Tisková zpráva: Plošná povinnost zkomplikuje předškolní vzdělávání dětí, které ho nejvíc potřebují

ilustrační foto. by Suzi Walker (flickr.com) (CC BY 2.0)

Běžné mateřské školy dnes nejsou schopny nabídnout komplexní péči o děti se speciálními vzdělávacími potřebami. Dokonce ji nabídnout ani nemusejí.
Praha 26. října – Připravovaná novela školského zákona zavádějící povinný předškolní rok pro všechny děti může přinést víc problémů než užitku. Tak jak je návrh novely postaven, bude možné děti vzdělávat pouze ve školských zařízeních registrovaných na MŠMT. Ty ale často nejsou schopny nabídnout rodinám a dětem dostatečně komplexní péči, kterou potřebují. Hrozí, že děti budou i nadále ve školním prostředí selhávat. Řešením by mohlo být uznat docházku i v rámci specializovaných dětských skupin, které prokáží, že se u nich dětem i rodinám dostává kvalitní péče.

  • Předškolní kluby Člověka v tísni a dalších neziskových organizací

Předškolní kluby pro děti z nepodnětného prostředí fungují jako tréninkové, chráněné prostředí, v rámci něhož jsou úzce provázané vzdělávací a sociální služby. Podle zkušeností pracovníků v těchto dětských skupinách je základem úspěchu dlouhodobá podpora celé rodiny a práce s dítětem od co nejrannějšího věku. V pěti letech už bývá pozdě a není možné za deset měsíců dohnat, co bylo ve vývoji dítěte zanedbáno v předchozích letech.

Sporná místa návrhu novely školského zákona podle Člověka v tísni:

– Návrh neřeší dostatečně, jakým způsobem se bude pracovat s rodinami dětí z cílové skupiny. Práce s motivací a kompetencemi rodičů je náročná a pro úspěšné docházení dítěte do předškolního zařízení zásadní.

– Návrh zasáhne významným způsobem do života všech rodičů předškolních dětí, je možné, že ti budou z této nové povinnosti vinit sociálně znevýhodněné skupiny, kvůli kterým povinnost hlavně vzniká. Je pravděpodobné, že to posílí už tak negativní předsudky vůči sociálně znevýhodněným Romům.

– Nákladné stravné, které si rodiny často nemohou dovolit. Další náklady spojené s přidruženými aktivitami škole (např. plavání, návštěva divadla, atd.) V případě absencí na těchto aktivitách v důsledku nedostatku financí je důvodné se domnívat, že bude docházet ke stigmatizaci těchto chudých rodin.

– Obavy rodičů z neznámého prostředí. Není nastaven podpůrný systém adaptačních pobytů a aktivit.

Petra Sedláčková, Člověk v tísni, řekla: „Předškolní kluby fungují jako záchytná síť pro děti, které v dané chvíli jinou možnost nemají a velmi pravděpodobně by jiné předškolní vzdělávání neabsolvovaly, vyrůstají v nepodnětném prostředí, jejich rodiče mají často jen základní vzdělání a v předškolní přípravě buď nevidí smysl anebo nemají dostatečné kompetence k jejímu poskytnutí. Rodiny jsou sociálně slabé, v momentální či dlouhodobé tíživé finanční situaci. Ve stejné míře jako na vzdělávání dětí klademe důraz na spolupráci a podporu rodin, zejména proto, že z našich zkušeností vyplývá, že bez ní dosáhneme jen velmi omezených výsledků v pokrocích dítěte.“

  • Soukromé školky zřízené pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami

Kromě dětí z nepodnětného prostředí novela zasáhne i do života rodin dětí s ADHD a jinými speciálními vzdělávacími potřebami. V současné chvíli nejsou školky nuceny upravit prostředí, počet dětí ve třídě, případně zažádat o asistenta pedagoga, pokud k nim nastoupí dítě, které některé z těchto podpůrných opatření potřebuje. Namísto toho mohou školky na základě vyjádření speciálně pedagogického centra takové dítě okamžitě vyloučit s ohledem k tomu, že mu nemůže školka nabídnout to, co potřebuje. Z návrhu novely není jasné, zda se v této praxi má něco zásadního změnit.

Terezie Pémová, ředitelka školky pro děti s ADHD, řekla: „Podstatnou část dětí, které tu máme, tvoří ty, které byly z běžné školky vyloučeny. Některé dokonce během tří dnů poté, co do školky nastoupily. Stává se nám, že máme děti, které byly vyloučeny i z posledního ročníku, protože školka řekne, že není specializovaná na děti s touto poruchou. Nejsou jim schopni zajistit péči a nemají pro ně asistenta. V tuto chvíli ho běžná školka ani nemusí mít. Je tedy otázka, jestliže novela projde, zda bude součástí i povinnost školky postarat se o jakékoli dítě, které do ní přijde, včetně dětí se specifickými potřebami.“
Celý rozhovor s Terezií Pémovou „Naše děti v běžných školkách nechtějí“ si můžete přečíst ZDE.

  • Lesní školky a jiné alternativní dětské skupiny

Návrh novely školského zákona bude mít dopad i na lesní mateřské školy, které doposud nebyly zapsány do rejstříku MŠMT. Pokud by se situace do začátku účinnosti novely nezměnila, budou muset všechny předškolní děti z těchto školek nastoupit do běžných mateřských škol. Rodiče by takovouto situaci velmi pravděpodobně řešili využitím institutu domácího vzdělávání, což na jedné straně přidá administrativu ředitelce/řediteli mateřské školy, do které se bude muset dítě přihlásit a chodit na pravidelná přezkušovaní, na druhé straně může dojít k diskriminaci rodin, které kvůli nedostatečnému vzdělání rodičů nebudou moci institutu domácího vzdělávání využít.

Demografické informační centrum:
Na základě studie proveditelnosti, která vznikala v letech 2013 až 2015 na objednávku MŠMT lze konstatovat, že zavedení povinné docházky do mateřské školy je zcela nevhodné. Poslední rok před nástupem do ZŠ do mateřské školy nechodí přibližně 11 tisíc dětí, z toho přibližně 1,5 tisíce tvoří sociálně znevýhodněné děti. Pokud bude nařízena povinná docházka celé věkové kategorii, pak rodiny 100 tisíc dětí, které do školky již chodí, ztratí svobodu spojenou s docházkou do MŠ a možností dovolených i během školního roku, 9,5 tisíce dětí bude nuceno docházet do instituce, kterou nepotřebují, a zároveň většinu rodin těch 1,5 tisíce znevýhodněných dětí nikdo nedokáže donutit děti do MŠ posílat.

Daniel Hůle, Demografické informační centrum, řekl: „Z analýzy docházky do ZŠ vyplývá, že instituce s daleko větším aparátem ani v delším časovém horizontu nejsou schopny účinně vymáhat docházku znevýhodněných dětí. Celý tento experiment navíc bude mimořádně nákladný. Pokud započteme náklady na normativy a doplatek stravného vyjde opatření na přibližně 580 milionů ročně a to nejsou započteny náklady na asistenty, náklady zřizovatele, apod. Ročně stát tedy utratí přibližně 390 tisíc Kč na jedno znevýhodněné dítě!
Ze zahraničního srovnání přitom vyplývá, že na západ a sever od Česka převládá zákonný nárok na docházku dítěte již od 3 let, na východ a jih převládá povinná docházka do MŠ. Je otázkou, jakým směrem se chce Česko při formování vzdělávací politiky vydat.“

1

Google+Tweet about this on TwitterShare on Facebook

Přidat komentář

Zahajte diskuzi!

Upozorňovat mě na
avatar

wpDiscuz