek, že:

(a) bude zajištěno, že nejde jen o prodlužování vlekoucího se desetiletého vyhýbání některých nekvalifikovaných pracovníků co do završení platnosti zákona;

(b) budou poskytnuty fakultám připravujícím učitele příslušné finanční prostředky a podmínky pro realizaci doplnění kvalifikace;

Prioritní skupinu, která si zřejmě nejspíše zaslouží zmíněné vstřícné kroky, jsou nekvalifikovaní pracovníci s dlouhodobou praxí a předchozím vysokoškolským neučitelským vzděláním, zkušení a silně motivovaní a podávající spolehlivé výkony. Zde je třeba jednat o takové úpravě vzdělávacího-kvalifikačního programu, který bude brát v maximální možné míře jejich motivaci kvalifikační vzdělání realizovat, respektive v nich tuto motivaci navodit. V této souvislosti bude žádoucí působit především na ředitele příslušných škol.

Podstatným a nanejvýš pozitivním příspěvkem k řešení situace je obdobné jednoznačné stanovisko Odborového svazu pracovníků ve školství a přístup MŠMT ČR. Na uvedeném jednání Asociace děkanů PdF ČR děkanů byl přítomen náměstek ministra Fryč. Dne 7. 3. 2014 je přislíbeno setkání děkanek a děkanů pedagogických fakult s  ministrem školství, mládeže a tělovýchovy M. Chládkem, jehož cílem je konkrétní opatření upřesnit. Díky těmto skutečnostem je možno spoléhat, že idea zákona, vyjádřená v pozici pedagogických fakult, bude plně respektována a uváděna ve skutek a podpořena konkrétními opatřeními, umožňujícími překlenout kritické období tohoto roku.

Pedagogické fakulty, přestože situaci nezavinily, jsou okamžitě připraveny udělat vše pro zabezpečení základního předpokladu kvality učitelské profese, kterým ukončené učitelské vysokoškolské vzdělání bezesporu je. Jsou plně připraveny zapojit se do funkční spolupráce zainteresovaných orgánů.

 

V Praze dne 7. 3. 2014

 

Ke stanovisku se jmenovitě připojili:

 

doc. RNDr. Miroslav Brzezina, CSc.

děkan Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické

Technické univerzity v Liberci

 

doc. PaedDr. Jana Coufalová, CSc.

děkanka Fakulty pedagogické

Západočeské univerzita v Plzni

 

doc. PaedDr. Pavel Doulík, PhD.

děkan Pedagogické fakulty

Univerzity J.E. Purkyně v Ústí nad Labem

 

doc. Mgr. Tomáš Jarmara, Ph.D.

děkan Pedagogické fakulty

Ostravské univerzity v Ostravě

 

doc. Ing. Čestmír Serafín, Dr. Ing-Paed IGIP

děkan Pedagogické fakulty

Univerzity Palackého v Olomouci

 

doc. RNDr. Josef Trna, CSc.

děkan Pedagogické fakulty

Masarykovy univerzity v Brně

 

doc. PhDr. Pavel Vacek, Ph.D.

děkan Pedagogické fakulty

Univerzity Hradec Králové

 

Mgr. Michal Vančura, Ph.D.

děkan Pedagogické fakulty

Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích

 

doc. PaedDr. Radka Wildová, CSc.

děkanka Pedagogické fakulty

Univerzity Karlovy v Praze

Google+Tweet about this on TwitterShare on Facebook

Přidat komentář

4 komentářů k "Stanovisko Asociace děkanů Pedagogických fakult ČR ke kvalifikačnímu vzdělávání učitelů"

Upozorňovat mě na
avatar

Seřadit dle:   nejnovějších | nejstarších | nejoblíbenějších
l.snirch
l.snirch
2 years 4 months ago
„Učitel s vysokoškolským učitelským diplomem byl během svého studia uveden do aktivit a potřeb trvalého sebevzdělávání; do vzdělávacího a sebevzdělávacího životního pohybu, který se mu stal samozřejmostí, zdrojem trvalého seberozvoje i životního uspokojení.“ – opravdu všichni z PedF tímto oplývají ? Úžasné, z čeho plyne ta frustrace učitelů? „Prioritní skupinu, která si zřejmě (!!!!) nejspíše zaslouží zmíněné vstřícné kroky, jsou nekvalifikovaní pracovníci s dlouhodobou praxí a předchozím vysokoškolským neučitelským vzděláním, zkušení a silně motivovaní a podávající spolehlivé výkony.“ – moc díky za to zřejmě, jsme potěšeni a těšíme se na pomoc, naštěstí to jde i mimo PedF – stačí dle… Více »
Jana Karvaiová
Jana Karvaiová
2 years 4 months ago
Já osobně si tedy taky myslím, že Ped.f. mají máslo na hlavě.Když si třeba vezmu svůj obor. Vystudovala jsem speciální pedagogiku. V té době to mělo název „učitelství pro děti a mládež vyžadující zvláštní péči“ .Několik let přede mnou se obor jmenoval „defektologie“. Po nějaké době se to začalo nazývat „speciální pedagogika“- Jenže světe drže se! není specped jako specped. Záleží na tom,kde jste ji studovali. To zjistili některé mé kolegyně až teprve nyní. jedna má kvalifikaci pro základní školy všech typů(speciální) + 1.stupeň základky. Druhá smí pracovat pouze ve spec. školce nebo PPP. Třetí je kvalifikovaná pouze pro 2.stupeň.Legrace… Více »
Petr Koubek
2 years 4 months ago
Řešíme-li problém „nás učitelů“, v poslední době mám trošku pocit, že jej řešíme tak trošku proti sobě a svému stavu. Určitě bych se být námi :) pokusil věřejnosti sdělovat, že chceme ve školách co nejlépe kvalifikované a motivované lidi, těm chceme vytvářet co nejlepší podmínky pro jejich profesní rozvoj. A my – my zatím jen nadáváme, třeba na pajdák… Dopustím se osobní odbočky a pak k věci: osobně si na fakultu moc nepamatuji (1996 – 2002), spíše jsem se věnoval časopisu, objížděli jsme ČR s dalšími mladými „spisovateli“, obráželi jsme konference, odskočili jsme si na Erasmus… prostě vysoká škola, hlavně… Více »
Jana Karvaiová
Jana Karvaiová
2 years 4 months ago

Miluji jednoduché odsuzování,když jim prosím moc nerozumíte – viz „lobby speciálních pedagogů a jejich praktických škol“.Vy jste někdy ve spec. školství pracoval?A spec. školství nejsou jen praktické školy. Co kdybych napsala – a lobby středoškolských učitelů a jejich osmiletá gymnázia? Pletla bych se do věci,kterou nemám zmáklou.

wpDiscuz